V předposledním 7. díle se zaměříme na projev Petry Prokšanové a na fenomén, který sahá více než sto let zpátky – označování odpůrců komunistů, a dnes nově i proruských aktivistů, za „fašisty“. Následně si přiblížíme tragické události v oděském Domě odborů, tentokrát s ohledem na nové poznatky z vyšetřování, které v roce 2021 představila Organizace spojených národů.
Projev Petry Prokšanové
Projev Petry Prokšanové byl emotivní a polarizující, s využitím negativních konotací vůči přítomnosti proukrajinských demonstrantů ve snaze je dehumanizovat:
„Pokud my, co jsme tu sešli, jsme antifašisté, kdo jsou ti, co na nás pokřikují? Kdo to je? Jsou to fašisté. Sprosté nelidské zrůdy, které neváhají zabíjet lidi na Ukrajině pro peníze a zájmy Západu.“
„Stejně jako 2. května pošlapali fašisti v Domě odborů život mladého Vadima Papury, mladého komsomolce, stejně tak vy tam teď šlapete po jeho památce, kterou jsme tam umístili! Jste zvěř!“ pronesla emotivně směrem ke skupince lidí, která se přesunula z horní části proukrajinského protestu k bráně ukrajinské ambasády. Zde vytvářeli živý štít právě ve chvíli, kdy zaměstnanci ambasády, vyčerpaní po náročném dni a dvěma lety války, odcházeli do svých domovů.
„Kononovičové byli mučeni a bylo jim vyhrožováno znásilněním jejich dětí před jejich očima. Dnes se lidé bojí napsat i názor na Facebooku, aby ho nějaký bdělý občan nenahlásil a on nešel sedět! Hanba vládě a všem, co toto podporují. Smrt fašismu!“
A komunisté skandovali: „Zrůdy!“
Manipulativní propaganda o „fašistech“
Označování proukrajinských demonstrantů za „fašisty“ je příkladem propagandistické rétoriky, která má své kořeny v historických, ideologických a politických motivech, zejména však ve starých sovětských narativech.
V kontextu prokremelských a komunistických aktivistů jde o strategii, která má za cíl diskreditovat protivníky a ovlivnit veřejné mínění. Tento diskurz nemá základ ve faktech, ale slouží k polarizaci společnosti a ospravedlnění proruských postojů.
V českém kontextu se jedná o nástroj, který má oslovit lidi s negativním postojem k současnému politickému kurzu, NATO a EU.
1. Historický kontext
Komunisté nezačali své politické protivníky označovat za fašisty až v kontextu s událostmi druhé světové války. Tento fenomén se objevil mnohem dříve již na počátku 20. století, výrazně patrný ale začal být v období mezi světovými válkami.
V českém prostředí může za ukázkový příklad posloužit první projev Klementa Gottwalda na půdě Národního shromáždění. Psal se rok 1929 a nový šéf KSČ se právě vrátil z moskevského zasedání exekutivy Kominterny. Během fanatického projevu na půdě tehdejšího parlamentu pronesl svou slavnou větu: „Vy jste jedna rodina, vy patříte do jedné rodiny buržoasie, do rodiny fašistů!“
V jeho projevu je ovšem častější pojem „sociálfašismus“, protože moskevská Kominterna tehdy rozhodla, že se tímto způsobem bude útočit na zástupce sociálně demokratických stran. Tématu se věnuje podrobně text historika Petra Placáka ve sborníku Moskva posílá tanky, který se souhlasem publikoval Hlídací pes.
2. Rámování současné situace
Narativ slova „fašista“ se přenesl i do moderní ruské propagandy, kde je používáno k označení všech, kdo oponují Kremlu.
V kontextu ruské útočné války na Ukrajině se fenoménu „fašismu“ začalo používat k diskreditaci Ukrajinců, kteří se nepřátelské armádě postavili na odpor. K tomu se opět používá zkreslování historických událostí, například ukrajinský odpor vůči sovětské dominanci (např. během Holodomoru nebo aktivity Organizace ukrajinských nacionalistů) je zpětně interpretován jako „fašistický“.
Prokremelské narativy často zobrazují ukrajinskou vládu a její podporovatele jako pokračovatele údajných „fašistických tradic“, přičemž ignorují komplexitu ukrajinské společnosti, politiky a historie. Narativy jsou součástí snahy delegitimizovat ukrajinskou vládu a ospravedlnit ruské kroky, jako byla anexe Krymu a podpora separatistů na Donbasu.
Cílem je vzbudit emocionální reakci u publika, odradit lidi od podpory Ukrajiny a ospravedlnit prokremelské postoje.
Zajímavé texty k „fašismu“ na Ukrajině začaly vycházet i v médiích, které si obvykle drží svou bulvární úroveň – na Novinkách publikovaly například analýzu Alexe Švamberka: Ukrfašisti, banderovci a ruská propaganda.
V českém prostředí probíhají snahy vychovat na školách novou generaci rezistentní vůči propagandě, viz například strana 45 publikace Podoby ruské propagandy na stránkách Jeden svět na školách.
3. Dehumanizace a polarizace
Označení oponentů za „fašisty“ je silně emotivní a polarizující. V českém kontextu má slovo „fašismus“ kvůli historické zkušenosti s nacistickou okupací velmi negativní konotaci, což z něj činí účinný nástroj k dehumanizaci protivníků.
4. Manipulace s fakty
Prokremelské narativy často zdůrazňují okrajové skupiny, jako je například ukrajinský prapor Azov z období před rokem 2014, a zobecňují jejich existenci na celou ukrajinskou společnost nebo podporovatele Ukrajiny v zahraničí.
Ignoruje se přitom skutečnost, že v mnoha zemích, včetně Ukrajiny, probíhá demokratická diskuze a odsuzování extremistických ideologií.
Z úst komunistů se tak nikdy nedozvíme například o tom, jak ukrajinští vládní představitelé uctívali památku obětí v Babím Jaru, ani o tom, že na Ukrajině dodnes žije mnoho Židů.
K paradoxní situaci v tomto kontextu došlo v projevu Milana Krajči, který se označuje za antifašistu, ale při citaci Niemöllerova výroku vynechal pasáže o Židech.
5. Český kontext
V českém prostředí je označování podporovatelů Ukrajiny za fašisty užíváno ve snaze odradit veřejnost od podpory napadeného státu a vyvolat v ní nejistotu a strach, že by v pozdějších časech mohla svého rozhodnutí litovat.
Narativ zároveň slouží jako nástroj k oslovování lidí, kteří jsou nespokojeni s vládní politikou, západními institucemi nebo mají obavy z konfliktu. Jde o lidi, kteří se neorientují v mezinárodních událostech, neznají dějiny v souvislostech a snadno podléhají dezinformacím.
Kdo byl Vadim Papura
Vadim Papura byl 17letý student a proruský aktivista z Oděsy na Ukrajině, který tragicky zahynul při násilných střetech poté, co seskočil z hořící budovy odborů. Požár v Domě odborů, při kterém v důsledku požáru zahynulo několik dalších desítek proruských aktivistů, Rusko aktivně využívá ve své propagandě k diskreditaci současného ukrajinského režimu.
Vadim byl studentem prvního ročníku Mečnikovovy Oděské státní univerzity a hodlal se stát politologem. Člen komunistické mládežnické organizace byl vůdčí osobností a jeho soudruzi k němu vzhlíželi. „Nepil, nekouřil a věnoval se sportu – atletice. Povinnost, spravedlnost, čest a poctivost pro něj byly nejvyššími hodnotami. Účastnil se univerzitní amatérské přehlídky talentů. Měl rád hudbu, historii, astronomii,“ popisují ho.
Zemřel 2. května 2014 při tragickém požáru, který byl sice již vyšetřován i nezávislými institucemi, ale viník nebyl nikdy odhalen a dopaden.
Kontext tragické události v Oděse
Proruští aktivisté si každoročně připomínají v Praze oběti tragického požáru v oděském Domě odborů. V souvislosti s tím jsme již celou řadu z kontextu vytržených informací předložili v širších souvislostech, ale vyšetřování stále probíhá a i roky poté se objevují nové podrobnosti a výpovědi očitých svědků.
V tomto díle se proto zaměříme na průběh vyšetřování tragického požáru s odkazem na tiskovou zprávu OSN z roku 2021, tedy z období před totální invazí. V dřívějších letech jsme se odkazovali na závěry vyšetřování Rady Evropy z roku 2015. Nejnovější informace o vyšetřování z období totální invaze na Ukrajinu se nám nepodařilo z důvěryhodných zdrojů dohledat.
Shrnutí tragických událostí v Domě odborů dle tiskového vyjádření OSN
Sedm let po tragických událostech vydala Organizace spojených národů tiskovou zprávu se shrnutím dosavadního průběhu vyšetřování.
Ačkoli v souvislosti s těmito tragickými událostmi v Oděse existuje mnoho nezodpovězených otázek, tři věci jsou pro OSN naprosto jasné:
1) obě strany střetů byly násilné;
2) policie nezajistila bezpečnost a
3) všechny oběti si zaslouží spravedlnost a ti, kteří jsou zodpovědní za zabíjení a úmrtí, by měli být pohnáni k odpovědnosti.
Po revoluci v kyjevském Majdanu se protimajdanovské skupiny postavily do opozice proti nově ustanovené vládě a volali po federalizaci země. Proti nim stáli takzvaní „projednotní“.
Spory v Oděse se vyhrotily dne 19. února 2014, kdy byli „projednotní“ včetně novinářů fyzicky napadeni před budovou Oděské oblastní státní správy. V březnu a dubnu obě skupiny pořádaly každý týden demonstrace, ale bez větších konfliktů.
Dne 2. května 2014 se v Oděse měl uskutečnit fotbalový zápas a do města se sjeli fotbaloví fanoušci z Charkova. Před zápasem se zapojili do pochodu asi 2 000 „projednotných“ demonstrantů. Byli napadeni asi 300 příznivci „profederalizace“. Během střetů obě skupiny použily střelné zbraně, zemřeli 4 příznivci „profederalismu“ a dva „projednotní“. V davu byli přítomní svědci pracující pro OSN. Ti popisují, že účastníci pochodu za federalizaci začali na druhou skupinu házet kameny a zápalné lahve. Policie na násilí z obou stran nereagovala.
„Projednotní“ začali být otevřeně agresivní a měli početnější převahu. Část skupiny „profederalismu“ se schovala v horních patrech nákupního střediska, zbylá utíkala do tábora, který stál u Kulikova pole, což je významné náměstí v Oděse. „Projednotní“ je pronásledovali na Kulikovo pole. Policie stále na události nereagovala, agresivní dav neusměrnila a nezabezpečila ani náměstí.
„Projednotní“ zničili tábor antimajdanistů a ti se utíkali schovat do nedalekého Domu odborů. Svědci z OSN viděli, jak obě skupiny po sobě hází kameny a zápalné lahve, poté začal Dům odborů hořet. Hasiči na hlášení požáru reagovali se značným zpožděním, hasiče bezprostředně po vypuknutí požáru volal i svědek z OSN. Na místo dorazili až po 45 minutách. Zemřelo 42 lidí (34 mužů, 7 žen a jeden chlapec).
Během tragické události se někteří „projednotní“ snažili příznivcům federalismu pomoci v opuštění hořící budovy, rozzuřený dav je však vzápětí po vysvobození surově zbil.
Průběh vyšetřování tragédie dle tiskového vyjádření OSN
Policii se podařilo identifikovat účastníka z pochodu „projednotných“, který v centru města vystřelil smrtící ránu, která usmrtila člena skupiny „pro federalismus“. Systémové problémy v soudnictví a pandemie Covid-19 soudní proces s obviněným zpomalily.
OSN upozorňuje na neobjektivnost a zaujatost vyšetřování a stíhání pouze osob z řad „profederalismu“. Místo pátrání po pachatelích dalších 5 vražd se policie zaměřila například na stíhání 19 stoupenců „profederalismu“ za účast na nepokojích. V září 2017 soud 19 obviněných mužů zprostil viny. Mykolajivský soud projednával odvolání obžaloby, ale případ byl pozastaven, protože obvinění se nedostavují k soudním jednáním.
Probíhalo sice vyšetřování, kdo založil tragický požár, ale bez výsledku. Proti příznivcům žádné ze skupin nebyla vznesena obvinění. Místo toho se vyšetřování zaměřilo na roli policie během násilností a hasičů, kteří přijeli k místo požáru se značným zpožděním. Řízení nebylo stále ukončeno a pandemie Covidu-19 přispěla k dalšímu prodloužení řízení.
OSN trvá na vyšetřování případu, protože oběti si zaslouží spravedlnost. Pachatelé by měli být stíháni za své zločiny bez ohledu na své politické názory.
V řadě nedávných rozsudků Evropského soudu pro lidská práva týkajících se protestů na Majdanu bylo zjištěno, že Ukrajina porušila povinnost vyšetřovat a stíhat porušování lidských práv, a bylo jí nařízeno vyplatit obětem odškodnění.
OSN dále pozorovala nezávislost, transparentnost a spravedlnost vyšetřování a soudních procesů.
Pod drobnohledem se ocitl soud s 19 příznivci „profedarilismu“, kde upozorňují, že sám soud je zprostil obvinění pro neobjektivnost. Pochybení „projednotných“ orgány vůbec nevyšetřovaly.
OSN zaznamenala útoky vůči soudcům a právníkům ze strany „projednotných“ ve snaze ovlivnit jejich rozhodnutí. Příkladem uvádějí události, které nastaly po 27. listopadu 2015, co soud prvního stupně propustil pět obviněných z „profederalismu“ na kauci.
„Na základě agresivních požadavků „projednotných“ stoupenců se státní zastupitelství odvolalo proti rozhodnutí soudce o propuštění na kauci, ačkoli to v té době právní předpisy nestanovovaly. O tři dny později asi 50 mužů bránilo soudci odvolacího soudu opustit jeho kancelář, dokud nezahájil odvolací řízení, a policie neudělala nic, aby soudcovu místnost odblokovala, a pouze přihlížela tomu, co se děje. Téhož dne „projednotní“ příznivci také odmítli soudcům soudu prvního stupně, kteří obžalované propustili na kauci, umožnit opustit soudní síň, dokud nepodepíší rezignační dopisy, které však následujícího dne stáhli,“ uvádí se v tiskové zprávě.
Dalším sledovaným procesem bylo řízení s obviněným ze skupiny „projednotných“ za vystřelení smrtící střely. „Projednotní“ násilně narušovali soudní jednání a uráželi soudce, aby dosáhli zastavení řízení. Policie na toto jednání nijak nereagovala.
OSN dále popisuje případ, kdy stoupenci „projednotných“ napadli advokáta souzeného stoupence „profederalismu“ a zlomili mu prst. Přestože napadení zdokumentovaly kamery, vyšetřování incidentu zůstalo bez pokroku. Beztrestnost podobných útoků ovlivňuje pocit bezpečí soudců a advokátů a tím je ohrožena jejich nezávislost.
Útoků čelili i příbuzní obětí, kteří se účastnili vzpomínkových akcí v letech 2014-2016. „Tyto útoky spolu s neschopností policie zajistit bezpečnost pietních akcí a vyšetřit takové incidenty vytvářejí dojem, že příznivci „profederalismu“ jsou v Oděse méně chráněni než ostatní,“ konstatuje OSN.
Události podle OSN nebyly dosud vyšetřeny z důvodu neochoty soudců rozhodovat v podobných kauzách, k čemuž může přispívat právě nedostatečná bezpečnost soudců.
Řada stíhaných osob v souvislosti s událostmi z 2. května 2014 uprchla, a to zejména do Ruskem okupovaných částí Ukrajiny, tedy mimo dosah ukrajinské justice. Jsou mezi nimi vysocí představitelé policie a hasičů, stejně tak stoupenci „profederalismu“.
V říjnu 2014 parlament zavedl postup stíhání v nepřítomnosti, který umožňuje stíhat uprchlíky v jejich nepřítomnosti, odsouzení ale nemají nárok na osobní projednání svého případu, což vyžadují mezinárodní standardy v oblasti lidských práv. Rozsudky vynesené v nepřítomnosti budou pravděpodobně proto nevykonatelné, protože odsouzení nebudou na Ukrajinu vydáni.
OSN ale soudní procesy v nepřítomnosti přímo neodsuzuje. V závěrečné části tiskové zprávy uvádí: „Ačkoli trestní aspekt těchto procesů může být zpochybňován, mohou pomoci nastolit spravedlnost pro oběti, umožnit odškodnění, podpořit usmíření, vytvořit historický záznam a odradit od budoucích zločinů.“
Dezinformace v českém prostředí
Událostmi a dezinformacemi kolem tragédie v Domě odborů a průběhem vyšetřování se podrobně věnoval v roce 2023 například Deník v článku Požár Domu odborů v Oděse v roce 2014: Co víme a o čem se stále v Česku lže. Jak název napovídá, autor Jaroslav Krupka se zaměřil přímo na nepravdy šířené v českém prostředí.
