Ve středu 10. července 2024 se ve 21 hodin večer odehrála před ruskou ambasádou protestní akce v reakci na vybombardování kyivské nemocnice Ochmatdyt, ve které se léčili dětští onkologičtí pacienti a jinak vážně nemocné děti. Účastníci v bílém oblečení obarveném červeným potravinářským barvivem žádali skutečnou pomoc od NATO a západních vlád oproštěnou od populismu a přizdisráčtví. Ke konci pověsili krvavě zbarvené dětské dupačky na již v pondělí kečupem zvandalizovanou informační tabuli Konzulárního oddělení Ruské federace.
„Tereza Hofová“
Jednou z iniciátorek shromáždění byla aktivistka vystupující pod pseudonymem Tereza Hofová (neplést s českou herečkou stejného jména).
Dva dny před konáním shromáždění, v den bombardování dětské nemocnice Ochmatdyt, polila spolu s Vojtěchem Pšenákem informační tabuli Konzulárního oddělení Ruské federace kečupem, a byla chycena policisty při činu. Za tento vandalismus ponese právní důsledky.
V minulosti vešla ve známost jako aktivistka, která přišla diskutovat k petičnímu stánku Ondřeje Thora před Úřadem vlády na téma k masakru v Buči. Při diskusi vyrazila Ivanu Smetanovi z ruky mobilní telefon, ten jí srazil do silnice, nasadil jí škrtící hmat a jiná žena jí zasedla břicho. Tereza Hofová byla převezena záchranou službou do nemocnice.
Ford Mustang Convertible
Před ambasádou Tereza Hofová pomáhala v nádobkách míchat červené potravinářské barvivo a rozbalovala velké bílé plátno, které skončilo opřené o vyhořelý vůz ukrajinské rodiny vystavené v parku na náměstí Borise Němcova v rámci výstavy Příběhy z Ukrajiny ústavu Post Bellum.
Dříve luxusní vůz značky Ford Mustang Convertible patřil Ukrajinci Dimitru S. z Irpini. S těhotnou manželkou v předvečer války ujeli do bezpečí jiným, méně nápadným, vozem. Když později kontaktovali své sousedy, kteří přežili ruský útok v úkrytu ve sklepě, dozvěděli se, že jejich dům byl zcela zničen a jejich Ford Mustang zdemoloval výbuch a následný požár.
Dnes auto stojí v parku před ruskou ambasádou na černé plošině opatřené bohužel skoro nečitelným nápisem „Nedotýkat se“.
Kolem se nachází další vraky aut a zemědělské techniky z výstavy Ukrajinská pole orná a válečná.
Průběh shromáždění
Aktivisté se převlékli do bílého oblečení a červenou barvou na něj obtiskli své dlaně, nebo se barvou aspoň pomalovali tak, aby bylo zřejmě, že symbolizuje krev nevinných obětí války.
K bílému plátnu přistupovali jeden po druhém a otisky svých dlaní zanechávali i na něm.
Jedna z žen pak v dosud nezaschlé barvě napsala prsty Діти, což znamená v ukrajinštině Děti.
Shromáždění dominoval banner s anglickým nápisem „Protivzdušná obrana civilistům – vojenská podpora armádě“.
Po setmění zapálili v parku svíčky.
Přítomni byli i zástupci ruské opozice žijící v Praze, kteří mají o pár metrů výše pietní místo za Alexeje Navalného s lucernami.
Následovaly projevy (viz níže), po kterých akce pokračovala pochodem k ruskému konzulátu.
Na informační tabuli, která byla stále znečištěna již zaschlým kečupem, umístili v červeném potravinářském barvivě smáčené dětské dupačky a jiné kusy oblečení. Barvu z PET lahví rozlévali po chodníku.
Upozorňovali, že tato potravinářská barva je snadno smývatelná i z oblečení.
Na závěr zapálili svíčky i před ruským konzulátem.
Z větších médií byl přítomen profesionální kameraman TV Prima a dále několik dalších novinářů nejen z českého, ale i z ukrajinského a ruského prostředí.
Akci monitorovala policie s kamerami.
Projevy
Hlavní pořadatelka Katie Koch na shromáždění přiletěla letadlem z Velké Británie se značným zpožděním z důvodu bouřkového počasí.
Doufá, že akce, které probíhají v návaznosti na bombardování dětské nemocnice v Kyivě po celé Evropě, probudí i Čechy a zvednou vlnu dalších protestů po celé republice.
Inspiraci hledá v baltských státech, které dobře zná – lidé tam mají paměť a vědí, co dokáže Rusko. Touto akcí se inspirovala u Poláků, Finů, Skandinávců, ale především u Estonska a Litvy.
V Ukrajině byla několikrát, viděla tam mnoho utrpení a zároveň tolik vděku. Po návratu do České republiky vidí lhostejnost Čechů, či dokonce popírání genocidy Ukrajinců.
Ač jsou vlády proukrajinské a posílají zbraně i humanitární pomoc, tak jednají populisticky a sčítají hlasy, které tím získají.
Lhostejnost je nejhorší. Kdo se zlu nepostaví, stává se jeho součástí.
Je v kontaktu s vojáky, kteří jsou ve strukturách NATO. Čekají už jen na povel. Trénují ukrajinské jednotky a sami chtějí bojovat.
Ukrajinští vojáci jí řekli, že kdyby Amerika a NATO chtěli, válka může skončit za 14 dní.
Útok na dětskou nemocnici v Ochmatdyt označila za zrůdnost. Dětští onkologičtí pacienti a jejich rodiny v nemocnici bojují o život, je to jejich jediná naděje. Rusové přijdou a tu poslední naději jim vezmou.
Teď jsou děti transportovány do jiných zemí, včetně Slovenska, kde je premiérem Robert Fico. Označila ho za nacistu.
Nastal čas začít jednat. Musí se zlomit populismus a „přizdisráčtví“ politiků, aby začali jednat. Za použitý vulgarismus se předem omluvila.
Ve Washingtonu probíhá summit NATO, ale opět z toho nebude nic víc, než spousta selfíček a slibů, nějaká poslaná munice, nějaká půjčka deset miliard, ale reálně z toho budou jen řeči.
Bílá a krev ukazuje kontrast nevinnosti a teroru. Nevinnost představují malí onkologičtí pacienti a teror je Rusko, které se neštítí ničeho a pro které život nemá žádnou hodnotu a smysl.
Viděla mrtvé ruské vojáky, které nechávají hnít tam, kde padli. Nikdo je neidentifikuje. Později je prohlásí za zběhy. Kdyby nebylo Ukrajinců, jejich rodina se nikdy nedozví, že zemřeli.
Jsme ve 21. století, ne ve středověku, a nemůžeme Rusku dovolit, aby stále ničilo svět.
„Před budovou teroristické organizace chtěla bych říct, že za všechno zaplatíte! Zaplatíte za každé dítě, které teď krvácí, za každého rodiče, který brečí u postele onkologicky nemocného dítěte! Vy za to všechno zaplatíte!“ zahájila Anastasiia Sihnaevska, válečná uprchlice z Ukrajiny, svůj projev k zaměstnancům ruské ambasády.
I po deváté hodině večerní se v budově ruského velvyslanectví svítilo v okně u Místodržitelského letohrádku.
Zde žijící ukrajinské ženy a děti se bojí, že jejich otcové ve válce padnou. Většina je neviděla dva a půl roku, ona se osobně se svým otcem vídá jen jednou za rok.
Nastal čas postavit se Rusku. Jinak nebudou umírat jen ukrajinské děti, ale čeká to na každého, kdo se Rusku nepostaví. Nestačí se chlubit pomocí k nějakému svátku a setkání.
Katie Koch k tomu dodala, že nestačí ani nosit ukrajinské náramky a umisťovat si vlaječky na profil. Neměli bychom přemýšlet, jestli sem přijdou, ale měli bychom jim zabránit vyvražďovat nevinný národ.
Humanitární dobrovolník Pavel vozí pomoc do Mykolajiva, především pro porodnicko-gynekologickou kliniku. Naposledy do Ukrajiny ale vezl čističku pitné vody, která za hodinu vyčistí 3000 litrů. Balenou vodu tam nemá smysl vozit. Zmínil případ Kachovské přehrady, kdy desítky tisíc lidí přišly náhle o vodu. Čistička je udržitelnějším řešením. Potřebovali by jich tři sta, ale jedna stojí dva miliony. Požádal přítomné o pravidelné příspěvky pro humanitární organizace.
Ukrajinka z Charkova, která žije v České republice od roku 1999, vyprávěla, jak si na začátku války mysleli, že není možné, aby Rusové přišli až k nim domů. Nyní ale s hrůzou pozorují, jak se tam blíží a nebezpečí je reálné. Mohou dojít až do Kyiva.
Vyprávěla příběh známého, který měl manželku na vozíčku. Když s ní odcházel do bezpečí, měl na vozíčku pověšenou hůl. Ta spadla a on se pro ni sklonil, právě ve chvíli, kdy proti nim šli ruští vojáci. Když se zvedl, zjistil, že mu manželku zastřelili kulkou přímo do obličeje.
Divadelní režisérka Jevhenije, která žije v České republice již šest let, se v pondělí vrátila z Kyiva. Když vystoupila z vlaku a zavolala mamince, že přijela v pořádku do Prahy, maminka ji řekla, že ve městě slyší výbuchy. A pak se objevila zpráva, že jeden z chlapečků, který byl v nemocnici Ochmatdyt, bohužel zemřel. Zazpívala pro něj aspoň ukolébavku.
