Neděle 14. dubna, 2024
Evropský rozhled

Má Centrum Mírotvůrce na rukou krev ruského velitele Stanislava Ržického?

 

Na začátku týdne byl v Krasnodaru během sportovní aktivity v parku zastřelen ruský velitel Stanislav Řžickij. Pachatel, i dle ruských médií, údajně vystopoval svou oběť pomocí sportovní aplikace Strava. Nyní se však v zahraničním i domácím tisku začíná upozorňovat na Centrum Mírotvůrce, protože zařadil velitele, který je podezřelý z útoku na ukrajinské město Vinnycja, při kterém zahynulo přes 20 lidí včetně 3 dětí, do seznamu Očistec a přidal k němu červené razítko s nápisem „zlikvidován“.

 

Evropský rozhled seznamy Očistec Centra Mírotvůrce (též jmenovaný jako Myrotvorets) využívá na pravidelné bázi jako rozcestník k dohledání open sourcových informací. Za tuto aktivitu o nás ruská armádní televize TV Zvezda natočila jeden díl pořadu „Otevřený prostor“ s ruskými vojenskými analytiky a politology. Cítíme tedy potřebu vyjádřit naše stanovisko, proč přes všechny kontroverze spojené s centrem, které do veřejného prostoru vnáší nejen novináři, ale i významné organizace jako je OBSE či OSN, jeho zdroje nadále využíváme pro svou práci.

 

Open sourcové zdroje a osobní údaje

Když se vrátíme k likvidaci velitele Stanislava Ržického, Centrum Mírotvůrce nikdy veřejnost k jeho vraždě nevybízelo. Tak jako u mnohých dalších má u jeho položky tučným červeným písmem napsáno, že pouze žádá orgány činné v trestním řízení, aby jím zjištěné informace z open sourcových zdrojů přezkoumaly, a pokud dojdou ke shodě, že byl skutečně porušen zákon, aby s ním zahájily řízení pro podezření ze spáchání trestného činu.

Centru Mírotvůrci je často vyčítáno, že jím zveřejňované informace jsou zodpovědné za vraždy a pronásledování lidí, zejména proto, že centrum kromě odkazů na veřejné zdroje shromažďuje i osobní údaje, jako je telefonní číslo, rodné číslo, datum narození, číslo pasu, adresa pobytu, SPZtky aut a jiné údaje. Tyto informace ovšem přebírá opět z veřejných zdrojů, takže i kdyby je centrum nezveřejnilo, byly by na internetu stále veřejnosti přístupné někde jinde.

Centrum je dále obviňováno, že nepoužívá jen legální veřejné zdroje, například když o sobě údaje zveřejní uživatelé sami na sociálních sítích, popřípadě se objeví v databázích státních orgánů, ale i veřejně dostupné databáze po hackerských útocích.

V jednom případě centrum založilo sociální síť pro separatisty, kteří se na ni registrovali, aniž by se hlouběji zajímali, kdo síť provozuje či četli smluvní podmínky, jak bude s jejich osobními údaji dále nakládáno. Dobrovolně tak poskytli Mírotvůrci své osobní údaje ke zveřejnění v Očistci.

Právě využívání osobních informací z hacknutých databází a metod na hraně phishingu bývá dalším předmětem kritiky. Nicméně nutno podotknout, že informace z hacknutých databází využívají běžně i novináři a jiné projekty, jako je InformNapalm, které za to ale nikdo takto veřejně nekritizuje.

Z tohoto úhlu pohledu se českému občanovi může zdát, že stránka je kriminální povahy, protože porušuje to, čemu u nás říkáme GDPR. Jenže stránka nespadá pod naši jurisdikci, je to ukrajinský projekt a Ukrajina je suverénní země s vlastními zákony, které se nemusí slučovat s tím, co u nás považujeme za naprosto samozřejmé.

V Ukrajině je běžné, že osobní údaje obyvatel zveřejňují i státní úřady. Vojenská rozvědka GUR například zveřejnila jména podezřelých Čečenců z únorové invaze včetně IMEI jejich telefonů.

 

Inspirace Simonem Wiesenthalem

Ačkoliv se tedy v českém prostředí může zdát, že Centrum Mírotvůrce je kriminální organizace, v Ukrajině je to naopak stránka, která pomáhá orgánům činným v trestním řízení odhalovat osoby podezřelé z porušování zákonů.

Podle Antona Geraščenka, který měl být iniciátorem vzniku projektu, ale později to odmítl, byl Mírotvůrec inspirován Simonem Wiesenthalem, židovským lovcem nacistů, jehož stoupenci stále hledají přeživší pachatele holocaustu.

Podle Gerasčenka Centrum provozují desítky dobrovolníků, kteří si zachovávají svou anonymitu, dokonce i mezi sebou, a pečlivě prohledávají stránky sociálních sítí, geograficky označené fotografie, videa a zprávy v médiích.

Centrum vzniklo v roce 2014 v reakci na válku na Donbase a anexi Krymu. Jeho anonymní vůdce prohlašuje, že cílem centra je poskytovat informace výkonným orgánům, aby v zemi zavládl mír.

V logu centra je vepsán latinský text „Pro bono publico“, což v překladu znamená „Pro veřejné dobro“.

Centrum od svého počátku věnuje zvláštní pozornost projevům separatistických a teroristických aktivit ve vztahu k Ukrajině, a nedělá rozdíly mezi ruským vojákem, evropským novinářem či obyvatelem doněcké vesnice.

 

Orgány činné v trestním řízení

Podle George Tuky, který je jednou z dalších osob, která by měla stát ve vedení Centra Mírotvůrce, a který byl zároveň náměstkem ukrajinského ministra pro záležitosti okupovaných území a dočasně přemístěných osob, vedly údaje zveřejněné na stránkách k zatčení tisícovky lidí, mezi nimi bylo mnoho spolupracovníků a lidí pracujících pro ruskou Federální službu bezpečnosti (FSB).

Centrum Mírotvůrce zveřejňuje také informace o účasti cizích státních příslušníků v ozbrojeném konfliktu na straně proruských separatistů. Počátkem března 2016 zahájily bulharské orgány činné v trestním řízení na základě materiálů z Očistce proces proti Georgi Bliznakovovi, bulharskému občanovi. Podobně byly materiály využity v trestním řízení i v případě dalších bulharských občanů.

 

Mezinárodní skandály

Přes všechny úspěchy došlo ale i na to, kdy bylo Centrum Mírotvůrce prověřováno ze spáchání trestného činu.

V květnu 2015 Mírotvůrce zveřejnil svůj nejznámější únik – jména, e­‑maily a telefonní čísla více než 4 000 mezinárodních novinářů akreditovaných separatistickými úřady. To vyvolalo znepokojení mezi západními vládami a skupinami na ochranu lidských práv.

Dne 2. června 2016 vydali velvyslanci G7 v Kyjevě společné prohlášení, ve kterém vyjádřili hluboké znepokojení nad zveřejňováním osobních údajů novinářů na webu Mírotvůrce a vyzvali Centrum Mírotvůrce, aby stáhl osobní údaje z veřejného prostoru.

Vysoký komisař OSN pro lidská práva (OHCHR) naléhal na Ukrajinu, aby prošetřila operace webu.

Zatímco ministr vnitra Arsen Avakov se Mírotvůrce zastal a nazval novináře „liberálními separatisty“, prezident Petro Porošenko zveřejnění seznamů novinářů odsoudil.

Ukrajinská Národní policie zahájila proti Mírotvůrci trestní řízení podle čl. 171 odst. 1 ukrajinského trestního zákoníku za „maření činnosti novinářů“, ale věc se nikdy nedostala k soudu a nepadl v této věci tedy ani soudní verdikt.

 

Kauza INTER

Mírotvůrec byl obviňován, že novináři jsou následkem zveřejnění seznamů vystaveni pronásledování, obtěžování a fyzickým útokům.

Americká vláda například detailně popisuje případ proruského televizního kanálu INTER. Demonstranti nastříkali na kanceláře INTER nápis „náhubek Kremlu“ a házeli kameny do jeho oken. Jindy dobrovolní bojovníci praporu Azov zamezili novinářům v přístupu do kanceláří poté, co se objevila nahrávka novinářů INTER, jak kritizují „nebeskou setninu“, demonstrantů zabitých během protestů na Euromajdanu. Demonstranti v jiný den pálili pneumatiky u vchodu do kanceláří INTER.

Mírotvůrce i přes již probíhající útoky na televizní kanál zveřejnil hacknutou e­‑mailovou korespondenci, která měla doložit, že novinář kanálu INTER TV koordinoval obsah článku s Ruskem podporovanými separatistickými vůdci.

Ministr vnitra Arsen Avakov veřejně vyzval SBU, aby jednala s INTER, který označil za „protiukrajinský“.

Následně 4. září přibližně 15 až 20 maskovaných osob vstoupilo do kanceláří INTER, zapálilo budovu, zničilo zařízení a uvěznilo zaměstnance v zakouřené budově. V důsledku toho byli někteří zaměstnanci hospitalizováni, včetně jednoho s poraněním páteře. Úřady na místě zadržely šest osob; pokračovalo vyšetřování útoku vyšetřovacím oddělením SBU.

Útoky pokračovaly i 21. listopadu, kdy pět neznámých osob hodilo Molotovovy koktejly na centrálu INTER. Úřady zahájily vyšetřování incidentu, které pokračovalo i na konci roku.

 

Kauza Gerhard Schröder

V listopadu 2018 Mírotvůrce přidal na svůj seznam Gerharda Schrödera, bývalého kancléře Německa a předsedu dozorčí rady ruské společnosti Rosněfť, největší ruské ropné společnosti, poté, co řekl, že anexe Krymu je „realitou, která musí být jednoho dne uznána“. Mluvčí německého federálního ministerstva zahraničí proti tomu protestovala a požádala ukrajinskou vládu o zrušení webu.

Dnes už ale asi nikoho nepřekvapí, že když někdo obchoduje s Ruskou federací, tak je zařazen na seznamy podnikatelů/firem obchodujícími s Ruskou federací a když někdo řekne podobný výrok, informují o tom média po celém světě.

Nejhlasitějším odpůrcem Centra Mírotvůrce je pochopitelně Moskva spolu s Ramzanem Kadyrovem, vůdcem Čečenska, který Mírotvůrci slíbil tvrdou odplatu.

Po nich následují humanitární organizace, často ovlivněné propagandou Kremlu, jak si ukážeme v další podkapitole.

 

Uspišna varta

Reporty namířené proti Centru Mírotvůrci se objevovaly i na stránkách významných institucí jako je OBSE. Ale jak se ukázalo, zdrojem reportů byla ukrajinská právní organizace Uspišna varta, kterou později jiné instituce zabývající se fact checkingem označily za propagandistickou a jednající ve prospěch Ruské federace.

V reportu Uspišné varty se například popisuje, jak publikované seznamy novinářů vedou na státní úrovni k pronásledování novinářů a omezování svobody slova v zemi.

Uspišna varta se také pokoušela skrze Centrum Mírotvůrce podkopat na mezinárodní úrovni důvěryhodnost v ukrajinské orgány činné v trestním řízení a justici.

Údaje z webu se podle analýz jejich právní organizace používaly v soudních rozhodnutích ve všech fázích – od začátku přípravného vyšetřování až po odsouzení osoby a v mnoha rozsudcích soudci také přijímali informace od Mírotvůrce jako hmotný důkaz.

Používání těchto webových stránek se prý nevztahovalo pouze na trestní věci, ale také na občanskoprávní vztahy a zjišťovací úkony, jako je například zbavení rodičovských práv nebo povolení vycestovat do zahraničí bez otce.

Využívání údajů webu Mírotvůrce soudním systémem, které se odráží v rozhodnutích některých soudců, pak organizace Uspišna varta označila za porušení článku 6 Úmluvy, který každému zaručuje právo na spravedlivý proces.

Ve zprávě napsali například: „Kromě toho je běžnou praxí, že ukrajinští občané jsou bez soudu shledáni vinnými pouze proto, že byli zařazeni na seznam webu Mírotvůrce“.

V reportu mimo jiné tvrdili, že databázi Centra Mírotvůrce běžně používá ukrajinská pohraniční stráž a pouhé zařazení na Očistec stačí k nevpuštění osoby na území Ukrajiny, protože ji pohraničníci využívají k prověřování osob.

Organizace dále kritizovala, že ačkoliv Národní policie zahájila vůči Mírotvůrci trestní řízení, nikdy nedošlo k postavení „pachatelů“ před soud, ani ke zrušení webových stránek, přestože Centrum podniká „útoky na novináře“.

Organizace Uspišna varta se později dostala do zájmu projektu StopFake. Upozornili například na to, že ukrajinští a ruští novináři během voleb v roce 2019 šířili nepravdivé informace s odvoláním na volební pozorovatele z „Uspišné varty“, podle kterých je „jedním z nejčastějších problémů v této době přítomnost ‚mrtvých duší‘ v seznamech voličů“.

Dále podotýkají, že Uspišna varta je ve skutečnosti platformou ukrajinské politické strany Uspišna krajina, jejímž lídrem je bývalý ministr z období vlády bývalého ukrajinského prezidenta Janukovyče – Olexandr Klymenko, který utekl ze země po událostech na Majdanu a je obviňován z rozsáhlých finančních podvodů.

StopFake se organizaci věnoval i v jiném případu, a to v souvislosti s účastí na mezinárodní konferenci pořádané OBSE pod názvem Human Dimension Implementation Meetings (HDIM).

„Jménem Ukrajiny a občanské společnosti také na zasedání vystoupili mluvčí jako zástupkyně platformy Uspišna varta Natalja Natalinová, manželka známého proruského bloggera Anatolije Šarije Olga, šéfka mediálního holdingu Vesti­‑Ukrajina Olha Semčenko, kteří jednohlasně mluvili o tom, že na Ukrajině neexistuje svoboda slova, vyprávěli o utlačování a cenzuře ze strany ukrajinské vlády. Jejich projevy byly doprovázeny aplausem ruské delegace,“ napsali.

 

Závěrem

S ohledem na to, že do dnešního dne neexistuje žádný soudní verdikt proti Centru Mírotvůrci, a to ani v otázkách porušování práva na soukromí či ochrany osobních dat, který by prokázal nelegálnost seznamů Očistec, nepovažujeme ho za kriminální organizaci, neboť ctíme presumpci neviny.

Z etického hlediska zveřejňování osobních údajů neschvalujeme, ale respektujeme odlišnosti v zákonech Ukrajiny a věříme ve výsledky vyšetřování ukrajinských orgánů činných v trestním řízení.

Většina kritiky Centra Mírotvůrce vznikla na základě zdrojů z Ruské federace a zahraničních organizací, které mají vazby na bývalý režim Viktora Janukovyče.

Stránku vnímáme jako sbírku open sourcových zdrojů, kde kromě kritizovaných osobních dat lze nalézt i veřejně informace z tisku s příslušnými prolinky.

Z dlouhodobého pozorování vnímáme aktivity Centra Mírotvůrce v souladu s tím, co hlásá – chce pomáhat ukrajinským, ale i zahraničním, orgánům činným v trestním řízení v odhalování osob, které porušují ukrajinské zákony, a to s ohledem na válečnou situaci v zemi.

Centrum Mírotvůrce rozhodně nevyzývá veřejnost k tomu, aby informace ze seznamu Očistce používala k vraždění evidovaných osob.

Nikdy nebylo prokázáno, že by pachatelé uvedených vražd využili právě stránky Mírotvůrce k opatření potřebných informací k nalezení své oběti (za to pro srovnání u sociálních sítí takové důkazy existují, ale nikdo by je přesto z podílu na vraždách neobviňoval, natož zakazoval).

I zveřejnění článku v mainstreamovém tisku může vést k protestům vůči osobám a organizacím, které jsou v něm dány do špatného světla – přesto obvykle neusilujeme o zakázání média, ani nevoláme po trestní odpovědnosti média, pokud k protestům dojde.

Z výše uvedených důvodů Evropský rozhled nepovažuje za problematické odkazovat se v současné době na Očistec Centra Mírotvůrce, neboť jej používáme pouze jako rozcestník pro odkazy na zahraniční média, která již o kauzách spojených s danou osobou informovala dávno před námi.

Přestože nakonec čerpáme informace z původních zdrojů, považujeme za správné přiložit odkaz i na Centrum Mírotvůrce, když jsme zdroje dohledali skrze jejich stránky.

V rámci seriálu Spravedlnosti neuniknou vybíráme pouze ty osoby, které jsou v oficiálním pátrání SBU či GUR nebo byly předvolané k výslechu prostřednictvím stránek Generální prokuratury Ukrajiny, případně se již měly dostavit k projednání svého případu k soudu, nebo již byly dokonce odsouzeny.

Všechny tyto osoby jsou zároveň vedeny jako hledané, jejich případy byly dříve medializované v zahraničním tisku, většinou jsou na ně vypsány i finanční odměny za poskytnutí informací orgánům činným v trestním řízení, které povedou k jejich dopadení.

Seriál není ani nijak v rozporu s principem presumpce nevinny, neboť je vždy řádně uvedeno, jestli jde o osobu ze skutku podezřelou nebo již za skutek odsouzenou.

Seriál také neslouží k podněcování veřejnosti k vraždám, ale k probuzení zájmu veřejnosti o dopadení osob podezřelých z válečných zločinů a předvedením je ke spravedlnosti, tedy před soud.

 

Odkazy:

Český rozhlas – zmínka o Mírotvůrci

Novinky – za vraždu velitele může trackování v aplikaci Strava

Očistec Centra Mírotvůrce – Stanislav Ržickij

AlDžazíra – cituje Uspišnou vartu

OBSE (dokument Uspišne Varty) – strana 20

OHCHR OSN k Mírotvůrci

OHCHR OSN II k Mírotvůrci

Stop Fake o Uspišné vartě

Stop Fake o Uspišné vartě II

Club „Z“

GUR – osobní a lokalizační údaje hledaných

TV Zvezda o Evropském rozhledu

Americká vláda o Mírotvůrci a pronásledování novinářů