Úplněk mává vlajkou Dáiše,
věčností sviští cisternový vlak,
vše navždy v prachu, jen vši v kožiše,
národní hymnu kvílí vlkodlak.
Den co den slunce prchá na západ,
globální skleník sbírá jeho jas,
ledovce taví, lidi nechce hřát,
člověk má hlad, a vichry hodokvas.
Tmou nebe krouží možná lepší světy.
V zahradě zimní hladím mrtvé květy,
prsty mi lepí ze mšic kašička.
Všechno se řítí k rozšklebené jámě;
kéž někdo přijde vyřešit to za mě!
Na rubu listů hledám sluníčka.
