Sobota 20. dubna, 2024
Evropský rozhled

Zápisky z tiskové konference české redakce Sputniku – Sofia Ovanesová (část 2.)

 

 

V druhém díle o tiskové konferenci Sputniku konané v Literárním salonu Ruského střediska vědy a kultury se zaměříme na projev Sofie Alexandrovny Ovanesové, šéfredaktorky české redakce Sputniku. Ta ve svém příspěvku kritizovala činnost českých medií a představila několik principů redakční politiky Sputniku. Ačkoliv byla představena jako šéfredaktorka české redakce, pod jejím jménem není na internetu dohledatelná jediná zmínka o jejím dřívějším působení v jakémkoliv jiném médiu či v samotném Sputniku.

 
Sofia Ovanesová, žena bez digitální minulosti

Leč je Sofia Ovanesová šéfredaktorkou, její jméno na portálu Sputniku je uvedeno mezi autory. A napsala pouhé dva články v polovině letošního března, tedy jen deset dní před zahájením konference v RSVK. Dohledat k jejímu jménu na internetu jakoukoliv relevantní informaci je skoro nemožné, a to přestože její jméno zkusíte napsat v různých přepisech v latince i azbuce. Pravděpodobně se nejmenuje Ovanesová, ale Avanesová (София Аванесова). Pod tímto druhým jménem má několik uzavřených účtů na různých sociálních sítích se svou fotografií. Pod jménem Ovanesová jsme na internetu vysledovali pouze jedinou aktivitu, a to její účast na slovenském Mezinárodním mediálním fóru „„Sloboda žurnalistiky v kontexte ľudských práv, nových technológií a medzinárodnej informačnej bezpečnosti“ z (prosinec 2018). Té se zúčastnily například Hlavné správy, které jsou iniciativou Konspiratori.sk považováni za stránku se sporným obsahem. Sofia Ovanesová je tak bezpochyby šéfredaktorkou bez digitální minulosti.

 
Zápisky z projevu Sofie Ovanesové v Literárním salonu

Byť projev Sofie Ovanesové nebyl příliš přívětivý k českému mainstreamu a její obhajoba činnosti Sputniku je v rozporu s odbornými analýzami (viz například analýzy Jakuba Kalenského), zveřejňujeme v této podkapitole vše tak, jak na tiskové konferenci zaznělo, neboť jde o informace, které se mohou stát užitečným podkladovým materiálem k dalším studiím.

Ačkoliv žije šéfredaktorka české redakce Sputniku v Moskvě, snažila se mluvit česky a její čeština byla srozumitelná. Ruský přízvuk však nešlo přeslechnout.

Podle Ovanesové Sputnik často sehrává hlavní postavu v českých a slovenských médiích. Říkají jim různě. Nazývají je desinformačním, alternativním, či prokremelským portálem a hlavně je označují za hlásnou troubu ruské propagandy. Činnost Sputniku představuje tajemství, které se novináři snaží odhalit, ale marně.

Nedávno dostali žádost o písemný komentář a byly tam doslova zajímavé otázky. Ptali se jich, kde sídlí, kolik je jich v redakci, zda pracují pro peníze nebo z ideologických důvodů a ta hlavní otázka byla, jak často dostávají nařízení z Kremlu.

Sputnik ale nemá tajemství, nejsou agenti KGB, ani FSB a nesnaží se zničit český politický systém, ani zbourat českou demokracii.

Sputnik je normální médium jako všechna ostatní média. Pokud věci ukazují pouze z jiného úhlu pohledu, neznamená to, že jsou velkým zlem.

Český Sputnik má svou redakci. Většina autorů sídlí v Moskvě. Dnes tolik nezáleží na místě, protože pro online portály to není důležité. Pracují u nich Češi, Slováci a Rusové. Jsou to obyčejní lidé, kteří se zajímají i nezajímají o politiku a neumí se nabourat někomu do počítače. To říká proto, aby si lidé nemysleli, že mají nějaký tým hackerů. Jsou normální redakce.

Podle Ovanesové někomu prostě vadí, že vůbec mají v redakci Rusy. Rádi by spolupracovali s větším počtem českých a slovenských známých novinářů, ale oni nemají zájem, a to kvůli tomu nepěknému informačnímu pozadí, které vytvářejí česká a slovenská média. Vzápětí nabídla přítomným v sále, mají-li zájem o spolupráci, aby se za ní zastavili po skončení prezentace a promítla na plátno svou e-mailovou adresu a telefonní číslo.

Jako médium mají svou redakční politiku.

Třeba v době před prezidentskými volbami v Česku je obvinili z toho, že podporují Miloše Zemana a zveřejňují příliš negativních zpráv o jeho soupeři Jiřím Drahošovi.

Pana Drahoše požádali o jeho písemný komentář, ale on je ignoroval. Takže rádi by mu poskytli prostor, ale on sám ho odmítl. Navíc jejich čtenáři čtou hlavně zprávy o Miloši Zemanovi, takže oni se jen snaží vyhovět zájmům svých čtenářů.

Redakční politika také znamená, že mají určité principy. Jeden z jejich hlavních principů je ověřování faktů. Sputnik ve své práci dělal chyby, to Ovanesová nepopírá, ale ze svých chyb se učí a v poslední době pečlivě ověřují informace, které zveřejňují na svých webových stránkách. K ověřování informací využívají i portálů, které Sputnik označují za prokremelský portál, příkladem uvádí stránku StopFake.

Za problematické ovšem Ovanesová označila, že jim často politici a různé organizace odmítají poskytovat komentáře a nemohou u nich informaci ověřit.

Dalším principem jejich redakční politiky je alternativní názor. Alternativní neznamená, že publikují jediný úhel pohledu navzdory zdravému rozumu. Snaží se najít místo mezi mainstreamovými médii, které si jsou jisté, že jsou jediný a jedinečný zdroj pravdivých informací, a mezi alternativními portály, které naopak se svou skepsí přehání. Mainstreamová media se podle Ovanesové opírají hlavně o výroky známých politiků a výroky nekomerčních organizací, zatímco alternativní média se opírají o konspirační teorie. Často se tak stává a ona doufá, že jsou někde uprostřed.

Nehledě na kritiku českých médií jim počet čtenářů každoročně roste. V roce 2018, ve srovnání s rokem 2017, se počet čtenářů Sputniku zvýšil o 20 %. Roste jim i počet followerů na Facebooku a i na jiných sociálních sítích. Český Sputnik rostl nejrychlejším tempem ve srovnání s jinými facebookovými stránkami Sputniku.

Se svými čtenáři mají přátelské vztahy. Píšou jim dlouhé dopisy. Vyjadřují jim svou podporu, prosí je, aby nekončili a pokračovali ve své činnosti a často si stěžují, že nemohou najít informaci, kterou potřebují, v jiných mediích. A někdy jim posílají i své fotky.

Závěrem by chtěla říct, že Sputnik je médium jako všechna ostatní média. Dělají chyby, ale nedomnívají se, že mohou rozhodovat o tom, co je správné a co není, koho budeme chvalořečit a koho ne.

V třetím díle se zaměříme na diskusi s publikem, především se zástupci zpravodajských kanálů se sporným obsahem.