Ve středu 16. ledna 2019 od 17 hodin uspořádal Obvodní výbor KSČM Praha 3 besedu s tajemníkem Ústřední rady Komunistického svazu mládeže Filipem Škareckým na téma „Současná situace na blízkém východě a konflikt v Sýrii“. Beseda se uskutečnila v zasedací místnosti OV KSČM Praha 3, Baranova 11.
Následující text je pouze podkladovým materiálem k dalším studiím. Neklade si za cíl šířit desinformace nebo komunistickou propagandu, natož podněcovat k nenávisti vůči Západu. V souvislosti s tím je nutné zdůraznit, že hlavnímu řečníkovi Filipu Škareckému bylo velmi špatně rozumět pro jeho velmi časté „huhňání“. Přikládám proto i zvukovou nahrávku.
>>Zvukový záznam z přednášky a diskuse
Přítomen byl Filip Škarecký jako hlavní řečník, Milan Krajča jako moderátor. Z mladé generace byl přítomen ještě Kazík, podepisující se občas jako Kasik. Zbylí účastníci byli v pokročilém důchodovém věku, z nichž jeden vyplňoval prostor před zahájením přednášky svými kouzelnickými čísly s mizející krabičkou od zápalek a přeměnou velké hrací kostky na tři malé hrací kostky.
Co se týče samotné zasedací místnosti, byla opatřena starým nábytkem z předlistopadové doby, kdy na stolech byly přehozeny rudé ubrusy. Na nástěnce byly dobové fotografie opatřené hesly podněcující k boji proti fašistům ze Západu apod. V přední části místnosti vlály dvě velké vlajky s komunistickými motivy a třeti byla vlajka České republiky.
Přednášku zahájil Milan Krajča a uvedl, že se bude týkat mezinárodní politiky o aktuální situaci na Středním východě a konfliktu v Syrské arabské republice, což je podle Krajči region, který hýbe světovou politikou, ale i válečnými konflikty a je pro nás v České republice velice důležitý. A coby referenta si pozvali Filipa Škareckého, který přijel až z Brna. Je tajemník Ústřední rady Komunistického svazu mládeže, ale zároveň studuje mezinárodní vztahy a politologii a zabývá se oblastí Blízkého východu. Byl členem delegace, kterou před 2 měsíci zorganizovali, když společně s Českým mírovým hnutím, Komunistickým svazem mládeže a Vojáky proti válce odjeli do Syrské arabské republiky. Na přelomu listopadu a prosince navštívili Damašek, zjistili, jak to tam vypadá, jak se realita liší od toho, co dávají večer v televizi, jednali s nejvyššími představiteli Sýrie včetně s prezidentem Syrské arabské republiky a potom společně navštívili ještě Libanon.
Přednáška
Filip Škarecký poděkoval za Krajčova slova a pustil se do vyprávění, jak se zúčastnil solidární mise do Syrské arabské republiky, ale hlavně také do exkurzu k situaci na Blízkém východě.
Nejprve vymezil region jako imperialistický pojem, a to skrze pojmy Maghreb a Mašrek (pojmy jsou spojeny s Francouzi). Maghreb je africká část Blízkého východu a Mašrek arabská i asijská a OSN používá pro označení pojem Jihozápadní Asie. Území obývané hlavně Araby patřilo pod Osmanskou říši. Během 1. světové války se od osmanského vlivu chtěli Arabové osvobodit, to přišlo vhod Britům a Francouzům, kteří v té době válčili v Evropě na západní frontě s Německem a Ruskem. Toto povstání je mohlo oslabit, když by se do oblasti dostali britští důstojníci. Arabové se nakonec osvobodili.
Jeden z velkých podrazů, který Britové a Francouzi provedli, byla Sykesova-Picotova dohoda. To byla dohoda mezi Brity a Francouzi a byla tajně podepsána už v roce 1916, tedy mnohem dříve, než skončila válka, a v ní si dohodli rozdělení zájmů na Blízkém východě. Po válce na Blízkém východě vznikla nová území, ale byly to mandátní státy Francie a Británie. Při vzniku státu se nepřihlíželo na náboženství.
Dnes tak máme Libanon, kde je třetina sunnitů, třetina ší’itů a třetina křesťanů. Vypadá to hodně multikulturně, ale ve výsledku je to časovaná bomba. Také se uvažovalo o vzniku Velké Sýrie, jenže tam by byl problém, že by ten stát byl příliš velký a je prostě lepší si ho rozdělit na menší kusy a v nich panovat.
Na mapě ukazoval velice rovnou hranici mezi Sýrií, Jordánském, Irákem, narýsovanou podle pravítka. Francouzi měli v plánu okupovat i část Turecka, tam se ale Turkům naštěstí povedlo je vyštípat.
Další zradou byla Balfourova deklarace, ta vznikla až potom a britská vláda se v ní rozhodla podpořit sionistické hnutí a přislíbila Palestinu, že tam bude jakási izraelská domovina. Sionismus je jeden velký problém dávného a dnešního Blízkého východu, ale není to nějaká nenávistná ultravražedná ideologie, spíše obdoba nacionalismu, jehož vývojem si prošly i jiné evropské národy. Bohužel Židé neměli svůj stát a byli v každém státě v menšině, což vedlo například k Hilsneriádě u nás nebo v Dreyfusově aféře ve Francii. Deklarace postupně vyústila ke vzniku státu Izrael, který je imperialistický.
Ukazoval Aléje, kde byly vystěhovalecké domy evropských Židů na Blízký východ a tím začala nevole mezi Araby a Židy. Začala se mezi nimi vychylovat demokratická rovnováha už někdy ve 20. a 30. letech. Židé byli naštvaní, že nemají svůj stát, a rozhořel se i konflikt mezi samotnými sionisty, kdy mezi pravicovým revizionickým sionismem a hnutím dělnickým levicovým docházelo k bojům.
Geopolitická situace současné doby
Pak se Filip Škarecký věnoval geopolitické situaci dnešní doby. Blízký východ je velice bohatý na nerostné suroviny. Střetávají se zde různé velmoci. Hlavní boj mezi Spojenými státy a jejich spojenci v regionu byl se Sovětským svazem. Sýrie a Írán byly spíše spojenci Ruska, ale Turecko a Saúdská Arábie a Izrael jsou spojenci Spojených států, třeba i s Jordánském. Tyto lokální velmoci, jako Saúdi, Izraelci, Turci hrají v konfliktu také svojí roli, tajně se účastní války v Sýrii a snaží si udržet region.
Turecko má v současnosti islamistickou nacionalistickou vládu a okupuje části Sýrie, chce svoji imperialistickou politiku šířit mezi islámské národy až na Kavkaz a do střední Asie. Saúdská Arábie je pevností Spojených států na Blízkém východě. Účastnili se bojů o Golanské výšiny, účastnilo se války v Libanonu, okupuji Palestinu.
A pak je tu dvojice Saúdská Arábie a Izrael, což jsou opravdu hegemonové, kteří spolu válčí o to hlavní postavení, Saúdská Arábie jako spojenec Spojených států a radikální islámská salafistická a hlavně sunnitská země, Írán je také islamistická země, je to islámská republika, ale ší’itská, kde je vidět hlavní z ideových sporů mezi nimi. Ta ší’itská cesta má původ v islámské revoluci. Na pozadí konfliktů, které dnes vidíme, je soupeření právě mezi Saúdskou Arábií a Izraelem.
Filip Škarecký ukazuje posluchačům svojí fotografii z Libanonu. Působí tam hnutí Hizballáh jako politická strana a má tam i silné postavení. Hizballáh je paravojenská organizace. Na fotografii je česká delegace zachycena přímo ve čtvrti ovládané Hizballáhem. Na fotografii vlaje vlajka Hizballáhu.
Saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán prohlásil, že Izrael si zaslouží existenci, ale Filip Škarecký už si nepamatuje, jak to přesně formuloval, nicméně výrok způsobil v regionu pozdvižení. Saúdská Arábie je tvrdě protiizraelská.
V Sýrii strávil asi 5-6 dnů a ty dny byly plně nabité. Byli v Damašku a na malém výletě v městečku Sidnája, kde viděl i venkov. Pak byli v parlamentu, jednali s předsedou parlamentu (mluvčím), jednali s odbory, byli v sídle strany Baasu a mluvili s druhý nejmocnějším mužem Baasu po Asadovi. Setkali se přímo s prezidentem Bašárem Asadem. Prezident uvedl, že stejný problém před nimi měli Korejci, Kubánci a Vietnamci. Jsou to malé národy, kterým se podařilo v boji porazit imperialismus a vše nasvědčuje tomu, že i Sýrie půjde touto cestou.
Sýrie je sekulární země s prezidentskou republikou. Je multietnická s vícero etnik a náboženských skupin. Vedle sunnitů jsou zde různé verze ší’itského islámu, velmi silní jsou křesťané, pak jsou tam drúzové, alavité, jezídi, kteří byli zmasakrováni Islámským státem, a Kurdové. Sýrie svoji nezávislost získala roku 1946 jako Francouzské mandátní území a v roce 1960 se dostává k moci strana Baas, patriotická levice, strana hlásící se k arabské obrodě, k arabské vzájemnosti a sjednocení Arabů ne na základě islámu, jako třeba džihádisté, ale na základě etnické příslušnosti k arabskému národu. Spoluzakladatel strany Baasu byl křesťan.
V roce 1971 přichází další zajímavá událost, a to je zvolení prezidenta Hafíz al-Asada, otce současného prezidenta. Prezidentem se najednou stal generál, i když to byla výsada důstojníků. Vláda se opírala o armádu a armáda tam má velice dobré jméno, je to státotvorný pilíř nezávislosti. Asad nebyl sunnita, ale alavita, což je ší’itská větev islámu, dnes oficiální náboženství v Íránu. Dochází k propojení arabského nacionalismu a arabského socialismu. Strana Baas se hlásí k socialismu, ale není to marxistický socialismus, jaký známe, ale arabský, nemarxistický socialismus. Došlo k propojení armády a alavitského vyznání a menšiny. v Sýrii je alavitů mezi 5-10 %.
Další zlomový rok je rok 2000, kdy se stal prezidentem Bašár Asad, ten se ale původně prezidentem stát neměl. Původně měl být prezidentem jeho bratr, ale ten bohužel umřel mladý, Bašár Asad nastoupil a byl zvolen. Povoláním je oční lékař, ale většinou prezidenti a předáci byli vojáci nebo mají vojenské vzdělání, ale Asad ho neměl.
Problematická je Národně sociální strana Sýrie (možná myslel Syrskou sociálně nacionální stranu), která je velice populární. V Sýrii nevládne přímo Bass, ale koalice Národně pokroková fronta, jsou tam národní socialisté, obě dvě komunistické strany Sýrie. Další, kdo ovlivňuje dění v zemi, jsou odbory, hlásí se k odboji komunistické strany a měli možnost během delegace s nimi jednat. Odbory zajímavě zasahovaly do války, odborům se dařilo zmobilizovat dělníky k ochraně továren.
Filip Škarecký ukazoval fotky z Damašku, Parlamentu, města Sidnája, ze sídla strany Baas, i z centrály odborů, kde objevily dary odborům od československé ROH.
Válka trvá už dlouho a nikdo už ani netají, že opozice tam je ze zahraničí, spousta bojovníků přichází ze zahraničí, buď z muslimských států, kde byli naverbováni verbíři, aby šli válčit za džihád, nebo ze západní Evropy, a ti se dopouštěli hrozných zvěrstev. V důsledku toho v Sýrii bují patriotismus a vlastenectví. Na fotkách jsou vidět lidé v oblečení se syrskými vlajkami. Ve městech byly vlajky i nasprejované, viděli hesla na podporu vlády. Škarecký ukazuje plakát s Bašárem Asadem v uniformě a uvádí, že není voják, ale možná má teď nějakou hodnost jako nejvyšší velitel armády.
V ulicích tedy viděli vlajky a hesla spojenců, kteří bojují na straně Sýrie. A například ještě plakáty s Hasanem Nasralláhem z Hizballáhu.
Válka v Sýrii
Co se týče samotné války v Sýrii, ta začala v roce 2011 v souvislosti s procesem Arabského jara a frakce, které tam bojují, lze rozdělit na 4 skupiny:
1. Syrská arabská armáda a spojenci
2. islamisté jako Islámský stát a An-Nusrá
3. Kurdové a Demokratické síly Sýrie
4. opozičníci, nejsilnější je Svobodná syrská armáda
Častokrát tam operovaly menší skupiny, které podporovaly tu umírněnou opozici, pak přicházely k islamistům, většina politických skupin je islamistická, kromě Kurdů.
Syrská armáda má velice silné spojence. Mezi ně patří ruské letectvo a třeba islámské revoluční gardy, což jsou vlastně nejelitnější gardové jednotky Íránské republiky. A také je to Hizballáh. Spousta ší’itských skupin se přidala na stranu Sýrie, která je sekulární, právě ze strachu z rostoucího sunnitského extremismu.
Například Jezídi doplatili na islámské radikály. Jezídi jsou náboženská sekta, která věří v Anděla Páva a oni je měli za satanisty, tak je vyvraždili.
Dnes se nám do Sýrie dostává Hizballáh, š’itská organizace napojená na Írán, ale jsou tam také brigády dobrovolnických jednotek z Afghánistánu, ší’itského vyznání. A také Palestinci kolem Aleppa, kteří tam utekli před státem Izrael, vytvořili dokonce celou divizi, která měla asi 15 tisíc vojáků. A dále můžeme jmenovat politické síly ze Sýrie ze strany Baas, ozbrojené síly mají ale i komunisté, národní sociálové, i Drůzové, což je náboženská skupina islámská, která věří v převtělování duší.
Islámská Rakka, hlavní město Islámského státu, byla dobita, na porážce se ale podíleli i Kurdové jako další opozičníci.
Syrská svobodná armáda jako opozice s Turky útočila na Kurdy a rozstříleli je.
Kurdové jsou sami o sobě zajímavou otázkou. Zastupují Syrské demokratické síly a spousta lidí z levicového spektra je obdivuje a podporuje. Kromě Kurdů jsou v demokratických silách ještě YPG i YPJ a s nimi Mezinárodní batalion svobody, což jsou anarchisté, leví komunisté, maoisté a trockisté, kteří přijeli do Sýrie válčit za Kurdy. Možná i Antifa tam má přímo vlastní jednotky, naznačuje Filip Škarecký.
Kurdové drží území kolem Eufratu, ale to není jen kurdské zemí. Kurdské jednotky okupují i arabská území. V oblasti dochází záměrně k tomu, že památky spojené s arabskou historií nebo s těmi, které nejsou kurdské, se neopravují nebo záměrně přehlížejí. Kurdové okupují syrská ropná pole, a proto tam mají Američany, aby se nekradla ropa.
Jak se teď Američané chtějí stahovat, tak dochází k jednáním mezi Kurdy a vládou. Obojí jsou sekulární síly levicové a pokud by Američané odešli, tak buď území osvobodí Sýrie, což by byla nejlepší alternativa, nebo to dobijí zbytky islamistů s Turky. Kurdy by zmasakrovali. Turecká armáda se nedá se syrskou srovnávat, je jedna z nejsilnějších armád v NATO, bohužel, dodává Filip Škarecký.
Je možné, že se v oblastech stále nachází členové Islámského státu, kteří už nejsou členy organizace, ale kdoví, co s nimi bude do budoucna, jestli se je podaří integrovat.
Vzhledem k tomu, že Sýrie je postižena imigrační krizí, chybí jim spousta pracovní síly. Vláda vyzývá Syřany a Araby, aby se vrátili domů, nebo aby přišli do Sýrie. Odboráři české delegaci řekli, že lidé, kteří byli vyhnání z oblastí v Sýrii, třeba Kurdy, a přišli v důsledku toho o práci, tak dostanou přesto mzdu, aby nebyli chudí. Mezi uprchlíky je řada dezertérů, kteří utekli před vojenskou službou, i ti se mohou beztrestně vrátit domů. Bude pro ně amnestie.
Izraelsko-palestinský konflikt
Od tématu Sýrie se Filip Škarecký přesunul ke konfliktu izraelsko-palestinskému, kde je utrpení větší než v Sýrii. V Sýrii se totiž dá utéct do míst, kde se neválčí, a někdo se tam se o vás postará. Podle prezidenta Bašára Asada i kdyby se teď něco stalo, tak Sýrie je schopná se dva roky udržet s potravinami. Ale teď to vypadá, že válku vyhrají.
Občanská válka v Jemenu
Další konflikt je v Jemenu. Občanská válka propukla v souvislosti s Arabským jarem. Ale o Jemenu se nemluví. Lidé nemají kam utéct, z jedné strany je moře, z druhé Saúdská Arábie. Nikdo se o situaci v Jemenu nezajímá, když uprchlíci neutíkají třeba do Německa. Prezident Alí Abdalláh Sálih byl během Arabského jara zraněn a odešel se léčit do Saúdské Arábie, mezitím vládu převzal prezident Mansúr Hádí. Když se Sálih vrátil, spojil se s Húsií s cílem převzít vládu v zemi a následně byl v bojích zabit. Válka ale pokračuje.
Jemen je vlastně v podobné situaci jako Sýrie. Je tam velice silná ší’itská menšina, která se bojí vlivu Saúdů. Menšina jsou Húsiové (Hútíové), což je ší’itská sekta, která si říká zajdovci (povstalecká skupina zajdíjských ší’itů). Tvoří pevné jádro opozice. Válka probíhá velice tvrdě, opozičníky bombarduje koalice vedená Saúdy. Zemi hrozí hladomor, asi 14 milionů lidí je ohroženo smrtí hladem. A v zemi řádí cholera.
Na druhou stranu pokud tam není kam utéct, buď umřou hlady nebo v boji, dodává Škarecký.
Létají tam drony a využívá se moderní technika.
Ačkoliv to nemá Filip Škarecký podložené, v Jemenu operují BlackWater jako žoldáci USA. Pokud americká armáda nechce někde bojovat se svými vojáky, zajistí si na to agenturu. To používá ale i Rusko. V Sýrii bojují dobrovolníci Vagnerovy armády, což je profesionální business válka. Najímají se lidé jako vojáci a posílají se tam, kam vláda nechce poslat svoje oficiální vojáky.
Jemen se pro Saúdskou Arábii může stát obdobou Vietnamu pro Američany. Navíc jsou podporováni Íránem. A Saúdové dělají chyby. Korunní princ řekl, že Izrael si zaslouží existenci, tím hodně spadl rating Saúdů v arabském světě. Ale ani ti Húsiové nejsou bráni jako revolucionáři. Saúdská Arábie je spojenec Spojených států a každá porážka Spojených států oslabí moc v regionu a Blízký východ bude blíže ke svobodě.
Budoucnost Blízkého východu
Filip Škarecký se pustil do hodnocení budoucnosti Blízkého východu. Zmínil, že jsou tu dvě důležitá témata, o nichž se zatím nemluvilo, z nichž druhé je důležité pro jejich komunistické hnutí. Prvním je Tálibán, který hrál úlohu za války v Afghánistánu, byl vyzbrojován a podporován Spojenými státy a státy ze Zálivu. Dnes je nepřítelem Spojených států a pomalu proti sobě obě strany válčí. Česká republika má v Afghánistánu kontingent a okupuje ho. Tálibánci se v Afghánistánu ocitli sami. Proto hledají nové spojence. V nějakých íránských novinách nebo webů spojených s Íránem se Filip Škarecký dočetl o jednání mezi ájatolláhy, to jsou místní duchovní, a Tálibánem. Situace je zajímavá z toho pohledu, že radikální sunnitské džihádistické hnutí by se spojilo, nebo uzavřelo dohodu, s islámskými ší’itskými revolucionáři. Ale nějaká ta nevole vůči Západu tam je. Česká republika ale v Afghánistánu hraje neblahou roli, protože tam máme svoje vojáky.
Další je Palestina, která je okupovaná a stav se tam zhoršuje. Příliš podpory nemají. V Sýrii se stále válčí, Libanon je polorozvrácený, Egypt je uplácená země a Saúdská Arábie je v podstatě spojenec Spojených států. Jediný, kdo aspoň verbálně podporuje Palestince, je Írán, což mu zvyšuje popularitu, protože izraelsko-palestinský konflikt je citovou záležitostí všech Arabů.
Na Blízkém východě se tvoří takový ší’itský půlměsíc pod taktovkou Íránu. Až Sýrie vyhraje válku, je zavázána Íránu.
V Sýrii českým delegátům říkali, že při ekonomické obnově země nebude Mezinárodní měnový fond připuštěn k obnově státu. Bude to záležitostí pouze spojenců – Ruska, Íránu, Číny, Indie a Čechů, protože Češi jsou spojenci Sýrie.
V Libanonu žije třetina ší’itů, kde mají svoje strany a odbojová hnutí. Pak je tu Irák. Tam proběhly před nedávnem volby a vyhrála je ší’itská koalice s komunisty. Na Blízkém východě se tak utváří ší’itská fronta proti lokálním spojencům Spojených států a západního imperialistů. A Írán je spojencem Ruska. To povede k oslabení imperialismu a k posílení osvobozeneckých snah na Blízkém východě.
Ší’a je slabá. Ší’itů je v regionu 10-15 % a nemohou vládnout, nebo být hegemonem, proto podporují zajdovce, v Iráku se opírají o komunisty, nacionalisty a sekulární síly.
Tímto byla přednáška ukončena a Filip Škarecký popřál přítomným hezký zbytek dne.
Diskuse
Milan Krajča položil první dotaz. Když mluvili s Bašárem Asadem, tak jim říkal, že to, co se stalo v Sýrii, bylo dovoleno pádem Sovětského svazu. Ptá se tedy, jestli by Filip Škarecký dokázal zhodnotit roli Sovětského svazu na Blízkém východě za doby jeho existence a jak to bylo po přesunu Spojených států do oblasti a vytvoření projektu nového Blízkého středního východu…
Sovětský svaz tvořil jakýsi nárazník a protiváhu k USA, takže národy, které se osvobozovaly, měly spojence, který je podporoval materiálně, finančně, vojensky. V Alžíru se třeba Ben Bella stal prezidentem, vyhnali Francouze a zase měli poradce a podporu celého Sovětského svazu. Sovětský svaz hrál roli osvoboditele v celém arabském světě.
Sověti se snažili pro ty země zajistit jakousi suverenitu a svobodu. A Češi, například Škareckého prastrýc, byli pomáhat dělat rafinérie v Iráku. Dnes když mluvíme, nebo alternativní radikální levice když mluví o pomoci, většinou zpravidla myslí přijímání uprchlíků. Ale člověk by měl mít právo žít slušně ve své zemi. Pokud se narodím v Německu, jsem šťastný, pokud v Kamerunu, tak nejsem, ale pokud přežiji cestu a odejdu do Německa, tak asi budu šťastný. V tom je pro nás Sovětský svaz inspirující.
Zmínil dále konferenci národů východu ve dvacátých letech, kdy Sovětských svaz dal zemím svou podporu a garantoval jim svobodu. Sovětský svaz padl a díky tomu si tam pak mohli Američané dělat, co chtěli.
Starší pán: Proč se začínají Spojené státy stahovat ze Sýrie? Váš názor.
Spojené státy v Sýrii podporovaly různé teroristy, ale nedaří se jim Sýrii rozbít. Sýrie má za sebou Rusko, Irák, má za sebou bojovníky z Afghánistánu, Libanonu a navíc Trump se také posunul v politice a Spojené státy nejsou na tom dobře. Čína je v předstihu a obchodně spolu válčí. Není strategické držet několik tisíc vojáků v Sýrii, když tam nic nezmůžou.
Žena: To je analogie Vietnamu. Jako hrdinsky odejdou, aby neutrpěly trapas.
Jiný starší pán: Já se domnívám, že ten vliv, jaký chtěl mít Západ a NATO v rámci tohoto prostoru, se jim nepodařilo získat, protože Sověti a potom Rusko si svou základnu v Sýrii udržely a ten vliv ve Středomoří se nepodařilo získat. A další, co si myslím, je věc ekonomická, protože Arabské jaro ublížilo Číně, protože Čína velice investičně byla zainteresována jak v Egyptě, tak i v zemích Blízkého východu a tyto intervence jí pustily žilou. Tam se to počítá na miliardy dolarů, o které přišla kvůli těmto vojenským akcím.
Tam se stále válčí. Pokud skončí válka v Sýrii, tak to nebude konečné vítězství. Možná to bude porážka jejich cílů, ale stále tam kopou. Mají tam Izrael jako spojence, ten Egypt, pořád se budou přetahovat.
Jiná žena: Jaká je spolupráce Kurdů v Sýrii, Iráku, případně v Turecku.
Tak ono se říká, že ta YPG je jedním křídlem PKK, Kurdské strany pracujících, a spolupracují. V každé zemi je jiná situace. V Sýrii se drží kvůli Američanům. V Turecku pro ně prostředí není, tam je masakrují ve velkém. V Iráku mají nějakou vlastní autonomii . Ale oni jsou rozbití politicky, ta jejich ideologická představa těch anarchofeministických revolucionářů, jako jsou trockisté a maoisté, tak tam je vícero politických stran a různých sil. Zasloužili by si asi někdy mít svůj stát, ale bylo by to reakční, kdyby to dopadlo jako s Izraelem. Ničilo by to ten region ještě víc.
Jiná žena: O co jim jde v tom Jemenu?
V Jemenu došlo k tomu, že se proti sobě postavily dvě politické síly. V případě, že by Húsiové byli nějak seknutí, tak Írán přijde o svoje lidi. Ale oni chtějí šířit svůj vliv i vizi do celého světa. A v Jemenu není kam utéct. Kdyby se válčilo někde v Jordánsku, lidé by spíše utekli, byla by tam možnost větší pomoci.
Jiná žena: To Somálsko v tom teď figuruje jak?
Tam utíkají Jemenci. Somálsko bylo na straně jedné z těch koalic.
Milan Krajča: Česká republika hraje specifickou roli v izraelsko-palestinském konfliktu, můžeš říct svůj postoj a ohodnotit to?
Česká republika podporuje Izrael, jsou teď tendence o přesunutí ambasády do Jeruzaléma z Tel Avivu. Je to proti OSN, proti rezolucím, proti mezinárodnímu právu, je to taková věc, kterou si Trump vymyslel. Řekl to jako hloupost, aniž by přemýšlel. V Brazílii je nová vláda, pravicová, skoro fašistická, no a co, kdo koho podpoří, Izrael, Spojené státy. Češi jako jedni z mála národů podporují syrskou vládu, takže podporujeme vlastně dva znepřátelené státy. Národní muzeum pomáhá chránit syrské památky, které by se přemístily, kdyby hrozilo, že padnou do rukou Islámskému státu.
Jiný muž: Zeman se snaží české zájmy hájit, ale nechápu, proč obhajuje ten náš kontingent v Afghánistánu, je to přitažené za vlasy. Jako boj proti terorismu v Afghánistánu, tam si na tom vylámali tehdá Sověti zuby. Ostatní odchází a my tam sedíme jak pecky. V tomto já nesouhlasím a podle mně by bylo lepší odejít, než si domů posílat rakve s českými žoldáky. Tam to podle mě nejsou vojáci, nehájí zájmy republiky, jsou tam za peníze.
Zeman ale není náš spasitel ani spasitelem českého lidu. On má sice nějakou politiku na východ, ale nikdy nebyl velký antiimperialista. Máme tam asi 300-400 českých bojovníků, některé větší země tam mají méně bojovníků než my. Je to nepříjemné, že tam jsme, přicházíme tam o lidi. Jeden voják tam umře, pak tam děláme odvety, tady jsou piety, vyzdvihuje se armáda, a co je to za armádu? Pár tisíc bojovníků.
Talibán je teroristická organizace a je tam nebezpečná, ale je lokální na rozdíl od NATO a USA, které působí globálně. My tam podporujeme to větší zlo.
Krajča poděkoval za přednášku a zmínil, že delegace Komunistického svazu mládeže do Sýrie navazovala na dlouholetou antiimperialistickou aktivitu Světové federace demokratické mládeže. I České mírové hnutí má aktivity proti napadení Sýrie. Do této oblasti spadá antiimerialistický boj i antikoloniální boj. Konferenci národů východů vedla k zahájení politiky, kdy se dělnické hnutí spojilo s antiimperialistickým hnutím a přeměňovalo situaci v regionu. V současnosti není konzistentní antiimperialistická síla, která by takto zasahovala, kromě Kuby, Venezuely a KLDR. To si musíme uvědomit a je na nás bojovat proti imperialismu. Česká vláda a prezident podporují sionismus, podporují síly NATO a musí se proti tomu bojovat. Poděkoval Filipovi Škareckému za přednášku.
Další přednáška bude 13. února a promluví na ní Milan Krajča o republikách rad z roku 1919 ku příležitosti jejich stoletého výročí.
