Ve středu 16. ledna 2019 pořádala Nová republika pod vedením bývalého ministra zdravotnictví Ivana Davida panelovou diskusi Jak by měla vypadat armáda ČR. Přednáška, jako mnohé jiné z proruské aktivistické scény, se konala na Novotného lávce v učebnách Českého Svazu Vědeckotechnických Společností (ČSVTS). Diskuse se původně měli účastnit čtyři panelisté, ale nakonec dorazili jen tři – Ladislav Petráš, Jaroslav Štefec a Marek Obrtel. Chybějící byl Martin Koller. Přednáška byla vedena v duchu kritiky armády ČR, NATO a EU, naopak Rusko bylo vykreslováno jako pozitivní hráč v konfliktech mezinárodního dosahu.
Upozornění: Následující text je pouze podkladovým materiálem pro další odborné studie. Neklade si za cíl šířit desinformace, ani propagandu, pouze nezávisle přiblížit, jaké záležitosti se nyní řeší v tomto spektru aktivistické scény a jak se k nim staví jednotliví účastníci. Většina zavádějícího obsahu nebude opatřena dovysvětlujícími komentáři, ani na ně nebude nijak upozorněno, neboť se předpokládá, že čtenáři si tyto informace umí nezávisle na nás sami vyhodnotit. Na pravou míru budou uvedeny pouze nejzávažnější nepravdy.
Představení panelistů
Panelová diskuse byla zpravodajsky zajímavá, neboť na ní vystoupili bývalí vysoce postavení představitelé Armády ČR a NATO.
Nejznámější z panelistů je bezesporu Marek Obrtel, u kterého nelze popřít, že jde o vysoce vzdělaného člověka v oboru vojenského lékařství, kterému se podařilo zastávat vrcholné pozice v Generálním štábu Armády České republiky. Po návratu z vojenské mise v kosovské Prištině přestal sympatizovat s NATO a opustil řady armády. Alespoň tak svůj odchod na vlastní žádost vykládá on sám. Těsně před odchodem z armády v roce 2002 byl označen za autora zavádějící zprávy o činnosti polní nemocnice v Afghánistánu. Nyní je známější jako zakladatel Národní domobrany.
Vysoké vzdělání a mnohaletou praxi u armády nelze odepřít ani Jaroslavu Štefcovi. V nedávné době vstoupil do veřejného povědomí jako hlavní tvář nově vzniklého hnutí Bezpečnost odpovědnost solidarita (BOS). Od slibně vypadající kariéry na Ministerstvu obrany byl odstaven poté, když při rutinní policejní kontrole byla v jeho voze nalezena zbraň, ke které neměl doklady. Nikdy nebylo ale prokázáno, že by zbraň byla jeho, spekulovalo se, že mu zbraň do vozu byla podstrčena samotnými policisty. V té době Štefec vyšetřoval rozsáhlou korupci a když odstavil řadu firem od miliardových státních zakázek, v armádě po této aféře skončil.
Poslední řečník Ladislav Petráš je méně známý, nicméně jako jediný z panelistů má vystudovanou Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR v Moskvě, ale také Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany v USA. Vykonával velitelské a štábní funkce jak u Československé lidové armády, tak u Armády ČR. V armádě skončil v roce 2004. Klub Českého pohraničí o něm píše jako o „signatáři Dohody o vzájemné spolupráci mezi spolky KPČ a Veterány ozbrojených sil a bezpečnostních sborů plk, v. v. Ing. Ladislavu Petrášovi“, který se zabývá problematikou vnitropolitické a mezinárodní situace.
V prvním díle seriálů si přiblížíme přednášku Ladislava Petráše.
Právní normy Ladislava Petráše
Ladislav Petráš v úvodu upozornil, že bude předkládat pouze své názory. Postupně popisoval, co by se mělo vzít v úvahu, jestliže bychom chtěli změnit úlohu armády v souladu s již existujícími právními normami.
Následně namátkou vybral tři základní právní normy, přičemž je nutné předem upozornit, že zcela ignoroval ustanovení, která například AČR přikazují plnit mezinárodní závazky, o některých ustanoveních mluvil zkresleně jako o nezávazných.
1. Ústavní zákon 110/1998 Sb. O bezpečnosti České republiky.
Ze zákonu cituje pouze první článek základního ustanovení: „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejich demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.“
2. Zákon 219/1999 Sb. O ozbrojených silách ČR, Hlava III, § 9, článek 1: „Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení.“
Už hned v druhém odstavci stejného paragrafu se ale uvádí:
„Ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení.“
3. Severoatlantická smlouva z roku 1949, kde Petráš cituje pouze článek 1, který popisuje jako jediný zavazující pro členské státy, ostatní označuje jako deklarativní a nezávazné:
„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“
Z relevatních zdrojů jsme ověřovali právní závaznost pouze článku 1, ale ani na stránkách NATO, ani Ministerstva obrany ČR, ani Ministerstva zahraničních věcí ČR není uvedeno, že by pouze tento první článek byl závazný. Naopak se na všech odkazech uvádí, že jsme se dohodli na plnění všech článků Severoatlantické smlouvy bez rozdílu, přičemž v současné době je považován za nejdůležitější článek 5:
„Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“
Dohledali jsme ovšem, že informaci o závaznosti pouze prvního článku šířil v českém prostředí Miroslav Polreich. O tomto muži jsme již v minulosti na Evropském rozhledu několikrát psali, a to v souvislosti s jeho cestou na Všeslovanský sjezd v Moskvě v roce 2017, a poté v souvislosti se Slovanskou Prahou 2018, kde mu Tibor Eliot Rostas ze slovenského deníku Zem a Vek poděkoval za spolupráci, neboť spolu sepsali knihu o slovanství. Tibor Eliot Rostas podle slovenských odborníků patří k nejvlivnějším desinformátorům v zemi.
S vysokou pravděpodobností je tak tvrzení, že ze Severoatlantické smlouvy je pro nás závazný pouze článek 1, zavádějící a nepravdivé, a to i navzdory často uváděném článku 7, který podle nás ale nijak nepopírá závaznost ostatních článků smlouvy, neboť se zde hovoří jen o povinnostech a právech vyplývajících z Charty, kterých se smlouva nedotýká:
„Tato smlouva se nedotýká a nebude žádným způsobem vykládána, jako by se dotýkala práv a povinností smluvních stran, které jsou členy Spojených národů, vyplývajících z Charty, ani základní odpovědnosti Rady bezpečnosti za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“
Ladislav Petráš na základě takto cíleně zvolených ukázek ze zákonů uvedl, že by z nich měla Armáda ČR vycházet. A pokládá dvě zásadní otázky, na nichž si čtenář má odpovědět NE:
1. Plní ČR tyto závazky?
2. Plní ČR své mezinárodní závazky dané Severoatlantickou smlouvou?
Oblasti rizik
Následně Petráš ukazuje na prezentaci promítané Václavem Novotným z Ne základnám několik mapek oblastí se zvýšenými riziky.
Na první mapce je Blízký východ, kde jsou surovinové zdroje a trasy pro jejich převoz. Také se tam střetávají nejenom různé kultury a různá náboženství, ale také zájmy Spojených států a Ruské federace a dochází zde i ke vzájemným střetům členů NATO mezi USA a Tureckem.
Další oblastí střetávání zájmů různých mocností je Afrika. Kontinent je plný nerostných surovin, expanduje tam Čína, se kterou v oblasti se moc nepočítá. Následně Petráš uvádí, že kvůli NATO dochází v oblasti k rozkladu států, které na severu před jejich vměšováním se jakžtakž fungovaly. Uvádí, že Ruská federace má své zájmy v Libyi.
Na Dálném východě probíhají rozhovory mezi USA a KLDR a jejich jadernými zbraněmi. V oblasti je patrný vliv ekonomické expanze Číny.
V oblast Arktidy jsou velké zdroje surovin a vede tudy strategická severní cesta.
Petráš uvedl Evropu jako další rizikovou oblast a popis těchto rizik jde v ruku v ruce se směřováním proruské aktivistické scény. Rizika spatřuje v enormní závislosti evropských států na USA v ekonomice a v konfrontaci s Ruskou federací. Ruskou federaci popisuje jako kapitalistický, ovšem národní stát. Oproti tomu jsou ostatní účastníci nadnárodní, podřízení globálnímu kapitálu. Evropa je závislá surovinových zdrojích a na trasách jejich přepravy, například na Nord Stream 2. Zároveň podle Petráše není EU schopna řešit problémy a vyvíjí enormní tlak na zrušení národních států, což vede ke krizi důvěry a úkazům jako je Brexit. Nedůvěra může vést k nekontrolovatelnému rozpadu Unie, a to je opět rizikové. Nastane boj o evropského hegemona, což může zvýšit radikalizaci islámských skupin. Následně jako odstrašující příklad uvádí Ukrajinu, kde Banderovci a jejich hnutí jsou symbolem národního odporu a hrdinů. Podobné tendence jsou ale i v Maďarsku. V Německu se zvedají „hnědé košile“. Radikalizace v krizi Unie může vést k různým válkám různého charakteru.
V souvislosti s Ruskou federací naznačuje, že není pro nás hrozbou a není třeba se jí bránit, jak se u nás tvrdí. Pokládá řečnickou otázku: „Má Ruská federace šanci zaútočit na členské státy NATO, aniž by riskovala vlastní katastrofu v prvních dnech konfliktu?“
Uváděná rizika podle Petráše ale neznamenají bezprostřední hrozbu. Jsou to ale rizika, která se berou v úvahu, na která musíme reagovat a permanentně je vyhodnocovat.
Hlavní hrozbou je podle Podle Petráše pro nás Evropská unie a náš výběr spojenců. Došel k závěru, že jsme si hrozbou sami pro sebe. Neplníme, co nám říká ústava a zákony a naše armáda neplní ten úkol, který má plnit, to je obranu teritoria, ochranu životů občanů, jejich majetku.
Stav současné Armády ČR
Podle Ladislava Petráše je stav současné Armády ČR špatný, počty bojovníků se zbraní je minimum a nejsou schopni ochránit teritorium naší země, ani sledovat rizika.
Následně popisuje stav armádní techniky, kdy uvádí, že máme 31 modernizovaných tanků a několik desítek nemodernizovaných tanků T 72. Z dělostřelecké techniky máme nějaké minomety, 89 samohybných kanónových houfnic DANA, které se ovšem zaváděly se v 70. letech, takže jejich kvalita odpovídá délce služby. Z letectva disponujeme 4 gripeny, které máme v pronájmu od Švédů, a ti musí odsouhlasit jejich použití. Dále vlastníme 25 Aero l-159 Alca a 12 zastaralých vrtulníků.
Protivzdušná obrana by pokryla 2 dny hájení jedné atomové elektrárny, zbytek území je nechráněn, uzavírá Petráš tuto podkapitolu.
Informaci o technice a výzbroji Armády ČR jsme ověřovali přímo na stránkách AČR.
Uvedené hodnoty jsou platné k 1. 1. 2019, přičemž jde o techniku a výzbroj v majetku ozbrojených sil ČR bez ohledu na její plánované použití, zařazení v bojových jednotkách nebo ve skladech, bojeschopnost, dlouhodobé nebo krátkodobé uložení či nabídnutí k odprodeji.
1. Bojové tanky T-72 (116).
2. Bojová obrněná vozidla (437).
3. Dělostřelecké systémy ráže 100 mm a více (179)
4. Bojové letouny (všechny verze typů JAS-39 a L-159) (36)
5. Bojové vrtulníky (všechny verze vrtulníku typu Mi-24 a Mi-35) (17)
Počty sdělované Ladislavem Petrášem jsou tak velice podobné oficiálním dokumentům. Za zmínku stojí, že technika je pro Českou republiku limitována podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS) na následující:
1. Bojové tanky (957)
2. Bojová obrněná vozidla (1367)
3. Dělostřelecké systémy (767)
4. Bojové letouny (230)
5. Bojové vrtulníky (50)
Čili techniku je možné dále rozšiřovat, aniž by tím byly porušeny právní závazky. O tom, že by naše technika mohla být zastaralá, bohužel svědčí i prezentovaná vojenská technika na Evropské třídě ke stému výročí od založení Československa, o které jsme rovněž již v minulosti psali.
>>Přehled hlavních druhů technika a výzbroje ǍČR k 1. lednu 2019
Další faktory obranyschopnosti ČR
Obranyschopnost ČR je podle Ladislava Petráše nízká. Nemáme potravinovou soběstačnost, jsme závislí na dodávkách strategických surovin, s jejichž dodávkami máme problémy i v době míru. Nedisponujeme většinou svého surovinového bohatství, rozhodující průmyslová výroba je v cizích rukou. Politika vnitřní i zahraniční je nedůvěryhodná, neschopná hájit zájmy a občany ČR.
Z vojenských faktorů upozornil na velikost naší mírové armády, kdy bez mobilizačních záloh se neobejdeme. Poslední generace prošla základní službou v roce 2003. Výstroje a výzbroje máme málo. Zcela reálně chybí branná příprava obyvatelstva, budování infrastruktury pro ochranu občanů a vytváření zásob nezbytných ochranných pomůcek a dalšího materiálu pro občany.
Dřív, když se stavělo sídliště, musel tam být úkryt pro jeho obyvatele, jak proti chemickým útokům s ochrannými maskami, tak proti raketovým náletům. Dnes se civilní obyvatelstvo nemá kam ukrýt, a ani neví, kde má svou chemickou masku.
Jako záporný faktor zmiňuje ještě různorodost techniky a absenci unifikace. I Američané mají problémy s návratnosti techniky do boje kvůli nízké efektivnosti oprav a návratnosti techniky.
Posledním uváděným faktorem je nekoncepčnost dlouhodobého rozvoje AČR a plýtvání materiálními zdroji.
V závěru pokládá několik otázek, na které by si měli posluchači sami odpovědět.
1. Váží si občan svého státu?
2. Je občan schopen vnímat sebe sama jako součást společnosti se všemi právy a povinnostmi, nebo jen hájí svoje osobní zájmy a osobní prospěch?
3. Je občan veden k tomu, aby cítil svůj díl odpovědnosti za společnost a stát?
4. Cítí občan důvěru ve státní instituce?
5. Jaký je jeho vztah k historii a kultuře svého národa?
6. Jak se mění hodnotová orientace mladé generace.
Nakonec uvádí přehled zbrojního průmyslu naší armády:
1. Česká zbrojovka a. s. Uherský Brod
2. CZECHOSLOVAK GROUP (Tatra Trucks, Excalibur Army, Tatra defence Vehicle, Eldis Pardibice, MSM Group)
3. AERO vodochody AEROSPACE
4. Sellier Bellot (vlastní Brazilci)
Co mají občané vlastně bránit?
Značná část občanů vůbec neví, co vlastně má bránit. Převažuje individuální přístup, osobní prospěch, nikoliv zájem společnosti a národa, pokračuje Ladislav Petráš. Bez vůle národa nelze budovat armádu. Kdo bude obsluhovat techniku, kterou nakoupíme?
Armáda není schopná realizovat zákony dané úkoly a povinnosti. Jít cestou KLDR, kde je militarizovaná společnost s jadernými zbraněmi, nelze. Pokud ale rezignujeme, znamená to dříve či později konec státu. Musíme hledat nový model, uvažuje Petráš.
Máme se ptát, jak budeme bránit svojí zem. Politická reprezentace by se měla ptát na vůli občanů, což by měla být první změna.
V ozbrojené sílách (OS) Petráš spatřuje 2 základní pilíře obrany ČR:
1. Mobilní profesionální část OS na bázi stávající armády, profesně náročné zbraňové systémy a jiné systémy, IT technologie, které musí mít profesionální obsluhu.
2. Síly teritoriální obrany se systémem velení teritoriálním silám, pak bojová část, ochrana typické infrastruktury včetně mostů a podpora OS a ochrana obyvatelstva.
Tím zakončil svou přednášku a předal slovo Jaroslavu Štefcovi.
Zajímavosti:
Na pozvánce Nové republiky bylo napsáno, že se panelová diskuse bude konat na Novotného lávce 4. Taková adresa však neexistuje a reálně se přednáška konala v domě číslo 5, kde sídlí ČSVTS.
Přednášku zaznamenávali na kameru 2 aktivisté, jednak již zmíněný Václav Novotný z Ne základnám, jednak Václav Dvořák pro Nezávislá média, který působil v občanském sdružení Přátelé Srbů na Kosovu a Metochii. Členství se vzdal pro kandidaturu do členství v Radě České televize v roce 2014. Václav Dořák působil v Československé televizi a byl člen stávkového výboru, který vedl vysílání Občanského fóra. Je autorem snímku „Uloupené Kosovo“, který se Česká televize zdráhala odvysílat.
Přednášce naslouchali převážně důchodci s minimálním počtem důchodkyň.
