Ve středu 21. srpna 2019 si na pražském Václavském náměstí spolek Milion chvilek pro demokracii připomínal 50. výročí událostí z 21. srpna 1969, kdy proběhly protesty těch, kteří nesouhlasili s okupací Československa trvající v té době přesně jeden rok. Tehdejší protesty byly násilné, pět lidí bylo zastřeleno, stovky lidí utrpěly zranění. Na pódiu se objevila tehdejší pamětnice, lékařka Jana Kulhánková, která v nemocnici té strašlivé noci ošetřovala zraněné. Dvěma chlapcům již pomoci nemohli, přivezli je mrtvé.
Tehdy Jana Kulhánková pracovala na chirurgickém oddělení Nemocnice Na Františku. Z důvodu předpokládaných nepokojů byly posíleny služby na ambulanci i na operačním sále.
Během dne přicházel stále větší počet lidí, jednak osobně, nebo je přivážely sanitní vozy. Řada z nich byla zbita obušky, uchráněna nebyla ani žena ve vysokém stupni těhotenství.
Kolem 22 hodiny k nim civilisté v osobním autě přivezli dva mladé chlapce ve věku 18 a 19 let, kteří ale bohužel byli již mrtví. Ti, kteří je přivezli, jim sdělili, že je zastřelili milicionáři. Tuto informaci ihned sdělila kriminálnímu oddělení Prahy 1 a kriminalisté velmi záhy přijeli, aby si ověřili doklady zabitých chlapců a prohlédli jejich těla. Poté vyplnili ohledací listy a pohřební služba zastřelené chlapce odvezla do Ústavu soudního lékařství.
S přibývající nocí ubývalo přicházejících zraněných lidí a teprve nad ránem se mohli sejít na služebním pokoji, aby se z toho masakru vzpamatovali.
K jejich překvapení se dostavil ředitel a sdělil jim, že Ústřední výbor Komunistické strany sdělil, že odmítli ošetřit milicionáře. Prošetřením všech karet zjistili, že se jim jeden muž nevrátil po provizorním ošetření z rentgenového oddělení zpět a v tom zmatku si toho vůbec nevšimli.
Ráno museli psát protokoly o průběhu služby. Z Ústavu soudního lékařství jim oznámili, že sice byla převezena těla zemřelých, ale bez průvodních listů. Jana Kulhánková se proto obrátila na kriminalisty Prahy 1 a oni ty listy dohledali.
Když zjišťovali, proč se ten milicionář nedostavil na definitivní ošetření, zjistili, že se lekl pacientů, kteří se shromáždili na chodbě a nadávali mu, že jde proti vlastním lidem.
Sdělovací prostředky potom informovaly, že dlouho bránili kriminalistům v přístupu k zemřelým a odmítali vydat těla k zákonem nařízené soudní pitvě. Ve sdělovacích prostředcích a tisku je označili za kontrarevolucionáře v bílém.
Byli ještě několikrát vyšetřováni, až potom věc ustala. Teprve po dlouhé době se setkala s bývalým ředitelem a dozvěděla se, že se jim chystali odejmout lékařské diplomy.
Na tuto noc nelze zapomenout a vzhledem ke stále se zhoršující situaci má obavu, aby se něco podobného neopakovalo.
