V pátek 21. října 2022 pořádal před pražským Rudolfinem Kolektiv115 s Anarchistickou federací a dalšími queer a trans spolky shromáždění „NEBUDEME MLČET – Pochod proti násilí na LGBTQIA+ lidech“, který je reakcí na teroristický útok, jenž se odehrál 12. října 2022 v bratislavském queer podniku Tepláreň. Útočník Juraj Krajčík, ovlivněný konspiračními teoriemi, zastřelil Juraje Vankuliče a Matúša Horvátha, s kterými se před útokem ani osobně neznal.
Ačkoliv je očekávané hledat ruské hybridní vlivy na straně útočníka, syna proruského politika, který kandidoval za stranu Vlasť Štefana Harabína, rozhodli jsme mimo jiné prověřit, zda se podobné vlivové působení nevyskytne i na demonstraci za sexuální menšiny, ačkoliv to nyní může znít zcela absurdně.
Mohou vůbec anarchisté podporovat ruský režim?
Podle poslední pololetní zprávy o extrémismu Odboru bezpečnostní politiky MVČR se anarchisté na světě po konfliktu v Ukrajině rozdělili na 2 základní skupiny – dogmatiky a pragmatiky. Dogmatici se drží antimilistaristického pohledu, kdy se anarchisté nemají nijak zapojovat do války, ale mají se nadále stavět jak proti Rusku, tak proti Ukrajině, NATO i USA. Tento pohled nahrává ruskému hybridnímu působení, neboť směřuje k zastavení vojenské pomoci Ukrajině a rozbití demokratického společenství. Pragmatici se naopak rozhodli dočasně Ukrajinu podporovat, včetně zapojení do ozbrojeného konfliktu proti Ruské federaci.
Anarchistická federace (AFED) již dávno před válkou byla ve spojení se svými ruskými i běloruskými protějšky, které ji zpravovaly o tvrdých represivních opatřeních vůči tamějším anarchistům a anarchistkám. Není to tak dávno, kdy běloruští anarchisté přednášeli v pražském Autonomním sociálním centru Klinika o represivních praktikách KGB. To ale neznamená, že s válkou v Ukrajině anarchisté ze dne na den stojí na straně Západu a NATO. Rozhodli se pouze pojmout válku v Ukrajině jako útok Ruské federace proti ukrajinskému lidu. Ukrajinu považují za suverénní stát, který rozhodně „není žádnou loutkou Západu a NATO“, jak tvrdí Ruská federace. Anarchisté rovněž nepopírají, že v Ukrajině jsou i stoupenci krajní pravice, nepovažují je ale mezi ukrajinským lidem za natolik dominantní skupinu, aby celá země musela být Ruskou federací denacifikována. Denacifikaci považují pouze za ruskou zástěrku, jak sebrat ukrajinskému lidu jejich půdu, podniky a majetky.
AFED zastává stanovisko, že Západ odmítl na počátku války Ukrajině pomoci, protože očekával, že padne do tří dnů. To, že se tak nestalo, je proto, že jejich plány narušila vůle ukrajinského lidu. Anarchisté se vždy zastávají slabšího a utlačovaného, tedy je jejich povinnosti zastávat se i ukrajinského lidu. Pokud se zapojí do ozbrojeného konfliktu, zapojí se na stranu ukrajinského lidu. Aby se válka nerozšířila do Polska, pobaltských států a aby další lidé nemuseli žít pod stejnými represemi, jako jejich běloruští a ruští kamarádi, nezbývá jim nic jiného, než dočasně podporovat Ukrajinu.
Z tohoto důvodu lze AFED zařadit mezi pragmatiky.
>>Anarchisté a válka na Ukrajině
Projevy
Projevy na shromáždění ruskému hybridnímu působení rozhodně nenahrávaly. U sexuálních menšin to není ani očekávané, protože ruský režim sexuální menšiny tvrdě potlačuje.
Zástupci uskupení na podporu sexuálních menšin kritizovali Českou i Slovenskou republiku za jejich nedostatečnou ochranu před projevy nenávisti, ale i za nedostatečnou legislativu, která je staví na druhou kolej.
Stále nemohou vstupovat do manželství, ale jen do registrovaného partnerství, jako by byli na úrovni jakýchsi vozidel. Při úřední změně gender jména musí podstupovat operace a nucené sterilizace.
Útoky vůči nim společnost bagatelizuje. Pokud jdou na policii například nahlásit, že jim někdo vyhrožuje za jejich orientaci, policisté s nimi jednají nedůstojně a u výslechu je označují za „údajně poškozené“, přestože jim ukazují nenávistné zprávy, které jim lidé zasílají.
Pokud si chtějí ven vzít duhovou vlaječku, nebo se jen venku držet za ruku s partnerem/partnerkou, přemýšlí, jestli si tím „nevyprovokují“ proti sobě útok, zda je někdo nezastřelí.
Mají strach, že podobná událost jako v bratislavské Teplárně se může odehrát i v České republice. Vadí jim, že se o útoku nemluví jako o teroristickém, protože šlo o útok na demokratickou společnost. Mají velké obavy ze vzestupu extrémistických politiků a političek, kteří se hlásí k ideologiím, které v minulosti zabily miliony lidí, včetně queer lidí.
Duhový pochod, který byl součástí večera, považují i za pochod za zachování demokracie a demokratických principů, protože queer práva jsou i lidská práva.
Zároveň varovali, aby se vina nesváděla jen na jednoho zmanipulovaného útočníka, protože byl zradikalizovaný celou společností. Na vině je i školství, protože neučí mediální gramotnost a sexuální výchovu. Nevědomost vede k ignorantství, ignorantství vede k nenávisti a nenávist vede k vraždě.
Už nestačí, aby je společnost pouze tolerovala, musí je přijmout.
Na demonstraci rovněž zaznělo, že pochody za sexuální menšiny se mají konat ve chvílích, kdy to sexuální menšiny potřebují, jako právě teď po teroristickém útoku v Bratislavě, nikoliv kdy se to hodí nadnárodním korporacím. Tím naráželi na pochod Prague Pride, který je pochodem zejména nadnárodních korporací a jejich zaměstnaneckých spolků, které podporují sexuální menšiny.
Tento protest byl spoluorganizován anarchistickými skupinami, které se s kapitalizmem neztotožňují, čili ani s tím, že nadnárodní korporace podporují sexuální menšiny a účastní se se svými značkami pochodů sexuálních menšin.
To ale neznamená, že uvnitř etických nadnárodních korporací skupiny sdružující sexuální menšiny právě teď nijak nestojí za svými zaměstnanci, vypovídá to pouze o tom, že pořadatelé byli z části anarchisté.
Socialistická solidarita na shromáždění
Přestože ze strany řečníků k žádnému rozpoznatelnému ruskému hybridnímu působení nedošlo, u účastníků to tak zcela říci nelze.
Demonstrace se například zúčastnila Socialistická solidarita s jejím představitelem Janem Májíčkem, který kdysi vystupoval proti umístění amerického radaru v Brdech pod iniciativou Ne základnám. Již v té době se spekulovalo, zda organizace nejedná v zájmu ruských tajných služeb, ale podle tehdejších zpráv BIS byli aktivisté díky svým postojům pro ruské tajné služby pouze snadnou kořistí, ale vědomou spolupráci členů hnutí se zahraničními zpravodajskými službami vyloučili.
Pokud jde o postoj Socialistické solidarity k válce v Ukrajině, staví se dle svých vlastních slov proti ruské invazi. Zdůvodňují to tak, že pokud se v minulosti stavěli proti americké invazi do Iráku, musí se k ruské invazi postavit naprosto stejně.
Pokud bychom však na Socialistickou solidaritu uplatnili stejné dělení, jaké ministerstvo vnitra užívá pro anarchistická hnutí, byla by zařazena mezi dogmatiky.
Socialistická solidarita zastává stanovisko, že větší zbrojení nás k bezpečnějšímu světu nepřiblíží. „Ztotožňují“ se s návrhem bývalého velvyslance USA Michaela McFaula a navrhují, aby se jednalo o vzájemném omezení zbraňových systémů, probíhaly vzájemné inspekce na strategických základnách obou stran a aby se strany informovaly o vojenských cvičeních.
Neuvádí ovšem, že toto bylo McFaulovo stanovisko před invazí Ruska do Ukrajiny.
Ukrajina by se podle Socialistické solidarity neměla vyzbrojovat i z toho důvodu, že je „militarismus a zbrojení jedním z významných producentů ekvivalentu CO2, konkrétně jsou zodpovědné asi za 24.8 milionu tun. Navíc další kolo zbrojení, které se roztáčí, bude ubírat prostředky na řešení naléhavých sociálních a klimatických problémů, nemluvě o pomoci uprchlíkům z Ukrajiny.“
Jejich pohled tak nahrává ruskému hybridnímu působení a volá po zastavení dodávek zbraní Ukrajině.
Autorem stanoviska je přímo Jan Májíček.
Ministerstvo vnitra ve svém hodnocení vztahu SocSolu k ruské invazi sice uvedlo: „Co se týče vztahu k Ruské federaci, tak Socialistická solidarita odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu jako „neospravedlnitelný akt imperialismu“, ale zároveň těsně před invazí obvinila USA a EU z imperialismu, který údajně eskaloval konflikt i celou krizi.“
Zároveň ministerstvo upozorňuje, že se Socialistická Solidarita účastní antikapitalistického kempu pořádaného Levou perspektivou a za zajímavou rovněž považuje spojnicí Jana Májíčka s již zmíněnou iniciativou Ne základnám.
>>Jan Májíček: Válka na Ukrajině a politika levice
>>MVČR: Aktuální podoba ortodoxně komunistického hnutí v ČR
Transparent s výroky Jenny Holzerové
Na jednom ze sloupů na schodišti před Rudolfinem byl položen transparent s výrokem Jenny Holzerové: „Abuse of power comes as not surprise“ (Zneužití pravomoci není překvapením). Výrok se používá v kontextu, kdy se policisté dopouštějí rasových útoků nebo je přehlíží, v tomto kontextu přeneseně když přehlíží násilí na sexuálních menšinách nebo jej bagatelizují.
Jenny Holzerová je americká feministická umělkyně, která v posledních letech pracuje se světelnou projekcí textů, které promítá do veřejného prostoru. Dříve projektovala útržky z odtajněných dokumentů americké armády týkající se války v Iráku. Poukazovala na americké vojáky, kteří se provinili porušováním lidských práv a válečnými zločiny v Abu Ghraib. Do veřejného prostoru projektuje i cenzurované americké vládní dokumenty.
Po ruské invazi vystupuje na akcích podporujících Ukrajinu.
Lampionový průvod
Po skončení projevů se účastníci shromáždění zformovali do lampionového průvodu, v jehož čele byl rudý banner s nápisem „Všichni jsme Tepláreň!“ Průvod se vydal po mostě na Klárov, odkud se po tramvajové trase dostal až do Chotkových sadů a pak přímo přes křižovatku a železniční trať došel až před slovenskou ambasádu. Cestou jeden z chodců LGBT komunitu odsoudil, říkal, že homosexualita vznikla ve vězení a pak se s propuštěnými vězni dostala ven mezi lidi.
U slovenské ambasády
Před slovenskou ambasádou se nacházelo pietní místo za zavražděného Juraje a Matúša, naproti přes cestu u testovacího covid centra pak bylo ještě jedno menší.
U testovacího centra se konaly závěrečné projevy, četl se zejména emotivní projev osoby, která oběti znala osobně.
Pořadatelé se rozhodli, že shromáždění neskončí truchlením, ale zábavou na veřejném prostranstvím, do kterého patří i queer lidé. Otevřeli prostor „radosti a lásky, kde se chtějí smát a být jeden druhému oporou“. Večer završili tak zvanou queer radostí, o jejíž hudební doprovod se postaral DJ Keva.
Queer radosti se ale drtivá většina účastníků duhového pochodu neúčastnila. Z původních několika stovek osob zůstala asi jen třicítka, především anarchistů. Shromáždění opustila i většina novinářů a fotografů, proto není ani zmíněna v článcích o události.
Následný taneční večer mezi plápolajícími svíčkami za oběti teroristického útoku se podobal technopárty. V jeden okamžik tanečníci nad hlavami mávali hořícími pochodněmi a jedna z účastnic vyskočila na sloup plotu testovacího centra, ale byla ihned vyzvána antikonfliktním týmem, aby ze sloupu slezla.
Velmi hlučná zábava trvala až do devíti večer, poté anarchisté přivezli nákupní košík ze supermarketu a uložili do něj výbavu potřebou k demonstraci.
