Veliký národe veliké země! Země síly, země svobody. Lidu absolutně morálního vedení. Ustáli jsme devět dní temnoty, devět dní zla. To je třikrát déle než temnota a zlo očekávaly. Odpověděli jsme na invazi, jak jen jsme mohli v době největšího nebezpečí. Odpověděli jsme hrdinstvím. Solidaritou. Vzájemnou pomocí. Odpověděli jsme po našem, jako Ukrajinci. Tak, jak si to evropské dějiny budou navždy pamatovat. Budou o tom vyprávět dětem a ukážou to vnoučatům.
Celý kontinent bude znát město Charkov. Město Černihiv. Město Sumy. Město Volnovacha. Město Mariupol. Město Mykolajiv. A mnoho dalších našich krásných měst. Živých měst. Města, která ustála nejhorší invazi od druhé světové války. Záměrně to říkám jako hotovou věc. Odolaly. Bez ohledu na to, jaká je momentální situace.
Strategicky je vše jasné. Ukrajinci jsou jednotní od Užhorodu po Charkov, od Kyjeva po Cherson. Ukrajinci vyhání nepřítele od Kyjeva, mlátí ho za Ochtyrku, trestají za Hostomel, mstí se za Cherson. Náš Cherson! Ukrajinský Cherson, který se dnes snažili pokořit. Namáhali se zbytečně, nevyšlo jim to. Nedovolili jsme jim to. Ukrajinci se ukázali. Nenechali jsme se ošálit nějakou lacinou cynickou hrou s almužnou namísto pomoci. S propagandou namísto pravdy. Ruští propagandisté si mysleli, že naši lidé jsou jako ti jejich. Místo toho zjistili, že lidé Chersonu jsou hrdí. Respektují sebe a respektují Ukrajinu.
Chápu, jak těžké je rozhodnutí postavit se během okupace ozbrojeným nepřátelům. Chápu, jak je to riskantní. Ale vidím, jak naši lidé odmítají hrát podle pravidel okupantů. Vidím, jak naši lidé zůstávají Ukrajinci. Jak naši lidé zůstávají po našem boku, i když se dočasně ponořili do temnoty. Pokud budou mít ruští politici oči, uvidí, co je Ukrajina, co je naše svoboda.
Naši okupanti si mysleli, že mohou odpojit Ukrajince od televize. Že nám mohou přerušit komunikaci, zabavit zásoby, vypnout elektřinu a teplo. Mysleli si, že to donutí Ukrajince podřídit se. Ale i když nás připravíte o kyslík, my se zhluboka nadechneme a řekneme: „Vypadněte z naší země!“
I v úplné temnotě vidíme pravdu a budeme bojovat, dokud se nám nezatmí před očima. Protože jsme bojovníci světla. Dnes nikdo na zemi nebude moci říci, že je to pouhý patos.
Devátý den války mnozí z nás vzpomínají na ty, kteří již nejsou mezi námi. Věčná paměť každému, kdo padl pro Ukrajinu!
Bohužel dnes je tu docela něco jiného, co bychom si měli připomenout. Záruky a přísliby bezpečnosti, odhodlání spojenectví, hodnoty, které jsou pro některé, jak se zdá, dávno mrtvé. Dnes se konal summit NATO. Slabý summit. Zmatený summit. Summit, který ukázal, že ne každý považuje boj za svobodu Evropy za prioritu číslo jedna. Všechny zpravodajské služby NATO dokonale znají plány nepřítele. Potvrdily také, že Rusko plánuje v ofenzívě pokračovat. A co se děje? Devět dní vidíme nemilosrdnou válku. Ničí naše města, ostřelují naše lidi, naše děti, obytné čtvrti, kostely, školy. Ničí vše, co zajišťuje normální život. A chtějí v tom pokračovat.
Přestože NATO vědělo, že se nelze vyhnout dalším útokům a ztrátám na životech, vědomě se rozhodlo neuzavřít vzdušný prostor nad Ukrajinou. Věříme, že si země NATO samy vytvořily narativ, že uzavření nebe nad Ukrajinou by mohlo vyprovokovat přímou agresi Ruska proti NATO. To je autohypnóza slabých a nerozhodných. Přestože máte zbraně mnohokrát silnější než my.
Měli byste myslet na lidi, na lidskost. Ale na co jste během summitu mysleli?
Všichni ti lidé, kteří od toho dne zemřou, zemřou kvůli vám. Protože jste slabí. Protože jste nejednotní. Jediné, co Aliance k dnešnímu dni udělala, byla nabídka padesáti tun motorové nafty. Asi abychom mohli spálit Budapešťské memorandum. Aby lépe hořelo. Ale pro nás už shořelo v ohni ruských vojsk.
Takové NATO jste chtěli? Tohle je Aliance, kterou jste vybudovali?
Dnes dalo vedení Aliance zelenou dalšímu bombardování ukrajinských měst a vesnic, protože odmítlo vytvořit bezletovou zónu. Mohli jste uzavřít nebe. Ale… Nevím, koho můžete chránit a jestli můžete chránit země NATO.
Nemůžete vykoupit padesáti litry paliva naší krev prolitou za naší společnou Evropu, za naší společnou svobodu, za naší společnou budoucnost. Ale přesto jsem vděčný i našim přátelům z NATO. NATO se skládá z mnoha zemí, i z našich přátel, partnerů – většinou silných partnerů. Ti, kteří pomáhají našemu národu bez ohledu na cokoliv, od prvního dne invaze až po, a jsem si jistý, vítězství. A proto se necítíme sami. Pokračujeme v boji. Budeme bránit náš stát, osvobodíme naši zemi díky našim hrdinům.
Dnes jsem udělil řády a medaile 76 ukrajinským hrdinům za osobní odvahu a obětavost za naší obranu. Bohužel 37 z nich bylo oceněno posmrtně.
Titul Hrdina Ukrajiny jsem udělil generálporučíku Oleksandru Oleksijovyči Pavljukovi, veliteli Spojených operačních sil.
Vojenskou hodnost brigádního generála jsem udělil plukovníku Švoraku Volodymyru Vasylijevyči, zástupci velitele Operačního velitelství „Východ“ ukrajinských pozemních sil.
Vojenskou hodnost brigádního generála spravedlnosti jsem udělil plukovníkovi spravedlnosti Melnyku Serhiji Mykolajevyči, řediteli Vojenského právního institutu Národní univerzity práv Jaroslava Moudrého.
Vojenskou hodnost brigádního generála jsem udělil plukovníku Bohomolovi Artemu Jevhenovyči, zástupci velitele Operačního velitelství „Západ“.
Vojenskou hodnost generála jsem udělil Zalužnému Valeriji Fedorovyči, vrchnímu veliteli Ozbrojených sil Ukrajiny.
Sláva Ukrajině!
