Je pozoruhodné,
jak snadno a nevědomky
zapadneme do určité dráhy
a uděláme si z ní
pro sebe vyšlapanou cestičku.
Henry David Thoreau
.
Text Volba lidskosti je rozhovorem na dálku lidí z různých myšlenkových proudů, který přináší inspirace, vize a nové výzvy pro budoucnost. Rozhovor je veden kultivovaně a i při různosti názorů se jeho účastníci snaží o dosažení shody.
.
Volba lidskosti – je lepší papír nebo e-kniha?
.
V současné době nastal čas na změnu. Když má dojít k přeměně společnosti, dokonce celé civilizace, musí nejprve nastat proměna jedince. Musíme vědět, co chceme změnit, proč a jak. Pro změnu však nemáme přesný návod. Ukazují se jen možné alternativy. Změna by měla spočívat v důrazu na kvalitu lidského života, posunu od zbožního chápání lidské existence k důrazu na její personální charakter a v novém vztahu jedince a společnosti k přírodě.
Člověk je nedílnou součástí přírody, kterou musí chránit ne kvůli tomu, že potřebuje její zdroje, ale proto, že ji miluje. Vnější podmínky k přeměně společnosti tvoří média a školství. Ale osobní proměna člověka musí být vždy na prvním místě:
Já – nyní – tady – to.
.
Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si,
že utrpení, od něhož se odvrátil, vlastně neexistuje.
Albert Schweitzer
.
Schweitzer je velký tím, jak bojuje s bezcitností
a chladem všude, kde vidí pro člověka sebemenší naději.
Koná své skutky v Lambaréné i všude jinde
z prostého pocitu vnitřní nutnosti.
Albert Einstein
.
Je to génius lidskosti.
Winston Churchill
.
Zkoumání změny umožňuje vnímat a chápat protiklady ve světě a měnit něco negativní na pozitivní, dělat stále reinterpretace a být otevřený pro nové možnosti. Ke změně musí dojít i v hodnotovém systému. Tradice nesmí být pro člověka vězením, z něhož není úniku.
Kvalita života v budoucnu by měla být určena především rozvojem mezilidských vztahů a až potom úrovní ekonomiky a techniky. Potřebujeme také znovu objevit posvátno, což znamená návrat k citlivosti a empatii. Všichni lidé i když tvoří jednu lidskou společnost, jedno lidstvo, se jako jednotlivci nacházejí na různých „patrech“ společnosti a mají proto i různou odpovědnost za celek. Proto, když hledáme lepší zítřek, hledáme mimo jiné fungující kontrolní mechanismy, ty, kteří mají větší vliv a odpovědnost za budoucnost naší planety.
Pokud nevíme, jak naše civilizace funguje, jaké má „patra“, kdo vlastně rozhoduje o klíčových dějích, nic se nezmění. A my dnes nevíme kdo a kde rozhoduje.
Druhá výzva přichází z budoucnosti. Jsou to zcela nová řešení, která jsou dosud nevyzkoušená, hranice, které boří starý svět. Aby mohlo dojít ke skutečné změně je třeba naladit se na tento proud intuitivní, nejen racionální, a přijímat z něj impulzy. Pokud nepřipustíme existenci ideálu, těžko budeme zdůvodňovat požadavek změny. Proč bychom jinak chtěli měnit svět? Jen proto, abychom jednu možnost nahradili jinou, stejně dobře možnou a stejně dobře obhajitelnou?
Člověk je tvor společenský a to ho zpětně „programuje“. Proto změna pro budoucnost bude změnou společenskou a změnou společenských vztahů. Změna musí být společensky funkční i vzhledem k jednotlivcům, z nichž se společnost skládá, a kteří v ní žijí. Je proto třeba přezkoumat a reflektovat společnost a vztahy v ní jako zásadní kontext, v čem se shodují účastníci debaty.
Média je třeba vnímat jako nedílnou součást politické moci. Ti, kteří dnes v informační válce vítězí, zásadním způsobem manipulují a tedy určují realitu dalšího vývoje společnosti.
Zdá se, že jedinou možností je pokusit se nahlédnout svět z nového pohledu, poučeného minulostí a směřujícího do budoucnosti. Neoliberální kapitalismus nelze změnit, jen překonat vytvořením zcela nové vize, či modelu, který není jeho protikladem, ale zcela novou kvalitativní úrovní civilizačního vývoje lidstva. Měla by být změna individuální nebo společenská? Obě roviny musí být vzájemně propojeny.
Takže otázka by měla znít co můžeme společně udělat a jak to můžeme udělat. Společně. Nová společnost by měla mravnost nejen vyžadovat, ale i umožňovat. Tedy neměla by se jen tvářit, že manipulace je špatná, ale neměla by manipulovat.
Nová společnost by měla být založena na spolupráci a ne konkurenci, tedy soupeření, které likviduje protivníka.
Neexistuje jediná, jednou provždy daná definice svobody.
Svoboda je neustálá snaha být o krok vpřed před systémem.
Skutečně svobodný, moderní člověk musí svobodu neustále přehodnocovat v reakcích na snahy systému.
.
Novinář Ivan Hoffman na ranči v Kostelanech 4. listopadu 2014
– v den, kdy kniha vyšla.
.
Na závěr poukažme na pozitivní výzvy, kolem kterých se diskutující dokážou shodnout a mohou se proto stát kroky na cestě k proměně společnosti.
Sebastiánovým přínosem je důraz na vnímání přírody. Veronika klade důraz na společenský vliv každého rozhodnutí a činu. Michal vyzývá k skromnosti a respektování druhých. Radomil přináší výzvu k rozvíjení sebe sama.
Názory diskutujících tvoří kamínky v mozaice celku nové budoucnosti. Diskutující nenabízejí hotové řešení současných problémů. Spíše jen ukazují cestu do budoucnosti. Tím se podílejí na vytváření komunikativního přístupu k životu.
Osobně považuji publikaci za cenný zdroj inspirace ke změně současnosti a hledání možné nové podoby budoucnosti. V pojetí křesťanské eschatologie je budoucnost otevřená a nelze ji ztotožnit s žádnou formou vnitrosvětské budoucnosti. V tomto smyslu je pro nás stálou výzvou.
Při knižním vydání textu by možná bylo vhodné upravit text větším soustředěním názorů kolem klíčových myšlenek. Text považuji za podnětný pro každého, komu záleží na přeměně jedince a společnosti.
Štefan Šrobár
Recenze vyšla zde: http://www.umlaufoviny.com/index.php .
.
Další recenzi z pera Evy Hájkové najdete v Deníku Referendum: Kniha o budoucnosti civilizace.
.
Takže…
Opravdu si myslíš,
že dokážeš odlišit nebe od pekla?
Modrou oblohu od bolesti?
Myslíš si, že rozeznáš zelenou pláň od chladné oceli?
A úsměv od masky?
Myslíš, že to umíš rozlišit?
A už tě donutili, abys prodal své hrdiny za přízraky?
Stromy za horký popel?
Chladivý vánek za žhnoucí vzduch?
Změnu za pohodlí klidu?
Roger Waters, Pink Floyd, Wish you were here, 1975
.
.
.
.
.
.
Lidské bytí se nevyčerpává
horizontálním pachtěním od narození ke smrti,
nýbrž do něj vstupuje i jiný rozměr: schopnost věčnosti.
Člověk je bytost, která je schopná vnímat
nejen užitečnost, nýbrž i dobro,
nejen přijatelnost, nýbrž i pravdu,
nejen prospěšnost, nýbrž i krásu.
Erazim Kohák
.
.
Ukázka z knihy:
.
.
.
.
Člověk je krásný, je-li člověkem.
(latinské přísloví)
.
* * *
V případě zájmu můžete knihu objednat ZDE (Fabula, mj. též e-kniha), nebo ZDE (Kosmas).
