Na 17. listopad 1989 vzpomínají lidé různými způsoby. Beze sporu nejzajímavější jsou ale vlastní vzpomínky lidí, o kterých se dosud neví. V Resslově ulici na jednom ze schodů jsme našli kamenem zatížený dopis pro Lídu, hořící bílou svíčku a kytici svázanou stuhou v barvách trikolóry.
V dopise, který snad byl určen i pro širší veřejnost, se dočteme, že jde o vzpomínku na učitelku Lídu z Resslovy ulice, která tři dny po listopadu 1989 ve sborovně vstala a řekla: „Kolegyně a kolegové, musím vám říci, že jsem ráda, že komunistická strana už nebude mít vedoucí úlohu ve společnosti.“ V té době to znamenalo mít velkou odvahu.
Její život byl protkán i jinými historickými událostmi. Už za druhé světové války se jako malá holčička se sestrami schovávala u známých, protože jí kvůli maminčinu původu hrozil transport. Čtyři kameny zmizelých před domem v Břehově ulici připomínají část její rodiny. Lídin manžel Luděk později napsal prezidentu Husákovi nesouhlasný dopis se vstupem okupantů.
Po revoluci se stala ředitelkou školy a nikdy nezapomněla druhé chválit a chválit. Byla navržena na vyznamenání za zásluhy v Praze 2, ale zemřela před jeho převzetím.
Dopis napsala její kolegyně z práce.
Dopis zvětšíte proklikem.
