V sobotu 15. června 2019 se v Lidicích konal pietní akt k připomenutí 77. výročí vyhlazení obce nacisty. Událost si připomněli zástupci politických stran, ministerstev, velvyslanci a zástupci zemí celého světa. Akce začala ranní mší českobudějovického biskupa Vlastimila Kročila, pokračovala kladením věnců a projevy předsedy sněmovny Radka Vondráčka (ANO), vojenského kaplana Miloslava Kloubka, starostky obce Lidice Veroniky Kellerové a přeživší pamětnice Marie Šupíkové. Po projevech následovala přehlídka Světlo za Lidice, během které zazpívaly dětské sbory.
Předseda sněmovny Radek Vondráček v projevu citoval amerického ministra námořnictva Williama Franklina Knoxe, který už 13. června 1942, tři dny po lidické tragédii, řekl tato slova:
„Zeptají-li se nás budoucí generace, za co jsme bojovali tuto válku, budeme jim vyprávět povídku o Lidicích. …A tu jest naše odpověď nacistům. Nevyhladili jste Lidice – dali jste jim věčně trvající život. Dali jste jim jméno, jež bude věčně žít v srdcích a myslích svobodných lidí všude. Učinili jste z nich symbol zápasů za svobodu – válečné volání milionů, jež si váží svobody více než svých životů. Nezastavíme tento zápas, pokud tito řezníci nebudou vyhlazeni z povrchu země, právě tak jako nacisté vyhladili Lidice. Jenže je tu rozdíl. Lidice žijí a znovu povstanou. Nacistické ideje degradace a zotročení lidské duše budou rozdrceny.“
Lidice se staly symbolem pro celý svět, pokračoval Radek Vondráček. Symbolem nutnosti bojovat proti zlu. Zlo vyplní každé místo, které dobro vyklidí, ale nikdy se nedostane tam, kde žijí dobří lidé, kde si lidé váží jeden druhého, ctí důstojnost bližního, respektují jeho názor, přejí mu práva a mají s ním soucit. Nacismus byl zrůdným pokusem popřít humanitu, popřít univerzalitu lidství a nahradit je kmenovou identitou. I dnes existují pokusy rozeštvat lidi, rozdělit nás do různých soupeřících skupin. Ale to se nesmí už nikdy opakovat. Všichni se rodíme svobodní a rovni si ve svých právech.
Vojenský kaplan Armády České republiky Miloslav Kloubek před společným hrobem lidických mužů přednesl modlitbu. Ještě předtím ale vyprávěl příběh o nálezu z pozůstalosti svého otce, který jej k modlitbě přivedl.
Před 88 lety se narodil jeho tatínek, jeho lidickému dědečkovi. Oba dva jsou už mrtví. Když se díval do pozůstalostí svého tatínka, našel tam zajímavý pamětní list. V hlavičce papíru byla zobrazena obec Lidice před vypálením, lipové ratolesti, trikolóra a kratičké heslo: Na paměť 10. června 1942. Uvědomil si nad tímto listem, že my všichni jsme takovým pamětním listem, na který si píšeme, co zažijeme, co si pamatujeme, co nás těší a někdy z toho bílého papíru nechtěně můžeme vytvořit hodně černou mazanici, protože takové jsou naše zkušenosti.
Základem pro jeho modlitbu je, aby po našem narození v té naší hlavičce byly Lidice nerozbořené, vztahy neporušené, aby tam nebyla žádná černota, žádné pomačkané listy, žádné roztrhané kusy.
Svou modlitbu vyslal k pánu Bohu za nás všechny. Když se reálně dívá na lidi kolem sebe, uvědomuje si, že jsme opravdu těmi, kteří potřebují tu oběť v Ježíši Kristu. Ať se modlíme nebo nemodlíme, tak usilujeme o dobro, ale někdy nám to moc nejde. A někdy potřebujeme právě ke vzpomínání na minulost hodně síly. Uvědomil si, že pro něho je dobrý Bůh, který pomáhá překonávat všechny špatné vzpomínky a špatné situace.
Jan Ámos Komenský napsal ve svém spisu Křiky Eliášovy: Ze zbrojnic udělejte biblioték. Pro kaplana tou nejlepší bibliotékou je Bible. Soubor knih, kde na každé stránce se učí milovat, přijímat druhé, pomáhat jim, chránit je a vyrovnat se třeba i s dějinnými katastrofami, na jaké teď vzpomínáme.
A k tomuto Bohu, který nám nabízí svojí lásku i pomoc, k tomu právě chce za nás děkovat.
„Pane Bože svatý, Hospodine, Otče náš, děkuji za sílu přečkat všechno nepříjemné, nemilé, tvrdé a kruté. Děkuji za milost přesto vše zahlédnout i tvoji lásku a dobrotu. Děkuji za každé úsilí o porozumění, o hezké vztahy, o pokoj ve světě. Prosím o odpuštění, kde se ani nám nedaří být nositeli pokoje, lásky a pomoci. Prosím, dej nám sílu poznat i přiznat naše chyby. Buď k nám milostiv, když je opakujeme. Dej nám prosím, abychom neztráceli víru, naději, lásku a odhodlání tyto poklady žít, a přát je i druhým. Dej nám sílu připustit, že ty můžeš všechno. Dej i odvahu hledat tě tam, kde jsme tě po špatných zkušenostech ze svého života vyškrtli. Učiň to pro svoji lásku k nám, tvým dětem, když se zde scházíme z mnoha národů, jazyků a z mnoha těžkých životních situací. Tvůj pokoj ať nás provází dál naším životem, ať můžeme vzpomínat na to nejlepší, co nám dáváš.“
