V neděli 28. října 2018 od 15:30 hodin se konala ve spodní části Václavského náměstí v Praze demonstrace iniciativy Čest, svoboda, respekt pod vedením Jiřího Černohorského. Impulsem k setkání bylo jednak sté výročí od vzniku Československa, jednak odpor k Evropské unii, blížící se hlasování o Istanbulské úmluvě a Globálním paktu o migraci. Shromáždění samotné moderoval bezejmenný muž, jehož jsme na sociální síti Facebook identifikovali jako „Denise Nováka“. V druhém díle věnovaném tomuto shromáždění přiblížíme projevy většiny řečníků.
Jiří Černohorský zahájil shromáždění důstojným připomenutím osob, jež daly za vznik Československu. Vyzdvihl historickou roli Aloise Rašína, Antonína Švehly, Jiřího Stříbrného, Františka Soukupa, Vavra Šrobára, Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika a Karla Kramáře. Rovněž připomněl katolického kněze Isidora Zahradníka, který byl jedním z organizátorů převratu v Praze a který vyslovil větu, která je považována za vyhlášení československého státu: „Jsme svobodní. Zde u stupňů pomníku českého knížete svatého Václava přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti i svými životy.“ Jiří Černohorský vzápětí mění svůj historický výklad do emocionální roviny. Má obavy o budoucnost vlasti, cítí, že země pláče.
Jana Yngland Hrušková zazpívala českou a slovenskou státní hymnu.
Ivan Šrámek ze Strany svobodných občanů, konzervativního křídla, využil příležitosti stoletého výročí jako příkladu, jak dokážeme své věci spravovat lépe než okolní západní státy. Měli jsme u nás dříve volební právo žen, stejně tak zastupitelskou demokracii, uváděl. Následně vzkázal Angele Merkelové, že nám není příkladem, nemá právo nás kritizovat a vnucovat nám naší vůli.
Ačkoliv se z projevu Ivana Šrámka může zdát, že Československo mělo volební právo žen dříve než Německo, není tomu tak. V Německu směly ženy volit již v roce 1918, zatímco v Československu až v červnu 1919 při volbách do obecních zastupitelstev. V roce 1920 Revoluční Národní shromáždění přijalo Ústavní listinu, která ženám garantovala volební právo. Další zajímavostí je, že v habsburské monarchii směly ženy za určitých okolností volit už v roce 1861, nebo být dokonce voleny do zemských sněmů. Ženy směly volit skrze svoje vybrané zástupce a právo volit se odvozovalo od velikosti majetku či důležitosti funkce, později podle výše odváděných daní. [1]
Karel Hais z Aliance národních sil odmítl účast země na bojových akcích NATO a odmítl být součástí „Německé unie“.
Miroslav Sládek se po svém vyvolání nedostavil k projevu, a tak krátkou mezeru mezi projevy vyplnil Jiří Černohorský emocionálními vizemi budoucnosti. Uvedl, že dnešní doba nás směřuje k totalitě větší než té minulé socialistické.
Miroslav Sládek zopakoval svůj projev, který už toho dne měl před Obecním domem, kde tryznou uctil nebožku Československo. „Jen blázen tancuje na hrobech předků, jehož dílo totálně zničil, a ještě si pozve hrobaře,“ uvedl poeticky. Požaduje obnovení hranic z roku 1918 a připomněl, že dnes je na Hradě Václav Klaus, který Československo nechal rozdělit.
Ladislav Jakl vyjádřil své obavy nad ztrátou nezávislosti, zůstaneme-li v Evropské unii. Kdysi si lidé pro nezávislost museli dojít až do Vídně, pak jsme nezávislost několikrát málem ztratili, ale naší předkové si pro ní zase došli a vrátili nám ji, popisoval. Nemáme všichni stejné názory, jak by měly být uspořádány poměry ve společnosti a v naší zemi a naštěstí není povinné mít stejné názory. Požaduje suverénní a nezávislou zemi, svobodnou soutěž „na svém hřišti“.
Vozíčkářka Andrea Komárková popisovala, jak soutěží s ostatními, kolikrát bude zablokovaná na sociální síti Facebook. Už jí účet jednou zablokovali, údajně se vydávala za někoho jiného, což ale odmítá a prohlašuje, že se jmenuje skutečně Andrea Komárková. Odmítá být loutkou médií, peníze má jen na poštovní známku, nemá proto šanci dostat se do politiky. Nemůže sice volby vyhrát, ale může aspoň politikům lézt na nervy a to je její parketa.
Vyjádřila dále nesouhlas s přítomností dvou zemí na oficiálních oslavách ke stoletému výročí země, neboť nás zradily v roce 1939.
Nedávno oslovila Andreje Babiše, který k nim do Brna přijel podpořit Petra Vokřála, ohledně přijetí globálních paktů OSN.
Je zastánkyní Listiny základních práv a svobod, bojuje za domácí péči i za ženská práva, je ale také „těžce“ proti islámu, protože chodila s muslimem, což pro ní nebyla dobrá zkušenost. V televizi jí okřikovali, když řekla, že problémem je Globální pakt o migraci. V souvislosti s tím odcitovala čl. 23 listiny základních práv a svobod:
„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“
Nebude ale mlátit lidi berlemi po hlavě, uzavřela.
Ivana Schneiderová z občanské iniciativy Tradiční české rodina a z hnutí SPD Tomia Okamury se ohradila proti zavádění Istanbulské úmluvy do praxe a odcitovala slovo od slova informace dostupné v české verzi WikiPedie:
„Úmluva má vytvořený vlastní monitorovací mechanismus, jehož úkolem je podpora zavádění smlouvy do praxe. Je postaven na dvou pilířích. Na jedné straně stojí patnáctičlenná skupina expertů proti násilí vůči ženám a domácímu násilí (GREVIO), zastupujících obě pohlaví a různé regiony. Aktuální poměr zastoupení obou pohlaví je 13:2. Členové GREVIO a jejich případný odborný doprovod je vybaven výjimkami z omezení svobody pohybu, celních a devizových kontrol i doživotní imunitou s souvislosti s výkonem jejich funkce, která může být omezena Generálním tajemníkem rady Evropy. Na straně druhé je Výbor smluvních států (the Committee of the Parties), který je sestaven z politických zástupců jednotlivých smluvních stran.“
Podotkla, že složení skupiny není genderově vyvážené, když je v ní zastoupeno 13 žen ku 2 mužům. Stejně tak nesouhlasí s imunitou pro její členy, která je rozsáhlejší než má prezident a poslanci.
Následně uvádí, že lidé, kteří budou nahlašovat, budou podporování, pokud se rozumně domnívají, že je páchán trestný čin, nebo by mohl být spáchán. Do kontrastu dává případ tatínka, který byl tři čtvrtě roku ve vazbě a vyhrál až třetí soud.
Istanbulská smlouva zavádí genderovou vyváženost, jenže Schneiderová upozorňuje, že tu je i třetí pohlaví. Už při zápisu dětí do školky se píše rodič č. 1 a č. 2, a možná už se počítá i s rodičem č. 3.
Dále upozorňuje, že za násilí se považuje, už když na dítě zvýšíte hlas. Vše popisuje na webové stránce tradicniceskarodina.cz, a i na sociální síti Facebook informují o různých případech. Získali video od italského právníka, jaké jsou zkušenosti s genderovou vyvážeností u nich v Itálii – děti už mají jiné pohádky, kde je pokřivený svět.
Ani pasáž o třetím pohlaví ale z podání Ivany Schneiderové nepopisovala přesně to, o čem Istanbulská úmluva pojednává:
Je to první mezinárodní smlouva obsahující definici pohlaví. Znamená to, že pro ženy a muže platí nejen biologické rozlišení mužského a ženského pohlaví, ale existuje rovněž společensky konstruovaná kategorie pohlaví, jež ženám a mužům určuje specifickou roli a chování. Výzkum prokázal, že určité role a modely chování mohou vést k tomu, že násilí vůči ženám je považováno za přijatelné. Úmluva od států vyžaduje změnu postojů, tradičních rolí pohlaví a stereotypů, díky nimž je násilí vůči ženám akceptovatelné.
Úmluva vyžaduje, aby smluvní státy zajistily trestní či jiný postih následujících skutků:
* Domácí násilí (fyzické, sexuální, psychické či ekonomické týrání);
* Nebezpečné pronásledování (stalking);
* Sexuální násilí, včetně znásilnění;
* Sexuální obtěžování;
* Vynucený sňatek;
* Mrzačení ženského genitálu;
* Vynucený potrat a vynucená sterilizace.
Proti nepravdivým zprávám o Istanbulské úmluvě, které se šíří skrze sociální sítě, ale i tyto veřejně demonstrace, se ohradil i Úřad vlády České republiky a publikoval brožuru vyvracející všechny mýty.
Nebyla rozhodně jediná a poslední, kdo na demonstraci dezinterpretoval výklad mezinárodních úmluv. V minulém díle jsme zveřejnili podrobnou analýzu všech výroků Zdeňka Chytry ke Globálnímu paktu o migraci.
Ve třetím díle se zaměříme na projev Kamila Papežíka, Zdeňka Strapiny, Libora Sitaře, Artura z Chemnitz, Milana Hořínka a Denise Nováka.
