V neděli 2. února 2025 se na pražských Olšanských hřbitovech konala akce Stalingradská stuha (Сталинградская лента) svolaná z ruského Volgogradu českými studenty Jakubem Ziebou a Richardem Štěpánem pod záštitou spolku Stalingradské dědictví. Oficiálním cílem bylo uctění památky hrdinů bitvy u Stalingradu, avšak řečníci využili pietní setkání k šíření proruské propagandy a útokům na současné politické oponenty. Na místě se objevily zakázané symboly, historické zbraně i falešné citace amerických politiků. Postup policie na akci nyní prověřuje krajské ředitelství policie.
Rétorická kontradikce Josefa Skály
Prvním z řečníků byl ortodoxní komunista Josef Skála. Nejprve shrnul události bitvy u Stalingradu z roku 1942, aby se následně vulgárně opřel do plukovníka Otakara Foltýna, který jim prý určuje, co se smí a nesmí, a má na to své „hlídací čokly“.
Tomuto jevu se v odborné terminologii říká rétorická kontradikce. Jde o dvojici výroků, kdy z pravdivosti jednoho plyne nepravdivost druhého a naopak. Josef Skála nejprve shrnul události bitvy u Stalingradu, které jsou nezpochybnitelné, aby následně zpochybnil roli plukovníka Otakara Foltýna, kterého považuje ho za svého/jejich protivníka. Místo aby objektivně kritizoval jeho argumenty a témata, uchýlil se k přímému útoku na jeho osobu, tedy k argumentaci ad hominem.
Josef Skála zpochybňuje plukovníkovu autoritu a používá expresivní jazyk (viz „hlídací čokly“). Vykresluje Otakara Foltýna jako cenzora nebo osobu, která „určuje, co smíme a nesmíme říkat“. Cílem Skálova výroku je apelovat na emocionální vnímání posluchačů a nabudit je k autocenzuře všeho, co pan plukovník řekne. Určil svým posluchačům červenou linii s využitím delegitimizace protistrany a rétorické manipulace.
Zároveň jde také o prvek polarizace veřejného prostoru, kdy opustil od objektivní kritiky, ale přešel rovnou na osobní útoky s cílem označit Otakara Foltýna za nepřítele.
Citace, které nikdy nezazněly
Pak Josef Skála přečetl několik citátů. Zaměřil se na americké diplomatické výroky z poválečné doby. Citované výroky, zejména amerického prezidenta Franklin D. Roosevelta, jsme se snažili ověřit ve známých a oficiálních amerických pramenech, mimo jiné například na stránkách Franklin D. Roosevelt Presidential Library a National Archives, a výroky jsme nenalezli.
Citace se nacházejí pouze na ruských a marxistických webových stránkách. Stránky s pro-sovětským směřováním se rovněž neodkazují na žádný další zdroj a zcela chybí i datum, místo a událost, na které mělo k pronesení výroků dojít.
Podle Josefa Skály měl například americký prezident Franklin D. Roosevelt prohlásit:
»Jménem lidu Spojených států amerických se obracím k městu Stalingrad na znamení našeho nadšení statečnými obránci, jejichž chrabrost, síla ducha a obětavost budou navěky inspirovat srdce všech svobodných lidí. Jejich slavné vítězství zastavilo vlnu vpádu a stalo se obratem ve válce spojeneckých národů proti silám agrese.«
Tento výrok se nachází pouze na webových stránkách nymburské KSČM a je navíc uvozen ruskými uvozovkami.
Výrok v angličtině by zněl:
„In the name of the people of the United States of America, I present this scroll to the City of Stalingrad to commemorate our admiration for its gallant defenders whose courage, fortitude, and devotion during the siege of September 13, 1942 to January 31, 1943 will inspire forever the hearts of all free people. Their glorious victory stemmed the tide of invasion and marked the turning point in the war of the Allied Nations against the forces of aggression.“
V angličtině, tedy v jazyce, ve kterém měl být americkým prezidentem pronesen, je vyhledatelný právě pouze na ruských a komunistických webech a oficiální americké zdroje chybí.
Citát je například na portále RevolutionaryDemocracy.org, který se označuje za půlroční teoretický a politický časopis vydávaný v dubnu a září z Indie. Obsahuje materiály o problémech, kterým čelí komunistické hnutí, zejména ve vztahu k Rusku, Číně a Indii, počátkům moderního revizionismu, obnově kapitalismu v SSSR a vývoji v mezinárodním komunistickém hnutí.
V podobném duchu se nám „nedařilo“ ověřit ani další výroky amerických politiků a diplomatů, jako byly citáty generála Eisenhowera, ministra zahraničních věcí Cordella Hulla či prezidenta Harryho S. Trumana.
Po „amerických citacích“ Josef Skála opět přešel do útoku a označil všechny své odpůrce za současné fašisty, mluvil o vzteklině a rasistickém teroru.
„Fašisté a nacisté budou vždy poraženi a bude to teď také tak,“ ukončil svůj projev.
Možné důvody k používání falešných citátů amerických politiků
Nabízí se tak otázka, co Josef Skála mohl sledovat falešnými citacemi právě amerických politiků.
V dějinách lze totiž najít mnoho skutečných výroků amerických politiků a diplomatů, kteří nějakým způsobem Rudé armádě či Sovětskému svazu vyjádřili vděk a obdiv. Například americký velvyslanec Joseph E. Davies napsal dokonce celou knihu Poslání do Moskvy.
Josef Skála se pravděpodobně snažil vytvořit dojem, že historický význam bitvy u Stalingradu je široce uznávaný i u politiků s odlišnými názory, jako jsou právě nejvyšší američtí představitelé. Nemusel tím cílit vůbec na české publikum, ale třeba na ruské publikum (akce se konala současně ve dvou městech – Praze a Volgogradu), ke kterému se záznam z demonstrace dostane.
Pokud by použil autentické citáty amerických představitelů, které rovněž v určitých situacích Rudou armádu a Sovětský svaz vychvalovaly, byly by tyto výroky snadno vyhledatelné i s kontextovým výkladem doby, kdy zazněly, možná i s pozdějším doplňujícím komentářem autorů citátu.
Citací amerických politiků mohl sledovat vlastní legitimizaci názorů, které jsou díky nim podporovány v širším mezinárodním rámci.
Další možností, proč se rozhodl citovat falešné výroky místo těch skutečných a vyhledatelných v oficiálních zdrojích, je ta, že čeká, až někdo výroky bude ověřovat a nebude schopen je v oficiálních zdrojích najít. Pak nastane druhá fáze – řekne, že současná americká administrativa překrucuje historii a dobové výroky svých vlastních prezidentů nechala z knihoven odstranit. Cílem může být zpochybnění oficiální verze historie a snaha nastolit opět sovětský výklad dějin, a to i ve školách (o tom níže).
Skála také může vyznačovat další červenou linii, kdo smí a nesmí vykládat dějiny a hlásit se k národní hrdosti.
V současné době je jeho motiv k citaci falešných výroků namísto těch skutečných neznámý. Nedá se ani vyloučit, že si neověřil, zda citace jsou pravé.
Milan Krajča chválil Rudou armádu
Krátce vystoupil Milan Krajča. Chválil Rudou armádu za poražení hitlerovské mašinérie.
Projev Květy Šlahúnkové
Komunistka Květa Šlahúnková uvedla, že jsou v odporu proti vládě, protože překrucuje historii, zejména druhou světovou válku.
V rámci projektu Dědečku/babičko vyprávěj chodili po českých školách a děti prý z jejich výkladu historie byly překvapené, protože sovětský výklad historie ze škol neznaly.
Upozornila, že mají mezi sebou mnoho učitelů dějepisu a moc dobře vědí, co to znamená říkat pravdu. Důkazem toho je Marta Semelová, která prostě přišla o práci.
„Rudá armáda nám přinesla život a my si toho vážíme. Doufáme že 9. května nás tady bude plný hřbitov,“ řekla Šlahúnková závěrem.
Rétorické a manipulační prvky Květy Šlahúnkové
Její krátký projev v sobě nese nejméně šest rétorických a manipulačních prvků.
Využívá strategie „my versus oni“ a určuje posluchačům nepřítele. Základní polarizační strategie tímto dělí společnost na dvě neslučitelné strany. My, kteří hájíme pravdu o druhé světové válce, a ti druzí, kteří ji záměrně překrucují, což je vláda a patrně i historici. Zároveň mobilizuje posluchače, označuje je za bojovníky proti nespravedlnosti a dělá z nich nositele „pravdy“.
Dále je v projevu patrný emoční apel při manipulaci s dětmi. Šlahúnková zmiňuje projekt „Dědečku/babičko vyprávěj“, skrze který dětem ve školách představily sovětský výklad historie a děti byly překvapené, protože takový výklad historie jim dosud nikdo nepředal. Šokovanost dětí je základní emocionální manipulace s posluchači, aby nabyli dojmu, že se dětem ve školách zamlčuje historie.
Odvolává se na autoritu. Tvrdí, že mnozí z nich jsou učitelé dějepisu. Učitel má být autoritou, a učitelé dějepisu zárukou správného výkladu historie. Snaží se vzbudit důvěru posluchačů v to, co říkají o historii a tvrzením, že současné učebnice a historici nepředávají „pravdivou historii“ se snaží delegitimizovat oficiální výklady.
Z Marty Semelové udělala oběť politické perzekuce za správný výklad historie. Marta Semelová učila vlastivědu na prvním stupni Základní školy Zárubova v Praze. Zároveň ale vyjadřovala ve veřejném prostoru obdiv ke Klementu Gottwaldovi a vyjadřovala se k falšování dějin. Vznikly tak obavy, jakým způsobem učí děti dějiny. Inspekce její pochybení neodhalila. Z komise pro výchovu a vzdělávání Prahy 12 byla přesto odvolána pro překračování hranic veřejného diskurzu.
Skrze tvrzení, že Rudá armáda nám přinesla život, dochází k emocionální manipulaci. Vytváří dojem, že ti, kdo znají dějiny země i po roce 1948, jsou nevděční a podkopávají hodnoty osvobození.
A na závěr je tu mobilizační výzva s cílem vytvořit dojem, že jejich hnutí má silnou podporu veřejnosti a sdílí správný „výklad historie“.
Spolek Stalingradské dědictví
Demonstraci pořádala organizace Stalingradské dědictví, zapsaná u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou L 10901. K zapsání do spolkového rejstříku došlo až 16 dní po konání demonstrace, dne 18. února 2025.
Předsedou spolku je uveden Jakub Zieba, plzeňský zastupitel, který studuje v Rusku na Volgogradské státní univerzitě. Žádná další osoba v rejstříku zapsaná není.
Podle webových stránek Stalingradského dědictví je místopředsedou spolku Richard Štěpán, absolvent Waldorfského lycea v Českých Budějovicích, člen KSČM, člen spolku Svatopluk, šéfredaktor měsíčníku „Naše NADĚJE“ a organizátor Průvodů za mír.
Účelem spolku je prohloubení přátelství a spolupráce států a národů střední a východní Evropy a pořádání tematických akcí. Ohledně hospodářské činnosti má spolek oprávnění pořádat veřejné i neveřejné sbírky a dobrovolnické akce za účelem dobročinné a neziskové činnosti.
Představitelé spolku se pražské akce neúčastnili, spolu s Mezinárodním klubem přátelství Volgogradu uctili paměť hrdinů Stalingradu položením květin k Věčnému ohni na Mamajově mohyle ve Volgogradu (Stalingrad).
Zdravice svolavatelů Stalingradské stuhy
Zdravici na Olšanských hřbitovech přečetla Iva Novotná.
Chceme Vás pozdravit z města, které dalo jméno lidské odvaze. Které dalo zvuk lidskému hrdinství za hranicemi života. Které se stalo železobetonovým pilířem antifašizmu, postaveným z milionu lidských životů. Zdravíme vás z města na řece Volze, které je pramenem života. Od břehů Volhy přišla svoboda a mír i do naší vlasti. Zdravíme vás z města hrdinů – STALINGRADU.
Scházíme se na počátku roku, který volá o naši aktivitu ze dvou důvodů. Letos uplyne 80 let od osvobození naší vlasti od nacistických masařů. Bez Rudé armády by slovanské národy zanikly, jako my všichni co žijeme z hrdinství těch, kteří už 80 let leží i pod českou zemí. Všichni, bez vzhledu na politickou orientaci, máme vůči Rudé armádě ten největší dluh – život v míru a svobodě po několik generací až dodnes. Druhým důvodem našeho setkání je naše vlastní vědomí a všechny cenné dary, které nám Sovětský svaz a jeho spojenci přinesli. Stále a znovu se v kapitalismu hraje o skutečný význam slova svoboda, mír ve světě i u nás, a nakonec i o naše vlastní přežití.
Je jen na každém z nás, abychom nebyli nuceni znovu opakovat historický boj s fašismem. Nedopusťme další Stalingrad! Nedopusťme další miliony zmařených životů! Bez našeho vlastního vědomí tomu nikdy nezabráníme. I proto jsme se rozhodli založit Stalingradské dědictví, ve kterém chceme sdružit všechny ty, kteří mají odvahu se v naší zemi zasazovat o to, aby pilíře dějin, na kterých stojíme, nebyly dále bez ohlasu destruovány bandou morálních invalidů a těch, kteří své svědomí i národ prodávají za halíře. Heslo našich předků zní – PRAVDA VÍTĚZÍ – buďme toho hodni a staňme se nositeli tohoto vítězství.
Slibme si, že společně spojíme všechny síly do 9. května tohoto roku k 80. výročí osvobození, a to ve všech krajských městech naší vlasti, se zakončením zde, v hlavním městě – Praze. Jako první ze symbolického zahájení celé série akcí jsme vybrali výročí osvobození Stalingradu, kam přijela i česká delegace, aby zde, pod sochou Matka vlast volá – u věčného ohně položili květy i za všechny z nás, kteří dnes můžeme tvořit, mluvit, žít a milovat.
Je nám ctí, že se dnes scházíme ve dvou krásných zemích: Ruské federaci a České republice, abychom společně uctili památku hrdinů Stalingradu – rudoarmějců i civilistů, kteří s nesmírnou odvahou bránili své město. Stalingrad zůstává světoznámým symbolem vítězství, cti, jednoty a nezlomnosti lidí. Děkujeme vám všem za vaši účast na dnešní akci a za vaši podporu v úsilí uchovávat historickou pravdu a paměť. Jsme přesvědčeni, že dnešní událostí zahájíme nejen aktivní činnost v rámci oslav 80 let osvobození Československa Rudou armádou, ale že nám dá impuls k ochraně našich hodnot a všeho, co je nám drahé a blízké.
Nechť v České republice zaburácí hlas, že si pravdu a svou historii nedáme vzít!
Že mír, antifašizmus a národní emancipace je náš program.
Za Stalingradské dědictví: Jakub Zieba a Richard Štěpán
Analýza zaslané zdravice
Při rozboru textu je nutné mít na paměti širší politický a ideologický kontext pořadatelů akce, především Jakuba Zieby, který je známý svou otevřenou podporou Ruska. V jeho případě se nejedná jen o vyjadřování osobních názorů, ale o veřejné vystupování a budování vztahů v politice. To má vliv i na obsah a prezentaci akce, kdy podporuje a glorifikuje historii pouze ve spojení s určitou aktuální politickou agendou Ruské federace.
Propojení s aktuálními politickými postoji je patrné například při vyjadřování silného odporu vůči kapitalismu a „bandě morálních invalidů“, kteří podle něj ničí historickou paměť a hodnoty. Taková vyjádření mohou být vnímána jako odpor proti současnému západnímu ekonomickému a politickému systému, zvláště pokud jsou výroky pronesené zároveň s ruskými narativy a postoji.
Zmínky o „prodeji národa a svědomí za halíře“ lze vnímat už jako urážku politických oponentů.
Přestože se tak Jakub Zieba a Richard Štěpán opírají o skutečné historické události, tedy že bitva u Stalingradu byla klíčová pro porážku nacismu, v kontextu celého prohlášení je patrné, že smyslem akce je propagace konkrétních ideologií a výklad historických událostí způsobem, který může být pro společnost polarizující.
Ve zdravici se dále mísí historická fakta s ideologickými narativy. Za narativ lze považovat například výrok „Od břehů Volhy přišla svoboda a mír i do naší vlasti“. Výrok může být vnímán jakou součást ruské propagandy, která se snaží zastínit roli západních spojenců v boji proti nacismu.
To de facto potvrzuje výskyt i dalšího narativu stejného významu „Bez Rudé armády by slovanské národy zanikly“. Výrok opět zásluhy za ukončení druhé světové války připisuje pouze Sovětskému svazu a ignoruje roli západních spojenců. Výrok „máme vůči Rudé armádě ten největší dluh“ nabízí otázku, do jaké míry se vděčnost má vázat na současné geopolitické otázky.
I některá na první pohled zcela nenápadná tvrzení mohou odkazovat k něčemu důležitému. Opět je nutné je vyhodnocovat v kontextu události a současné politické situace.
Kontroverzní tak může být věta: „Scházíme se na počátku roku, který volá o naši aktivitu…“ Výrok je rétorický a slouží k mobilizaci. Můžeme diskutovat, zda plánují být aktivnější pouze v pořádání proruských propagandistických akcí.
Ačkoliv heslo „Pravda vítězí“ je historického významu a je i v současnosti napsáno na vlajce prezidenta České republiky, u aktivistů se často objevuje v posunutém významu. V kontextu zdravice můžeme slogan považovat za vyjádření, že „historická pravda“ musí být v souladu s jediným konkrétním ideologickým rámcem, který bude přívětivý pro Ruskou federaci.
V České republice se v posledních letech některé tradiční symboly – včetně české vlajky – staly předmětem kulturních a politických bojů. Určité skupiny si symboly přivlastnily, jako dezinformační scéna, a tím změnily jejich veřejné vnímání. Lidé české státní symboly nepoužívají, abych nedošlo k jejich spojení se skupinami, s kterými nesdílí společné postoje. To vede postupně ke ztrátě opěrných bodů pro identitu národa, ke ztrátě národní hrdosti.
Trestní zákoník zneužívání českých státních symbolů k propagandě a polarizaci společnosti nijak nepostihuje. Symboly jsou chráněny zejména před fyzickým hanobením, nikoliv rétorickým za účelem cíleného oslabování národní identity.
Závěrem lze shrnout, že bitva u Stalingradu byla významná historická událost v boji proti nacismu a Československo bylo z větší části osvobozeno Rudou armádou. Tyto dvě události by se ale neměly zneužívat k politické propagandě, šíření ruských narativů, k polarizaci společnosti, ztrátě národní hrdosti nebo snad dokonce k vytváření půdy pro zahájení další útočné války.
Ranní zpěv Rudé armádě
Iva Novotná z Ne základnám následně přečetla báseň od Jaroslava Seiferta Ranní zpěv Rudé armádě.
Jaroslav Seifert báseň napsal krátce po skončení druhé světové války v říjnu 1945. V tomto textu autor oslavuje vysvobození Prahy Rudou armádou a zejména město Stalingrad, které dalo naději pražským barikádám.
Báseň byla napsaná v kontextu doby a neznalosti toho, co časem nastane. Později Jaroslav Seifert uvedl: „Jako jsme si dali na podstavec první tank, který přijel v květnu 1945 do Prahy, tak si vystavíme poslední, který opustí naši vlast.“
V období normalizace byl nucen stáhnout se do ústraní za své politické názory a přidal se k signatářům Charty 77. Za šíření jeho básní komunisté zavírali lidi na dlouhá léta do vězení.
Připomenutí jeho básně tak nabízí otázku, zda Iva Novotná nebyla nějak dopředu sladěna s Josefem Skálou, který citoval, byť nepravdivé (pokud o tom věděl), výroky amerických představitelů. A rozhodně nezůstalo jen u amerických představitelů a českého básníka. Podobně na tom byl v Sovětském svazu další citovaný – Robert Ivanovič Rožděstvenský.
Robert Ivanovič Rožděstvenský – Rekviem
Následně v ruštině zazněla báseň Rekviem od Roberta Ivanoviče Rožděstvenského, sovětsko-ruského básníka a skladatele, který psal též pod pseudonymem Robert Stanislavovič Petkevič.
Báseň je věnována na památku vojáků a důstojníků sovětské armády, kteří zemřeli na frontách Velké vlastenecké války.
Autor představoval generaci beatniků (šedesátníků). I on se později znelíbil komunistům a byl v roce 1963 donucen opustit Moskvu a odejít do Kyrgyzstánu. Snažil se potom příliš současnou politiku v Rusku nekritizovat, aby nedopadl jako ostatní zakázaní autoři.
Pochod míru v Karlových Varech
Ivana Vondrová pozvala přítomné na pochod míru do Karlových varů, který se koná každou první středu v měsíci. Od 5 hodin se schází u hlavní pošty a když obejdou celou trasu, zazpívají českou a slovenskou hymnu.
Stalingradská medaile a stuha
Slovenská a česká hymna zazněla i na závěr Stalingradské stuhy. Poté se Klub českého pohraničí přemístil před zeď Olšanských hřbitovů a rozvinul velkou stalingradskou stuhu.
Ve středu stuhy byla namalovaná medaile, která se udělovala obráncům Stalingradu.
Ruská WikiPedie popisuje stalingradskou medaili takto:
„Na líci medaile je skupina vojáků s připravenými puškami. Nad skupinou bojovníků se na pravé straně medaile třepotá prapor a na levé straně jsou patrné obrysy tanků a letadel létajících jeden za druhým. V horní části medaile nad skupinou vojáků je pěticípá hvězda a při okraji medaile nápis „ZA OBRANU STALINGRADU“. Přední strana medaile je ohraničena konvexním okrajem.
Na zadní straně medaile je nápis „ZA NAŠI SOVĚTSKOU MATKU“. Nad nápisem je vyobrazen srp a kladivo.
Medaile je pomocí očka a kroužku spojena s pětibokým blokem potaženým 24 mm širokou hedvábnou moaré stuhou. Zpočátku byla páska instalována šedá s podélným červeným pruhem uprostřed o šířce 8 mm. Dekretem z 19. června 1943 byla zřízena nová stuha – olivově zbarvená s podélným červeným pruhem uprostřed, široká 2 mm.“
Účastníci nosili na kabátech připnuté stalingradské stuhy z roku 1943, než-li samotné medaile.
Monitoring účastníků
Na místě byl přítomen zástupce Velvyslanectví Ruské federace v České republice, jehož jméno nebylo nikde v dostupných zdrojích zveřejněno. O akci následně informoval Ruský dům a ruská ambasáda.
Pietu přišli podpořit členové středočeského klubu českého pohraničí. Viděn byl předseda krajské rady František Kovář, zástupci Středočeského kraje ve vedení národní rady Jaroslav Hudec a Pavel Houda, členka krajské kontrolní komise Marie Princová. Na místě fotografoval člen NR KPČ za Středočeský kraj Miroslav Maršálek.
Jihočeský krajský výbor KSČM reprezentoval místopředseda Marek Adam spolu s Klubem českého pohraničí genpor. Ing. Františka Šádka České Budějovice. Klub pohraničí zmiňuje dále Dušana Sigmunda, Jiřího Leštinu a Jiřího Mrklase.
Pietní akt organizačně zaštítila iniciativa Ne základnám, konkrétně Václav Novotný a Iva Novotná.
Marek Adam reprezentuje také Klub českého pohraničí Dr. Edvarda Beneše Táborsko a měl po senátoru Jaroslavu Doubravovi krátký rozhovor před kamerou, stejně jako Vladimíra Vítová.
Viděn byl muž v bundě Brat za Brata a v čepici s nášivkou Nočních vlků, kteří jsou v Evropě sankcionovaní a byla jim zrušena i evropská pobočka pro neexistenci sídla.
Jiný z účastníků měl nášivku URNA Veterán a početné zastoupení měli Čeští motovlastenci.
Objevila se osoba s mnoha nášivkami Nočních vlků, mezi nimi byla nášivka „Мама сказала надеть“, v překladu „Máma mi řekla, ať si to nasadím“. Tento text je známý v ruský subkultuře a v militaristických a vlasteneckých hnutích. V současné době pobízí Rusy, aby se přidali k ruské armádě.
Krajské policejní ředitelství prověřuje průběh akce na Olšanských hřbitovech
Pražské krajské ředitelství policie prověřuje postup svých složek během nedávné akce na Olšanských hřbitovech, kde se sešli příznivci proruských a komunistických hnutí.
Na místě se objevily historické dlouhé zbraně, přičemž jedna z účastnic, Nataša Weberová, nesla předmět podobný velké nábojnici. Není jasné, zda šlo o atrapu, hračku, čokoládu nebo skutečnou munici. Kromě toho byly na akci vyvěšeny zákonem zakázané vlajky Sovětského svazu a zazněla proruská propaganda. Viditelné byly také symboly sankcionované motorkářské skupiny Noční vlci a další insignie podporující ruskou armádu, například nášivka s nápisem „Máma mi řekla, ať si to nasadím“.
Průběh shromáždění monitorovali proukrajinští aktivisté, kteří upozornili na absenci policejních kontrol přítomných historických zbraní. Policisté nikoho na místě nelegitimovali. Ozbrojení muži přiznali, že se zbraněmi zašli „na samotnou hranici toho, co česká policie ještě toleruje“.
Podle aktivistů již krajské ředitelství zahájilo interní šetření. Přestože na místě nebylo patrné přímé nasazení uniformovaných policistů, v prostoru se pohybovali členové antikonfliktního týmu, kteří usměrňovali proukrajinské aktivisty. Kromě nich se na akci pohybovalo i několik neuniformovaných osob, které vzbuzovaly otázky ohledně své příslušnosti. Dva z nich byli dříve spatřeni na jiných policejních operacích, avšak další jedinci nebyli nikdy dříve na policejních akcích přítomni.
Nejasnosti panují kolem skupiny mužů v černých rouškách, kteří si fotografovali české novináře spíše než účastníky akce. Způsob jejich dokumentace vyvolává pochybnosti, zda šlo o české policisty, jelikož ti standardně využívají policejní kamery, nikoli mobilní telefony. Vzhledem k přítomnosti zástupce ruského velvyslanectví nelze vyloučit ani možnost, že šlo o osoby napojené na ruské úřady.
Uniformovaní policisté se pohybovali pouze u vstupu na Olšanské hřbitovy.
Galerie
