Pondělí 17. února, 2025
Evropský rozhled

Spolupracovníci separatistů na Donbase protestovali před Velvyslanectvím Ukrajiny a Generálním štábem Armády ČR (část 2.)

 

Při otevírání Českého kulturního centra J. Fučíka byla Univerzita V. Dajla k této příležitosti plná separatistů, mimo jiné byl do školy pozván Roman Razum.
Při otevírání Českého kulturního centra J. Fučíka byla Univerzita V. Dajla k této příležitosti plná separatistů, mimo jiné byl do školy pozván Roman Razum.

 

V druhém díle o demonstraci proti válce na Donbase, kterou pořádali příznivci tamějších separatistů dne 5. listopadu před pražským Velvyslanectvím Ukrajiny v ulici Charlese de Gaulla, se zaměříme na vztah českých komunistů k padlým teroristům jako byl Alexandr Zacharčenko, Motorola, Givi či Alexandr Borisovič Mozgovoj. Dále si na názorných příkladech ukážeme, co si komunisté představují pod pojmem „rozvoj škol na Donbase a přátelská setkání s místními dětmi“, na které vybírají v České republice finanční prostředky skrze svojí iniciativu Společnost přátel Luganské lidové republiky a Doněcké lidové republiky (Společnost přátel LLR a DLR).

 
Pro české komunisty je Alexandr Zacharčenko hrdina Donbasu

Ten pondělní večer 5. listopadu 2018, když už ulici Charlese de Gaulla zaplavila tma, vynořil se z hloučku komunistů Nikola Čuřík a držel před sebou portrét Alexandra Zacharčenka. Toho Zacharčenka, který poslední letní prázdninový den zahynul při výbuchu bomby ve své oblíbené restauraci Separ na východě Ukrajiny. Nikola Čuřík neskrýval své emoce na jeho zákeřnou vraždou a dal ji do paralely s dříve zabitými teroristy Motorolou (Arsenij Sergejevič Pavlov) a Givim (Michail Tolstych).

V duchu komunistické ideologie popsal Alexandra Zacharčenka jako prostého chudého dělníka, kterého si lid sám vyvolil, aby jej vedl. Byl rodákem z Donbasu, syn místních horníků, živil se jako důlní elektrikář. Po vypuknutí konfliktu byl součástí jednotek patriotické organizace Oplot a po postupných odchodech lidí, kteří stáli v hierarchii nad ním, se stal de facto prezidentem DLR. Nikola Čuřík vyzdvihl jeho účast v bojích, jako byl Iljovajský kotel.

Ale byl Zacharčenko opravdu obyčejným chudým dělníkem?

Podle odkazů na české WikiPedii byl Alexandr Zacharčenko vskutku chudým dělníkem, ale jak jsme již v minulém díle upozornili, české texty o konfliktu na Donbase spravují sami řečníci tohoto shromáždění, a nelze je tedy považovat za objektivní zdroj informací.

Alexandr Zacharčenko totiž rozhodně nebyl prostým dělníkem, které ho by si vyvolil sám lid. Studoval na Doněcké odborné škole průmyslové automatizace jako důlní elektrikář, poté na Doněckém právnickém institutu Ministerstva vnitra Ukrajiny. Po studiích se vydal po nejdrsnější kapitalistické dráze – podnikal v oblasti uhelného průmyslu. Novinář ukrajinského internetového deníku Insider Sergej Šerbina poukázal na rejstřík právnických osob, podle kterého byl Zacharčenko mezi spoluzakladateli společnosti Delta-Fort, společnosti specializující se na vydavatelství, ale i prodej potravin, alkoholu a tabáku. Sergej Šerbina dále uvádí, že v roce 2006 byl Zacharčenko ředitelem obchodního domu Kontinent, spadajícího pod Azovskou potravinářskou společnost vlastníka Alexandra Olegoviče Lešinského, ukrajinského politika. Osoba se stejným jménem navíc byla v Doněcku vedoucím pobočky Komplexu Agromars, který byl jedním z největších producentů kuřecího masa. V rámci těchto obchodních aktivit podle některých ruskojazyčných médií (např. OstroV) dokonce pašoval zboží na hranicích Ruské federace a Luhanska.

Tolik tedy k chudému dělníkovi prostého donbaského lidu…

 

Žákyně Angelina z 5. třídy 62. Základní školy během školní hodiny přednáší ve vojenském úboru povstaleckou báseň o Donbase.
Žákyně Angelina z 5. třídy 62. Základní školy během školní hodiny přednáší ve vojenském úboru povstaleckou báseň o Donbase. Zdroj: YouTube

 

Podpora rozvoje donbaských škol a setkávání s místními dětmi v podání českých komunistů

Jaroslav Vašek se veřejně prezentuje jako novinář-učitel, který na Donbas jezdí pomáhat v rozvoji tamějších škol a zapojuje se do aktivit s místními dětmi jako pedagog. Vaškova Společnost přátel LLR a DLR na tyto aktivity vybírá dokonce i finanční prostředky. Málokdo však tuší, co si komunisté doopravdy představují pod „rozvojem místních škol a setkávání s dětmi“. Donbaské děti jsou totiž českými komunisty podporovány v militantním způsobu života a v zapojování do činnosti separatistických jednotek.

Na YouTube kanále Jaromíra Vaška je například ke shlédnutí video s žákyní Angelinou z 5. třídy 62. Základní školy, která během školní hodiny přednáší ve vojenském úboru povstaleckou báseň o Donbase. V pozadí jsou pak promítány její fotografie, kde je v kolektivu separatistů, jako byl Alexandr Zacharčenko a Motorola.

Není to ale jediná žákyně, kterou podporují v militantním duchu. Už v minulosti jsme informovali o květnové návštěvě české delegace u Bogdanky Něščeretové z Alčevska, která se objevila na slavném plakátu s Alexandrem Borisovičem Mozgovojem (Mechanizovaná brigáda Přízrak). Když Mozgového zavraždili, vstoupila do řad mechanizované brigády pod přezdívkou Dceruška. Kromě toho údajně skládá o vojenském konfliktu básně, ale nad jejím autorstvím visí různé otazníky. Existují totiž spekulace, že někdo mnohem starší publikuje pod jejím jménem, aby jí dodal na slávě (a propagandě). Nicméně ať už je pravda taková nebo onaká, Bogdanka se nechává fotit pro nespočet propagandistických materiálů a stala se dětskou ikonou brigády Přízrak.

 

Malá Bogdanka na plakátu s Alexejem Mozgovojem.
Malá Bogdanka na plakátu s Alexejem Mozgovojem.

 

Jaromír Vašek navíc na Donbase točí rozhovory s dětmi o konfliktu na Donbase.

V militantním duchu ostatně proběhlo i otevírání Českého kulturního centra J. Fučíka, kdy byla Univerzita V. Dajla k této příležitosti plná separatistů, mimo jiné byl do školy pozván Roman Razum.

Jaromír Vašek tak před Velvyslanectvím Ukrajiny přečetl, co mu řekla žákyně Káťa ze 6. třídy 84. Základní školy v Nikitovce k vraždě Alexandra Zacharčenka: „My si jej budeme pamatovat jako hrdinu a prezidenta, vždyť on pro nás tolik toho udělal. Donbas nikdo nesrazí na kolena a my budeme bojovat za mír v naší zemi.“

K tématu dětí se uchýlila i další řečnice, Milada S. (pro vysoký věk nezveřejňujeme celé jméno, i když je nám známo), která četla dopis žákyně 10. B Ljuby K. O tom ale zase až ve třetím díle.