V druhé polovině března roku 2002 byl dagestánským kurýrem, dvojitým agentem ve službách FSB, zavražděn čečenský bojovník Ibn-al Chattáb. Ten během druhé čečenské války vedl velice úspěšné ozbrojené akce proti Rusům. Kurýr, který byl Chattábovi blízký, zneužil svého postavení a předal mu otrávené psaní od matky. Podle Čečenců se jednalo o prudký nervový jed, pravděpodobně sarin. Kurýr za zradu zaplatil životem.
Zprávy o smrti Chattába začaly na veřejnost pronikat až skrze televizní vysílání. Čečenci zpočátku popírali, že by na videozáznamu, který zveřejnila ruská televizní stanice, leželo Chattábovo bezvládné tělo. Pravost videa ale dostatečně prokazovala přítomnost Elsiho, člena Chattábovy ochranky. Videosnímek se do rukou Rusů dostal až po Elsiho smrti, když zahynul při střetu s ruskými ozbrojenými silami o tři dny později.
Ruské tajné služby uvádí, že Chattába zneškodnily během úspěšné mise spadající do kategorie cílených atentátů, kdy na pokyn vlády jsou zneškodňováni zvlášť nebezpeční teroristé, kteří ohrožují politické zájmy země. Čečenci uvedli, že zemřel už 19. března, ale smrt zatajili, aby mu umožnili důstojný pohřeb.
Během Chattábova života nebyla jeho pravá identita známá. Vystupoval pod pseudonymem, který převzal po chalífovi Umaru ibn al-Chattábovi, příteli proroka Mohameda. Překvapivě i ten zemřel rukou atentátníka.
Onen kurýr byl dagestánský dvojitý agent známý jako Ibragim Alauri. Dopis, kterým byl zabit, pravděpodobně napsala jeho matka, ale jed do něj vložili až jeho nepřátelé. Rekrutace Ibragina Alauriho, aby spolupracoval s FSB, trvala šest měsíců. Ibragim za tuto akci zaplatil životem, byl zavražděn o měsíc později v ázerbájdžánském Baku na pokyn Šamala Basajeva.
Chattáb byl válečníkem už jako mladistvý
Chattáb se narodil do saúdskoarabské rodiny v blízkosti jordánských hranic. Vedl islámský ozbrojený odpor proti Rusku nejen v Čečensku, ale také v Afghánistánu a Tádžikistánu. Účastnil se bojů o Náhorní Karabach v Ázerbájdžánu a dokonce bojoval i v Bosně a Hercegovině.
Měl blízké vazby na nejvýznamnější teroristy al-Káidy. Údajně se setkal přímo s Usámou bin-Ládinem. Prokazatelně úzce spolupracoval se Šamilem Basajevem, který zorganizoval Beslanský masakr na základní škole.
Do Afghánistánu se vydal bojovat už jako 15-ti letý chlapec, jiné zdroje uvádí věk 17-18 let. Do Čečenska se přesunul v roce 1994.
Analytici ruských ozbrojených sil vyhodnotili, že jeho smrt čečenský odpor oslabí.
Jeho smrt byla pro Čečence největší ztrátou od roku 1996, kdy Rusové cíleně zabili prezidenta Dudajeva.
Pro FSB byl teroristou, pro Čečence úspěšný bojovník v guerillovém odporu proti Moskvě.
Chattáb založil vojenské výcvikové tábory pro muslimské bojovníky v Afghánistánu. Z uniklých diplomatických depeší zveřejněných na portálu WikiLeaks se ukazuje, že takových výcvikových táborů založil mnohem více po celém světě. Zaměřoval se na chudé muslimské chlapce, kteří před sebou neměli žádnou pozitivní budoucnost.
Arab News po jeho smrti zveřejnily rozhovor s bratrem
Zprávy na Arab News zveřejnily rozhovor s Chattábovým starším bratrem Mansourem al-Suwailem. Rozhovor lze považovat za propagandistický, přihlédneme-li ke skutečnosti, že Chattáb měl na svědomí stovky lidských životů.
Starší bratr v médiích odkryl skutečnou Chattábovu identitu, kterou do té doby nikdo neznal. Jmenoval se Samir Sálih Abdulláh al-Suwaile.
Bratr ho popsal jako člověka, kterého měl každý rád. Měl velké sny o hradě a o garáži, kam se vejde aspoň pět aut. Chtěl, aby všichni členové rodiny bydleli spolu, věnoval jim zvláštní péči a chtěl, aby všichni žili v blahu. Pro sebemenší důvody plakal. Nikdo ho prý nikdy neviděl rozčíleného, měl rád humor a hrál si s dětmi.
Byl také vynikající student, ve zkouškách na střední škole odpověděl na 94 % otázek správně. Na rozdíl od ostatních členů rodiny se ale velmi zajímal o islámská periodika a nahrávky. Zajímal se také o historii, především o chalífu Umara Ibn al-Chattába, po němž, jak již víme, později přejal jméno.
Bratr vyprávěl, jak jednou potkal Súdánce, kterému se cestou na letiště porouchal vůz. Měl obavy, že nestihne let, ale Samir ho na letiště dovezl a nejenom to – jeho porouchaný vůz odvezl do opravy a Súdánec při návratu k velkému úžasu zjistil, že auto má již opravené. To byl jen jeden z mála příkladů laskavosti Samira k jiným lidem.
Příbuzní nechápou, proč náhle změnil plány a nejel studovat do USA, proč se v tak mladém věku najednou odebral bojovat do Afghánistánu proti Rusům. Přestože mu otec slíbil, že mu koupí dům, vrátí-li se, on se nevrátil.
Čtyřikrát byl v bojích vážně zraněn, nejvážněji, když šlápl na pozemní minu. Byl jediný, kdo následnou explozi přežil.
Do Čečenska se rozhodl odjet poté, co sledovat vysílání na afghánské televizní stanici. Čečenci měli na sobě čelenky s nápisem „Není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok“. A křičeli Alláhu Akbar, Alláhu Akbar. Džihád ho okouzlil a rozhodl se jít do Čečenska. Nevěděl ale, kde se Čečensko nachází, a když si koupil mapu, ani na ní ho nenašel. Odjel proto do Ázerbájdžánu, o kterém věděl, že se nachází blízko Čečenska.
Bylo to také v době, kdy potkal čečenskou ženu, která mu vyprávěla o důležitosti džihádu proti Rusku. Podle ní Čečenci pouze chtějí, aby Rusové odešli z jejich země a oni jí mohli navrátit k islámu. Když se jí ptal, jak by mohla ona sama pomoci v džihádu proti Rusku, odpověděla mu, že má jenom bundu, kterou věnuje tomu, kdo půjde cestou Alláhovou. Samir při rozhovoru plakal tak, až se mu vousy smáčely slzami. Schůzka byla klíčovým zlomem v jeho životě.
Zatímco pátral, jak se dostane do Čečenska, poslal mu dopis Fathi Abu Sayyaf. Čečenec jordánského původu popisoval zemi jako tu, kam vstoupí člověk, který je ztracen, a vystoupí ten, který je znovuzrozen.
Na svých cestách se potkal se Šamilem Basajevem, který se stal jeho blízkým spojencem.
Udržoval kontakty také se Zelimchanem Jandarbijevem, druhým čečenským prezidentem. Prezident mu udělil 2 nejvyšší čečenské válečná vyznamenání a povýšil ho na úroveň generála. I na Jandarbijeva byl později v Kataru spáchán cílený atentát.
Teror, po kterém zůstaly stovky mrtvých
Rok po podepsání Chasavjurtské dohody, po ukončení první čečenské války, napadli arabští mudžahedíni a dagestánští rebelové 136. ozbrojenou brigádu 58. divize ozbrojených sil Ruské federace v dagestánském Buinaksku.
V roce 1998, spolu se Šamilem Basajevem, Chattáb vytvořil Mezinárodní islamistickou osvobozeneckou brigádu (IIBP). Jejich nájezdy v Dagestánské republice stály život několik stovek osob a odstartovaly druhou čečenskou válku.
V roce 1999 došlo v Rusku k bombovému útoku. Podle ruských tajných služeb za útokem stál Chattáb. Ten podíl na útoku popřel, nikdy by dle svých slov nezabil spící civilisty. David Satter, americký novinář a odborník na Rusko a Sovětský svaz, došel k závěru, že za bombovými útoky stála sama FSB, aby si legitimovala vojenské operace v Čečensku.
Nicméně i bez bombového útoku stál za smrtí mnoha osob. V „mountain battle“ zemřelo 84 ruských vojáků, při útoku na konvoj OMON poblíž Zhani-Vedeno zemřelo nejméně 52 Rusů.
Po Chattábovi byla pojmenována „khattabka“, což je oblíbené ruské a čečenské označení pro po domácky vyrobený ruční granát.
BBC: Chechens ‚confirm‘ warlord’s death
BBC: Obituary: Chechen rebel Khattab
Arab News: Khattab, the man who died for the cause of Chechnya
