V úterý 6. ledna 2026 se na Loretánském náměstí v Praze uskutečnilo pietní shromáždění za profesionální českou diplomacii, které se konalo v době pokračující ruské války proti Ukrajině a rostoucích bezpečnostních hrozeb v Evropě. Účastníci se zde vymezili proti organizačním změnám na Ministerstvu zahraničních věcí, jež pod vedením nového ministra Petra Macinky zasahují do expertního vedení úřadu a podle řečníků oslabují schopnost České republiky hájit své bezpečnostní a zahraničněpolitické zájmy.
Na shromáždění vystoupili mimo jiné bývalí diplomaté a zazněla také zdravice bývalého ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka. Akci uspořádaly iniciativy Volt Česko, Manifest 25, Společně to dáme, Karlovarsko pro demokracii, Kaputin a Občanský rozcestník.
„Diplomacie není firma, kde se vymění pár jmen a jede se dál. Stojí na kontinuitě, důvěře, zkušenostech a kontaktech, které se budují roky,“ uvedl ve své zdravici bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.
Proč jde o bezpečnostní riziko?
Před Ministerstvem zahraničních věcí, v bezprostřední blízkosti sochy Edvarda Beneše – prvního československého ministra zahraničí – zaznělo několik zásadních důvodů, proč je oslabování odborného zázemí české diplomacie vnímáno jako přímé riziko pro bezpečnost i mezinárodní postavení České republiky.
1. Narušení institucionální paměti v době války
Když Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, sehrála profesionální diplomacie klíčovou roli. Ukrajinští diplomaté po celém světě okamžitě začali vyjednávat politickou, vojenskou i humanitární pomoc v hostitelských zemích. Právě díky dlouhodobě budovaným vztahům, osobním kontaktům a důvěře se Ukrajina nestala zapomenutým konfliktem, ale zemí, kterou mezinárodní společenství dodnes aktivně podporuje v obraně proti agresorovi.
České republice však nyní hrozí, že v podobně kritickém okamžiku nebude mít k dispozici plně funkční profesionální diplomatickou službu. V rámci probíhající reorganizace bylo již nahrazeno šest ze sedmi vrchních ředitelů a ředitelek ministerstva a dosud není jasné, kdo převezme odpovědnost za klíčové agendy zrušených sekcí.
Diplomacie přitom není souborem přenositelných manuálů ani technickým procesem, který lze snadno restartovat. Je to síť vztahů, znalostí a důvěry budovaná po desítky let. Její náhlé přerušení neznamená jen personální změnu, ale ochromení schopnosti státu reagovat na mezinárodní krize v reálném čase.
Masivní personální zásahy do české diplomacie v době ruské války proti Ukrajině tak podle účastníků piety nepředstavují reformu, ale oslabení obrany státu, jeho mezinárodní pozice a schopnosti čelit bezpečnostním hrozbám.
„Tohle není reforma, ale nepřátelské převzetí ministerstva, které probíhá bez respektu k odbornosti, institucionální paměti a lidem, kteří desítky let hájí zájmy České republiky v zahraničí. A to není dobrá zpráva, protože v době války Ruska proti Ukrajině dochází k dalšímu oslabování bezpečnosti České republiky,“ uvedl organizátor piety a spolupředseda Volt Česko Adam Hanka.
Podobně hovořila i bývalá diplomatka a současná poslankyně Gabriela Svárovská. Podle ní současné změny na ministerstvu nelze označit za reorganizaci, ale spíše za rozvrat. Cílí podle ní na nejzkušenější kariérní diplomatky a diplomaty – lidi, kteří Českou republiku dlouhodobě reprezentují, disponují kontakty, institucionální pamětí i odbornými znalostmi a schopnostmi.
Bývalý zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí a specialista na kybernetickou diplomacii Jan Šturma upozornil, že z vlastní zkušenosti ví, kolik let soustavné práce, osobního nasazení a kontinuity je potřeba k tomu, aby diplomacie fungovala jako spolehlivý mechanismus doma i v zahraničí. Za patnáct let své praxe zažil několik reorganizací a každá z nich podle něj citelně ovlivnila schopnost úřadu plnit své úkoly, chránit dobré jméno České republiky a udržovat stabilní vztahy se spojenci. Současné kroky jej podle jeho slov vážně znepokojují.
Podle bývalého ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka mohou mít tyto změny dlouhodobý dopad na to, jak bude Česká republika schopna prosazovat své zájmy a hodnoty a jak bude vnímána navenek. V přímém zájmu státu je, aby diplomatická služba zůstala profesionální a stabilní, postavená na lidech se zkušenostmi, odbornými znalostmi a schopností vyjednávat. Právě proto záleží na tom, jakým způsobem se na ministerstvu pracuje s lidmi a jaké signály tím politické vedení vysílá nejen dovnitř úřadu, ale i směrem k zahraničním partnerům.
2. Oslabení klíčových bezpečnostních agend: sankce, hybridní hrozby a kyberbezpečnost
V prosinci 2025 vydala Síť k ochraně demokracie tzv. výzvu, která se obrací na českou neziskovou obec s apelem, aby pečlivě sledovala a veřejně reagovala na vývoj uvnitř Ministerstva zahraničních věcí. Podle Pavla Havlíčka z Asociace pro mezinárodní otázky, jenž je členem pracovní skupiny této sítě, zasáhla probíhající reorganizace i oblasti, které mají přímý význam pro ochranu České republiky.
„Poznamenány byly například agendy zaměřené na boj proti hybridním hrozbám nebo na uplatňování sankcí vůči Rusku, Bělorusku a Číně,“ uvedl Havlíček s tím, že právě tyto oblasti představují dnes jednu z klíčových linií obrany demokratických států.
Na tento rozpor upozornila také poslankyně a bývalá diplomatka Gabriela Svárovská. Podle ní vláda ve svém programovém prohlášení zdůrazňuje význam kyberbezpečnosti, odolnosti vůči hybridním hrozbám i diplomatických kroků směřujících k ukončení války na Ukrajině, zároveň však oslabuje a paralyzuje týmy, bez nichž těchto cílů nelze dosáhnout.
3. Politizace státní služby jako systémové bezpečnostní riziko
Personální zásahy na Ministerstvu zahraničních věcí nelze podle řečníků vnímat izolovaně. Zapadají do širšího kontextu kroků nové vlády, která se pokouší nahradit dosavadní služební zákon poslaneckým návrhem zákona o státních zaměstnancích. Smyslem platného služebního zákona je přitom odpolitizování státní správy a ochrana její odborné kontinuity. Česká republika se k jeho přijetí zavázala ještě před vstupem do Evropské unie a Evropská unie dlouhodobě kritizovala jeho absenci.
Navrhovaná právní úprava však podle kritiků naopak výrazně oslabuje ochranu státních zaměstnanců před politickým tlakem.
Jan Šturma na pietě podrobně popsal konkrétní změny, které by podle něj státní správu zbytečně ochromily a dále oslabily její institucionální paměť. Při přijímání úředníků se má rušit správní řízení, služební místa by mohla být obsazována bez výběrového řízení a lhůta mezi dvěma služebními hodnoceními by se zkrátila ze 60 na pouhých 20 dní. Po dvou negativních hodnoceních by tak úředníkům hrozilo propuštění. Nově by rovněž vznikla možnost okamžité výpovědi při zrušení místa v rámci organizačních změn.
„Služební zákon byl přijat právě proto, aby zabránil čistkám ve státní správě po nástupu nové vlády. Česká republika se k těmto principům – tedy ke stabilní, odborné a kontinuální veřejné správě – zavázala ještě před vstupem do Evropské unie. Oslabovat je dnes, v době ruské války proti Ukrajině a zásadních bezpečnostních výzev, není projevem odvahy ani snahy o efektivitu. Je to strategická krátkozrakost a nelze to nazvat jinak než nepřátelským převzetím,“ uvedl Šturma.
4. Nahrazování odbornosti politickou loajalitou
Jednu z nejzásadnějších tezí pietního shromáždění formulovala na Loretánském náměstí Gabriela Svárovská prostřednictvím série jednoduchých, ale zásadních otázek:
Když odejdou nejzkušenější lidé, kdo je nahradí?
Kdo bude vyjednávat v Bruselu?
Kdo ponese odpovědnost za sankční politiku?
Kdo bude chránit české občany v zahraničí?
Kdo bude řešit krizové situace a kybernetické útoky?
Kdo zajistí odolnost vůči hybridním hrozbám?
Pokud odpovědí nejsou odborníci, ale politicky dosazení „naši lidé“, jde o přímé ohrožení bezpečnosti státu.
5. Signál spojencům: Česká republika jako nestabilní a nepředvídatelný partner
Evropská unie a NATO dlouhodobě spoléhají na kontinuitu, funkční komunikační kanály a profesionální aparát, který dokáže fungovat i napříč politickými cykly. Masivní personální změny však směrem ke spojencům vysílají signál, že česká zahraniční politika je nestabilní a stále více podléhá vnitropolitickým tlakům a extremistickým narativům.
„V poslední době slyšíme od zástupců SPD výroky o Ukrajině, které nejsou jen morálně problematické, ale především jdou přímo proti zájmům české zahraniční politiky. Zlehčování ruské agrese, relativizace odpovědnosti a podsouvání, že pomoc Ukrajině je cizí válka, není žádná ochrana českých lidí. Naopak je to cesta k ohrožení naší bezpečnosti, k oslabení spojeneckých vazeb, k izolaci a k tomu, že se z České republiky stane nespolehlivý partner. Pokud ti samí lidé zároveň útočí na českou diplomacii, která má hájit naše zájmy a hledat spojence, podkopávají přesně to, co v dnešním méně bezpečném a proměnlivém světě potřebujeme – silnou, kompetentní a respektovanou zahraniční službu,“ uvedl bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.
Útoky na diplomacii podle řečníků úzce souvisejí se zpochybňováním podpory Ukrajiny. Od některých nejvyšších politických představitelů zaznívají výroky relativizující ruskou agresi. Pavel Havlíček v této souvislosti připomněl nejen aféru se svěšením ukrajinské vlajky z budovy Parlamentu, ale také opakovaně útočný projev předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, který si Ukrajinu zvolil za politický terč.
Zapálené svíčky pro diplomaty
Podle Jana Šturmy pieta za profesionální diplomacii neznamená, že by česká diplomacie byla „mrtvá“. Smyslem shromáždění je upozornit na vážné ohrožení její kontinuity, bez níž stát přestává fungovat jako soudržný a předvídatelný celek.
Zapálené svíčky se tak staly symbolem podpory lidem, kteří často pracují mimo pozornost veřejnosti, ale tvoří páteř bezpečnosti a mezinárodní důvěryhodnosti České republiky.
Na závěr Jan Šturma vyjádřil respekt svým bývalým kolegům a kolegyním, jejichž práce, profesionalita a často i osobní odvaha představují základ české diplomatické služby v této nelehké době.
Neformální diskuse účastníků pokračovaly po skončení piety v nedaleké restauraci U Černého vola.
