Proti turecké invazi v Sýrii protestují v Praze různé aktivistické skupiny. V sobotu 2. listopadu 2019 se tématu chytla česká radikální levice, která na něm částečně participuje ve snaze protlačit své levicové myšlenky mezi širší veřejnost. Mezi ty patří například poražení patriarchátu, ženská revoluce, ale i klima, antifašismus a antikapitalismus. Během následného pochodu tak bylo možné slyšet skandování antifašistických hesel. Sami organizátoři z Výboru na obranu revoluce v Rojavě svůj původ v radikálně levicových organizacích nepopírají.
Výbor na obranu revoluce v Rojavě
Výbor na obranu revoluce v Rojavě je spolek, který dle svých slov vznikl z aktivit členů několika pražských radikálně levicových kolektivů, a to koncem roku 2018. Tedy v době turecké invaze do Afrínu, oblasti známé jako Rojava.
Na podzim 2019 obnovil výbor svoji činnost v souvislosti s tureckými výhrůžkami, že pod záminkou boje proti terorismu Turecko napadne zbylé území Rojavy.
Výbor se zapojil do mezinárodních protestů v rámci kampaně #RiseUp4Rojava! a svolal demonstraci Den X, tedy den, kdy turecká armáda a Tureckem podporované džihádistické milice zaútočily na Rojavu. K tomu došlo 9. října 2019. Lidé se hned ten den shromáždili v ulicích, aby vyjádřili solidaritu nejen kurdským obyvatelům v Rojavě, a protestovali proti „barbarské agresi tureckého fašistického režimu“.
Přesně o týden později, 16. října 2019, svolal výbor druhou demonstraci, které se zúčastnilo přes 500 lidí.
Výbor se snaží vedle humanitárního rozměru turecké invaze upozornit, že kromě lidských životů je ohrožen i unikátní projekt založený na demokracii budované zezdola, ženské emancipaci, etnické a náboženské toleranci. Pod správou tureckých džihádistických skupin lze očekávat vyhánění, únosy, mučení obyvatel, znásilňování žen, obavy mají i ze zabavování majetku Kurdů a dalších menšin, z nuceného zahalování žen, nucených sňatků a opětovného vykázaní žen z veřejné sféry.
Výbor chce informovat o dění v Rojavě, pořádat a podporovat akce na podporu tamějších obyvatel a tamního emancipačního projektu.
Řečníci výboru na demonstraci vystupovali anonymně.
Ivan Bartoš, předseda České pirátské strany
Propojení Ivana Bartoše na českou radikálně levicovou scénu nepatří k žádným novým odhalením, tiskem tyto vazby proběhly už před lety. Jeho příchod na demonstraci tak pouze potvrdil známou věc. Na Palackého náměstí se objal s Janem Májíčkem, aktivistou bojujícím proti americké základně v České republice, následovalo přátelské poklepání na záda levicovému aktivistickému fotografu Petru Zewlakku Vrabcovi.
Nedaleko Palackého náměstí měli Piráti právě jednání Republikového výboru, a tak si na demonstraci odskočili v rámci přestávky.
Poté se Ivan Bartoš ujal slova jako první řečník. Už v roce 2018, když probíhaly boje kolem města Afrín, se snažili instruovat premiéra Andreje Babiše, aby v této věci jednal, což se jim nepodařilo. V momentě, kdy začal současný konflikt, iniciovali jednání Poslanecké sněmovny, ke kterému se potom připojily všechny politické strany a Poslanecká sněmovna následně zadala úkol vládě, jakým způsobem má vystupovat.
Dle jeho vyjádření se například z Ministerstva zahraničí a z Ministerstva průmyslu a obchodu dozvěděli, že ekonomické zájmy vývozu zbraní jsou pro Českou republiku velmi důležité. Ale již odpoledne se ministr opravil a Česká republika zastavila export vojenského materiálu.
Poslanecká sněmovna poté schválila rezoluci, která míří na ty nejkritičtější momenty. Sněmovna konflikt označila za tureckou invazi doprovázené násilím na kurdské menšině a ocenila rozhodnutí vlády ohledně zákazu exportu.
Pirátka Markéta Gregorová zaslala dotazy Radě Evropské unie zejména ve věcech zákazu exportu směrem do Turecka a aby byla zastavena jakákoliv jednání o budoucí možnosti připojení se Turecka k Evropské unii.
Některé frakce Evropského parlamentu se připojily k dokumentu, který hodnotí i jednání OSN k invazi. Dokument kritizuje například z pozice Evropského parlamentu amerického prezidenta Donalda Trumpa, jehož krok stažení jednotek z oblasti otevřel bránu Erdoganovi.
Následně Ivan Bartoš zopakoval, co říkal už ve středu během kurdské demonstrace na Václavském náměstí. Není v silách jednoho člověka, aby zajistil světový mír, není to v silách ani jedné skupiny, mnohdy ani celé strany a vlády jedné země. Ale když se demokratické síly, liberální strany a svobodomyslní lidé spojí, tak postupně na různých úrovních, ať je to Parlament České republiky, Evropský parlament, OSN, jejich hlas je potom slyšet.
Další řečníci
„Sledovali jsme nerovný boj Syrských demokratických sil v čele se syrskými milicemi YPG a YPJ, které brání ojedinělý projekt rojavské společenské samosprávy založený na demokracii budované zdola, uznání ženských práv a jejich participaci a ekologii,“ uvedla další z řečnic výboru, která se nijak přihlížejícím více nepředstavila, neuvedla ani své jméno.
Kritizovala dále záměr Erdogana vytvořit kolem hranic 30 kilometrový pás, kam plánuje navrátit syrské uprchlíky, kteří z této oblasti ale nepocházejí. Navíc je zde v důsledku bombardování zničena infrastruktura, například školy jsou mimo provoz, některé jsou zcela zničené. V oblasti jsou bombardovány civilní konvoje, včetně novinářských a zdravotnických. Brutálně se popravují bezbranní civilisté a zajatci, hrozí genocida křesťanských menšin a jezídů. K tomu se na svobodu dostala stovka bojovníků Islámského státu, které kurdští bojovníci dříve zajali.
Invaze má za cíl zničit společenské uspořádání, které si Kurdové v Rojavě zvládli vybojovat.
Po české vládě požadují, aby se zasadila v prosazení bezletové zóny nad Sýrii pod záštitou OSN. Ekonomické sankce nestačí. Pozastavení obchodu se zbraněmi musí být první krok, jakýkoliv obchodní styk podporující Erdoganův režim je třeba omezit. Turecko by mělo být vyloučené z Celní unie EU.
Řečnice dále upozornila, že Erdoganův režim v Sýrii vraždí jako náš spojenec, ale našimi spojenci jsou Kurdové a Rojava. Erdogan by za zločiny na Kurdech měl být postaven před mezinárodní soud.
Další zástupkyně výboru, představená jako Eva, přečetla dopis od žen z čistě ženské vesnice v Rojavě. Ty konflikt vnímají jako boj proti patriarchátu a fašismu. Ženy vyjádřily podporu YPG, YPG a SDF za boj v první linii. Zjistily, že bojují proti kapitalistickému systému, který se snaží sprovodit ze světa každou alternativu, která se zakládá na kolektivních lidských hodnotách, ženské kultuře, spravedlnosti a ekonomickém chápání života. Součástí Erdoganova tažení je podle nich sexistické násilí doprovázené početnými znásilněními.
Posledním řečníkem na Palackého náměstí byl zástupce turecké prokurdské lidově demokratické politické strany.
Na Palackého náměstí byl fotokoutek, kde se účastníci protestu mohli fotit s banerem proti turecké invazi.
Pochod
Následně se pochod vydal na pražský Klárov a to přes trasy méně frekventované turisty, například přes ulici Na Perštýně k městské knihovně na Mariánském náměstí.
Tam byly odhozeny červené dýmovnice. Policisté si s nimi tentokrát uměli poradit, odkopli je do kaluže, kde je zašlapali. Jedna ze silnic využívaná vozidly však byla natolik zadýmená, že v ní byla značně snížena viditelnost.
Demonstranti během pochodu pokřikovali známá antifašistická hesla jako: „Naší zbraní je solidarita.!“, „Siamo tutti antifascisti!“ či „Alerta! Alerta! Antifašista!“. Zejména přítomní Kurdové se to snažili vyvážit provoláváním: „Svobodný Kurdistán, terorista Erdogan!“
Závěr na Klárově
Na Klárově se uskutečnili ještě dva projevy a přehrál se jeden vzkaz z Rojavy.
Ondřej Slačálek ve stručnosti uvedl, že tak jako se kdysi u Madridu bojovalo za Prahu, tak se dnes podobně bojuje i v Rojavě. Během projevu se distancoval od Babišových výroků, ale je si vědom, že i my za ně neseme svou zodpovědnost. Distancoval se ale i od kroků Václava Havla, který ignoroval zločiny Turecka proti Kurdům a „zavlekl“ nás do NATO. Zároveň ale varoval i před tím, abychom do Kurdů promítali svoje představy o ideálním světě.
Vzkaz z Rojavy byl od českého občana, který se zapojil do ozbrojených milic. Z jeho hlasu bylo patrné, že je psychicky otřesen násilím, které se jej začalo bezprostředně dotýkat. Nyní jeho boj už není jen o slovech a ideologii, ale také bojem o holý život, kdy vidí, jak lidé stojící v jeho bezprostřední blízkosti umírají, případně mají devastující zranění, ale lékařská péče nefunguje a lidé svým zraněním podléhají zbytečně. Zatím jako zázrakem smrti a zraněním uniká, ale je zřejmé, že se to může kdykoliv změnit a v bojích možná zahyne i on.
Zhruba před rokem se čeští i jiní zahraniční bojovníci objevili v pražském Cross Clubu, kde prezentovali své zážitky z bojů v Rojavě. Prezentace byla spojená s promítáním snímku WNTTG (We Need to Take Guns, A. Barbara & A. Sofia), který se směl šířit jen v komunitě a nikoliv veřejně. Aktivisté popisovali, že jsou kolektiv komunistických, anarchistických a antifašistických aktivistů z Turecka, ale i z celého světa. Na snímku dále popisují, jakou mají organizační strukturu a jak se trénují do boje. K vidění jsou maskovaní lidé ve vojenských uniformách s nášivkami srpu a kladiva a se zbraněmi. Seznamují své stoupence s ideologií, za kterou v Rojavě bojují a ukazují portréty zahraničních bojovníků, kteří v ideologickém boji již padli. Na závěr si radikální levicoví aktivisté předali informace o kontaktech, na které se mají obrátit v případě, že se rozhodnout jet bojovat do Rojavy.
Na závěr demonstrace promluvil ještě zástupce ekoaktivistického hnutí Extinction Revollution, který dal boj v Rojavě do souvislosti s ekologickými tématy.
