Štafeta Pochodů za mír, které se konaly od 3. března v různých městech České republiky, byly zakončeny 1. dubna pochodem v Praze (a jedním v Táboře). Odstartoval z Výstaviště Holešovice po promenádě Anny Politkovské k budově ministerstva vnitra na Letné, odkud pokračoval k letenskému Kyvadlu a trasou kolem Letenského zámečku přes Štefánikův most a náměstí Republiky až na Václavské náměstí k soše svatého Václava.
Přetvářka?
Pochody za mír se poprvé objevily na Slovensku a v Lučenci účastníci „za mír v Ukrajině“ odhalili svou pravou tvář, když mezi ně přišel student medicíny Matúš Géč s ukrajinskou vlajkou. Účastníci ho za ukrajinskou vlajku začali urážet, křičeli na něj, plivali mu do tváře, shodili ho na zem a klečeli na něm. V emocionálním rozčílení pak demonstranti argumentovali ruskou propagandou o fašismu v Ukrajině.
Dva týdny po této události se slovenskými pochody inspirovali také u nás a odstartovala štafeta pochodů v různých městech České republiky. Účastníci o sobě prohlašují, že chtějí mír, kterého lze dosáhnout jedině ukončením podpory Ukrajině ve válce s Ruskem. Podobně tvrdí, že nenávist mezi lidmi má původ ve fašismu a pokud má být na světě mír, musí skončit fašismus. Ukrajina je pro ně ovšem fašistická země. Za tyto výroky jsou účastníci pochodů hanlivě označováni jako „chcimírové“.
Prvoaprílový pochod má na oficiálních webových stránkách pochodmiru.cz video, které začíná obviňováním premiéra Petra Fialy z toho, že bude chtít jejich syny jako potravu pro děla. „To si piš, že my se do války zatáhnout nenecháme. Normální je mír. Naše vláda chce válku a my nemůžeme jen tak stát stranou a čekat, až se něco stane. Pojďme dát pochodem míru našim politikům jasně najevo, že násilí a konflikt nejsou řešením. Že svým konáním jednají proti naší vůli a bez našeho souhlasu. Normální je chtít mír.“ Následuje v záběrech modročervená vlajka, nad níž je umístěná bílá holubice.
U tří fontán
Pochod začal ve dvě odpoledne setkáním „u tří fontán“ před holešovickým výstavištěm. Slova se ujaly zástupkyně pořádající iniciativy Ženy za život, které o sobě prohlašují, že jako ženy mají větší šanci stmelit mezi sebou znepřátelenou společnost. Ženy za život chodí na pochody s bílými šerpami s nápisem své iniciativy.
Jako první promluvila zdravotní sestra Adriana Čipižáková. Ta do veřejného života vstoupila během pandemie covidu jako sestra, která se postavila proti povinnému očkování a kritizovala Thomayerovou nemocnici v Praze za to, že zdravotníci na covidovém oddělení dostávali příplatky, což je mělo vést k diagnóze covid‑19 i u pacientů s lehkými příznaky.
Adriana Čipižáková uvedla, že cílem pochodu je napravit mezilidské vztahy. Chtějí nenávist mezi lidmi nějakým způsobem zlikvidovat, aby se k sobě začali opět chovat slušně. Dokud bude mezi lidmi nenávist, tak nikdy k žádnému míru nedojde.
U fontány stála další představitelka Žen za život Pynelopi Cimprichová, která působí ve veřejném životě již delší dobu. V roce 2022 například obdržela od spolku Děti Země ocenění Zelená perla za antiekologický výrok: „Rostliny potřebují kysličník uhličitý na fotosyntézu, aby vyráběly kyslík. Nevím, jak dalece se chce tento kysličník uhličitý snížit… A z čeho budou ty rostliny žít? Z čeho nám budou vytvářet kyslík?“ V současnosti se totiž produkce oxidu uhličitého zvyšuje.
Poslední řečnice vysvětlila, proč o mír usilují právě Ženy za život. Zažila totiž jednání s vlasteneckými skupinami a nedokázali se domluvit. U žen je větší pravděpodobnost, že se spolu dokážou domluvit.
Nakonec se iniciativy ujala Iva Rosická, známá jako paní s holubicemi, protože chodí na demonstrace s klecí, ze které symbolicky vypouští bílou holubici. Tentokrát ale holubice nevzlétla, zamířila se napít k metr vzdálené louži. Iva Rosická to komentovala slovy, že její holubice je dehydrovaná. Nakonec holubice vzlétla, ale usedla na střechu přilehlého domu. Do nebes s černými mraky se jí nechtělo.
Pochod se zastávkami
Po půl třetí se pochod vydal po promenádě Anny Politkovské k budově ministerstvu vnitra. Pochodu dominovaly české a slovenské vlajky, ale také vlajka iniciativy Ne Základnám. Jiří Havel, známý z demonstrací na Václavském náměstí, na Stromovce natočil pro své příznivce krátké aprílové video, jak se sešel Vladimír Putin s Joe Bidenem a podali si ruce a domluvili se na míru. Pak ale dodává, že pokud lidé chtějí, aby se zpráva stala skutečností, mají se k nim přidat do průvodu.
Na promenádě přijel na koloběžce k pražské policistce malý chlapec a ptal se, co že je to za událost. Paní policistka mu odpověděla, že jde o pochod za mír. Chlapec se zamyslel a pak řekl, že dnes je apríl.
Druhá zastávka byla před budovou ministerstva vnitra. Tam se hlavního slova ujala lékařka Karen Pumrová, která se do povědomí veřejnosti dostala opět za covidové pandemie, kdy se stala spoluzakladatelkou Paralelní lékařské komory a kandidovala v Mělníku do Senátu za Manifest.
„Včera mi dcera řekla, že potřebuje napsat referát o někom, kdo byl perzekvovaný za komunismu v padesátých letech a není známý,“ zahájila svůj projev o tom, jak pomáhala své dceři zpracovat domácí úkol. Otevřela stránky Paměť národa, našla příběh sedmnáctileté dívky. Otec Čech, matka Němka. Žili v pohraničí. Trpěli za války, trpěli i po válce. Proč? Kvůli fašismu.
Následně kritizovala české školství a také to, že nepohlídali, co se děti ve školách učí. Upozornila, že na demonstraci přišlo velice málo mladých lidí, přitom jde o jejich budoucnost. Většina účastníků pochodu byli lidé po padesátce.
Mezi přítomnými se šířil aprílový žert, že Emmanuel Macron rezignoval po protestech ve Francii. Někteří mu uvěřili, jiní si nebyli jistí. Ostatně protesty ve Francii byly hojně diskutovaným tématem a rezignace Macrona by pro ně byla pozitivní událostí.
U letenského Kyvadla se zastavili jenom proto, aby si uvědomili, jak krásnou máme zem. Je odtud nádherná vyhlídka na Prahu. Poté nechali zahrát všechny sloky české a slovenské hymny.
Posléze průvod zamířil k Letenskému zámečku a pěší cestou z Letné na Štefánikův most, odkud šel rovně až na náměstí Republiky, kde se právě demonstrovalo s petičním stánkem proti pronásledování praktikantů tradiční praxe Falun Gong v komunistické Číně. Symbolem hnutí Falun Gong je „kolo zákona“, které se skládá z pěti svastik, nikoliv však nacistických, ale opačně orientovaných. Praktikanti hnutí vedle Pochodu za mír začali meditovat ve žlutomodrých úborech (rovněž barvy Ukrajiny). Účastníci pochodu nevěděli, co si o tom mají myslet. Nicméně ke konfliktu nedošlo.
Na náměstí si pustili několik písní, mimo jiné i Krylovy, pak Adriana Čipižáková zvolala: „Své syny vám nedám. Ani svoje dcery a nedám vám ani českou zem. Já chci mír!“ „My chceme mír! My chceme mír!“ skandoval dav a vydal se na Václavské náměstí, kde tou dobou měla zábor pro změnu Církev Oáza.
Jak se demonstranti přiblížili k Národnímu muzeu, přijel ke hlavnímu vchodu policejní vůz s dvoučlennou hlídkou, která tam setrvala až do rozchodu aktivistů.
Další postřehy
V pochodu byl rozpoznán Lukáš Dytrych, který má zálibu v militarismu a chodí do českých lesů trénovat s tričkem, které je nápadně podobné těm, které nosí ruští vojáci.
Mezi přítomnými byl identifikován ještě Michal Rašek.
