Středa 29. května, 2024
Evropský rozhled

První výročí ruské invaze do Ukrajiny v Praze

Na první výročí války pořádaly před ruskou ambasádou v Praze různé aktivistické skupiny vzpomínkové akce a shromáždění, nechyběly ani přímé akce spojené s aktivistickým vandalismem.

Stěny s ostnatým drátem, který oddělují „území“ ruské ambasády od pražského parku Stromovka, byly popsané texty na podporu Ukrajiny, ale také odsuzující ruské vrahy a jejich falešnou bratrskou pomoc.

V půl čtvrté odpoledne byla stěna u vjezdu do ambasády čerstvě politá červenou barvou. K události zřejmě došlo krátce před zahájením demonstrace Dekomunistů, neboť o ní přítomní ještě mluvili a barva stále stékala na cestu. Monika La Fay vyprávěla, že barvu na ambasádu vylila Ruska, která dlouhodobě žije v České republice, a hned se na ní vrhlo devět policistů.

Projevy na vzpomínkové akci Davida Šteffela

David Šteffel, pořadatel shromáždění Dekomunistů, setkání zahájil o půl hodiny dříve, než původně avizoval na pozvánkách, protože se musel rychle přesunout na jinou událost, která mu zkřížila plány. Jako pořadatel si nemohl dovolit na shromáždění nepřijít a musel ho aspoň zahájit.

Shromáždění trvalo krátce, sotva deset minut. Konalo se na místě, kde jiná aktivistická skupina už měla rozložené informační cedule k válečným zločinům Ruské federace v Ukrajině a u kterých hořely smuteční svíce. Také před výjezdem ležely figuríny mrtvých vojáků s velkým červeným křížem.

David Šteffel v rychlosti přivítal přítomné na shromáždění Dekomunistů a jiných aktivistických skupin, které plně podporují Ukrajinu v nezávislosti a odsuzují ruskou invazi do Ukrajiny, která začala přesně na den před rokem. Vyjádřil přání, aby válka brzo skončila. Poté předal slovo ostatním a narychlo odjel.

Slova se ujal pořadatel akce na památku válečných zločinů. Za ten rok se odehrálo tolik zločinů, že nebylo možné ke každému vytvořit informační ceduli. Závěrem poděkoval všem, že uctívají památku a dávají najevo svůj nesouhlas s válkou.

S obsáhlejším projevem vystoupil Jiří Cihlář, který považuje Ukrajinu za zem, která bojuje i za nás a naší svobodu, protože pokud by Ukrajina padla, bude na řadě Slovensko a po něm Česká republika, Polsko a státy Pobaltí.

Včera zachytil informaci, že jsme ve vojenské pomoci Ukrajině na 12. místě na světě, s čímž ale nesouhlasí některé skupiny. Detailně vysvětloval, proč nemáme ignorovat ruskou pátou kolonu v České republice.

Mají celkově velkou sílu na sociálních sítích a skrze řetězové maily a jejich přehlížení není správné, protože tím vzniká jisté riziko jejich působení na běžné občany, kteří k informacím přistupují velice zvolna a o věci se příliš nezajímají. Tak se k nim často dostává jediná informace, která je vyloženě prorusky antisystémová, spojena samozřejmě s protivládní agendou.

Jako řešení navrhuje s těmito lidmi, jsou­‑li k tomu ještě ochotni, diskutovat a poskytovat jim reálný obraz událostí.

Poslanec Martin Exner jako poslední z řečníků začal upozorněním, že válka stejně jako ta první a druhá světová může trvat několik let. Důležité ale je, abychom nepolevili, abychom zachovali jednotu v Evropské unii a v NATO.

Potom udělal několik kalkulací, kolik nás pomoc Ukrajině stojí a jak je to s ekonomickým dopadem ukrajinských uprchlíků na Českou republiku, byť pomoc podmíněnou za ekonomický zisk považuje za sobecký přístup a pomáhat by se mělo, i když by z toho stát finanční prospěch neměl.

Česká republika dodala Ukrajině zbraně za 10 miliard korun, ale velkou část finančních prostředků dostaneme zpět od Spojených států nebo od Evropské unie. Na humanitární pomoc jsme dali dvě miliardy. Vydělme si to 10 miliony občanů České republiky a zjistíme, že na hlavu občana připadají sto koruny na humanitární pomoc a tisíc korun na zbraňovou pomoc, kterou ale budeme mít z velké části proplacenu.

V České republice je asi 500 tisíc uprchlíků, ale mnoho lidí z nich již pracuje a platí daně, čímž přináší peníze do státního rozpočtu. Je prokázané, že přinášejí víc, než konzumují.

Nejdůležitější je nepodléhat dezinformacím a vytrvat.

Martin Exner s Jiřím Cihlářem.

 

Kaputin sťal hlavu ruskému orlu

Otakar van Gemund reprezentující skupinu Kaputin navázal na předešlé shromáždění uměleckým happeningem. Do centra dění přišel od novogotické brány, za pařáty držel dvouhlavého orla, ruský státní znak. Zatímco zněly zvony, umíráček pro ruský státní imperialismus, skončil „říšský orel z erbu Ruské federace“ na popravčím špalku. Přistoupila k němu bílá váha spravedlnosti se žlutomodrou popravčí sekerou a sťala obě jeho hlavy. Spravedlnost zahrála aktivistka Julia Levková.

Kaputin pak k happeningu vydal tiskovou zprávu následujícího znění:

Kaputin dnes (24. února) předvedl happening před ruskou ambasádou v Praze.

Právě v tento den si připomínáme první výročí brutální války agrese Ruska proti mírumilovnému a suverénnímu národu, Ukrajině. Samozřejmě je třeba připomenout, že před úplnou invazí na Ukrajinu před rokem uplynulo už osm let od doby, kdy Rusko okupovalo části země a začalo zabíjet své občany. Během tohoto období byla reakce demokratického západního světa na počáteční agresi žalostně nedostatečná. To umožnilo ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi připravit se na ještě barbarnější a zkaženější scénář, který se stal od 24.

Civilizovaný svět musí porazit ruskou agresi. Ruský imperialismus a „anticivilizaci“ pronásledovanou Ruskem je třeba porazit. Pokud se to nepodaří, vyslal by se do Kremlu jasný signál a v tom případě všem imperialistickým autoritářským režimům, že si diktátoři mohou dělat, co chtějí. Brutální dobývání by bylo vidět, že zaplatí.

Náš happening ukázal, že paní Spravedlnost je možná pomalá a slepá, ale díky Ukrajině přinesla ostrou sekeru. Hlavu nemilosrdné ruské expanze lze odříznout, ruské hrůzy zastavit. Bez pomoci demokratického Západu se to však nestane. Musíme vydržet a vytrvat. Společně to překonáme. Zůstaňme jednotní a nekompromisní. Postavme se zlu!“

 

Následně se aktivisté i s krvácejícím orlem a umíráčkem přesunuli na Václavské náměstí na shromáždění Ukrajinců nazvané Světlo zvítězí nad tmou.

Ruská ambasáda byla pak ještě jednou polita červenou barvou neznámým mužem.