Sobota 3. prosince, 2022
Evropský rozhled

Protest proti sociálním nespravedlnostem

Na pětadvacáté výročí pádu komunistického režimu v Československu nahlásil Jan Májíček z iniciativy Socialistické solidarity shromáždění pod názvem Protest proti sociálním nesrovnalostem, které odstartovalo na Náměstí republiky v 15 hodin.

Pozvánku na shromáždění na sociální síti Facebook vytvořila Československá anarchistická federace (ČSAF), stejně tak letáčky vyjadřující se k problematice bydlení, práci a exekucím byly ke stažení na anarchistické doméně 17listopad.noblogs.org. Webové stránky patří Hnutí 17. listopadu, které tvoří aktivisté Socialistické solidarity, Iniciativy Ne rasismu, ČSAF, Voice of anarchopacifism (VAP) a další.

 

 

Pondělní akce se zúčastnilo na dvě stě padesát osob, převážně maskovaných anarchistů, mediálně nejznámějším přítomným zástupcem byl Ondřej Slačálek. Za Socialistickou solidaritu dorazili například Jan Májíček, Filip Vidimský, Lukáš Matoška a Martin Šaffek. Shromáždění se dále účastnili zástupci Levé perspektivy (dříve Nová antikapitalistická levice), jmenujme Pavlínu P. a Miladu S., Migrace online v zastoupení Marka Čaňka, zástupci Strany zelených a České pirátské strany, tentokrát bez politické agitace.

Demonstraci dokumentoval kameraman České televize, alternativní novináři na místě nebyli vidět, až ke konci pochodu se objevil zástupce portálu Nwoo.org.

Akce se jako jediná kriticky vyjadřovala jak proti předlistopadovému režimu, tak proti režimu současnému. Jan Májíček uvedl, že polistopadové změny nám přinesly sociální stát, který zeštíhlil do podoby anorektika, výhodou má být to, že občané nejsou zatíženi přebytečnými kily sociálního zabezpečení a jsou tak více flexibilní. Plnohodnotné zaměstnání je nahrazeno částečnými úvazky a dohodami o provedení práce.

„Chceme se přiblížit vyspělým zemím, ve kterých neplnohodnotné pracovní úvazky překračují 40 %? Chceme se zbavit ochrany pracovních podmínek, zaměstnaneckých práv, protože jsou, jak všichni dobře víme, neb jsme uvědomělí zaměstnanci, překážkou pokroku a rozvoje? Jak označit stát, kdy lidé, kteří pracují a mají často i více zaměstnání, se pohybují nad hranicí chudoby? Takové označení existuje jen jedno a to je pracující chudoba,“ uvedl Jan Májíček.

Útočištěm pro chudé není sociální bydlení, ale ubytovny, které plodí další bídu a sociální vyloučení. V nich mají bydlet jak sociálně vyloučení, tak senioři, matky samoživitelky, rodiny s dětmi, které málo vydělávají. Příspěvek na bydlení pak směřuje k majiteli ubytovny. Ke všem problémům pak můžeme připsat ještě exekutory, kteří mají právo vloupat se vám do bytu.

Podle Jana Májíčka jsme před 25 lety svrhli režim, který byl totální. Dnes sice žijeme v režimu, který se totálně neprojevuje, ale jeho důsledky a jeho kontrola mnohdy totální jsou.

 

 

Následně se průvod vydal k České národní bance s pokřiky „Posrali jsme revoluci a teď máme exekuci!“, „Méně Babiše, více svobody!“, „Sametová revoluce – bída, tunel, exekuce!“ a „Bydlení je právo!“

Před Českou národní bankou se slova ujali anarchisté, kteří uvedli, že dnes nežijeme v demokracii, ale v diktatuře trhu. Národní banky se už neregulují ve prospěch lidí, ale naopak pomáhají zavádět antisociální úsporná opatření prosazované evropskou Trojkou, kam patří Evropská komise (EK), Evropská centrální banka (ECB) a Mezinárodní měnový fond (MMF).

V další části kritizovali TTIP, Transatlantické partnerství pro obchod a investice. TTIP by znamenalo nové ujednání mezi EU a USA, oslabení mimo jiné ekologických a sociálních standardů a dával by možnost společnostem žalovat státy, které by chtěly regulovat volný trh, a tak snižovat zisky společnostem. Smlouva je projednávána v tajnosti, což odporuje demokratickým principům, jde o tržní fundamentalismus.

Zazněla rovněž kritika na developery a spekulanty, kteří skupují domy určené k bydlení, vystěhovávají jejich obyvatele a domy nechávají chátrat, aby postavili jiné luxusní domy, ve kterých si může dovolit bydlet jen zlomek nejbohatší populace.

Zároveň na ulicích přespávají bezdomovci, kteří musí čelit drsným podmínkám, nebo se musí podrobit přísným podmínkám azylových domů, či se nechat odírat na ubytovnách. Je jim odpírána důstojnost, jsou vylučováni ze společnosti, denně jsou vystaveni předsudkům a existenční nejistotě. Jako řešení problému řečníci navrhli zastavení privatizace bytového fondu, zřízení sociálního bydlení, či podmiňování výstavby nových domů tím, že část bytů bude určena pro sociální bydlení či veřejné služby. Zazněla rovněž podpora squattingu, který by měl být tolerovaný státem.

Další kritika se v „policejní“ Bartolomějské ulici snesla na policii. Ačkoliv mají pomáhat a chránit, jsou vždy připraveni odsunout bezdomovce pryč z města. Bohatí se cítí obtěžovaní demonstranty, kteří jim třeba připomenou některé nespravedlnosti tohoto světa, na které by radši nemysleli. Policie podle řečníků pomáhá kapitálu a chrání spekulanty. Průvod se s policejní služebnou v Bartolomějské rozloučil skandováním: „Kdo kapitál kryje? Je to policie!‟

Z Bartolomějské ulice se průvod stočil ulicí Karoliny Světlé k Národní třídě. Tam mu museli doprovázející policisté průchod do Voršilské proklestit davem posluchačů hudebního vystoupení na oslavu 25 let svobody. U kláštera řádu Voršilek, kterému bylo kdysi v jedné z prvních restitucí omylem vydáno i zázemí Nové scény Národního divadla, zazněla kritika církve. Ta prý po nejnovějších rozsáhlých restitucích spekuluje na burze, podniká s pojistkami a telefonními službami a dodávkami elektřiny a plynu. „Církev kradla, krade dál“.

Pochod byl zakončen před Magistrátem hlavního města Prahy a obchodního domu Quadrio.

Ke slovnímu konfliktu mezi veřejností a pochodem došlo při přecházení Národní třídy, kdy příznivci současného režimu nepochopili, za co mladí lidé demonstrují. Zastánci současného režimu se mladým vysmívali a ponižovali je vulgárními nadávkami.