
Studentům Karlovy univerzity byl rozeslán hromadný mail k současnému dění na území Izraele, Palestiny a na Západním břehu, který u části studentů vzbudil obavy účastnit se demonstrací a vyjadřovat se veřejně na podporu Palestiny. Ačkoliv mail rektorky Králíčkové na první pohled vypadá zcela nezávadně, pokusíme se v kontextu událostí nastínit, proč takové reakce u části studentů vyvolal.
Článek odráží vnímání situace očima zahraničních a multikulturních studentů politologie Karlovy univerzity, se kterými jsme o e‑mailu diskutovali po skončení propalestinského shromáždění z 25. října 2023.
Na Karlově univerzitě nestudují jen lidé pocházející z českého prostředí, ale také mnoho studentů z multikulturních rodin a ze zahraničí. Mnoho z nich má pozitivní vztah k muslimským zemím, neboť jsou to země původu jejich rodičů, nebo se tam přímo narodili a vyrůstali tam. Nepopírají, že v jejich zemích jsou ozbrojené konflikty, ani existenci tamějších teroristických skupin, ale nemají s tím nic společného.
Českou republiku vnímají vesměs skrze antimuslimské nálady ve společnosti. Vědí, že jsou zde nenáviděni jen kvůli tomu, že mají muslimskou víru nebo pochází z muslimské země.
(Na demonstraci na ně někteří Češi pokřikovali, že vraždí malé děti, přestože žádné dítě nikdo z nich nikdy nezabil. Během rozhovoru na ulici na ně jiná české skupinka zakřičela, že Palestina neexistuje. To jsou hned dva nenávistné projevy v rozmezí jednoho večera).
Studenti znají jméno docenta Konvičky, který i přes nenávist, kterou šířil proti muslimům, zůstal zcela beztrestný. Ani Jihočeská univerzita a Akademie věd s ním nerozvázala pracovní poměr.
Všimli si i chování ministryně obrany Jany Černochové, která se postavila na odpor jejich propalestinské demonstraci z 18. října. Do médií pak lhala, že se nedistancovali od Hamásu, přestože tak učinili skoro v každém projevu, který tam zazněl.
V novinách se dočetli, jak se nadnárodní společnosti dožadují po školách seznamů studentů, kteří chodí na propalestinské demonstrace, aby „podporovatele teroristů“ po skončení studia nezaměstnaly.
Vědí, že ve společnosti je dvojí metr a projevy nenávisti vůči nim zůstanou bez trestu, zatímco jejich slova autority překroutí tak, aby vypadali jako podporovatelé terorismu.
Karlova univerzita s některými studenty z propalestinských shromáždění zahájila disciplinární řízení a na některé podala trestní oznámení. Podrobnosti neznáme, ale událost studenty značně vystrašila.
Zároveň univerzita začala zveřejňovat ke konfliktu tiskové zprávy a rozesílat hromadné maily.



V první tiskové zprávě Karlova univerzita tučně zvýraznila, že když mluví o pomoci studentům zasaženým válečným konfliktem, myslí tím studenty z Izraele a počítá s tím, že právě studenti této národnosti budou ti, kteří se stanou terčem nenávistných projevů.
„1. LF UK uvedla, že bude důrazně dbát na to, aby se prostředí fakulty nestalo místem jakýchkoli útoků na studenty. Mohou počítat s naší plnou podporou a pomocí a mohou se na nás s čímkoli obracet, dodávají lékařské fakulty, kde tradičně studuje nejvíce studentů z Izraele,“ napsali na webové stránky univerzity.
V tu dobu ale nejvíce nenávistných projevů cílilo vůči (domnělým) muslimským studentům a pedagogům, jak ukazuje například facebooková stránka stejné univerzity poté, co Česká televize dala ve vysílání prostor k vyjádření antropologovi Yasaru Abu Ghoshovi z Fakulty humanitních studií.
Přestože ve vysílání neřekl nic závadného, začali ho lidé obviňovat z antisemitismu, podpory terorismu a podivovat se, jak někdo takový může na Karlově univerzitě pracovat.
Škola sice zorganizovala diskuzi k izraelsko‑palestinskému konfliktu pro studenty, ale jménem Dr. Eitana Brizmana, Brita s izraelskými kořeny, který pro Karlovu univerzitu navazuje spolupráci s izraelskými institucemi. Jeho zásluhou studuje na lékařské fakultě několik stovek izraelských studentů.
Poté studenti dostali hromadný e‑mail, který se sice na první pohled jeví jako nezávadný a nepodjatý, nikomu nestranící, ale studenti jej v kontextu s výše uvedenými událostmi a osobními zkušenostmi vnímají negativně.
V textu například ani jednou nepadlo slovo Izrael, Palestina ani Západní břeh, a tak není zřejmé, jestli se v e‑mailu rektorka vyjadřuje opravdu ke všem postiženým studentům, nebo zda za postižené studenty považuje opět jen ty s vazbami na Izrael.
Pokud jde o projevy nenávisti, neví, co si pod tím v české společnosti mají představit, kde je ta hranice a zejména jaká hranice platí pro ně. A protože neznají svou hranici, nevědí, co si mohou dovolit říkat na demonstracích a co psát na sociálních sítích, neví ani, jestli na ty demonstrace smí chodit, když o nich představitelé státu mluví jako o bezpečnostní hrozbě.
Mohou jako studenti politologie během školní diskuze o konfliktu kritizovat Izrael za okupaci a bombardování Gazy, nebo to bude považováno už za projev nenávisti a bude následovat disciplinární řízení a vyloučení ze studia?
Tato nejistota vede studenty k tomu, že radši své názory nevyjadřují veřejně a nechodí na propalestinské demonstrace. Cítí se v České republice zastrašeni a omezeni na svých demokratických právech, protože jsou zde v názorové menšině. Často kvůli absenci českého občanství mohou být i vyhoštěni ze země, aniž by jim bylo umožněno dokončit studia.
Jak sami studenti uvedli, v České republice začali vznikat uzavřené komunity, kde se mohou svobodně vyjadřovat ke všemu tak, jak potřebují.