Ve středu 29. května začala před Úřadem vlády další z mnoha propalestinských demonstrací, tentokrát na podporu vyšetřování Mezinárodního trestního soudu. Po dlouhých minutách skandování se průvod několika stovek lidí přesunul na Malostranské náměstí, kde zazněly projevy. Účastníci promluvili o zastrašování prokurátorky Fatou Bensoudové ze strany izraelských tajných služeb, ale také o premiéru Petru Fialovi, který nesouhlasí s vydáním zatykače na Benjamina Netanjahua. Přečten byl dopis, který odešlou Karim Khanovi.
Izraelské tajné služby zasahovaly do vyšetřování Mezinárodního trestního tribunálu
V neděli 2. června na iRozhlase vyšel článek o tom, jak izraelské tajné služby zasahovaly do činnosti Mezinárodního trestního tribunálu. Odkazují se na článek, který vyšel začátkem týdne v mezinárodně uznávaném The Guardianu ve spolupráci se dvěma izraelskými deníky +942 a Local Call. V článku popisují to samé, o čem mluvila Jana Ridvanová z iniciativy Ne našim jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě.
Izraelské tajné služby se již nejméně deset let snaží ovlivňovat vyšetřování izraelských zločinů spáchaných na území Palestiny. Proti bývalé prokurátorce Fatou Bensoudové vedly tajnou operaci řízenou Yossim Cohenem, ředitelem izraelské tajné služby Mossad.
Vypověděly o tom dvě desítky současných a bývalých izraelských zpravodajských důstojníků a vládních úředníků, ale také zaměstnanců Mezinárodního trestního tribunálu.
Prokurátorka byla sledována, odposlouchána, pokoušely se jí získat pro spolupráci. Později jí vyhrožovaly, ukazovaly jí například fotky její rodiny a praktikovaly jiné mafiánské způsoby.
Vydání zatykače na premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Yoava Gallanta. Dopis do Haagu
Jana Ridvanová dále kritizovala premiéra Petra Fialu za jeho veřejná vyjádření k žádosti o vydání zatykačů na premiéra Benjamina Netanjahua a jeho ministra obrany Yoava Gallanta.
Zašli na premiérovu autogramiádu, kde byla i média. S nimi přišel izraelský disident Ronnie Barkan, který na ně mluvil hebrejsky. O přítomnosti izraelského disidenta se ale žádné z médií ve své reportáži nezmínilo.
Na její kritiku navázal další z řečníků Zdeněk Jehlička, který přečetl dopis pro prokurátora Karima Khana do Haagu:
Ctěný soude,
obracíme se na vás jakožto občané České republiky, jejíž ministerský předseda Petr Fiala veřejně zpochybnil žádost hlavního prokurátora Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC) Karima Khana o vydání zatykače na představitele Hamásu a Izraele. Žádost o zatykač byla vydána na základě důvodného podezření ze spáchání zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, a to v případě útoku Hamásu na Izrael z října loňského roku a v případě následné izraelské války proti Gaze.
Slova premiéra Fialy o tom, že návrh hlavního žalobce je „děsivý a zcela nepřijatelný“, považujeme za ideologické zasahování do práce mezinárodního soudu, jediné arbitrární instituce, kterou ve věci porušování mezinárodního práva máme. Nešlo přitom jen o žádost jednoho prokurátora a jeho týmu, nýbrž o závěr osmi renomovaných právních expertů, o které se prokurátor Khan mohl opřít. Vyjádření premiéra Fialy je nutno považovat za nepřijatelné už z toho důvodu, že samotná ČR je signatářem Římského statutu ICC a že česká politická reprezentace se sama často dovolává ICC v případě stíhání jiných politických lídrů, jako například představitelů Hamásu či Ruské federace.
Pobouření tak vyvolalo jen a pouze stíhání představitelů Izraele, kteří by nejspíš podle premiéra Fialy měli mít imunitu už jen proto, ze které země pocházejí. Odvolávání se na nepřijatelnost srovnání izraelských představitelů a vůdců Hamásu naprosto míjí princip rovnosti před soudem a princip vyšetřování podle skutkové podstaty, kdy jsou okolnosti původu dotčených osob či příčinné kauzality jejich jednání druhotné. Ctíme tak vyjádření prokurátora Khana zdůrazněná v jeho prohlášení, že mezinárodní právo musí platit pro všechny.
Naše země má z minulosti smutnou, leč bohatou zkušenost s ideologickým zasahováním do nezávislosti soudů a s politicky účelovou snahou o ovlivňování jejich rozsudků. Vyjádření premiéra Fialy tak musíme považovat nejen za nepoučená, ale z uvedených důvodů též nepřijatelná. O nekompetenci Petra Fialy ostatně vypovídá už to, že jako ministerský předseda zřejmě neví, že naše země Palestinský stát již uznává.
Dovolte, abychom vám ve vašem konání projevili plnou podporu s nadějí, že přispěje ke spravedlnosti, kterou lidé v Palestině/Izraeli očekávají a tolik potřebují.
V Praze 25. 5. 2024, Iniciativa Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě.
Krupicová kaše pro děti
Zdeněk Jehlička dlouhodobě kritizuje aktivity českého prezidenta Petra Pavla.
V pondělí večer přistál prezident v jordánském Ammánu a s sebou přivezl humanitární pomoc v podobě tuny kojeneckého mléka v prášku.
Podle aktivisty se prezident snaží tímto setřít českou spoluvinu na izraelské genocidě, ale žádná krupicová kaše ji viny nezbaví. K čemu je kaše dětem, které jsou mrtvé, zahrabané pod sutinami, mají amputované končetiny, jsou jinak těžce zraněné a zůstaly bez rodičů?
Hra na hledání Palestiny
Premiér Petr Fiala začal v květnu zpochybňovat uznání Palestiny jako státu, přestože Česká republika uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo, a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR. Včetně Palestiny, kterou uznala ČSSR v roce 1988.
Současná česká politická reprezentace nyní hledá způsoby, jak kroky předchozích vlád zpochybnit.
„Postoj ČSSR ve vztahu k Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) po období od 18. 11. 1988 vycházel z mezinárodněprávního postavení OOP jakožto národněosvobozeneckého hnutí a z rezoluce Valného shromáždění OSN č. 43/177 ze dne 15. 11. 1988. V tomto kontextu je nutné vykládat i usnesení vlády č. 307 ze dne 18. 11. 1988. Uznání vyhlášení palestinského státu byl politický akt poplatný tehdejší politice a uspořádání mezinárodních vztahů. Palestinský stát nesplňoval podmínky státnosti podle mezinárodního práva, čehož si byla československá vláda plně vědoma. K uznání palestinského státu ze strany ČR tak prozatím nedošlo. ČR v souladu s Koncepcí zahraniční politiky ČR podporuje cíle blízkovýchodního mírového procesu směřujícího k uspořádání ve formě dvou samostatných států, tj. Státu Izrael a budoucího palestinského státu.“
Zdeněk Jehlička upozorňuje, že podle českého premiéra nemá smysl Palestinu uznat jako stát, když není jasné, kdo a na jakém území ji představuje. V tom případě se ptejme, proč Česká republika uznává Stát Izrael, který nezná svoje hranice.
Palestinskou reprezentaci nyní nemá smysl hledat, protože ta vzejde z demokratických voleb, až bude Palestina svobodná, uzavřel tuto kapitolu Jehlička.
Na historii Palestiny záleží
Jako poslední vystoupila s projevem učitelka Romana, která nesouhlasí s výroky, že nemá smysl zabývat se historií Palestiny.
Palestina měla již v roce 1917 po rozpadu Osmanské říše právo na vlastní stát, ale Velká Británie si tam vyhlásila mandátní správu. Podle tehdejšího mezinárodního práva měla mandátní správa sloužit pouze k tomu, aby území připravila na vyhlášení vlastního státu podle principu sebeurčení. Ovšem Britové s palestinským státem nikdy nepočítali. V roce 1917 sepsali Balfourovu deklaraci, která ale podle tehdejšího mezinárodního práva nemá žádnou právní hodnotu. Usilovala totiž nikoliv o vytvoření palestinského státu, nýbrž o vytvoření židovského státu na území osmanské Palestiny.
V roce 1945 už bylo v Palestině příliš mnoho sionistických teroristických organizací, které připravovaly jeden zločin za druhým, uvedla učitelka Romana.
Například Hagana byla židovská vojenská organizace působící v době britského mandátu na území Palestiny. Britové ji oficiálně považovali za ilegální, nicméně tajně s ní spolupracovali.
Učitelka kritizovala i někdejší výroky tehdejšího premiéra Davida Ben Guriona.
Jediným důvodem, proč neuznat Palestinu státem, je ztráta přístupu k surovinám, a proto jsou Palestinci celosvětově vykreslováni jako neschopní lenoši, kteří nemohou vést vlastní stát.
„Palestina existovala, existuje a bude existovat,“ ukončila svůj projev.
Nadcházející akce
Ve čtvrtek 30. května v 10 hodin dopoledne aktivisté zamířili k Černínskému paláci v Praze, kde se očekávala návštěva Antonyho Blinkena, ministra zahraničních věcí Spojených států amerických. Chtěli, aby je Antony Blinken viděl s propalestinským transparentem.
V pondělí 17. června budou v Lucerně promítat propalestinský film a po jeho shlédnutí se spojí s izraelským historikem Ilanem Pappém.
Ilan Pappé hned následující týden přijede do Prahy a uvede na trh svou knihu Etnické čištění Palestiny.
V neděli 16. června se od dvou hodin odpoledne sejdou u České televize. Podali na její činnost stížnost a očekávají k ní rozhodnutí.
Termíny události se mohou měnit podle okolností.
