Dobrý den!
Ukrajina nyní prožívá dobu temnou. Vlastně nejtemnější ve svých moderních dějinách. Bohužel tuto frázi musíme brát doslova.
Poslední měsíc ruské rakety míří výhradně na naše elektrárny, tepelná zařízení. Chtějí nám vzít světlo. Zmrazit. Zastrašit. Všechny tyto teroristické útoky jsou jen dalším důkazem toho, že Rusko již dlouho nebojuje proti naší armádě.
Bojuje proti maminkám, které pro své děti nemůžou bez elektřiny ohřát a připravit kojenecké mléko. Bojuje proti dětem, které nemůžou bez elektřiny studovat. Bojuje proti starším lidem, kteří nemůžou bez mobilního signálu zavolat svým nejbližším ani lékaři.
Avšak Rusko zapomnělo na jednu věc – bojuje proti světlu, které nikdy nezhasne.
Když ve Lvově vypnuli proud během koncertu Lvovského filharmonického orchestru, hudebníci dohráli naplánovaný program při světle baterek, upevněných na notových stojanech.
Když vypnuli proud před začátkem vernisáže výstavy v kyjevské galerii, návštěvníci s sebou přinesli svíčky a baterky a vytvořili tak unikátní atmosféru.
Všude se hovoří o tom, že na nás čeká těžká zima. Ano, je docela pravděpodobné, že my, Ukrajinci, ji strávíme ve tmě – ale nenecháme Rusko nás ani celý svět vtáhnout do temnoty. Té samé temnoty, ve které žije Rusko už mnoho let.
Tma nikdy nezvítězí. Dokud lidé po celém světě nebudou zavírat oči před naši válkou. Naše světlo nikdy nezhasne. Dokud cítíme světlo podpory – podpory Vaší a dalších zemí, které nám neúnavně pomáhají již více než osm měsíců.
Vím, že u vás všech, kteří jste se tady dnes sešli, září oči a hoří srdce.
Já i miliony Ukrajinců Vám za tuto podporu dnes děkujeme. Je živým důkazem toho, že není možné vzít světlo těm, kteří mají světlo uvnitř.
Děkuji!
