Vážení studenti, profesoři,
Vážení přátelé,
Jihoafrická republika je dvanáctou africkou zemí, kterou jsem od října loňského roku navštívil. A během tohoto roku jsem se toho hodně naučil. Myslím, že žádný jiný ministr zahraničí na světě nenavštívil 12 afrických zemí během jednoho roku. Udělali jsme to záměrně. Chceme obnovit vztahy, které jsme měli – vztahy, které jsme ztratili na konci 90. let kvůli tomu, že jsme se utápěli ve vnitřních problémech a bylo třeba se zaměřit na náš návrat do Evropy, kam geograficky, historicky a kulturně patříme.
Když se podívám na minulost našich vztahů s africkými zeměmi, vše se vyvíjí celkem plynule a tato spolupráce má velkou hloubku a obsah. A pak je tu ta mezera od konce devadesátých let do současnosti. Poučení, které jsme si z toho vzali, je, že nezáleží na tom, jak pevné jsou vaše vztahy; každým dnem, kdy jste do nich neinvestovali, je ztrácíte. Žádné přerušení vztahů mezi zeměmi, jako je tomu i mezi lidmi, protože země jsou v podstatě velmi podobné jednotlivcům: mají své předsudky, zásady, své obavy, ambice a chybné odhady svých ambicí. První poučení, které si z toho lze odnést, však spočívá v tom, že každé přerušení diplomacie výrazně zvyšuje cenu návratu k diplomacii.
Myslím, že od pandemie se každý diplomat stal krizovým manažerem. Před pandemií některé země pojem krizové diplomacie vůbec neznaly. Nyní pandemie donutila všechny, aby se naučili, co je to krizová diplomacie.
Bohužel pro nás na Ukrajině vedla jedna krize k druhé. Hned poté, co jsme opustili zónu pandemie, jsme vstoupili do války, kterou proti nám zahájilo Rusko.
A tady je zajímavá věc: svět zná mnoho válek. Chci říct, že každá válka je jedinečná, když jste účastníkem tohoto konfliktu. Ale pro někoho zvenčí se ve světě děje tolik věcí současně. Otázka tedy zní: Co vás nutí považovat válku, která se odehrává tisíce kilometrů daleko, za něco, co vás zajímá? A odpovědí je míra upřímnosti a poctivosti, kterou si můžete dovolit při provádění zahraniční politiky.
V mezinárodním právu existuje mnoho důležitých pojmů. Vystudoval jsem mezinárodní právo a mezinárodní právo je třeba respektovat za všech okolností. Ale na druhé straně existují zájmy v různých částech světa. A existuje také známý pojem „dvojí metr“. Pokaždé, když něco nechcete udělat, zaštítíte se argumentem „dvojích standardů“. A nyní slyšíme, jak se tento argument znovu vnucuje a znovu zavádí do diskuse.
Válka je tedy zkouškou toho, v co věříte. A pokud jste v letech před začátkem války byli upřímní a čestní, když jste říkali, že na mezinárodním právu záleží a že je třeba respektovat územní celistvost a svrchovanost každé země, pak až budete podrobeni zkoušce, budete muset za svými slovy stát. A to je na diplomacii to nejtěžší – zachovat si integritu.
Je to náročné. Nakonec však to, jak jednáme v době krize, určuje, jak se zachováme my všichni. Podle toho se na nás vzpomíná. V době míru můžete udělat spoustu hezkých věcí, ale v době války můžete udělat chybu, a podle toho se zapíšete do historie. A to ukládá diplomatovi dvojí odpovědnost: utvářet a vést zahraniční politiku tak, aby se vaše země nezkompromitovala ani v době míru, ani v době války.
Třetí výzvou, které v dnešní době všichni čelíme, je posilující se vnímání rozdělení na „Západ“ a „globální Jih“. Ti, kdo čtou mé rozhovory, vědí, že termín „globální Jih“ už nepoužívám. Nepoužívám ani slovo „Západ“, alespoň pokud o to nejsem přímo požádán. Je to totiž velmi zavádějící interpretace. Za prvé to vytváří dojem, že celý konflikt se týká „Západu a zbytku“ nebo „Severu a Jihu“. A to je mimochodem právě klíčový a základní narativ ruské propagandy a ruského chápání světa.
Ale když se podívám na „globální Jih“, když připustím, že existuje… Je to chytlavá fráze, a protože jsme všichni lidé, máme tendenci věci zjednodušovat. Moje otázka zní: Kde je „globální Jih“? Dokonce i v Africe, dalo by se říci, že mezi africkými zeměmi panuje jednota ve všech klíčových otázkách globálních záležitostí, včetně ruské agrese proti Ukrajině? Ne. Způsob hlasování a způsob vedení vztahů s Ukrajinou a Ruskem činí každou zemi zvláštní.
Proč by měla být země ochotna nechat se rozpustit – země s vlastní historií, vlastní identitou, vlastními národními zájmy a vlastním postojem – proč by měla být ochotna nechat se rozpustit v pojmu „globální Jih“, který staví na roveň jihoamerické země, africké národy a asijské národy? Myslím, že je to prostě nesprávné. Neodpovídá to realitě. A dává to špatný náhled na postoj země. A v neposlední řadě to jen posiluje konflikt. Protože čím více používáte slova „globální Jih“ a „Západ“ nebo „globální Sever“ a „globální Jih“, tím více polarizujete.
Totéž platí pro „Západ“. Je ovšem pravda, že „Západ“ není geografický pojem. Země, které se hlásí k Západu, najdete například v Asii nebo v Africe. Ale Západ je také velmi rozmanitý, pokud vůbec připustíme používání tohoto pojmu. Sice diferencovanější, ale stále rozmanitý. Dalším tématem, které podle mého názoru navždy mění diplomacii, jsou sociální média. Jsou o tom napsány tuny článků. Ale co sociální média určitě zabila, je tajná diplomacie. Pokaždé, když vám to někdo řekne: „Co kdybychom si sedli do uzavřené místnosti bez mobilů, jeden na jednoho, a probrali nějaké citlivé záležitosti?“ – nenechte se mýlit: do 15 minut poté, co opustíte místnost, bude alespoň jeden prvek obsahu vašeho rozhovoru někým zveřejněn na Twitteru. A nějakým zázrakem nikdo z vás s nikým ani nepromluvil. Tak to prostě funguje. A i když tajná diplomacie asi není to nejlepší, co můžete dělat, někdy ji musíte udělat, abyste vyřešili ty nejcitlivější záležitosti. My jako diplomaté jsme teď o tuto možnost téměř úplně připraveni. Jedná se o zcela nový prvek v diplomacii.
A nakonec je tu otázka důvěry, protože když nemůžete dělat nic diskrétně, důvěra se stává ještě důležitější než dříve. Důvěra je v životě lidí, podniků i států klíčová. Nikdy nebyla dražší než nyní. Zejména v době války a krizového řízení, pokud svému partnerovi důvěřujete, můžete mu odpustit kroky, které vás uvedou do stavu pohotovosti.
Otázka důvěry se v dnešní době stává naprosto zásadní, když se angažujete v diplomacii. Je to ten největší luxus, a pokud vidíte potenciál důvěry, který vám pomůže plnit ty nejcitlivější a nejdůležitější úkoly, musíte svému partnerovi hodně odpustit.
Existuje klišé o tom, že svět se fragmentuje a polarizuje. Je pravda, že svět se stává děsivějším místem k životu, ale musíme v něm žít a budeme. Musíme být úspěšní.
Ať už se ocitnete v jakékoliv krizi, vždy si pamatujte jedno rčení, které používám pro sebe. Stále všem říkám – žádný pesimista nikdy nevyhrál válku a žádný pesimista nikdy nevyřešil krizi. Musíte být racionální, ale to, co vás žene kupředu, je optimismus a víra v to, co děláte.
Právě to je hnacím motorem mnoha diplomatů po celém světě, kteří poctivě a upřímně slouží účelu diplomacie: bránit mír, předcházet válkám a obnovovat mír, když diplomaté selžou. Protože válka je vždy selháním diplomacie. Mezinárodní diplomacie nebo domácí diplomacie. Ale na konci každé války jsou diplomaté, kteří sedí u stolu a podepisují papíry.
Přeji vám všem, aby vás diplomacie bavila – teď se dívám hlavně na studenty, kteří tento vzrušující obor studují – a abyste se stali vynikajícími krizovými diplomaty, protože v takovém světě budete pracovat.
Děkuji vám!
Tiskovou zprávu přeložila z angličtiny do češtiny umělá inteligence.