Úterý 27. září, 2022
Evropský rozhled

Proč prezident Miloš Zeman není velezrádcem a za jakých okolností by jím byl

V nedávných dnech Senát rozhodl, že prezident Miloš Zeman není velezrádcem v tom smyslu, jak situaci popisuje „Petice vyzývající Senát Parlamentu České republiky k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana“. Senát nicméně naznačil, že prezident republiky se pohybuje velmi nahraně až za hranou Ústavy České republiky, nikoliv však v těch bodech, jak je předložili petenti, jejichž petice se toho dne projednávala. V jednom případě by o velezradu skutečně mohlo jít, pokud by prezident ve svém jednání nadále pokračoval.

 

 

„Z doprovodného dopisu petentů plyne, že petice byla založena 14. srpna 2014. V petičním návrhu ústavní žaloby je uvedeno zejména: a) systematické šíření nepravdivých informací ve prospěch válečné propagandy Ruska, b) zlehčování významu lidských práv během návštěvy Číny, c) poskytnutí návodu na mítinku v Krnově v listopadu 2014, jak docílit zrušení Senátu nepřidělováním prostředků na jeho činnost v rámci zákona o státním rozpočtu,“ uvedl senátor Jiří Šesták, který zároveň uvedl, že z výše uvedeného je patrný rozpor v časové posloupnosti, kde některé části byly do petice přidány i po jejím založení.

Senátor Jiří Šesták oslovil několik ústavních odborníků s žádostí o vypracování odborného stanoviska k petici. Této jeho žádosti vyhovělo pět ústavních odborníků: Doc. Jan Gronský, Prof. Václav Pavlíček, Prof. Aleš Gerloch, Doc. Jan Wintr a Dr. Jan Kudrna.

Podle docenta Dr. Jan Wintera Ústavní soud i v nálezu ÚS 353/03 Zeman versus Brezina citovaném v petici odlišuje tvrzení faktů od hodnotících soudů. Uvedené výroky prezidenta Zemana mají charakter hodnotících soudů, které jsou vesměs chápány jako součást svobody projevu, svobody člověka volně vyjadřovat své názory. Samotné tyto výroky nemohou naplnit skutkovou podstatu jednání směřujícího proti svrchovanosti, celistvosti nebo demokratickému řádu republiky, neb nepředstavují svou intenzitou jistý stupeň nebezpečí, kdy by se o velezradu již mohlo jednat. Navíc by muselo jít o jednání zaviněné, kde by se jednoznačně musel prokázat úmysl prezidenta ohrozit uvedené hodnoty, nebo by mu musela být prokázána alespoň nedbalost, kdy měl a mohl vědět, že hodnoty ohrožuje.

„Ve vztahu k Číně uvádí petiční návrh ústavní žaloby jen dva výroky prezidenta Zemana. V prvním označuje současný stav Tibetu za lepší, než stav ve středověku, což je zase hodnotící soud – vyjádření názorů. Druhým je známý kontroverzní výrok prezidenta Zemana, že je v Číně, aby se učil, jak stabilizovat společnost. Přes kontroverznost tohoto výroku ani v extrémní interpretaci není tento výrok sám o sobě způsobilý ohrozit demokratický řád republiky, za jehož součást lze považovat i záruky základních práv a svobod. Není totiž nijak zřejmé, jak by tento výrok mohl ovlivnit stupeň ochrany základních práv a svobod, poskytovaný českými orgány veřejné moci,“ cituje Jiří Šesták další ze závěrů docenta Dr. Jana Wintera k petici.

Co se týče slov prezidenta Zemana o Senátu, tam ústavní odborník soudí, že jde pouze o vyjádření názoru, že má být zrušen Senát, ale také o návod, jak Senát ochromit – nepřidělováním prostředků na jeho činnost v rámci zákona o státním rozpočtu.

Samotný politický názor, že má být zrušen Senát, nelze považovat za jednání směřující proti demokratickému řádu republiky. Tím se prezident Zeman ústavního deliktu nedopouští.

„Postup Poslanecké sněmovny, kterým by se pokusila ochromit Senát nepřidělováním prostředků na jeho činnost v rámci zákona o státním rozpočtu, by ale zásahem do ústavních principů byl,“ uvádí dále. „Přijímání zákona o státním rozpočtu je ale v působnosti Poslanecké sněmovny, prezident vůči němu může uplatnit jen případné suspenzivní veto, a výrok prezidenta tak zůstává v rovině politického názoru. Pokud by ale prezident začal účinně organizovat takové ochromení fungování Senátu jako vrcholného ústavního orgánu, o ústavní delikt by se jednat mohlo.“

Ústavní odborník dále upozorňuje, že hlava státu je reprezentantem státu, garantem řádu a moderátorem politických sporů. Není však určena k provádění vlastní politiky. Tuto skutečnost Ústava respektuje a prohlašuje prezidenta výslovně za neodpovědného z výkonu funkce – čl. 54 odst. 3, přičemž za většinu rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda – čl. 63 odst. 4.

Podle docenta Dr. Jana Wintera se tak prezident Zeman mohl ústavního deliktu dopustit, nikoliv však velezrady či hrubého porušení Ústavy.

Docent doktor Ján Gronský je toho názoru, ústavní žaloba na prezidenta nepřichází v úvahu.

„Některé jeho výroky a postupy přímo volají po kritice. Ale v žádném případě dosud nedošlo k situaci, ve které by počínání prezidenta Zemana bylo v evidentním rozporu s ústavním pořádkem České republiky, nebo dokonce bylo velezradou,“ uvádí se v citaci. „Rozsáhlá argumentace obsažená v doprovodném dopise nemůže být základem ústavní žaloby. Bude-li však petici v Senátu podle jednacího řádu věnována maximální pozornost, nebo vyústí-li ve veřejné slyšení, lze s tím jedině souhlasit. Byl by to jistě určitý signál prezidentovi a současně všem nekvalifikovaným interpretacím ústavního pořádku.“

Zmínil také, že prezident Zeman neplní funkce politického a morálního svorníku společnosti a že rozděluje společnost, snižuje vážnost prezidentského úřadu. Nic z toho však nemůže být důvodem k podání ústavní žaloby.

„Výroky prezidenta republiky – byť kontroverzní, nebo nevhodné – zvláště týkající se hodnocení situace v jiných státech, těžko mohou naplnit skutkovou podstatu velezrady ve vztahu k České republice. Vámi uváděné vyjádření prezidenta republiky, a to jak v oblasti zahraniční politiky, tak ve vztahu k Senátu PČR – je podle mého názoru třeba řešit spíše politickými prostředky. Za rozhodnutí prezidenta republiky podle Ústavy odpovídá vláda Poslanecké sněmovně. Je tedy primárně úkolem předsedy vlády, aby v tomto směru na prezidenta republiky působil.“

Ústavní odborníci se však zabývali pouze body, které byly uvedeny v oné výše zmíněné petici předložené jako sněmovní tisk č. 52. Nereflektovali nijak vystoupení pana prezidenta po boku docenta Martina Konvičky dne 17. listopadu, které vedlo k zamezení přístupů studentů na Albertov v Mezinárodní den studentstva, ani nijak nehodnotili skutek, že vyznamenal komunistického ministra Tomana a ředitele továrny Preciosy ve věznici Minkovice, kde umírali političtí vězni komunistického režimu.