Středa 28. září, 2022
Evropský rozhled

Proč jsem „zasabotovala“ humanitární misi do Sýrie

Na přípravu tohoto článku nemám příliš času, protože za půl hodiny odjíždím na několik dní do světa, ze kterého budu mít jen velmi omezené možnosti k připojení se na internet. Přesto je nutné, abych se ještě dnes vyjádřila k tomu, proč jsem se rozhodla „překazit“ humanitární sbírku Svazu dobrovolných záchranářů Otrokovice (SDZO) určenou na pomoc křesťanům v Sýrii.

 
Dočasné zastavení sbírky SDZO na pomoc křesťanům v Sýrii
 

Počátečním podnětem, proč jsem se o sbírku začala zajímat, bylo, že navázali spolupráci s islamofobní iniciativou Islám v České republice nechceme (IvČRN). Ta již v minulosti pořádala jednu ilegální sbírku, ve které vybírala peníze na nákup nástrojů a vyplácení odměn pro své internetové hatery. Úkolem haterů je přitom kyberšikanovat a pronásledovat ideové odpůrce, tedy všechny lidi, kteří se odmítají připojit k šíření nenávisti vůči islámu. Kyberšikana přitom není žádná zábava, je to zločin, který může skončit smrtí oběti.

>>CzDL/IvČRN: Finanční sbírka pro hatery

První, co mě napadlo, když jsem zjistila, že ve spolupráci se SDZO pořádají finanční sbírku na pomoc křesťanům v Sýrii, bylo, že o žádnou pomoc lidem ze Sýrie možná nejde, že jde jen o sběr dalších peněz na nákup nástrojů nezaměstnaným haterům, aby nás mohli ještě více šikanovat.

Proto jsem se v prvním bodě rozhodla prověřit, jestli uváděný transparentní účet patří SDZO nebo IvČRN. To by šlo velmi snadno, kdyby ten účet transparentní skutečně byl, ale jak ukazoval v té době seznam transparentních účtů u Fio banky, tak žádný takový účet transparentní nebyl. Nebylo proto jisté, komu účet vlastně patří, a do celé záležitosti se vnesl další otázník.

Následně jsem pátrala, jestli SDZO existuje. Jedinou zmínku jsem našla na jejich vlastních webových stránkách, kde se ke společné sbírce s IvČRN hlásili. Stránky nicméně vypadaly velice seriózně a byly na nich odkazy na články z novin, kde se psalo, že v minulosti už podnikli humanitární výpravu na Ukrajinu ve spolupráci s Červeným křížem. Nedalo se tedy pochybovat, že SDZO skutečně existují a zaměřují se na humanitární pomoc, což následně potvrdil i výpis ze spolkového rejstříku.

Jejich stanovy však obsahovaly body, které ve mně vzbudily dojem, že jde o narychlo založenou organizaci, která si na humanitární jen hraje. Z podrobnějšího výpisu spolkového rejstříku jsem zjistila, že zakladateli SDZO jsou převážně 20-ti letí mladí kluci, z nichž jeden je aktivní islamofob na facebookových stránkách IvČRN.

Z minulosti známe případy, kdy fotbaloví chuligáni nosili dárky dětem do nemocnic, aby tak ospravedlnili své fotbalové výtržnosti. Humanitární pomoc se pro nesnášenlivé stává mocnou zbraní k ospravedlňování svých zločinů, to není nic nového pod sluncem.

Představa, že se 20-letí kluci na vlastní pěst vypraví do válkou zmítané Sýrie, aby tam pomohli právě křesťanům a ateistům, které na první pohled od zbytku obyvatelstva nemají možnost rozeznat a navíc nedisponují patřičnými jazykovými dovednostmi, ve mně opět vyvolalo rozporuplné pocity. Existovalo jen několik vysvětlení. Buď peníze ve skutečnosti nejsou určené pro pomoc křesťanům v Sýrii, nebo kluci na cestu skutečně vyrazí, ale ztratí se někde v Rumunsku, nebo do Sýrie nakonec dojedou a tam je vzápětí někdo zabije.

Rozhodujícím faktorem, proč jsem se nakonec rozhodla celou jejich humanitární akci „překazit“, byla skutečnost, že sbírka nebyla registrovaná na Ministerstvu vnitra České republiky. To znamená, že lidé, kteří posílají peníze za svého pohledu na dobrou věc, nemají vůbec žádnou garanci, že peníze budou použity k účelu, ke kterému se vybírají.

Doposud jsem psala slovo překazit v uvozovkách. Ve skutečnosti jsem vsadila na pravidlo „děj se vůle boží“, čili jediné, co jsem proti akci podnikla, bylo sepsání článku o nejasnostech kolem jejich finanční sbírky.

A to se stalo, protože hned po svátcích byl jejich účet ztransparentněn a o finanční sbírku se začal zajímat Krajský úřad ve Zlíně.

O sabotáž sbírky se však ani teď vysloveně nejedná, protože KÚ pouze prověří legálnost sbírky, udělí maximálně pokutu za její neohlášení, a následně sbírku zaregistrují. Od tohoto okamžiku však dárci budou mít garanci, že peníze na pomoc křesťanům v Sýrii skutečně poputují tam, kam mají.

P.S. Důvody sepsání tohoto článku plynuly z toho, že jsem na Facebooku zaregistrovala nenávistnou diskusi Lukáše Lhoťana, kde jakýsi investigativci došli k závěru, že jsem sbírku Krajskému úřadu nahlásila já. Věděla jsem proto s předstihem, že v pondělí 12. září proti mě bude rozpoutáno internetové inferno a cítila jsem potřebu jisté obhajoby v mezidobí, kdy budu na dalekých cestách. Jak se však ukázalo posléze, kdo chce nenávidět, bude nenávidět i za skutky, ke kterým vůbec nedošlo.Ovšem jedna filozofická otázka mi zůstala na mysli – proč čeští islamofobové mají problém s tím, že by někdo mohl trvat na dodržování českého zákona o veřejných sbírkách?

A ještě jedno úplně na závěr- stalo se přesně to, co jsem předvídala. SDZO dostali pouze pokutu za neohlášení sbírky a tu jim následně Ministerstvo vnitra schválilo. Posléze jim sbírku posvětí ještě Ministerstvo zahraničních věcí a celá záležitost od té chvíli poběží v souladu s českými zákony.