Sobota 3. prosince, 2022
Evropský rozhled

Představitelé státu si na ukrajinské pietě připomněli konec druhé světové války a současnou válku v Ukrajině

 

V neděli 8. května 2022 se od 14 hodiny odpolední konala na Olšanských hřbitovech v Praze u pomníku vojáků Rudé armády pietní vzpomínka k uctění památky padlých v druhé světové válce, kterou každoročně pořádá Velvyslanectví Ukrajiny v České republice. Ceremoniálu se zúčastnil prezident České republiky Miloš Zeman spolu s dalšími představiteli státu, primátor Prahy, Československá obec legionářská a zástupkyně Ukrajinek, které si našly v Praze dočasné přístřeší v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině.

 

Na Olšanských hřbitovech v Praze jsou pochováni vojáci 1. ukrajinského frontu, ale bojů o Československo se účastnily také jednotky 2. a 4. ukrajinského frontu, které se z velké části skládaly z vojáků, kteří pocházeli z ukrajinského území.

24. února 2022 začala rozsáhlá válka Ruské federace proti Ukrajině, kterou Evropa na svém území nezažila od konce druhé světové války. Znovu jsou bombardována evropská města, umírají civilisté, lidé prchají ze země či se schovávají v krytech. Z poválečného sloganu „Nikdy znovu“ vypadlo po 77 letech slovo „nikdy“ a zůstalo jen mrazivé „znovu“.

Všichni řečníci končili projevy heslem „Sláva Ukrajině!“, načež dav odpovídal „Herojům sláva!“

 

Ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis ve svém dlouhém projevu zmínil, že k druhé světové válce nedošlo jenom proto, že by se ideje o nadřazenosti rasy zrodily v hlavě jednoho diktátora, ale také proto, že mu ostatní dovolili činit to, co zamýšlel. Nacismus vyrostl do obludných rozměrů i díky mnichovské zradě, kdy svět vydal Československo napospas Hitlerovi. Evropa se chtěla vyhnout válce, a proto zvolila hanbu.

Ukrajinci za druhou světovou válku zaplatili děsivou cenu, více než 6 milionů životů. Země střední Evropy, včetně Československa, byly osvobozeny od nacismu do značné míry právě díky hrdinství Ukrajinců. Většina vojáků 1., 2. a 4. ukrajinského frontu byla do Rudé armády povolána z území dnešní Ukrajiny. Ukrajina během jednoho roku vyslala do války 3 miliony 700 tisíc svých synů a dcer.

Nyní fašismus propukl tam, odkud dříve nejvíce zaznívala slova o antifašimu. A svět opět zaspal a nechal se vlákat do pasti totální energetické závislosti. Svět se chtěl vyhnout válce a opět zvolil hanbu a válku.

Ukrajina nyní spoléhá na demokratický svět, především na Evropskou unii a NATO, že pomůžou Ruskou federaci ekonomicky zničit pomocí sankcí. Všichni teď budeme muset obětovat část svého pohodlí a blahobytu, pokud chceme, aby jednou naše děti žily ve svobodném světě, a pokud nechceme, aby Putin jednou přišel do Evropy.

Je potřeba si uvědomit, že hlavní tíhu války opět ponesou Ukrajinci a vítězství bude zaplaceno desítkami tisíc jejich životů.

Nic nemůže být dnes důležitější, než vítězství nad „rašismem“.

 

Ukrajinský velvyslanec v České republice Jevhen Perebyjnis považuje vítězství nad „rašismem“ za nejdůležitější úkol současnosti.

 

Prezident Miloš Zeman si dohledal údaje historiků, dle kterých v řadách sovětské pěchoty bojovalo 60 – 80 % Ukrajinců. Ti osvobozovali Československo a mnozí z nich zde padli. Máme vůči nim dluh a dluh se musí splácet. Česká republika svůj dluh splácí podporou bojující Ukrajině, ale i přijetím uprchlíků. Prezident zároveň uctil památku vojáků jiných národností, kteří v řadách Rudé armády bojovali a padli. Závěrem zmínil, že jeho generace byla po válce poznamenána ještě sovětskou okupací, kdy se z osvoboditelů stali okupanti.

 

Podle prezidenta Miloše Zemana máme vůči Ukrajině dluh z druhé světové války, který nyní musíme splatit.

 

Podle předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéty Pekarové Adamové s válkou v Ukrajině nastalo bolestivé vystřízlivění, neboť se v plné síle ukázalo, že diktátor Putin si naši upřímnou snahu o zachování míru vykládá jako důkaz naší slabosti. Jeho vinou je Evropa opět ve válce a umírají a trpí nevinní lidé.

Podle amerického prezidenta Thomase Jeffersona je nutné strom svobody čas od času zalévat krví tyranů a opravdových patriotů. Podle předsedkyně Sněmovny to ale nemusí stačit, někdy i ti nejlepší patrioti potřebují obětavou pomoc dalších spojenců. V druhé světové válce to byly spojenecké armády, které zvítězily, nyní pokud dokážeme udržet jednotu mezi spojenci, může být Putin také poražen.

 

 

Markéta Pekarová Adamová vzpomněla na strom svobody, o kterém mluvil americký prezident Thomas Jefferson. Ten se podle ní nemá zalévat jen krví tyranů a patriotů, ale musí přijít i obětavá pomoc spojenců.

 

Premiér Petr Fiala nikdy nebyl stoupencem teorií o konci dějin, o tom, že automaticky zvítězí svoboda a liberální demokratický řád, přestože by si to opravdu toužebně přál. Pozoruje však, že dějiny se v různé podobě s různou intenzitou vlastně opakují. Proto si na letošní pietě za padlé v druhé světové válce připomínáme také oběti Ukrajinců, kteří již týdny statečně čelí ruské vojenské agresi.

„Musíme jim pomoci s dodávkami vojenské techniky, musíme se postarat o ty, kteří v důsledku války museli opustit své domovy a svou zemi. Nesmíme mlčet, nesmíme zavírat oči a dělat, že se nás události, které se odehrávají pár set kilometrů od nás, netýkají,“ pronesl.

Vzpomněl také na slova Ronalda Regana: „Svoboda není nikdy více než jednu generaci vzdálená od svého konce. Nedědí se z generace na generaci. Musíme za ni bojovat, hájit ji a předat ji našim dětem, aby jednou mohly udělat totéž svým dětem.“

Nezapomínejme proto, že u Kyjeva, Mariupolu i Charkova se v těchto dnech a hodinách bojuje i za naší svobodu.

 

Premiér Petr Fiala vzpomněl na slova Ronalda Regana: „Svoboda není nikdy více než jednu generaci vzdálená od svého konce. Nedědí se z generace na generaci. Musíme za ni bojovat, hájit ji a předat ji našim dětem, aby jednou mohly udělat totéž svým dětem.“

 

První místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Jiří Růžička navázal na slogan „nikdy znovu“, který vydržel opravdu krátkou dobu. Všichni víme, že pak nastala dlouhá léta nesmyslného zbrojení v rámci studené války, která fakticky skončila až v roce 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz. Pobaltským státům a Ukrajině to přineslo svobodu a demokracii a ačkoliv se může zdát, že touha po svobodě, demokracii a samostatnosti zvítězila, nadšení nenalezlo ozvěnu v samotném Rusku.

Měli bychom si uvědomit, že Evropa měla svůj podíl na tom, co se stalo 24. února 2022. Velmoci se stavěly velmi shovívavě k Rusku, když okupovalo Osetii, Gruzii, když anektovalo Krym, a nutno podotknout, že si tak počínala i jistá část české společnosti, včetně ústavních činitelů.

Spolu s předsedou Senátu se před několika týdny vydal na pozvání ukrajinského parlamentu do Kyjeva. Projížděli Kyjevem a viděli i okolní města a to, co viděli, překonalo jejich nejčernější očekávání. Byla tam rozstřílená města, rozbité domy, zničené vesnice, hromadné hroby. Setkali se i se starostou Irpině a s muži, kteří ještě donedávna vedli velké firmy, ale po 24. únoru odložili obleky, vzali zbraně a šli bojovat za svou zem. Odrazili desítky útoků ruské armády, protože věděli, za co bojují, jaká je jejich motivace a že stojí na straně pravdy. Místopředseda Senátu si tehdy uvědomil, že Putinova vojska v Ukrajině nemohou nikdy zvítězit.

Místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Jiří Růžička osobně navštívil Kyjev během ruské agrese a to, co viděl, dalece překonalo jeho nejčernější představy.

 

Předseda Meziparlamentní skupiny přátel ČR – Ukrajina Pavel Žáček zmínil, že květen 1945 pro naše národy nesymbolizuje jenom porážku nacismu, ale také začátek přechodu od jednoho totalitního režimu k totalitnímu režimu druhému, a to sovětskému.

„Pro Ukrajinu a Ukrajince to bohužel znamenalo žít a existovat v rámci sovětského bolševického impéria, pro Čechy a Slováky na jeho vnějším okraji. Jak všichni dobře víme, naše společná cesta za svobodou a demokracií tehdy ani zdaleka neskončila a dá se říct, že vyvrcholila až s rozpadem komunistického bloku ve střední a východní Evropě v průběhu roku 1989, respektive rozpadem sovětského svazu v létě a na podzim 1991. České republice tyto změny přinesly v podstatě přímočarou cestu do západních struktur, do Evropské unie i NATO. Pro Ukrajinu to znamenalo, a stále ještě znamená, daleko složitější proces završený dnes dokonce krvavou agresí Ruské federace,“ uvedl Žáček, který je zároveň přesvědčen, že tuto zkoušku ohněm s pomocí západního demokratického společenství Ukrajina ustojí.

 

Ukrajinu po rozpadu Sovětského svazu čekal odlišný osud od Československa, uvedl Pavel Žáček.

 

Primátor Prahy Zdeněk Hřib uvedl, že konec druhé světové války byl jakýmsi mementem toho, co by se nemělo nikdy opakovat. Problém je, že nyní se to opakuje, a to jen několik kilometrů od našich hranic.

Poté se zmínil o informačním aspektu, protože druhá světová válka byla do jisté míry doprovázena právě válkou informační a šířily se dezinformace a i dnes můžeme pozorovat, jak nepravdy a dezinformace jsou používány jako válečná zbraň. Lituje, že těm dezinformacím byl dopřán velký prostor i tady v České republice a pevně doufá, že se to již nebude opakovat.

„Ostatně i my tady v České republice jsme se stali terčem teroristického útoku od Ruské federace. Stalo se to při útoku na muniční sklady ve Vrběticích, tehdy kolem toho byla také velká spousta dezinformací a já pevně doufám, že toto se už nebude opakovat, protože boj, který Ukrajinci vedou, je i boj za naší svobodu,“ připomněl závěrem.

 

Primátor Prahy Zdeněk Hřib připomněl, že válka je doprovázena dezinformacemi a v České republice jsme jim dávali velký prostor.

 

Předseda Československé obce legionářské plukovník Pavel Budinský jako představitel naší nejstarší veteránské organizace zdůraznil, že nemáme dělat rozdíly mezi padlými spojeneckými vojáky. Ostatně proti tomu jsme ve druhé světové válce bojovali – proti nacistické chiméře o nadřazenosti jedněch nad druhými, o důležitosti života vyvolených a bezcennosti života těch ostatních. Díky tomu žijeme v zemi, kde platí univerzální hodnota lidského života. Proto jsme povinni projevovat stejnou úctu všem, kteří padli v boji s nacistickým zlem za druhé světové války. Sovětský voják měl stejnou touhu žít jako voják britský, bulharský i jako ti, kteří padli na pražských barikádách. Na Olšanských hřbitovech leží mnozí pospolu, protože svůj život obětovali v boji za svobodu druhých.

 

Pavel Budinský nechtěl padlé vojáky rozlišovat co do národností, neboť poučením z druhé světové války právě mělo být, že nikdo není druhému nadřazen.

 

Následně zazněla státní hymna Ukrajiny a České republiky a poté se účastníci přesunuli k pomníku obětem Pražského povstání, kde pieta skončila.