Sobota 24. září, 2022
Evropský rozhled

Před 70 lety Mašínové zabili strážmistra Honzátka

 
Pietní akt za strážmistra SNB Jaroslava Honzátka
 

Komunisté si v Čelákovicích připomněli 70. výročí zavraždění příslušníka Sboru národní bezpečnosti, štábního strážmistra Jaroslava Honzátka. Pietní vzpomínkový akt se uskutečnil 28. září 2021 od 11 hodin u prodejny „SmartElektro“ v Masarykově ulici. Pietu spojenou s představením kandidátů KSČM do Poslanecké sněmovny pořádala OV KSČM Praha-východ a MěV KSČM Čelákovice ve spolupráci s Klubem českého pohraničí a Společností Ludvíka Svobody. Úvodní projevy narušili antikomunisté, na které následně byla zavolána státní policie. Na závěr pietního aktu byly položeny květiny a věnce na Honzátkův hrob v Zápech a zazněl závěrečný projev Zdeňka Štefka.

 
Kdo byl Jaroslav Honzátko

Bratři Mašínové měli odbojovou protikomunistickou skupinu, která si potřebovala opatřit ke své další činnosti zbraně. Rozhodli se, že přepadnou stanici SNB v Čelákovicích, kde tou dobou sloužil Jaroslav Honzátko. Unesli sanitku a posádku svázali, Honzátka vylákali ven k domnělé autonehodě. Když za nimi přišel, unesli ho a vrátili se s ním zpět na stanici, kde požadovali zbraně. Jelikož Honzátko spatřil jejich tváře, Ctirad Mašín mu z obav před možnou identifikací podřízl hrdlo.

Násilnost odbojové skupiny budí dodnes kontroverze. Jan Kalous z Ústavu totalitních režimů ve svém článku „Reflexe případů bratří Mašínů v dobovém kontextu“ popisuje, že debaty o násilnosti živí špatná informovanost o podstatě mašínovského příběhu, o motivacích a východiscích. Komunistická propaganda, která je líčí jako imperialistické teroristy a vrahy, žije dodnes. Přitom se zapomíná, jak zrůdný byl tehdy komunistický režim, který posílal na smrt nevinné oběti komunistické zvůle (včetně Milady Horákové), nebo nechával umlátit k smrti vyšetřované osoby (Toufar).

Nedávno vyšel na portálu Aktuálně poměrně rozsáhlý článek „Od přepadení stanice SNB skupinou bratří Mašínů uplynulo 70 let, strážmistra podřízli“ autorů Jana Horáka, Pavla Švece a Dana Poláčka, kde je nezávisle a podrobně vylíčena činnost skupiny bratří Mašínů se vším, co budí dodnes kontroverze, nechybí ani kontext tehdejší doby padesátých let a rodinný odkaz jejich otce.

 

Nápis na desce zní: „V tomto domě byla stanice SNB. Zde byl dne 28. 9. 1951 teroristy zákeřně zavražděn příslušník SNB strážmistr Jaroslav Honzátko nar. 24. 4. 1923. Čest jeho památce.“
Nápis na desce zní: „V tomto domě byla stanice SNB. Zde byl dne 28. 9. 1951 teroristy zákeřně zavražděn příslušník SNB strážmistr Jaroslav Honzátko nar. 24. 4. 1923. Čest jeho památce.“

 
Pietní akt v Čelákovicích

Letošní pietní akt v Čelákovicích byl početnější než v minulých letech. Pietu moderoval místní zastupitel Vladimír Duník z KSČM, který postupně představil přítomné kandidáty do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Přítomen byl Stanislav Grospič se svou ženou Alenou, Miloslava Vostrá, Zdeněk Štefek, Milan Krajča a Petra Prokšanová.

Letošní pieta byla narušena skupinou antikomunistů, kteří na jdoucí průvod komunistů s vlajkami k prodejně „SmartElektro“ provolávali do megafonu historická fakta o působení komunistů v této zemi, například o koncentračních a pracovních táborech pro politické odpůrce označené režimem, či popravu Milady Horákové. Předčítali také dlouhý seznam jmen obětí komunistického režimu a zastínili úvodní projev Vladimíra Duníka, který ho ovšem mívá rok co rok stejný s obměnou několika slov za synonyma.

Ačkoliv byla na místě přítomna městská policie, komunistům se zdálo, že pro udržení veřejného pořádku nic nedělá, a zavolali proto policii státní. Aktivisté, aniž by to tušili, před příjezdem státní policie sami odešli.

 
Pietní akt za Jaroslava Honzátka - pochod

Pietní akt za Jaroslava Honzátka - pochod

Pokládání věnců k bývalé stanici, kde byl Jaroslav Honzátko zavražděn.

 
Proč antikomunisté narušili pietní akt?

„Po zaparkování na nádražním parkovišti v Čelákovicích jsme se společně s Vlastou Mayerem a Ivou Roušalovou sešli naproti nádraží na autobusové zastávce. Iva měla svoji vlaku EU, já megafon a Vlasta dostal tu nevděčnou úlohu vše dokumentovat,“ vysvětluje David Šteffel.

„Nejprve chci vysvětlit, proč jsme se rozhodli „narušit“ tuto akci KSČM a Klubu českého pohraničí. Za prvé považujeme KSČM za nástupnickou organizaci zločinné KSČ, která už jen svojí existencí porušuje zákon 40/2009 Sb, § 403. Dále je zde naprosto nepřípustná účast KČP, které na svých webových stránkách oslavuje minulý režim a zabíjení zoufalých lidí opouštějících republiku.

Když se vydal pochod směrem k pamětní desce příslušníka SNB Jaroslava Honzátka, my jsme je sledovali z protějšího chodníku. Vlasta natáčel, Iva nesla vlajku EU a já nachystal megafon. Začal jsem do něj přednášet historii komunistů a začalo to vřít.“

Události jsou zachyceny na 2 videích na sociální síti Facebook:

1. video
2. video

„Musím jen zdůraznit, že jsem nikdy na akcích, které jsem sám organizoval proti komukoliv, nebo se zúčastnil jako podporovatel, nezažil takovou míru nenávisti, zloby a až fanatického obhajování komunismu a jeho idejí. Jen mě to utvrdilo, že komunisté byli, jsou a budou [vulgarismus],“ pokračoval aktivista.

„Poslední věc, viděli jsme, že přítomno bylo jen auto Městské policie Čelákovice a jeden soudruh si sedl do jejich auta, pravděpodobně, aby si na nás stěžoval. Pokud bychom věděli, že přijede i státní policie, rozhodně bychom zůstali déle. Bylo by zajímavé sledovat, jak čtu jména popravených do megafonu a policie mě následně odváží na podání vysvětlení pro porušování veřejného pořádku, nebo pro něco jiného. Dle našeho názoru jsme se ničím neprovinili a tyto protiakce jsou v Praze tolerovány, myslím, že i vítány, zvláště kolem komunistů.“

 
Antikomunisté narušili pietní akt.

Antikomunisté narušili pietní akt.

Antikomunisté narušili pietní akt.

 

Projevy

 

Následují přepisy projevů komunistů, které zveřejňujeme zejména pro odbornou veřejnost, která je využije ve svých studiích a analýzách.

 
Projev Vladimíra Duníka

Vladimír Duník má každý rok stejný projev, jen občas obmění slovosled nebo nahradí některé slovo synonymem. Jeho letošní řeč byla přehlušena přítomnými aktivisty.

„Mirek, Vašek, Karel, Jarda je vůl, i když se to smaže. Takovéto a podobné nápisy jsme jako děti vídávali na plotech a ohradách v okolí svého bydliště. A já k tomu ještě připomínám: vrah zůstane vrahem, i když se to smaže.

Vážení spoluobčané, vážení hosté, soudružky a soudruzi, přátelé.

Tradičními větami otevřeného dopisu, který jsem poslal tehdejšímu premiérovi České republiky Mirku Topolánkovi zahajuji již tradičně náš pietní akt [odpůrci v tuto chvíli megafonem překryli projev četbou jmen obětí komunistického režimu] vrahy teroristické skupiny bratří Mašínů.

Vítám zde mezi námi významné hosty: poslance Parlamentu České republiky a místopředsedu Ústředního výboru KSČM soudruha Stanislava Grospiče, místopředsedu Ústředního výboru KSČM soudruha Milana Krajču, předsedu KSČM okresního výboru Praha-východ Zdeňka Štefka, který je zároveň kandidátem do voleb do Parlamentu [projev opět přerušen odpůrci] Stanislav Grospič a ještě jsem tady zahlédl dalšího kandidáta do Parlamentu soudružku Alenu Grospičovou.

Vítám zde [řeč znovu přerušena na dlouhé minuty odpůrci] …

„Už volali na státní“, oznamuje pán účastníkům demonstrace, že problém s narušením piety ze strany odpůrců bude řešit policie.

„Styďte se! Styďte se všichni, co uznávají komunistickou stranu! Co uznávají takzvaný klub pohraničníků. Styďte se!“, zakončil čtení obětí David Šteffel a začali se kolem něho sbíhat komunisté.

„Jsem členka KSČM a jsem členka Klubu Českého pohraničí. Co s tím uděláte?“ ptá se ho komunistka.

„Jestli chceš bejt demokratem, tak demokrat musí být slušný,“ říká mu zase komunista.

„Ale já jsem slušný,“ hájí se David Šteffel.

„Ale hovno seš slušnej,“ odpáčí mu komunista.

„Policie nezasáhne, policie tady sedí v autě, to je ostuda!“, křičí komunistka a mluví o zaparkovaném voze městské policie přes ulici. Chvíli předtím se sama dopustila přestupku, když atakovala kameramana protidemonstrace s cílem zamezit mu v natáčení.

„My máme možnost diskutovat a případně narušit shromáždění, které se nám nelíbí, který potlačuje lidská práva,“ zakončuje David Šteffel.

[níže pokračuje projev Vladimíra Duníka o vyhaslém životě Jaroslava Honzátka]

…strážmistr Jarda Honzátko, otec dvou malých dětí, který vykonával službu vlasti, nelítostnými vrahy skupiny bratří Mašínů. Oficiálně Ctiradem Mašínem. A se nezapomíná.

 

Vladimír Duník
Vladimír Duník

Účastník shromáždění

Miloslava Vostrá
Miloslava Vostrá

 
Stanislav Grospič

Projev Stanislava Grospiče sice nikdo z protidemonstrace již nenarušoval, protože se sama rozešla, nicméně do mikrofonu poslanec mluvil tak tiše, že celý jeho projev byl zastíněn projíždějícími automobily. Ne jinak tomu bylo i předminulý rok.

Jeho projev částečně v myšlenkách kopíroval text, který zveřejnil v Haló novinách pod názvem „Památce strážmistra Honzátka“.

Na místě vyjádřil odpor s Mirkem Topolánkem, který skupinu bratří Mašínů ocenil medailí a varoval před „dalším zlem“, neboť vláda této republiky uvolnila 15 milionů korun na natáčení filmu o jejích odboji, útěku za hranice, o jejich angažmá v americké armádě.

 

Stanislav Grospič
Stanislav Grospič

 
Jiří Pokorný

„Dovolte mi, abych jménem a s pověřením Národní rady Klubu Českého pohraničí [hluk automobilů] Společnosti Ludvíka Svobody, se přihlásil k odkazu Jaroslava Honzátka, osobnosti, jejíž 70. výročí si dnes připomínáme.

Jaroslav Honzátko byl jedním z nás, byl jedním z těch, kteří po ukončení druhé světové války se z části podílel na ochraně státních hranic a později přešel do služeb bezpečnostních sborů Československé republiky. Tento člověk byl jedním z těch mladých nadšených lidí, který po skončení strašné druhé světové války usiloval o vybudování spravedlivější společnosti, lidově demokratické, později socialistické Československé republiky. Bohužel. Stejně jako v celé řadě dalších mladých lidí, kteří sloužili naší vlasti, se nemohl dožít toho, kdy československý lid si rozhodl o tom, jakou cestou chce dále jít ve svém žití. Ve svých 28 letech, při plnění služebních povinností, zde přišel o svůj mladý život.

Před malou chvíli aktivisté vykřikovali jména lidí, kteří se stali oběťmi událostí, které probíhaly ve společenském životě. Já bych chtěl říct, že kromě Jaroslava Honzátka máme v našem Středočeském kraji, celou řadu míst, na kterých jsou umístěny památníky padlých ochránců československých státních hranic. Ať už to byl Jaroslav Hodboď na Mělnicku, ať to byli pohraničníci Vágner a Vamberský, ať to byli Miloš Kukla, ať to byl Pepa Kalina a desítky dalších chlapců, kteří skončili život při ochraně zájmů československého státu, kdy plnili doslova a beze zbytku přísahu, kterou dali svému československému lidu.

Klub českého pohraničí v nedávných dnech vzpomněl na 70. výročí přijetí zákona na ochranu československých hranic. Zákona, který nebyl přijat náhodou. Byl přijat jako odezva na to, když studená válka začínala mít obrovské rozměry, tak, jak o tom hovořil Stanislav Grospič, a bylo potřeba zabránit komukoliv, aby se pokusil vrátit naší republiku tam, kde byla do období druhé světové války. My jsme vzpomínali na celou tu kapitolu ochrany československých státních ranic, vyjmenovali jsme tam desítky těch lidí, kteří skutečně položili životy za nás za všechny. Před třemi dny jsme odhalili sochu ochránce státních hranic na Cínovci, kde od roku 2008 již stojí pomník všem ochráncům československých státních hranic, kteří zahynuli od roku 1918 až do roku 1992, kdy byla ukončena zákonná ochrana státní hranice jako takové.

Když jsem spolu s dalšími přáteli ukládal artefakty uložené do pamětní schránky pod pomník ochránců československých státních hranic, v tom nespočetném seznamu jmen je uvedeno jméno strážmistra Jaroslava Honzátka. Je tam uvedeno i další jméno nám blízké a nám známé, statečné ženy Aničky Kvašové, které byla doslova popravena v roce 1951 (ve skutečnosti 1952) podobnými teroristy jako byli Mašínové, Paumer, Janata a další.

My i Aničku Kvašovou považujeme za symbol boje proti bezpráví, proti kapitalismu, boje za to, aby se naši lidé měli [hluk automobilů].

Samozřejmě že se tam sešli kromě nás bývalých ochránců státních hranic, kteří můžeme mluvit o tom, jaká byla služba na státnicí hranici. Avšak těm křiklounům bych přál alespoň půl roku, aby si to šli vyzkoušet v období těch šumavských vánic a všeho, co museli ti naší mladí chlapci všechno zkusit a vydržet, jenom proto, aby ochránili životy nás všech, aby ochránili výsledky práce našeho lidu.

To, co jsme tam slyšeli, byly výplody té nejhorší a nejšpinavější ideologické žumpy! V těch heslech, která zaznívala z megafonu našich odpůrců. Poněvadž demokracie je sice hezká věc, ale má také svoje hranice, má také svoje meze a ten člověk, který tam vykřikoval, byl vedoucí nadačního spolku Paumer, Mašínové a spol (myslel tím Nadační fond Milana Paumera) si nezaslouží nic jiného, než našeho odsouzení. My ho nebudeme nikde jmenovat ani zveřejňovat, nám ho není ani líto, ale pokud se nezamyslí sám nad sebou a jeho soukmenovci spolu s ním, tak ať si jdou vykřikovat někam na nějaké úhory a neotravujou okolní život našeho lidu.

Takže vážení přátelé, Jaroslav Honzátko je náš symbol. My si ho vážíme. My, bývalí ochránci československých státních hranic, členové Klubu českého pohraničí, slibujeme vám všem, že své spolupříslušníky bezpečnostních sborů, příhraniční útvary Československé lidové armády, protivzdušné obrany státu, bojovali proto, a stáli jsme na stráži míru a socializmu a chceme, aby tato naše přísaha byla uvedena do plné skutečnosti našeho každodenního života.

Čest památce Jaroslava Honzátka a všech, kteří položili životy za ochranu Československých státních a národních zájmů. Děkuji.“

 

Jiří Pokorný
Jiří Pokorný

 
Milan Krajča

„Vážení přátelé, soudruzi a soudružky,

chtěl bych vám poděkovat, že jste přišli a že navzdory pokřikům několika ubožáků, kteří se neštítí už ani rozhánět a napadat pietní akt, jste přišli a připomenuli si památku strážmistra Honzátka.

Není divu, že se dnešním antikomunistům nelíbí, že lidé nezapomínají na to, co dělali jejich předchůdci v padesátých letech.

Nezapomínejme na to, jak jste byli antikomunistickým terorem doslova vražděni nevinní lidé, jenom proto, že nesouhlasili s různými teroristickými bojůvkami, jako byla například teroristická skupina bratří Mašínů.

A i dnes po 70 letech. Je to nutné právě z toho důvodu, že dnes jsou na vzestupu ty tendence, které by chtěly vrahy příslušníka Sboru národní bezpečnosti Honzátka a mnoha dalších rehabilitovat, oslavovat nebo dokonce se jimi inspirovat. Těmto všem antikomunistickým stranám, které jsou zde po osmdesáti letech, musíte říct jasné ne. Proto ještě jednou děkuji za to, že společně s komunisty a dalšími demokratickými a vlasteneckými silami nezapomínáte na to, co se zde stalo před sedmdesáti lety, že nezapomínáte na oběti antikomunistického teroru padesátých let a my společně s KSČM říkáte, že nezapomínáme a zároveň neodpustíme. Čest památce všech obětí antikomunistického teroru.“

 

Milan Krajča
Milan Krajča

 
Petra Prokšanová

„Krásný dobrý den, milí spoluobčané, vážené soudružky, vážení soudruzi,

patříme na Západ, takovými slovy nás obluzují pravičáci teď v době před volbami a pokud se rozhodnete nesouhlasit, mají pro vás jednu odpověď: „Málo bylo Mašínů“. Slyšíte dobře, málo bylo Mašínů. Oni už se ani nestydí skrývat tu svou nenávist, ten svůj sadismus, oni to prostě říkají takto na přímo.

Kdyby jednou moje děti měly jednou tleskat vrahům a kydat špínu na skutečné hrdiny. On dávný režim není v hodnocení své minulosti úplně nestranný, ale ten minulý režim byl poctivý alespoň v tom, že dětem, mládeži i nám dospělým dával za vzor skutečné morální autority, které je dobré následovat, skutečné hrdiny.

Jsem ráda, že jsme se tady dnes sešli v tak hojném počtu a budeme se tady scházet každý rok, abychom si připomněli to, co dnes pravičáci takto otevřeně [hluk automobilů] Západ a máme spolu s tím přijmout takové hodnoty, jako je ubližování bezbranným a bezmocným, ať už se jedná o [opět hluk automobilů] nebo o celé národy.

Ale také se trochu děsím, že jsou více než kdy dnes platná slova Rosy Luxemburkové, která tvrdila, že nás v budoucnu čeká buď barbarství, nebo socialismus. Barbarství vidíme dnes a denně kolem sebe. A prosím udělejme všechno proto, aby ta naše budoucnost byla v socialismu. Myslím, že to je to nejlepší, co můžeme na památku strážmistra Jaroslava Honzátka všichni udělat.

Děkuji, že jste tady, děkuji, že nezapomínáte.“

 

Petra Prokšanová
Petra Prokšanová

 
Vladimír Duník

„Protože parlamentní volby jsou prakticky na spadnutí, dovolte, abych vás seznámil s výzvou voličům, kterou jsem původně napsal pro komunisty z Čelákovic, okresu Praha-východ, a která je úvodníkem okresního zpravodaje Praha-východ a můžete si ji i přečíst na webových stránkách prahavychod.kscm.cz

 
Vážení přátelé, ještě je čas?!!!

V souladu s naším oficiálním volebním heslem pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny „KSČM = ŠANCE NA NOVÝ ZAČÁTEK“ Vás vyzývám:

„Přijďte k volbám, nebuďte lhostejní ke své budoucnosti a nenechávejte za sebe rozhodovat strany a uskupení, kterým jste lhostejní.“

Současná situace není příznivá pro přátele a voliče levicových stran, zejména KSČM. Cílená mediální masáž a podpora účelově vytvořených volebních slepenců jako jsou rádoby Demokratický blok ODS, KDU – ČSL, TOP 09 nebo Koalice Pirátů a STAN ve veřejných sdělovacích prostředcích velmi reálně těmto uskupením nahrává.

Pokud občané podlehnou této propagandě, hrozí zcela reálně i možnost, že tyto umělé koalice v nadcházejících volbách dosáhnou takového zisku hlasů, který umožní většinovou povolební koalici a vládnout naší zemi.

Jak vládly tyto pravicové strany, jsme již zažili. Děkujeme, nechceme.

Hrozí však také situace, kdy poprvé od převratu 1989 zůstane brána do parlamentu zavřená pro kandidáty KSČM. Jestliže nejste příznivci poklonkovačů a přisluhovačů Evropské Unie, válečného uskupení NATO, vítači nelegálních imigrantů…, tak nedopusťte, aby se tato hrozba stala realitou. Potom by už v Parlamentu nebyl nikdo, kdo by navrhoval, prosazoval a hájil zájmy a potřeby slušných občanů a suverenitu naší vlasti.

Volte s rozumem, v souladu se svým svědomím, s ohledem na vlastní životní zkušenosti, pro budoucnost svých dětí a vnoučat. Nedejte na líbivé řeči, rozmary sdělovacích prostředků, přání rádoby vyvolených jedinců.

Využijte svého práva a zakroužkováním kandidátů na volebním lístku KSČM číslo 18 vyjádřete podporu kandidátům, kterým věříte. Volte kandidáty KSČM. Volte osobnosti, které znáte, kterým důvěřujete, odborníky, o nichž jste přesvědčeni, že budou v Parlamentu platnými a pracovitými členy. Pojďme k volbám a volme kandidáty KSČM.

Často slýcháme: „Já sám nic nezmůžu, oni si to stejně udělají podle sebe, nemá to cenu.“ A podobně.  V minulosti jsme se však přesvědčili, že to není pravda! O rozdělení mandátů rozhodují i pouhé pouhé desítky hlasů. Každý hlas, tedy i ten váš, může být rozhodující! Váš samotný hlas skutečně nemusí být znát, ale když jich budou stovky a tisíce, tak to už je síla, s kterou se musí počítat. I velká řeka se skládá z malých pramenů, potůčků, říček, než dospěje ke své síle. To je pravda, kterou nikdo nezmění. A právě v jednotě je síla.

Předejte prosím naší výzvu přátelům, známým, spolupracovníkům, prostě všem slušným lidem, o nichž si myslíte, že by nám mohli a chtěli pomoci získat ve volbách do Parlamentu co nejlepší výsledek a tím i zvolit poslance, kteří budou podporovat, prosazovat a hájit práva a potřeby nás všech. Jen s vaší pomocí můžeme dosáhnout příznivého výsledku v těchto volbách. A pamatujte – kdo nevolí komunisty, volí nespravedlnost, násilí, agresi, fašismus, a podporuje ty, co chtějí a rozdmychávají válku.

Jsem přesvědčen o tom, že se většina z nás s touto výzvou shodne a měli bychom ji u příležitosti 70. výročí tragické smrti soudruha Jaroslava Honzátka a pokusit se do voleb, do kterých nám zbývá asi deset dnů, udělat ještě vše proto, abychom skutečně tuto výzvu naplnili, abychom v Poslanecké sněmovně opět zasedli a mohli dále hájit práva nás obyčejných občanů.

Dříve než se rozejdeme do svých domovů, dovolte mi několik organizačních záležitosti. Vy kteří jste tu auty a máte zájem, prosím, abychom se seřadili u nádraží, odkud vyjede kolona s věnci a pojedeme do Záp, kde spočívá soudruh Honzátko.

Na závěr pietního aktu zazní husitský chorál. Dovolte mi, abych vám jménem svým, jménem pořadatelů městské organizace KSČM v Čelákovicích, okresního výboru Praha-východ, Klubu českého pohraničí a Klubu přátel Ludvíka Svobody poděkoval za vaši hojnou účast, za to, že jste přišli a spolu s námi uctili památku oběti, která byla nelítostným, brutálním způsobem zavražděna Ctiradem Mašínem, členem teroristické skupiny bratří Mašínů. Čest jeho památce.“

 
Účastník pietního shromáždění.

Závěrečné focení.