Ve středu 5. května 2021 postavili aktivisté sdružení kolem spolku Země lípy ROD a Čest, Svoboda, Respekt na náměstí Interbrigády papírového Koněva, aby si na den Pražského povstání připomněli roli Rudé armády při osvobození Československa. Nálada po kauze Vrbětice a vyhoštění ruských diplomatů byla napjatá a z úst řečníků, kteří jsou příznivě nakloněni k současné politice Kremlu, zaznívala velmi tvrdá slova. Aktivisté následně vyvolali na sociálních sítích veřejné pozdvižení, když před papírovým Koněvem pózovali s replikou kalašnikova AK-47. Na odpor se jim postavili mopedisté ze ZZ Corps Banditos locales na československých babettách.
Podle Dany Schejbalové, která shromáždění moderovala, dokud se nevrátí Jiří Černohorský, zadržený o chvíli dříve na Olšanských hřbitovech z důvodu odmítání nosit respirátor, byla akce svolána jako poděkování našim osvoboditelům z Rudé armády za svobodu, která v této zemi trvala až do roku 1989. Starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář jim sice strhl pomník maršála Koněva, ale donesli si papírového v životní velikosti a budou ho sem nosit stále znovu a znovu.
Schvalování předlistopadového komunistického režimu je podle zákona stejně trestné jako například schvalování genocidy, málokdy však jeho příznivci čelí trestnímu stíhání, když tento režim propagují.
Vladimíra Vítová, předsedkyně Aliance národních sil, označila památník maršála Koněva za památník nejvyššího hrdinství, přičemž v naší zemi není větších hrdinů než těch z Rudé armády. Zákony božské jsou nadřazeny zákonům lidským a mezi ně patří i pravdivá historie. Zde přítomní jsou jejími strážci. Po přečtení vlastního starého článku „Je třeba vzdát úctu maršálu Koněvovi!“ publikovaného na Parlamentních listech jí odešly hlasivky a musela svůj projev předčasně ukončit.
Politik Josef Skála z KSČM je známý tím, že ve svých prohlášeních nešetří vulgaritami. Místo jejich setkání bylo znesvěcené nevychovanci, se kterými nesmí prohrát. „Rusofobie je ohyzdnou diagnozou, mentální i morální,“ prohlásil.
Jeho projev narušila Policie ČR hlášením, aby dodržovali platná epidemiologická opatření a nasadili si respirátory a jiné obdobné ochranné prostředky bránící šíření kapének. Veronika Mirovská požádala přítomné, aby si respirátory opravdu nasadili a hlášení nebrali na lehkou váhu. Celá řada lidí totiž respirátory vůbec neměla, nebo měli zakryté jen ústa, zatímco nos zůstal nezakryt. Dodržování bezpečné vzdálenosti se neřešilo, lidé se tlačili v hloučku jeden na druhým.
„Jak by se asi (vojáci Rudé armády) cítili, kdyby tušili, že v Praze 6 se najde taková parta nevychovanců, takových grázlů, kteří se neštítí plivat po jejich památce,“ pokračoval Josef Skála. Následně se vžil do vlastních představ, jak by asi reagoval Edvard Beneš, Jan Masaryk, generálové Svoboda a Klapálek, kdyby někdo z Prahy tehdy fandil SS režimu, tak jako se to děje teď v Kyjevě. „Hnali by je uličkou hanby, rozmázli by je jako hady.“
Tvrzení, že Kyjevu vládne fašistický režim, je často zmiňovaným narativem ruské propagandy.
Kauzu Vrbětice s vyhoštěním diplomatů vnímá jako provokaci proti zemi, která nám v minulosti pomohla víc, než kdokoliv jiný. Už jen proto je naším morálním závazkem chovat se vůči ní slušně. Nyní je potřeba zajistit, aby ti, kdo s kauzou přišli, unesli před soudem důkazní břemeno.
Druhým častým narativem propagandy je, že si již nepamatujeme, kdo nás osvobodil v druhé světové válce. Rusové si vyhrazují exkluzivní práva na to, kdo porazil nacisty, ale v řadách Rudé armády bojovaly i jiné národy, jako jsou Ukrajinci, Bělorusové, či Rumuni. I Pražáci bojovali proti nacistům, na což by se v den Pražského povstání nemělo zapomínat.
Domnívá se, že Česká republika je cizí vůlí měněna v nástupiště, stejně jako za Mnichova, a že dnes se ani nemusí snažit držet hlaveň u spánků politických garnitur, i když z vlastní vůle snad ani takové věci nedělají. Věří, že na jejich straně stojí mlčící většina země.
Opravdu blízko k Pražskému povstání měl Milan Richter z Klubu českého pohraničí, jehož strýc byl plukovník František Sazima, slavný československý legionář, který působil v době okupace v partyzánské brigádě Jana Žižky. Když 5. května začalo Pražské povstání, převzal v Dejvicích vstup pro vojska a tanky Rudé armády a podřídil si četnickou stanici. Vždy mu strýc připomínal: „Milane, žádný národ neudělal pro český národ to, co udělal ruský, a bude klid jen tenkrát, až se kozácký kůň napije z Vltavy.“
Dana Schejbalová upozornila přítomné, že přišel její kamarád Jiří Štěch s replikou kalašnikova AK-47 a zájemci se mohou se zbraní vyfotit před papírovým Koněvem. Publikované fotografie aktivistů s kalašnikovem způsobily následně na veřejnosti pozdvižení, zejména však otázky, zda byla replika na shromáždění povolena úřady. Jiní upozornili, že kalašnikov AK-47 nemá s Pražským povstáním nic společného, neboť byl zkonstruován až v roce 1947. Za druhé světové války se s ním za osvobození Československa nebojovalo.
Místopředseda Aliance národních sil Karel Hais po vyhoštění ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Vrbětice a jejich zapojením do činnosti zpravodajských služeb SVR a GRU vyrazil hned druhý den před Velvyslanectví Ruské federace v Praze hájit ruské zájmy a postavil se na odpor demonstrantům, kteří naopak přišli vyjádřit nesouhlas se sabotážemi ruské GRU na českém území s následkem smrti dvou českých občanů.
Na náměstí Interbrigády zmínil, že současní politici se snaží zničit hospodářství, abychom nebyli soběstační, a představil Alianci národních sil jako jedinou možnost v nadcházejících volbách, jak nepřijít o živnost. „V politické sféře žádná láska neexistuje. Podívejte se, co udělali, jsme na (ruském) indexu, jsme nepřátelé, jsme gauneři, kteří amatérským způsobem ničí to, co se v diplomacii tvoří desítky, ne-li stovky let. To budeme muset napravovat.“
ZZ Corps Banditos locales
Demonstraci přihlíželi mopedisté z paramilitantního klubu ZZ Corps Banditos locales s transparentem „Putinovi řiťolezci s vlky, tady už vám nestojí!“ Přijeli na československých babettách.
Na jednotném hnědém úboru měli kruhový symbol s názvem klubu a nápisem „Night Wolves Hunters“ (lovci Nočních vlků). Ti dopředu přes média vzkazovali, že možný střet s Nočními vlky je nevyhnutelný a nešetřili tvrdými výroky na jejich adresu:
„Dostanou přes hubu. Ať táhnou na Sibiř, mužíci. I s českou klakou.“
„Rozsekáme jim ty jejich žigulíky…“
Na obě shromáždění dohlížela policie.
K fyzickému násilí nakonec nedošlo, zůstalo u výroků: „Běž domů Ivane, čeká tě Nataša.“
Noční vlci na náměstí Interbrigády přijeli o dvě hodiny dříve, než měli podle harmonogramu, a zdrželi se pouhých 15 minut.
A na místě bývalého pomníku se mezitím v hlíně hrabali holubi.
