Ve středu 31. 7. 2024 se v Praze konalo evropské turné ukrajinského projektu Dviž, během kterého s veřejností diskutují dobrovolníci a vojáci Třetí samostatné útočné brigády Ozbrojených sil Ukrajiny. Z bezpečnostních důvodů se neuskutečnila dříve ohlášená setkání v Berlíně, Rotterdamu, Bruselu a Kolíně nad Rýnem. Praha tak byla první zastávkou.
Klub Endorfin
Původně se akce měla konat v klubu Endorfin na Praze 10 za účelem natáčení podcastu.
Klub Endorfin dle svého vyjádření nebyl dopředu srozuměn, že půjde o podcast za účelem propagace Třetí samostatné útočné brigády a s tím zvýšených bezpečnostní rizik. Po obdržení této informace ze třetí strany se rozhodl pronájem sálu vypovědět. Zároveň se ale ve svém veřejném odůvodnění důrazně distancoval od plánovaného shromáždění příslušníků pluku Azov.
Distancováním se od Azovu klub Endorfin naznačil, že natáčení zrušil na základě dezinformací.
Na Endorfin klub byl vyvíjen organizovaný nátlak, aby akci vypověděl. Evropskému rozhledu se podařilo zjistit, že za organizovanou akcí stála Petra Prokšanová, členka OV KSČM Praha 10, a Michal Klusák, předseda OV KSČM Praha 10.
Komunisté vyvíjeli nátlak jak na klub Endorfin, tak na Prahu 10 i Magistrát hlavního města Prahy.
Jako „náboj ke střelbě“ používali (des)informaci, že Třetí útočné brigádě velí Andrij Bileckyj, zakladatel a první velitel pluku Azov a člen Pravého sektoru, a že půjde o náborovou akci do „neonacistické organizace“ Azov.
Ve skutečnosti do Prahy přijeli diskutovat s veřejností velitelé jedné z nejelitnějších vojenských jednotek Ozbrojených sil Ukrajiny.
Podcasty Dviž jsou dostupné online, každý podnik si tak může dopředu udělat vlastní obrázek o tom, jaká akce by se u něj měla uskutečnit.
Pořad se nakonec natáčel v podzemí Divadla X10 v Charvátově ulici, jedné z bočních ulic Národní třídy v samotném centru Prahy.
Pseudovýbušnina
V Charvátově ulici probíhala protiukrajinská demonstrace, během které byla na ulici nalezena dle některých médií atrapa výbušného zařízení. Z tohoto důvodu byla protidemonstrace vytlačena na Národní třídu a tašku s krabicí prohledal pyrotechnik s rentgenem a robotem.
Podle pozdějších informací Evropského rozhledu prý ale nešlo ani o atrapu, ale o nevhodně zlikvidovaný elektroodpad.
Drobný elektroodpad v podobě baterií, kabelů, sluchátek, popřípadě malých powerbank, mohou občané zdarma vyhazovat do červených kontejnerů, jejich polohu lze nalézt například na webové stránce Červené Kontejnery.cz.
Během pyrotechnického zásahu padla nejedna otázka, proč akce v Divadle X10 nebyla ukončena a účastníci evakuováni. Pro návštěvníky podcastu bylo bezpečnější zůstat sedět v podzemí divadla, než kdyby během evakuace museli projít kolem „výbušniny“.
O pyrotechnickém zásahu se v sále nemluvilo, většina návštěvníků o něm ani v danou chvíli nevěděla. V podzemí tak panoval naprostý klid.
Infiltrátoři
Na akci dorazilo několik infiltrátorů z prorusky orientované aktivistické scény, kteří na mobilní telefony natáčeli všechny návštěvníky akce.
Velitelé Třetí útočné brigády nakonec jednu z infiltrátorek verbálně konfrontovali přímo z pódia, vymlouvala se, že má pouze špatný zrak a mobilním telefonem si přibližuje obraz.
Tato událost byla následně z podcastu vystřižena.
Bezpečnostní opatření
Do Divadla X10 nebylo možné vstoupit bez důkladné kontroly a průchod přes bezpečnostní rám.
Trestní oznámení
Na protidemonstraci bylo podáno trestní oznámení kvůli přítomnosti vlajek SSSR, ale ani po třech měsících se kauza nijak neposunula.
Představení bojovníků
Na otázky Ukrajinců odpovídali v Praze bojovníci a velitelé 1. a 2. útočného a mechanizovaného praporu Třetí samostatné útočné brigády:
- Anděl: bojovník 3. roty, 2. mechanizovaného praporu
- Leo: velitel 3. roty, 1. útočného praporu
- Hatz: bojovník 2. roty 2. útočného praporu
- Zhb: velitel jednotky 1. mechanizovaného praporu
Podcastem Dviž provázel moderátor Danilo Bilij (Данило Білий).
Nejznámější z řečníků je Tymur Leon, bojovník Třetí samostatné útočné brigády Ozbrojených sil Ukrajiny a člen národního týmu adaptivních sportů, který se připojil ke komunitě ambasadorů Ukrajinského fondu veteránů.
Před vstupem do armády byl Leo dobrovolníkem. Nejdříve jen navštěvoval vojáky na frontové linii, ale nakonec podepsal smlouvu s armádou a odešel do války.
Během bojů v oblasti Bachmut byl zraněn.
Jako člen národního týmu se Leo zúčastnil adaptační sportovní soutěže United States Air Force and Marine Corps Trials, která se konala začátkem března ve Spojených státech. Tam získal pro Ukrajinu dvě stříbrné medaile ve veslování na trenažérech.
Bojovnící Třetí útočné brigády mluvili o tom, proč se rozhodli bojovat a co na své cestě museli podstoupit. Vyprávěli o přípravě před bitvami, jaké myšlenky se jim honí hlavou před útokem.
Hatz vyprávěl o svých zkušenostech z bojů v Avdijivce.
Anděl popisoval, jak mu bratr zachránil život, o brilantní týmové spolupráci bojovníků během těžkých útoků proti drtivým nepřátelským silám.
Nejelitnější ukrajinská brigáda je známá tím, že dokáže vyhrát bitvy proti početnějším nepřátelským silám.
Zhb příliš nemluvil, ale v brigádě slouží od jejího založení. Bojoval v Bachmutu, v Avdijivce a nyní v Charkovské a Luhanské oblasti.
Videozáznam
Po třech měsících byl na YouTube kanále Třetí samostatné útočné brigády zveřejněn podcast z Prahy. Jde o zkrácenou verzi. Ze záznamu byla vynechána dražba předmětů, ale třeba i konfrontace infiltrátorky, která si natáčela na mobilní telefon všechny návštěvníky.
Novinářům byla vyčleněna překladatelka, ale nakonec se nikde v tisku neobjevilo, o čem se v pražském podzemí s veliteli jedné nejprestižnějších brigád diskutovalo.
Přinášíme český překlad s časovými značkami záznamu na YouTube.
01:25 Kdy jste vstoupili do armády a jaké plníte úkoly?
Hatz vstoupil do armády v roce 2022, ale ne hned na začátku totální invaze. Chvíli mu trvalo, než si vybral jednotku, ve které by chtěl sloužit. Nastoupil asi půl roku po zahájení totální invaze. Plnil úkoly kulometčíka a nyní je velitelem útočné brigády.
Zhb bojuje ve třetí brigádě od roku 2022, v současnosti je velitelem jednotky 1. mechanizovaného praporu.
Anděl se připojil k Ozbrojeným silám Ukrajiny 28. února 2024. V době invaze se nacházel na území Evropské unie a 28. února překročil hranice Ukrajiny, aby mohl bránit svou zem proti nepříteli.
Leo je velitelem útočného praporu. Do armády vstoupil v roce 2023, do té doby byl aktivním dobrovolníkem. Ale vždy se připravoval na vstup do armády, procházel výcvikem.
Moderátor žertuje, že území Ukrajiny opustili pro tento podcast legálně.
03:40 Jaký máte dojem z EU?
Moderátor se ptá: Byli jste už dříve v Evropě? Jaké máte dojmy z našeho turné, už je to desátý den. Co se vám líbilo a co ne?
Hatz je v Evropě poprvé. Líbila se mu architektura, zejména ta historická.
Anděl žil v Evropě 13 let a pak odešel bojovat. Předtím pracoval po celé Evropě, nejen v Polsku. Věnoval se stavebnictví. Díky lidem si uvědomil, že jsou národem nezlomným a opravdu každý dělá pro vítězství hodně.
Lea mrzí, že nebylo možné uspořádat akci tak, jak bylo naplánováno v různých evropských městech. Považuje to za ztracený čas, přestože mají dovolenou.
06:30 Řekněte nám něco o svém nejkrutějším boji
Anděl své nejkrušnější chvíle zažil poblíž Bachmutu, když stáli proti 72. brigádě Achmat. Kadyrovci měli skoro trojnásobně početnější převahu. Anděl měl skupinu šesti lidí proti 17 bojovníkům jednotky Achmat. Vedle něj explodoval granát, spadl, ale přežil, proto vstal a musel zase bojovat. Pokud je velitelem, nemůže to vzdát, musí být příkladem ostatním. Zajali zajatce a v zemljance se ho ptali, proč proti nim bojuje. „Protože mi zaplatili pětkrát tolik, než jsem bral dřív,“ odpověděl.
„Skončil si po zranění svou službu?“ ptá se Danilo Bilij.
„Pořád pracuji, vítězství ještě není. Proto musím stále maximalizovat své úsilí. Zranění se zahojí, ale duševní rána se nikdy nezahojí,“ odpovídá Anděl.
Hatz vyprávěl o zkušenostech z bojů v Avdijivce, kdy museli 3 dny bojovat v kruhové obraně s deficitem. Drželi pozici raket 7 dní a Rusové na ně útočili. A pak přijela tři BMP (vozidla bojové pěchoty) a tank a nepřátelské síly je obklíčili kolem dokola v domě – na tři dny.
„Je to náročné, nemůžete normálně spát, ani odpočívat, jíst, ani si doslova zakouřit cigaretu, aby jste nebyli vidět a viděni můžete být i přes den,“ popisuje situaci Hatz.
Podle statistik tam zemřelo hodně lidí.
15:40 Za co bojují Rusové a Ukrajinci?
Leo má v této otázce jasno – Rusové přišli do jejich země, a proto budou zničeni jako nepřátelé. Ruští zajatci mají identické příběhy, podepsali smlouvu a poslali je bojovat. Jejich motivem jsou peníze. Ukrajinci bojují za své domovy a příbuzné.
Podle Hatze je důležité brát zajatce, protože pak je mohou vyměnit za jejich lidi. Jeden zajatec jim říkal, že šel na Ukrajinu bojovat, aby si vydělal na traktor. A to si nevymýšlí, skutečně jim to řekl.
Leo doplnil, že jiný Rus dostal devět let za zabití svého bratra. Šel proto bojovat, aby ze sebe smyl vinu a zkrátil si trest.
17:45 Jak reálné je vrátit se k hranicím z roku 1991?
Hatz se Zhbem to zatím považují za sen, musí se na tom ještě hodně zapracovat, systematicky. Ale jedno je jisté – 24. února je2022 všechny spojila jedna myšlenka, že musí získat ukrajinskou státnost.
18:25 Bojovali dobrovolníci zadarmo?
„Mnoho lidí se zapojilo do obrany vlasti jako dobrovolníci a nedostávali žádné peníze, zatímco Rusové naopak bojují pro peníze. Jak to bylo s vámi?“ zeptal se moderátor.
Leo potvrzuje, že první čtyři měsíce se bojovalo zadarmo. Ukrajinci žili v prvních měsících ze svých úspor.
Hatz vstoupil do armády, když už byly mzdy. Ale není žádné tajemství, že na začátku invaze lidé bojovali za své vlastní peníze. Má kamaráda, podnikatele, který bojoval a nedostal vůbec zaplaceno. Prodal podnik a investoval vše do své jednotky. To je dokládá, že nebojovali za peníze, ale za svůj domov a rodinu, za Ukrajinu.
20:00 Proč Leo nevstoupil do armády už v roce 2022?
Leo se vstoupil do armády až v roce 2023. Předtím byl dobrovolníkem a procestoval doslova celou frontovou linii, komunikoval s bojovým velením a učil se potřebnému – používat drony, termokamery, různou strojní techniku.
21:45 Cítíte na sobě podporu svých partnerů?
Hatz cítil podporu Západu, když byl u kulometů. Je vděčný všem partnerským zemím, které je podporují, ale chtěl by trochu víc.
Anděl cítí podporu partnerů, ale vnímá nedostatek nejnovějších zbraní. To je špatná situace, protože jejich nepřítel vítězí, má velké lidské zdroje.
Hatz dodává, že Anděl je více zapojen do dělostřelectva, proto o tom ví víc než on.
Danilo Bilij dodává, že každý Ukrajinec v zahraničí je jejich hlasem v Evropě, mohou říkat, co Ukrajinci potřebují.
Anděl si vzpomněl na události roku 2014, jak Rusko šířilo dezinformace, ale i tak tu teď jsou. Poděkoval divákům, že se nebáli přijít na jejich přednášku.
25:40 Kolik procent lidí se po skončení války vrátí na Ukrajinu?
Zhb říká, že neví, že není etnolog, ale voják.
Moderátorovi jde ale jen o jejich dojmy poté, co byli deset dní v Evropě.
Hatz si myslí, že se vrátí minimálně polovina.
27:00 O špatném dni v Andělově životě
Anděl popisuje svůj špatný den, kdy pochopil zlo války. Je povoláním hmoždíř, ale musel trochu změnit svou práci. Stal se kulometčíkem. A po jednom útoku jeho, bratra a otce manželky zavalila hlína. Trčely mu jen nohy, jinak byl zasypaný. Byla to obrovská síla. Nemohl dýchat. Měl jen pár sekund. Pěstmi tu sílu překonal. Vzal lopatu a začal vykopávat zavalené lidi. Slyšel křik. Vykopal prvního, ten už se se životem rozloučil a zase slyšel jejich ošklivé hlasy.
30:00 Hatzův zábavný příběh
Hatz se měl podle moderátora na přednášku obléct normálně, což pochopil tak, že může přijít v havajské košili. K tomu se vztahuje i zábavná historka z Kramatorsku, kde mu zelená havajská košile přišla taková dobře maskovací a chtěl v ní jít do útoku, ale ostatní mu pohledem naznačili, že se zbláznil. A zakázali mu v košili bojovat. Ale na cvičiště dál chodí v havajských košilích.
31:50 Zastaví se ruská vojenská mašinérie?
Existují domněnky, že pokud padne Ukrajina, ruská mašinérie půjde dál na Evropu. Anděl s tímto tvrzením souhlasí. Do rukou jim padlo několik zajatců, ti si mysleli, že Ukrajina padne za tři dny.
Hatz k tomu dodává, že Rusové útočí i na jiné země a z pohledu historie se zastaví, až si vylámou zuby.
Podle Lea je jim jedno, kde budou bojovat. Když je pošlou na pozice do Polska, ani si nevšimnou, že jsou v Polsku.
Otázky z publika
Následovaly otázky z publika. Student jaderné fyziky se ptal, jestli potřebují, aby pro ně vyráběli zbraně. Hatz mu odpověděl, že by bylo dobré, kdyby si mohli vyrábět zbraně sami, kdyby nebyli závislí na Západu a mohli si sami rozhodovat, jak zbraně použijí.
Leo připomněl, že vliv Ruska na Evropu je velký, v průběhu 90. let došlo k migraci Rusů do Evropy, zejména do Německa a Česka, Rusové žijí na jejich území už třicet let a považují se za Němce i Čechy. Ve skutečnosti ale dělají stále pro Rusko. Je to smutný obrázek.
V diskusi s diváky dále zaznívalo, že to nejnutnější, co potřebují, jsou zbraně. Potřebují kvalitní protivzdušnou obranu, dělostřelectvo a více zbraní. F-16 budou důležité, pokud budou existovat lidé, kteří je budou umět využít.
Pokud jde o české zbraně, navzdory novinovým článkům s nimi má Hatz dobré zkušenosti, používal české kulomety a byly dobré.
Do diskuse vstoupila také matka, jejíž syn odjel z Prahy bojovat za ukrajinskou armádu, ale už je tam dlouho a stále nedošlo k rotaci vojáků. Zhb matce říká, že situace na frontě je taková, že rotace není možná, nemohou je nechat odejít. Hatz byl 11 měsíců u Bachmutu, pak byl převezen naléhavě do Avdijivky, následně šli plnit těžké úkoly na Charkov. Všude jsou těžké boje. Leo k tomu dodává, že v jeho jednotce bojují i Češi a Britové. Aby mohli přijít noví vojáci, musí projít základním vojenským výcvikem.
Odkazy:
Ukrajinští vojáci plánují nábor v Praze. Klub jim na akci vypověděl prostor
Elitní ukrajinští vojáci v Praze, křiklounů všude plno a igelitka s „bombou“
