Středa 29. května, 2024
Evropský rozhled

Poznatky z přednášky o Nové generaci krajní pravice v Rusku

Záznam z přednášky o Nové generaci krajní pravice v Rusku je dostupný na YouTube.

 

V úterý 6. února ve 12 hodin moskevského času uspořádalo Výzkumné centrum Sova a mediální projekt „Země a svět“ online prezentaci o aktivitách krajně pravicových skupin v Rusku, zločinech z nenávisti a boji proti nim nazvanou „Nová generace krajní pravice v Rusku“. [1]

 

Výzkumné centrum Sova tvoří skupina odborníků, mezi jejichž zájmy patří problematika spojená s nacionalismem a xenofobií a formování a realizace protiextrémistické politiky v Rusku. Centrum vzniklo v srpnu 2023 poté, co došlo k likvidaci Informačního a analytického centra Sova, které existovalo od roku 2002.

Přednášky se zúčastnila Věra Alperičová, expertka centra Sova, Natálie Judinová, vedoucí sekce „Ruský nacionalismus a xenofobie“ centra Sova, a prezentaci byl přítomen také ředitel centra Alexandr Verchovskij. Událost moderovala Věra Ryklinová z projektu „Země a svět“.

Informace z přednášky jsme doplnili o poznatky z dalších nezávislých zdrojů.

 

Věra Alperičová o proměně krajně pravicových hnutí v Rusku

Věra Alperičová pojednávala o proměně ruských ultranacionalistických hnutích v posledních 24 letech.

V Rusku se mnoho ultranacionalistických skupin objevilo na přelomu tisíciletí, tak zvaných nultých letech. Skupiny byly spíše apolitické, zapojovaly se do pouličních bitek, spáchaly stovky útoků a vražd.

K jejich proměně dochází v desátých letech. Začínají pracovat na obrazu nacionalisty s lidskou tváří. Ultranacionalisté chodí v saku a kravatách. Stávají se více politicky aktivními a jsou méně radikální. Vytváří partnerství s liberály, dokonce s levicí, částečně se účastní velkých protestních akcí.

Ve čtrnáctém roce začal konflikt v Ukrajině. Neshody ohledně války vedly k rozkolům a hádkám na krajně pravicové scéně a nebyly překonány ani po zahájení „speciální vojenské operace“. Politická aktivita krajně pravicových příznivců Ukrajiny v Rusku byla minimální. Zvyšuje se na ně tlak orgánů činných v trestním řízení a někteří ultranacionalisté odchází do zahraničí.

Výrazným protiukrajinským aktivistou byl člen krajně pravicové organizace Rusič Jevgenij Rasskazov, přezdívaný Topaz, který se v roce 2014 zapojuje do bojů v Ukrajině. Na svém telegramovém kanále se věnuje válce a nabízí svůj pohled na vývoj na frontě. Členové Rusiče se v rámci kampaně fotí s mrtvými vojáky ukrajinské armády. Rasskazov dnes vyzývá k vraždění a mučení zajatců a navrhuje, aby manželky padlých ukrajinských vojáků byly zaměstnané jako prostitutky v Moskvě.

Skupinu Rusič vyšetřuje Mezinárodní trestní soud v Haagu kvůli válečným zločinům, kterých se měla na Krymu a Ukrajině dopouštět už od listopadu 2013. Jeden z vůdčích členů skupiny Jan Petrovskij (Vojislav Torden) byl v červenci 2023 zatčen ve Finsku pro podezření ze spáchání teroristických činů. Ukrajina vzápětí požádala o jeho vydání. V prosinci byl ale propuštěn z vazby a Nejvyšší soud rozhodl, že Ukrajině vydán nebude, neboť by byl vystaven zacházení, které poškozuje lidskou důstojnost.

V souvislosti s Anexí Krymu v roce 2014 Alperičová dále zmiňuje oligarchu Konstantina Malofejeva. Malofejev založil Cargrad TV, ultranacionalistickou ruskou zpravodajskou síť, která podporuje ruské vojenské operace a šíří kremelskou propagandu. Od roku 2014 se nachází na sankčních seznamech USA a EU. V květnu 2014 Malofejev organizoval ve Vídni setkání ruské elity s evropskou krajní pravicí. Účastníkem sjezdu byl například Putinovi blízký propagandista Alexandr Dugin. Malofejev finančně podporoval oddělení Krymu od Ukrajiny. [2]

Ruské nacionalistické organizace obecně podporovaly únorovou invazi do Ukrajiny. Po zahájení „speciální vojenské operace“ chodili nacionalisté na protiválečná shromáždění a vyvolávali na nich konflikty. Tato praxe se ale nerozšířila, protože ruská policie začala už několik dní po zahájení operace zatýkat demonstranty tak rychle, že se nacionalisté už nestihli s nikým do konfliktu dostat.

Téměř úplnou absenci pouličních akcí nacionalisté částečně kompenzovali online aktivitou, poskytováním informační podpory „speciální operaci“ a zapojením se do „informační války“ a „boje proti ukrajinským fakenews“.

Nejaktivnější byl v tomto ohledu Vladislav Pozdňakov, vůdce zakázaného hnutí Mužský stát, které mimo jiné propaguje radikální formy xenofobie a misogynie. Jeho uskupení založené na národní patriarchální ideologii vyhrožovalo ruským feministkám a jiným ženám znásilněními a vraždami, na sociálních sítích zveřejňovalo jejich osobní údaje včetně adres a útočilo na ně ve virtuálním světě. Hnutí bylo propojené s hnutím incelů, muži, kteří žijí v nedobrovolném celibátu, protože nedokáží navázat vztah se ženami. Jsou frustrovaní a svá selhání svádějí právě na ženy. Jde o velmi nebezpečný novodobý jev, který už nejednou způsobil smrt žen. Například Scott Beierle v listopadu 2018 v jógovém studiu ve floridském Tallahassee postřelil 6 žen, 2 po útoku zemřely. [3]

„Nejenže publikoval spoustu materiálů o „speciální operaci“, ale také vyzval své příznivce, aby na ukrajinská telefonní čísla zasílali zprávy s výzvou k vyhnutí se vojenské službě a nepodporovali rozhodnutí ukrajinského vedení. Na Telegramu psali komentáře do „nepřátelských“ kanálů s cílem zasévat paniku a přesvědčit jejich návštěvníky o brzkém vítězství ruských jednotek. Spamovali telefonní čísla poskytnutá ukrajinskou stranou určená k hledání příbuzných mezi ruskými vojáky zabitými na Ukrajině a podobně. V polovině jara jeho aktivita v této oblasti poněkud opadla a Pozdňakov přešel k prorokování o nevyhnutelnosti jaderné války, na což nabádal své kolegy, aby se připravili, dokonce vytvořil poměrně podrobné instrukce, uvádí Alperičová ve své studii o vztahu Pozňakova k druhé fázi války. [4]

V roce 2023 vzniká celá řada organizací, které jsou prokremelské a podporují současný politický režim. Šíří informace nejprve na desítkách telegramových kanálech a pak se tyto informace objeví v ruském mainstreamu.

 

Natálie Judinová o potírání extrémismu v Ruské federaci

Expertka na ruský nacionalismus a xenofobii popsala několik konkrétních případů kriminality spáchané ruskými nacionalisty a předložila grafy, jak se daří policii tyto případy rozkrývat. Některé současné případy rozkryté ruskou FSB už spíše souvisejí protiukrajinskou propagandou.

„Úpadek ruského nacionalistického hnutí začal již v roce 2012 a stal se zřejmým po anexi Krymu v roce 2014, kdy se nacionalisté rozdělili kvůli „ukrajinské otázce“. Po zahájení „speciální vojenské operace“ v únoru 2022 čelily ruské nacionalistické opoziční politické organizace hluboké krizi, zatímco ty loajální k režimu stagnovaly,“ uvádí ve studii Judinová. [5]

Úpadek byl patrný v počtech účastníků každoročního „Ruského pochodu“, který připadá na 4. listopad. Mezi lety 2013 až 2019 (předpandemický rok) klesly jejich počty až čtrnáctkrát. Pokles aktivit byl strmější mezi podporovateli Ukrajiny než mezi podporovateli Doněcké a Luhanské lidové republiky. Stát v tomto období potlačoval jakoukoliv pouliční aktivitu ultrapravice, zejména však „proukrajinských“ pravičáků. Důvodem ale nebyl jejich příklon ke Kyjevu, ale jejich údajně větší radikalismus než u zbytku ultrapravicové scény. Zdá se, že úřady nevidí hrozbu ani tak v ideologickém radikalismu jako takovém, ale spíše v radikalizaci jakékoliv opoziční aktivity, o níž si myslí, že by mohla podkopat stabilitu.

V posledním desetiletí násilí klesalo, ale v uplynulém roce vzrostlo a už je na úrovni roku 2015. Obětmi vražd se stávají etničtí cizinci, domorodci z Kavkazu, Asiaté a lidé tmavé pleti, tedy ti, kteří nejsou slovanského vzhledu.

Výzkumné centrum SOVA má problémy získávat informace z oficiálních zdrojů, zjišťuje je z médií a od lidskoprávních organizací, ale také od samotných ultrapravičáků, kteří se svými činy chlubí na internetu. Videa z útoků zveřejňují na telegramových kanálech. Počty kanálu se rozmohly ve velké míře v roce 2012.

Judinová uvádí případ již zesnulého Maxima Marcinkeviče (zvaný Tesak), který založil neonacistickou organizaci Format­‑18 (Формат18), ozbrojené křídlo Národní socialistické společnosti (Национал­‑социалистическое общество). Na jeho internetové stránce se objevovaly záznamy z útoků na cizince, jako byli asijští pracovníci a bezdomovci.

V roce 2010 založil skupinu, která se jmenovala Occupy Pedophilia (Оккупай­‑педофиляй). Skupina bojovala proti pedofilii a za mnohem tvrdší tresty pro odsouzené pedofily. Jejich boj přitahoval ultrapravičáky, kteří natáčeli své útoky na gaye a videa šířili prostřednictvím internetu. Údajnými pedofily tak byli ve skutečnosti homosexuální muži. Členové skupiny se vydávali za homosexuály a když oběti nalákali do soukromých bytů, stali se obětí násilného činu, včetně nuceného orálního sexu natáčeného proti jejich vůli na kameru. Human Rights Watch uvádí, že některé oběti utrpěly zlomeniny kostí, u jiných se rozvinula deprese nebo úzkost a zůstávaly doma kvůli strachu z dalších útoků.

Některá videa na stránkách Formátu­‑18 byla fiktivní povahy a Marcinkevič v nich propagoval nenávist vůči černochům a antifašistům. V jednom případě zveřejnil popravu tádžického drogového dealera, kterého v oblečení členů Ku­‑Klux­‑Klanu oběsili a rozřezali. I tento útok se ukázal jako zinscenovaný. Řada jeho stoupenců ale následně spáchala skutečné vraždy, nejznámější video zobrazovalo vraždu Tádžika a Dágestánce. V té době byl Marcinkevič sice ve vězení, nicméně se během výslechu přiznal k vraždám několika mužů neslovanského vzhledu a ruské prostitutky. Svědčil i proti účastníkům dalších vražd a přivedl vyšetřovatele k tělům obětí.

Dne 16. září 2020 byl Marcinkevič nalezen mrtvý ve vyšetřovací vazbě v Čeljabinské oblasti, kam byl umístěn poté, co se přiznal k vraždám z nenávisti. Bezpečnostní kamery poblíž jeho cely byly tu noc nefunkční a čekala ho cesta do Moskvy, kde měl vypovídat ohledně trestného činu z roku 1999.

Nedávno Jekatěrinburgem otřásla vražda postgraduálního studenta Françoise Ndjelassiliho z Gabonu. Na sociálních sítích, i v českém prostředí, se šířilo video se dvěma policisty, kteří vraždě ze svého služebního vozidla přihlíželi a nezasáhli (ačkoliv o to byli požádáni). Ndjelassili studoval na Uralské federální univerzitě a 18. srpna 2023 zemřel v boji s místním obyvatelem Daniliem Fominem, který mohl být napojen na ultrapravicové organizace. Podle Ndjelassiho přátel k němu v restauraci Burger King přistoupili dva muži, rasisticky ho uráželi a nakonec ho bodli nožem. Ndjelassili vykrvácel. Jiná verze hovoří o tom, že Ndjelassili začal flirtovat s mladou ženou, kterou doprovázeli tři Rusové. Uzavřený neonacistický kanál na Telegramu začal pro Fomina vybírat peníze na právní náklady spojené s incidentem, nicméně rodiče Fomina uvedli, že poplatky za právníky platí ze svého a o žádné sbírce nevědí.[6]

Podle Judinové ve stejném roce zemřel jeden člověk při úklidu v Novosibirsku, protože byl zaměněn za narkomana, a jiná xenofobně orientovaná skupina, kterou centrum SOVA sleduje na Telegramu, zavraždila bezdomovce.

Xenofobní skupiny neútočí jen na lidi, ale také na domy, kde žijí. Migranti zmiňují propíchnuté pneumatiky u aut a jiné útoky na majetek.

K vraždám docházelo v Rusku už v prvním desetiletí nového milénia.

Dne 19. ledna 2009 byl v Moskvě zastřelen právník a lidskoprávní aktivista Stanislav Markelov spolu s novinářkou Anastázií Baburovou. Vinnými z vraždy byl shledáni ruský nacionalista Nikita Tichinov a jeho přítelkyně Jevgenija Chasisová. V minulosti Markelov potíral ultrapravicovou scénu.

Mohl být však zabit ze zcela jiných důvodů.

V minulosti byl právníkem rodiny Elzy Kungajevové, mladé Čečenky unesené, znásilněné a uškrcené v březnu 2000. Bývalý ruský plukovník Jurij Budanov se přiznal k jejímu zabití a byl odsouzen k 10 letům vězení. Několik dní před vraždou právníka byl z vězení předčasně propuštěn, to o 18 měsíců dříve. Markelov byl zastřelen při odchodu z tiskové konference, kde oznámil, že se proti Budanovu propuštění odvolá k Evropskému soudu pro lidská práva.

Markelov také spolupracoval se zavražděnou opoziční novinářkou Annou Politkovskou a obhajoval četné oběti porušování lidských práv v Čečenské republice. V roce 2005 přispěl k odsouzení policisty Sergeje Lapina, který byl uvězněn za mučení a zmizení mladého Čečence. [7]

V Petrohradě byl zaznamenán případ Ázerbajdžánské mafie, která ve městě napadala náhodné kolemjdoucí a vyvolávala rvačky. Aktivisté si útoky natáčeli a zveřejňovali je v telegramovém kanále „Život tuláka“. Tvůrcem kanálu byl rodák z Ázerbajdžánu s ruským občanstvím Timur Mukhtarov s přezdívkou Sejmur Bakinský. Členové Ázerbajdženské mafie byli mladí muži ve věku 17-18 let, většina z nich byla občany Ázerbajdžánu a Tádžikistánu, ale někteří měli pasy Ruské federace. Hlavní podezřelý z útoků, Tural Mamedov, přezdívaný Strýček Tural, je synem petrohradského podnikatele, majitele a generálního ředitele několika firem. [8]

V případu se angažoval Vladislav Pozdňakov, který Turalu Mamedovi vzkázal, že jejich mafii vyřeší policie. Tím ale ázerbajdžánskému kanálu paradoxně zvýšil sledovanost.

Judinová dále zmínila případ neonacistické skupiny Paragraf­‑88 (Параграф­‑88), která prováděla průzkum na pracovních a pobytových adresách šéfredaktorky televizního kanálu RT Margarity Simonjanové a novinářky Xenije Sobčakové. Během vyšetřování se zadržení přiznali k přípravě atentátu na pokyn Bezpečnostní služby Ukrajiny za finanční odměnu. Zadrženými osobami byli nezletilé osoby. Byla u nich nalezena útočná puška Kalašnikov s 90 náboji, nože a jiné zbraně pro boj z blízka, nacistická symbolika a literatura. [9]

Sedm údajných členů krajně pravicové skupiny bylo zadrženo v červenci 2023 v Moskvě a Rjazaňské oblasti. Mladí lidé byli podezřelí ze spáchání tří rasistických útoků, přípravy vraždy Simonjanové a držení zbraní a střeliva. Později FSB oznámila také plánování vraždy Xenije Sobčakové. V září 2023 byli obviněni dva ze zadržených.

Mezi zadrženými byl Michajl Balašov (18 let), ultrapravičák z Rjazaně Jegor Saveljev (22 let), Sergej Korolenkov, Nikita Novik (18 let), Maxim Zacharov (16 let), Daniil Gusev (17 let), Vjačeslav Emeljanov (17 let) a Maxim Solomatov (16 let).

Videa z policejní razie ukazují Hitlerovu knihu Mein Kampf, neonacistické graffiti a nálepky.

Později byl zadržen další údajný člen skupiny, žák moskevské školy Artem Ryzhenko.

Skupina se měla dopustit tří útoků v oblasti Bitcevského parku a moskevské stanice metra Novojaseněvskaja, útočit měla na Tádžikistánce a Uzbeka. Útoky natočila na videa a umístila je na internet.

Později se na telegramovém kanále neonacistické skupiny NS/WP objevila informace, že od zadržených bylo „vymáháno svědectví o přípravách teroristických činů a jejich vztazích s Ukrajinou. Nikdo z nich ale na Ukrajině nikdy nebyl“.

Podle ruského nezávislého média zaměřeného na antiputinistickou opozici Mediazony mohlo být přiznání vynuceno mučením. [10]

V březnu 2022 FSB oznámila zadržení správců online komunit ukrajinských radikálů v Rjazaňské oblasti. Šlo o neonacistickou komunitu založenou Jegorem Krasnovem, rodákem z Dněpru, která si říká Maniaci: kult vraždy (M. K. U). [11]

FSB uvedla, že Krasnov, který sídlí na Ukrajině, koordinoval kriminální aktivity M. K. U, dával členům pokyny a povzbuzoval je k teroristickým útokům a zločinům souvisejícím s extrémismem v Rusku.

Odhalení této skupiny dobře posloužilo zahraniční propagandě o „ukrofašistech“ – jen několik týdnů před totální invazí do Ukrajiny.

V roce 2021 Výzkumné centrum Sova obdrželo e­‑mail s odkazy na videa s násilnými scénkami zveřejněnými na Telegramu. E­‑mail byl podepsán skupinou M. K. U. Videa obsahovala scény nejméně pěti útoků na migranty a bezdomovce a jednoho žhářství. Dva útoky měly skončit smrtí „ruských okupantů“, na jiných jsou tři oběti sraženy k zemi a zkopány, postříkány sprejem. [12]

Moskevský investigativní novinář Ilja Barabanov uvedl, že se orgány činné v trestním řízení pokusily radikálně pravicovou ukrajinskou skupinu spojit s vězněným ruským politickým oponentem Alexejem Navalným. Údajně našly letáky M. K. U, které vyzývaly k účasti na shromážděních za Navalného.

Ukrajinští analytici a aktivisté StopFake popírají jakoukoliv spojitost mezi Kyjevem a údajnými teroristickými útoky plánovanými v Rusku.

Alexander Verchovskij, ředitel centra Sova, uvedl, že má pochybnosti o vazbách ruských krajně pravicových skupin s Ukrajinou. Rusko má celou řadu vlastních radikálů, nepotřebují nějakého zatčeného ukrajinského nacionalistu, aby jim říkal, co mají dělat. [13]

 

Odkazy:

[1] Презентация докладов Центра „Сова“, 6 февраля 2024 года

[2] Ruský oligarcha a ultrapravice: Putinův muž pomáhá separatistům

[3] Jdeme tě znásilnit. V Rusku hrozí feministkám a dalším „nemorálním“ ženám

[4] The Russian far right and the second Ukrainian campaign

[5] How the regime carries on the fight against Russian nationalists amid the war in Ukraine

[6] An African Student’s Murder Sheds Light on Russia’s Race Problem

[7] Russia: The murder of Stanislav Markelov and Anastasia Baburova

[8] – У участников азербайджанской мафии в Петербурге прошли обыски. Они избивали прохожих и снимали это на видео

[9] Создатель «Параграфа-88» рассказал о подготовке покушения на Симоньян и Собчак

[10] Арестованы неонацисты из группировки «Параграф-88». Двоим предъявлены обвинения

[11] FSB officials detain administrator of Ukrainian radicals‘ online communities in Ryazan region

[12] Videos with scenes of violence from M.K.U

[13] Pro-Kremlin Propaganda Says FSB Busted Neo-Nazi Terror Plot in 9 Cities