Evropský rozhled

Pieta za vepřínem

Evropští aktivisté uctili v pátek 13. června 2014 památku umučených vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku. Obřad proběhl v místech brány tábora, u zadního plotu současného vepřína, před časem modernizovaného s podporou evropských fondů. Pietní akt doprovodila prohlídka okolí vepřína s historickým výkladem Paula Polanského. Přístup českých institucí k historii českého koncentračního tábora pro Romy je podle něj stále velmi podivný.
Lety u Písku
Ve dnech 12. až 15. června 2014 se v Praze setkali aktivisté EGAM (European Grassroots Antirasist Movement, Evropského protirasistického hnutí zdola) na přípravném setkání k Evropským slavnostem romské hrdosti (European Roma Pride). Pořádající sdružení Konexe připravilo pro účastníky setkání na pátek 13.  června zájezd k vepřínu v Letech u Písku, do míst, kde v době Protektorátu Čechy a Morava české četnictvo vedlo koncentrační tábor pro Romy.

Prohlídku okolí bývalého koncentračního tábora provázel americký novinář Paul Polansky, který od doby, kdy v českých archivech narazil na první doklady o dlouho zamlčovaném táboře, systematicky studuje a zveřejňuje jeho historii. Kritizoval naučnou stezku a památník obětí romského holokaustu, spravované Památníkem Lidice, pro nepřesnost, ba i hrubé zkreslování zkutečnosti. Památníku vyčítá, že stojí na místě, kde byla pohřbena jen malá část obětí tábora, navíc svým rozvržením a stromy vysazenými okolo zakrývá, o jak velké pohřebiště jde, a datum každoročního oficielního pietního aktu se neváže k žádné významné události. Informační tabuli, která znázorňuje polohu koncentračního tábora v nezastavěném severozápadním rohu areálu vepřína, označil přímo za lživou, protože podle stavebních plánů tábora, které získal, stavby vepřína přesně kopírují půdorys baráků pro vězně.

V místech bývalé brány koncentračního tábora aktivisté přednesli projevy, ve kterých připomněli historii tábora a utrpení vězňů, a také kritizovali neochotu české vlády odstranit z území koncentračního tábora vepřín. Všichni odmítli argumentaci, že odstranění vepřína by bylo příliš nákladné. Miroslav Brož ze sdružení Konexe ocenil, že po nedávné týdenní blokádě vepřína přistoupil jeho majitel, akciová společnost Agpi, na jednání s aktivisty a vyjádřil ochotu vepřín přestěhovat bez přemrštěných nároků na odškodnění. Firma prý nežádá žádnou přímou platbu, a pokud dostane náhradní pozemek s vhodnými budovami, je ochotna zvířata a vybavení vepřína přestěhovat na vlastní náklady. Pach prasečí kejdy, který byl řečníkům výmluvným symbolem toho, jak český stát přistupuje k památce koncentračního tábora, se v mírném západním větru nesl směrem k oficielnímu památníku, kdežto na místě pietního aktu voněla spíše posečená louka s řebříčkem.

Někteří z účastníků drželi při vzpomínce na oběti romského holokaustu v rukou reprodukce obrazů i dobových fotografií znázorňujících život a smrt v koncentračním táboře. Soustrast a solidaritu s Romy vyjádřil zpěv romských písní a recitace básní věnovaných vězňům koncentračních táborů. Pietní obřad vyvrcholil minutou ticha, po které zástupci jednotlivých evropských států vpletli do plotu na někdejší hranici koncentračního tábora rudé květy. Na závěr skupina účastníků přidala ještě tichou modlitbu.

Než účastníci vzpomínkové slavnosti opustili vepřín, zastavili se ještě před jeho branou u rybníka Lipeš. Připomněli si, že do rybníka dozorci často vhazovali děti z tábora, a na památku zavražděných dětí vhodili do rybníka květiny. Historický výklad pak pokračoval ještě na nádraží v Mirovicích, které prý dodnes vypadá skoro stejně, jako když z něj odjížděly vlaky do Osvětimi, a na mirovickém hřbitově, kde byli pohřbíváni mrtví z koncentračního tábora, než rozloha hřbitova přestala stačit. Památku zavražděných Romů připomíná na hřbitově v Mirovicích několik pamětních desek a pietní sousoší. Seznamy jmen uvedené na pamětních deskách Paul Polansky doplnil informací, že podél celého vnitřního obvodu hřbitovní zdi leží pod zemí děti z tábora.

Pietní akt u vepřína v Letech uctil památku obětí nejúplnější genocidy Druhé světové války. Zároveň poukázal na přetrvávající neochotu českých institucí tuto památku si důstojně připomínat, jako bychom se snažili o genocidě, jejímiž pachateli nebyli Němci, ale Češi, mluvit co nejméně. Delegáti setkání EGAM se odtud vrátili k přípravě aktivit proti rasismu, pro dobré soužití a spolupráci národů a kultur Evropy, aby v ní už k žádné další genocidě nedošlo.

 

[nggallery id=25]