Středa 7. prosince, 2022
Evropský rozhled

Pieta za strážmistra Honzátka se změnila v zimu, déšť a pár facek

Milan Havlíček (bílovlasý pán s brýlemi) a Stanislav Šrámek (pán ukazující prstem) se dali do potyčky s antikomunisty. Novinářka Jenny Nowak (vpravo) pořizuje fotografie, načež dostane úder do obličeje.

 

Tak jako každý rok se i letos 28. září od 11 hodin uskutečnil v Čelákovicích, před bývalou stanicí Sboru národní bezpečnosti v Masarykově ulici, komunistický pietní akt za štábního strážmistra Jaroslava Honzátka, který zde sloužil a byl v roce 1951 zavražděn bratry Mašíny. Letos to bylo ale jiné, pietu přišla narušit početná skupina odpůrců komunistického režimu, která byla následně napadena dvěma komunisty.

 

Přestože byl den nepříjemně deštivý a mrazivý, do Čelákovic dorazila zhruba třicetičlenná skupina komunistů. A spolu s nimi i desetičlenná skupina odpůrců, která stála na druhé straně silnice. Nejvýraznější z nich byl David Šteffel s rudou vlajkou pověšenou na dlouhé tyči, popsanou však texty, jako KSSS = NSDAP, Stop Russia, 1968 i přikresleným hákovým křížem pod srpem a kladivem.

David Šteffel do megafonu předčítal zákon 198/1993 Sb., Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Pochopitelně už v tuto chvíli zaujali pozornost komunisty Stanislava Šrámka, který přeběhl silnici a dal se s nimi do slovní potyčky. Jiný komunista, který stál u provizorní značky postavené na chodníku, říkal, že by je dal popravit.

Odpůrci vedle zákona předčítali i jména osob popravených komunisty a komunisté do toho pustili z druhé strany cesty od SmartElektra českou státní hymnu.

První s projevem vystoupil Vladimír Duník, který každý rok říká na slovo stejný text. Již minulý rok mu David Šteffel projev přerušoval, ale tentokrát už mu nebylo vůbec rozumět. Antikomunisté byli podstatně hlasitější a hlasitější byla i hádka s komunisty, která se tam strhla.

Antikomunisté si konflikt natáčeli, což se druhé straně nelíbilo. Novinářka Jenny Nowak z Fóra 24 dostala úder do tváře, protože fotila. A jinému aktivistovi, který předčítal jména popravených, vytrhli z rukou papíry a hodili je zmačkané do mokré silnice. Účastníci potyčky se vystrkávali z chodníku až na frekventovanou cestu, kdy jeden z řidičů musel dokonce zpomalit, aby nikoho nesrazil.

Hlavními aktéry potyček byl již zmíněný Stanislav Šrámek, dále Milan Havlíček z vydavatelství Orego. Zdeněk Milata sice přes silnici přeběhl, ale po chvíli se rozhodl vrátit zpět k pietě.

 

 

S projevy to bylo špatné, nebylo nikomu rozumět. Ani kandidátovi na prezidenta Josefu Skálovi.

Vzhledem k deštivé situaci a narušování projevů se Vladimír Duník rozhodl letošní pietu zkrátit a nechal krátce promluvit pouze dobrovolníky, mezi kterými byl Stanislav Grospič, přehlušen aktivistickou houkačkou, a posledním řečníkem byl Zdeněk Milata, který již věděl, že musí do mikrofonu hodně křičet, aby jej vůbec někdo slyšel.

Zdeněk Milata antikomunisty nazval lůzou a fašistickou špínou, která zabila 25 tisíc komunistů. Nazval je vrahy a doporučil soudruhům, aby si jich nevšímali, protože je to pod úroveň komunistů, aby se špinili tímto lidským odpadem. Mluvil o tom, že komunisté zvládli pro tuto zemi vybudovat během pár let více budov a dálnic, než oni za třicet let demokracie. Nakonec uvedl, že strážmistr Honzátko si plnil svou občanskou povinnost, za kterou zaplatil svým životem.

Vladimír Duník závěrem organizačně připomněl, že pojedou v autech na hřbitov v Zápech, kde je rodinný hrob strážmistra Honzátka, položí na něj kytice, a poté se přesunou na Václavské náměstí v Praze podpořit demonstraci Česká republika na 1. místě. Vladimír Duník na demonstraci plánoval sbírat podpisy nutné pro kandidaturu Josefa Skály na prezidenta.

Během závěrečné řeči dorazili na místo přivolaní policisté a antikomunisté v davu soudruhů a soudružek snadno identifikovali Stanislava Šrámka. Druhého Milana Havlíčka nemohli v hloučku najít, protože ten si přes hlavu přehodil kapuci a postavil se k nim bokem přímo k ceduli na památku strážmistra Honzátka. Jelikož antikomunisté Milana Havlíčka nenašli, měli za to, že musel před příjezdem policie utéci.

 

Milan Havlíček se v okamžik příjezdu policie schovával pod kapucí u vzpomínkové cedule na strážmistra Honzátka.