Evropský rozhled koncem dubna opustil známé sociální sítě, protože jsem vyhodnotila, že jsou společensky škodlivé. Jde o sociální síť Facebook a X (dříve Twitter). Vypnuty byly nejen stránky Evropského rozhledu, ale také moje osobní profily. Jejich obnovení již do budoucna neočekávejte.
Doporučovaný a reklamní obsah skryl příspěvky přátel
Na Facebooku mi začal vadit všudypřítomný reklamní a doporučovaný obsah, o který jsem ale neměla vůbec zájem. Algoritmy způsobily, že jsem nakonec neviděla příspěvky, které publikovaly mé kontakty v přátelích a sledovaných, neviděla jsem, co publikují sledované stránky a co se řeší ve skupinách, kterých jsem členkou. Místo toho jsem viděla jen doporučovaná videa a sponzorovaný obsah, kdy tento se vůbec neshodoval s tím, o co projevuji zájem.
Můj Facebook byl najednou zaplaven videy o koťatech a štěňatech, rychlých nezdravých receptech k vaření a pečení, případně návody Udělej si sám, kdy některá tato videa, například výroba domácího akvária, byla spíš návodem, jak si akvarijní rybičky usmrtit.
Vyhodnocovací algoritmy
Facebook mi také pravidelně naznačoval, že monitoruje každý můj krok na síti. Například po jedné soukromé zprávě na téma sexuálního obtěžování, kdy jsem nejbližšímu kamarádovi popsala, kdy jsem byla svědkem takového jednání na pracovišti, kdy toto mělo být určené opravdu jen jemu, mi Facebook poslal notifikaci s vyjádřením, že zaregistroval v mé soukromé diskusi kriminální aktivitu, příspěvek zazálohoval, předal svým zaměstnancům k dalšímu vyhodnocení a následně mám očekávat, že informuje o mé soukromé zprávě místní policii.
Byla jsem též obětí blokování obsahu z absurdních důvodů. Například za zveřejnění fotografie z demonstrace, na které měl jeden z účastníků transparent z kalhotek. Jindy jsem dostala varování za podněcování náboženské nenávisti, protože jsem napsala, že Hanumán je indický bůh v podobě opice. Dopustila jsem se také projevu nenávisti, protože mě napadlo, že tak jako v IT fungují bílí hackeři, kteří hledají chyby v systémech, aby se zafixovaly dřív, než je odhalí kyberzločinci, mohly by fungovat skupiny bílých teroristů, které by se obdobně staraly o naši bezpečnost. Jednou jsem testovala, jestli je opravdu zakázané na sociální síti napsat jméno Tommyho Robinsona. Síť mě toto povolila napsat a můj příspěvek zněl pouze „Tommy Robinson“. Dlouho se nic nedělo, ale po půl roce síť vyhodnotila, že jsem příspěvkem porušila zásady komunity a za trest mi na měsíc zakázala živě vysílat. Živě jsem sice nikdy nevysílala, ale přišlo mi absurdní trestat mě za něco, co není prostě žádný zločin ani proti zákonům, ani proti zásadám komunity, ani proti etice.
Absurdní způsob ověřování identity
Sociální síť Facebook také nikdy nevěřila tomu, že se na ni přihlašuji právě já, a to přestože jsem měla aktivovaný MFA. Jediným důvodem k tomu bylo, že jsem odmítla jiné než nezbytné cookies. Téměř při každém druhém přihlášení jsem musela projít dodatečným ověřovacím procesem, který spočíval v tom, že jsem měla identifikovat z asi 20 komentářů 5 svých komentářů. Každý druhý den jsem tak četla 15 cizích komentářů, kdy Facebook vybíral ty opravdu hrubě urážlivé – a já si je musela přečíst. Na Facebooku jsem sice hlavně kvůli monitoringu jiných účtů, z nichž mnohé jsou též plné nenávisti, ale je rozdíl, když tento obsah vyhledáváte v době, kdy jste na nenávistný obsah připraveni, nebo když vás někdo jiný toto nutí číst v době, kdy chcete být na síti z jiného důvodu.
Nemluvím o tom, že tímto testem by prošel každý, kdo mě na síti aktivně sleduje a zná způsoby mého vyjadřování.
Shromažďování údajů bez uděleného souhlasu
V neposlední řadě jsem zjistila, že si Facebook přes externí firmy vede podrobné záznamy prakticky o celém mém životě.
Byl dokonce propojen s firmou, u které jsem zakoupila lokalizační čip, který mu posílal bez mého vědomí informace o mém každodenním pohybu a aktuální pozici, kdy si jsem jistá, že při zakoupení produktu jsem potvrdila smluvní ujednání ve znění, že moje lokalizační data budou chráněna a nebudou poskytnuta žádné třetí straně. Smlouvu samozřejmě v ruce nemám, protože šlo jen o text zobrazený v aplikaci při aktivaci čipu, který se musel odkliknout.
Facebook si dále ukládal odkazy na články, které čtu na zpravodajských serverech. Mnohé externí společnosti posílaly Facebooku údaje bez mého vědomí, protože souhlas o shromažďování údajů s možností toto odmítnout začaly používat až mnohem později, než jim ukládal zákon.
Facebook také neměl vždy možnost zablokovat si shromažďování takových údajů v jejich databázích předem, takže se člověk o tom, jak moc byl sítí sledován, dozvěděl vždy až zpětně.
Divné chování uživatelů Facebooku
I když jsem si na sociální síť přidala mezi přátele jen lidi, kterých si vážím a znám je všechny osobně z běžného života jako slušně vystupující osoby se stejnými zájmy (a účty jsem měla u nich přímo ověřené), na sociální síti se chovali mezi sebou navzájem nenávistně, byli se schopní pod mými příspěvky mezi sebou urážet.
Jindy a mnohem častěji příspěvek třeba viděli, informaci vstřebali, ale vůbec nereagovali.
Když se v realitě setkáte s kamarády, tak vám naslouchají, komunikují s vámi, nějak se tváří a vy vnímáte zpětnou vazbu, můžete i pochopit, že tohle téma je nezajímá a změnit řeč na něco více zajímavého pro všechny strany. Na sociální síti ale tento základní mechanismus mezilidské komunikace vůbec nefunguje.
Málo přátel
Síť mi také opakovaně naznačovala, že mít mezi přáteli „pouze třicet osob“ je málo, že to povede k nezobrazování jejich příspěvků, pokud si nepřidám více kontaktů.
Aktivně mi také vyhledávala profily, které mohu znát, a doporučovala mi s nimi uzavřít přátelství.
Tyto algoritmy ale moc spolehlivě nefungovaly, takže mi mezi přátele doporučovaly nejen ruské diplomaty, ale i jejich právníka, který obhajoval vory v zákoně a později osoby souzené za terorismus na Ukrajině. Pravděpodobně mi tedy síť doporučovala osoby, které se o mně možná na Facebooku „potají“ zajímaly, ale asi z jiného důvodu, než že by se chtěly se mnou kamarádit.
Odchod z Facebooku
Odejít z Facebooku tak bylo rozumným rozhodnutím, i když jsou s tím spojené komplikace. Ztratíte třeba přehled o chystaných událostech a při odchodu musíte zrušit svou stránku, pokud nemáte někoho jiného, kdo by ji spravoval.
Z Facebooku jsem tedy neodešla ze dne na den, ale až když jsem měla připravené „workaroundy“.
Velmi klíčová byla moje pozitivní zkušenost s Telegramem.
Telegram nezobrazuje lidem nevyžádaný obsah, jako jsou reklamy, doporučený a sponzorovaný obsah. Neuplatňuje žádné algoritmy, kterými by vyhodnocoval, jaké zprávy vám zobrazí a jaké nikoliv a v jakém pořadí. Nevnucuje vám ani, abyste po přihlášení viděli zeď příspěvků veškerého svého odebíraného obsahu. I když odebíráte třeba dezinformační obsah, nenutí vás ho hned číst a vidět. Můžete si zakládat vlastní složky a tam si odebíraný obsah roztřídit. Posílá vám všechny notifikace, které si lze vypínat a zapínat dle potřeby a časového plánu. V odebíraném obsahu lze vyhledávat dle klíčových slov, bez technických potíží můžete vyhledat i obsah dle data, nic před vámi není skryto.
Se svými kontakty můžete komunikovat na přímo, můžete využívat šifrované komunikace chráněné i před printscreeny (nikoliv ovšem před fotoaparáty), lze nastavit automatické promazávání zpráv na obou stranách. Kanály si můžete snadno i vyexportovat do podoby html stránky a uložit si je na věčné časy.
Na Telegramu s ověřenými účty fungují veškeré ukrajinské i ruské instituce, lze tam odebírat obsah publikovaný Volodymyrem Zelenským i Vitalijem Kličkem, GUR, SBU i ZSU, stejně jako příspěvky mluvčí ruského Ministerstva zahraničních věcí Mariji Zacharovové či ruských poslanců.
Zde podotknu, že právě nefiltrování obsahu a neurčování o čem a kdy vás síť notifikuje, může být důležité. Když jsou například raketové nálety, na těchto kanálech se o tom ihned objeví podrobné informace a uživatelům ve stejnou chvíli dorazí notifikace, pokud je na kanálu odebírají.
Na Telegramu samozřejmě nechybí nejvýznamnější mediální agentury, jako je třeba Nexta. Jsou tam i někteří čeští novináři, namátkou sleduji třeba Filipa Horkého.
Přestěhovala se tam i česká dezinformační scéna, kterou na Evropském rozhledu monitorujeme.
Koncem dubna už pro mě tak nebyl problém rozeslat svým facebookovým kontaktům hromadnou zprávu o mém odchodu ze sítě. Zhruba pětina lidí zareagovala a uložila si na mě nové kontakty, z níž zhruba polovina je začala i používat k pravidelné komunikaci. Zvýšil se i počet osobních setkání, když už nejsem lidem „na očích každý den“.
Spolu s mým profilem samozřejmě byla zrušena i stránka Evropského rozhledu, ale zdá se, že to nijak neovlivnilo návštěvnost webových stránek.
Twitter (dnes síť X)
Pokud jde o Twitter, situace na něm nebyla tolik špatná jako na Facebooku, ale i zde se zobrazoval reklamní obsah přímo v diskuzích a příspěvky byly zobrazovány podle doporučení algoritmů.
Častokrát mi chodily notifikace od účtů, které vůbec nesleduji, například od influencerky Jordanky Jiráskové, kterou ale zrovna nechci vidět ani slyšet.
Rozhodnutí začít síť pomalu opouštět padlo po omezení shlédnout na síti 300 příspěvků denně. Na limit jsem sice nikdy nenarazila, ale pochopila jsem, že i s touto sítí to začíná jít z kopce. Omezila jsem nejdříve psaní příspěvků a počet návštěv na síti.
S rozhodnutím sítě X zrušit seznam blokovaných profilů a povolit jim komentovat všechny příspěvky bez omezení, kdy mezi ně patří i osoby, které mě pronásledují šikanózním způsobem, s přihlédnutím ke skutečnosti, že jsem zároveň v České republice stále trestně odpovědná za obsah, který se pod mými příspěvky objeví, pokud jej včas neodstraním, nezbylo mi nic jiného, než na síti zrušit sama sebe – a tím i Evropský rozhled.
Plánované zombie apokalypsy na planetě X se nechystám osobně účastnit.
Evropskému rozhledu tak k dnešnímu dni zůstal aktivní účet na Telegramu a neaktivní účet na sociální síti VK.
