Ruská komunita sdružená kolem Nesmrtelného pluku a jejich čeští přátelé si v sobotu 8. května 2021 připomněli na Olšanských hřbitovech u Čestného pohřebiště sovětských vojáků 76. výročí konce druhé světové války. Pieta byla pojata jako hudební setkání, kterým provázeli Vladimír Vančický a Alexander Stepanov z folklorního souboru LEGIA. Zazněly především osvobozenecké písně v ruštině, ale objevila se i jedna píseň přeložená do češtiny. Na závěr diváci krátce představili své předky, kteří bojovali v druhé světové válce.
Shromáždění nebylo nijak nahlášené, ale u Čestného pohřebiště sovětských vojáků se na výročí konce druhé světové války od rána tradičně schází ruská vlastenecká komunita.
Od pomníku z přistavených reproduktorů široko daleko vyhrávala píseň Svatá válka (rusky Священная война), kterou v roce 1941 pouštěli na nádražích vojákům odcházejícím do boje. Pro tehdejší Sovětský svaz válka nezačala v roce 1939, ale až o dva roky později, kdy byli přepadeni německým Wehrmachtem. Píseň je symbolem odhodlanosti sovětského lidu bojovat proti fašismu a nechybí na žádném pietním shromáždění.
Po Svaté válce se rozezvučel dobový záznam moskevského rozhlasu z cyklu Hovoří Moskva (Govoriť Moskva, Говорит Москва) s nezaměnitelným hlasatelem Jurijem Borisovičem Levitanem. Jako první zazněla nahrávka z 2. května 1945. Ačkoliv dnešní generaci jméno Levitan už nic neřekne, jeho propagandistický hlas provázel tehdejší posluchače po celé období války. Oznámil lidu jak vpád nacistů do Sovětského svazu, tak i vítězství nad nacistickým Německem.
Cykly Hovoří Moskva přerušila ruská vlastenecká píseň Den vítězství (Děn pabědy, День Победы), která se váže ke konci Velké vlastenecké války.
Před zahájením prvního projevu zazněla ještě jednou Hovoří Moskva, a to z 22. června 1941, kdy Jurij Borisovič Levitan oznámil napadení Sovětského svazu Německem, ke kterému došlo nad ránem.
Vladimír Vančický měl jako jediný projev v češtině. V úvodu naznačil, že na pohřebišti mezi přítomnými mohou být nepřátelé a od nich je potřeba dodržovat si distanc stejně jako při epidemii. Jaké nepřátele měl na mysli už blíže nerozvedl. Zmínil však, že na pietních akcích vystupuje často, naposledy byl na Olšanských hřbitovech 5. května s Nočními vlky. Důležitější pro něj ale je, že se tu setkávají lidé, kteří soucítí a rozumí té oběti, která byla položena za naše životy. Udělali to, co by z dnešní mládeže málokdo udělal. Tehdejší vojáci ovšem věděli, za co bojují. Bojovali za svou a společnou budoucnost. A to je naprosto odlišná situace od té dnešní, kdy by vás poslali do války bojovat za cizí jachty a pozemky. Pozastavil se nad tím, proč by dnes někdo měl jít na smrt za cizí privátní teritorium, které mu nikdy nebude patřit a nebude na něm vítaný. Oni bojovali za svou zemi, která byla pro všechny společná.
Jako první píseň zazpíval s Alexandrem Stepanovem Poslední boj. Většina písní byla v ruštině, protože Rusové mají tento svátek rádi. Jeřabí tak byla jediná píseň, která zazněla v češtině. Vedle souboru LEGIA zpíval Vladimír Vančický ještě se Světlanou z „ansáblu“ Ruská duša a to Děsatnij náš děsatnij batalion (Десятый наш десантный батальон). Jejich soubory zpívají pravidelně pro Ercenka, což jsou Ruská střediska vědy a kultury.
Na místě byla k prohlédnutí kniha s dobovými fotografiemi z druhé světové války, kterou po celou dobu držel před sebou rozevřenou jeden z českých přátel.
Na závěr přítomní vyprávěli o svých předcích, kteří bojovali v druhé světové válce.
