V Praze, Brně, Jičíně, Opavě, České Lípě, Teplicích a Přerově proběhly v úterý 25. listopadu 2025 od 18:30 hodin občanská shromáždění pod společným názvem „Ne Mnichovu 2025: Neprodávejte Ukrajinu!“. Prozápadní aktivisté kritizovali Washington za to, že ustupuje Rusku, a spustili „vlnu občanského odporu“ proti nátlaku na Ukrajinu.
Nečekaně kritický tón vůči USA zazněl také přímo před americkou ambasádou v Praze a stavěl – ne jinak než – na historické paralele s Mnichovem 1938, českém historickém reflexu, který se aktivuje vždy, když velmoci tlačí oběť konfliktu do kompromisu.
„Svoboda se nevyjednává bez těch, kteří za ni umírají.“
Na pražské demonstraci zazněly čtyři krátké projevy zakončené světelným happeningem. Ještě předtím ale organizátor Michal Majzner přečetl krátký, zato výstižný text Matouše Bláhy z Koridoru UA, který už téměř čtyři roky jezdí za lidmi na Ukrajinu. A proto ví, že o budoucnosti Ukrajiny musí rozhodovat její občané, ne velmoci, ne dohody bez nich. Tím se aktivisté vymezili proti geopolitickému handlu.
USA dnes hrají podle not Vladimira Putina
První s projevem vystoupil Pavel Kosatík, spisovatel, scénárista a publicista, který se zabývá novodobými dějinami.
Kosatík upozornil na infiltraci americké debaty ruskými vlivovými operacemi. Doložil to příkladem ze sítě X, která zveřejnila mimo jiné IP adresy představitelů americké pravice, jež ve skutečnosti vyrábí své statusy nikoliv na serverech ve Spojených státech, ale v různých asijských zemích včetně Ruska.
Spojené státy vnímá jako zemi, která v posledních měsících rezignovala na vlastní zahraniční politiku a hraje ji podle ruských not Vladimira Putina.
„Je možné, aby si Američané neuvědomovali, do jaké míry je i jejich společnost infiltrovaná ruskou propagandou? Je možné, aby nevnímali, že jejich vláda prosazuje nikoliv americké, ale ruské zájmy?“ ptá se Kosatík.
V závěru připomněl Mnichov 1938 jako varování před appeasementem. Amerika je zvenčí zasažená míněním, že chování agresora má ve skutečnosti nějaký hluboký smysl, který je třeba chápat, podporovat ho a ustupovat mu. Když agresorovi zameteme cestu a nakrmíme ho krví nevinných lidí, bude podle těchto hlasů na světě nějakým podobným způsobem líp.
„Politice ustupování agresorům se říká appeasement. Někdejší Československo ho zažilo na vlastní kůži v roce 1938. Také v Mnichově bylo tehdejšími velmocemi řečeno, že sprostá agrese vůči cizí zemi má ve skutečnosti hlubší smysl, jemuž je třeba ustoupit. Lidskou empatii zasluhuje oběť, nikoliv útočník,“ připomněl Kosatík.
Na závěr apeloval na sebevědomou a demokratickou Ameriku.
Kosatíkův projev lze považovat za nečekaně tvrdou kritiku Spojených států z prozápadních kruhů, která na místě před ambasádou sklidila potlesk.
Tři velké příběhy Mikuláše Kroupy: od Hitlera přes Stalina až po Putina
Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum a vedoucí projektu Paměť národa, v historicky strukturovaném projevu připomněl tři zásadní historické události, ze kterých bychom si měli vzít ponaučení.
Rooseveltova chyba (1938)
V druhé polovině třicátých let Spojené státy zvolily politiku nevměšování se.
Roosevelt se dopustil zásadní chyby svého života, když v září 1938 Adolfu Hitlerovi ve všem ustoupil. Zvolil taktiku „Nás se Hitler netýká.“ Teprve v roce 1941, když už Hitler řádil v Evropě a Japonci zaútočili na Pearl Harbor, se Spojené státy vrhly do boje jako lvi a společně s hrdiny evropských národů vybojovaly svobodu. S nimi přicházela svoboda do Evropy, s rudoarmějci přicházel komunismus.
Chyby Západu ve studené válce
Mezi svobodným světem a světem otroctví lidé vybudovali vysokou železobetonovou zeď – železnou oponu. Ve světě svobody žili lidé v důstojnosti a svobodě. Každý dospělý člověk mohl o svém životě rozhodovat sám. Mohl si zvolit, jak bude žít, čím se bude živit, co bude studovat, kam bude cestovat, jak bude mluvit, zdali se třeba bude ucházet o politický mandát. V takovém světě se lidé podřizují pouze jediné věci, a tou je zákon. Nikdo nestojí nad zákonem.
Ten druhý svět, svět otroctví a komunismu, vybudoval – jako nacisté – síť koncentračních a pracovních táborů, vyvraždil elity národů Evropy, zabavil majetky, zakazoval lidem studovat, cestovat, rozhodovat o svém životě.
Podle Mikuláše Kroupy Američané udělali chybu, když naivně ustoupili Stalinovi. Jak to dopadlo? Studená válka přinesla miliony obětí. V Koreji, Afghánistánu, Africe, na Kubě i dalších místech lidé umírali.
Po desítkách let se Sovětský svaz zhroutil, protože lidé žijící v tomto otroctví řekli dost. Toužili po svobodě.
Současná válka na Ukrajině jako test Západu
Třetí příběh se odehrává v současnosti na Ukrajině. Opět jsme v pokušení ustupovat zlu. Mikuláš Kroupa místo politiky ústupků navrhuje jiná řešení – okamžité odstřihnutí Ruska od bankovního systému SWIFT, obchodní embargo a nutnost vyslat vycvičené vojáky Severoatlantické aliance na bojiště. A v neposlední řadě si uvědomit, že Ukrajina je Evropa a náš partner. Je to národ, který bojuje o přežití a svobodu.
Kroupovy návrhy byly nejostřejšími formulacemi večera.
Kompromis, který ignoruje zločiny agresora, není mír, ale investice do další války
Anastasiia Sihnaievska z Hlasu Ukrajiny popsala ústupky Ukrajiny Západu. Ukrajina navzdory složitým a často nejednoznačným situacím učinila stovky vstřícných kroků k americkým partnerům. Důsledně volila cestu diplomacie a spolupráce. Dokonce „převlékla“ Zelenského a přizpůsobila se očekáváním, jaká by oběť měla být – nemusí stát s nataženou rukou, musí všechno zvládat, i když v ten samý moment krvácí. Všechno zvládla. Ukrajinská armáda, včerejší civilisté, drží jednu z největších armád světa dál od hranic Evropy.
Sihnaievska následně popsala ukrajinskou frustraci z plánovaných kompromisů a kritizovala 28bodový plán jako zradu.
Na každou snahu o mír Rusko odpovídalo agresí. Celý svět byl obětí kybernetických útoků z Ruska, Rusko provokovalo ve vzdušném prostoru Evropy. Rusko vyhrožuje Evropě. Ale ani po letech plnohodnotné války s Ruskem neprobíhá žádný proces. Což svědčí o tom, že žádné mírové úsilí se nesnaží přivést agresora k odpovědnosti. Místo toho jsme svědky navrhovaného plánu, ve kterém jsou zrušeny sankce vůči Rusku a uvolní se mu ruce natolik, že bude moci pokračovat ve své propagandě a bude si připravovat další generace na to, aby jednou šly zabíjet za Putina, za ruský imperialismus, za peníze či cokoliv jiného do jiné země.
„Proč agresor nemůže nést odpovědnost za zničená města? Za zmařené osudy, za infrastrukturní škody, které odpovídají desetinásobkům rozpočtů celých států? Kdo to všechno bude platit? Otázka je otevřená. Víme odpověď, kterou bychom chtěli slyšet, ale nevidíme ji na papírech,“ uvedla Sihnaievska.
„Jako Ukrajinka můžu označit takový plán jediným slovem – je to zrada. Zrada všech těch, kteří položili svůj život. Je to zrada všech těch, kdo hledí do očí smrti. Všech, kteří jsou denně terorizováni raketovými a dronovými útoky. Všech, jejichž život už nikdy nebude takový, jaký byl před ruskou invazí.“
Pravidla mohou platit pouze pro ty, kdo mají důstojnost a čest je dodržovat. Teroristé ale za své činy neponesou odpovědnost?
A právě zde je třeba říct si otevřeně: kompromis, který ignoruje zločiny agresora, není mír, ale investice do další války.
Závěrem dodala, že místo snahy získat Nobelovu cenu míru by cílem mělo být dosažení míru.
Kdyby Zelenskyj utekl, ruské jednotky by dnes byly na hranicích ČR
Posledním řečníkem byl Mikuláš Minář, spoluzakladatel a předseda Milionu chvilek pro demokracii, který nastínil kontrafaktuální scénář s jasným dopadem, co by se stalo, kdyby Volodymyr Zelenský 24. února 2022 prchl ze země.
„V tenhle moment by s velkou pravděpodobností Rus stál na slovenských hranicích a ať se přihlásí ti z vás, kdo si myslí, že by se tam zastavil, když víme, co se na Slovensku děje. V tuhle chvíli by zřejmě Rus stál na českých hranicích,“ popisoval. „A představme si, co by se dělo. Z Ukrajiny by se stala obrovská zbrojní továrna, tam by žilo 30 milionů otroků, a kdo z vás si myslí, že by Putin z nich neudělal armádu, kterou by neposílal dál? Proč by mu mělo záležet na Ukrajincích, když mu nezáleží na Rusech? A pokud by mu nezáleželo na Ukrajincích, proč by mu mělo záležet na Slovácích a Češích? Nezáleželo by mu na nich. V tenhle moment je to Ukrajina, která drží doslova díky životům a krvi obránců na uzdě ty ruské hordy a brání tím i naši svobodu.“
Následně apeloval na české politiky, nejen na USA, aby neházeli Ukrajinu přes palubu, neboť spolu s tím by hodili přes palubu také Českou republiku, české občany a bezpečnost české země.
„Václav Havel řekl, že lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celkem je přesně tím, co otevírá dveře zlu. Prosím, nebuďme lhostejní a neotevírejme dveře zlu, ale nejenom proto, aby nepadla Ukrajina, ale aby jednou nepadaly rakety a drony na Ostravu, Brno, Prahu nebo Plzeň,“ rozloučil se.
Happening Kruh světla
Po skončení projevů aktivisté utvořili před americkou ambasádou kruh a symbolicky rozsvítili svítilny na svých mobilních telefonech.
Michal Majzner pozval na další akci, která se uskuteční ve čtvrtek 4. prosince 2026 od 18:30 na náměstí Václava Havla pod názvem „Evropo, Belgie, braňme se!“ na podporu mezinárodní iniciativy Make Russia Pay. Cílem shromáždění je vyzvat členské státy Evropské unie k rozhodnutí schválit reparační půjčku pro Ukrajinu a využít tak zmrazená ruská finanční aktiva pro obranu Ukrajiny, které by bez podpory v roce 2026 došly finanční prostředky.
Závěr
Před americkou ambasádou nezazníval antiamerikanismus, ale výzva: aby země, která se sama definuje jako lídr svobodného světa, opět jednala podle svých hodnot. A aby Evropa konečně převzala více odpovědnosti za bezpečnost kontinentu.
Ukrajina podle řečníků neprosí o soucit, ale o spravedlivý mír – takový, který nepřipraví půdu pro další válku.
