Na 50. výročí od začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy přesně ve 14:35 hodin se u pomníku maršála I. S. Koněva na náměstí Interbrigády v Praze – Bubenči konalo slavnostní odhalení zrekonstruovaného pomníku maršála Koněva včetně doplňující desky osvětlující jeho kontroverzní roli v následných historických událostech poté, co se podílel na osvobození Prahy před nacisty.
Shromáždění moderoval tiskový mluvčí Ondřej Šrámek, tiskový mluvčí z Prahy 6, oddělení komunikací. Jako prvnímu dal slovo starostovi zdejší městské části Ondřeji Koláři.
Starosta Ondřej Kolář (TOP 09) v úvodu vysvětlil, proč se rozhodli doplňující desku odkrýt v tak netradiční čas, jako je 14:35 hodin. Přesně před padesáti lety, 21. srpna 1968 ve 14:35, se sešlo Národní shromáždění Československé socialistické republiky, které odsoudilo invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa.
V roce 2015 byli zastupitelé na Praze 6 poprvé konfrontováni, že by měli odstranit pomník maršála Koněva z Dejvic. Řekli si, že půjdou cestou jinou. Rozhodli se již stojící pomník využít jako edukativní pomůcku – tedy že se budou snažit ukázat lidem, co se ve 20. století v Československu a v Evropě stalo. Proto se rozhodli na pomník umístit nové cedule s informacemi o životě maršála Koněva. Tyto informace budou úplné a nebudou zamlčovat, co se ve 20. století stalo. Maršál Koněv je příkladem, kdy se z osvoboditele může stát i okupant.
Nikdy nerozporovali, že Rudá armáda osvobodila část Československa. Nikdy nerozporovali, že Rudá armáda přišla 9. května do Prahy. Pouze se ohradili proti informaci z pomníku, která říkala, že maršál Koněv zachránil Prahu před zničením. Nová cedule má úplnější informace.
„Je důležité si uvědomit, kam patříme, abychom už nikdy nikomu nepatřili,“ uvedl starosta Prahy 6 větu, kterou mu říkal jeho známý a kterou považuje za důležitou.
V závěru svého projevu se zmínil o prezidentovi, který se rozhodl na výročí okupace mlčet, a poděkoval České televizi, že se rozhodla odvysílat projev slovenského prezidenta Kisky.
Kolářův projev byl rušen hlasitým pískáním na píšťalky. Z počátku to vypadalo, že se projev snaží narušit odpůrci nové cedule, ale Bára Štěpánová vzápětí přispěchala, aby vysvětlila, že komunisté, kteří přišli na shromáždění v rámci svého nesouhlasu s odkrytím desky, stojí tiše a disciplinovaně na jeho okraji, ale ten kdo píská a přerušuje projev, jsou nějaké paní, které pískají na komunisty, nikoliv na účastníky shromáždění.
Další ke slovu se dostal Jan Lacina, místostarosta Prahy 6, který zodpovídá za oblasti kultury, školství a vzdělávání. Ten se v úvodu opřel o transparent jedné z přítomných občanek, kde bylo napsáno „Socha Koněva = ostuda Dejvic“. Geograficky správně to nejsou Dejvice, protože pomník stojí v Bubenči.
Tři roky sliboval veřejnosti, že k tomuto odhalení dojde. Každý věděl, co se musí udělat se sochou – jedni tvrdí, že určitě musí zůstat, druzí tvrdí, že se musí okamžitě sundat, třetí vědí, že ten text by měl být úplně jiný a dost často mu to říkají lidé, kteří 20 let seděli v zastupitelstvu Prahy 6 a neudělali s tou věcí vůbec nic. Tak oni udělali tento krok a pokusili se Koněvovu politicko-vojenskou kariéru dostat do nějaké historické relevance. Podařilo se jim kolem něho rozpoutat společenskou debatu, což byl jejich nejdůležitější úkol na zastupitelstvu.
Zmínil roli vlasovců v pražském povstání, kdy se vrátilo do hry téma SMĚRŠ. To byla tajná policie v sovětské armádě, která odvedla v roce 1945 stovky Čechoslováků do ruských gulagů.
Socha maršála Koněva je z roku 1980, takže argumenty, že jde o poděkování Rudé armádě za osvobození se mu 35 let poté zdají liché. Považuje to za typický příklad lokajství, jaké tehdejší vedení Československa vůči Sovětskému svazu projevovalo. Socha je především značkou, kterou si ruské impérium označilo, kam až v té době sahalo. Troufá si říct, že dnes už sem ruské impérium nesahá, ale jak řekl Vladimír Kučera na Vítězném náměstí půl hodiny před ním, není to navždy, musíme o to usilovat.
Následně došlo k slavnostními odhalení desky.
Na shromáždění přišel nečekaně velký počet osob, mezi kterými nechyběl například Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu za TOP 09.
Z jiných politických uskupení bylo možné zahlédnout členy Pulse of Europe, například Tomáše Peszynského. Z veřejně aktivních osob přišli i mladí lidé, jmenujme Šimona Hlinovského.
Nechyběl kolektiv Evropských hodnot.
Monitoring odpůrců shromáždění
Den před slavnostním odhalením zrekonstruované sochy maršála Koněva se na stejném místě konala vzpomínková akce bitvy u Kurska, na které se komunisté domluvili, že přijdou proti odhalení „nemorální“ dovysvětlující desky tiše protestovat. Jak se domluvili, tak se i stalo.
Mezi prvními byla na místě Eva Holečková ze Slovanského výboru, která v minulosti odcestovala na XI. Všeslovanský sjezd do Moskvy.
Krátce po ní se objevil Oleg Solodukhin, zástupce ředitele Zastupitelství Rossotrudničestva v ČR. Ten ale stál mimo komunistický hlouček a nezúčastnil se ani shromáždění z předešlého dne.
Mezi dalšími se dostavil komunista Josef Gottwald, dokonce i tehdejší člen předlistopadové kontrarozvědky Ivan Hrůza, který se zaměřoval na „závadovou mládež“. Za Vojáky proti válce dorazil jejich předseda Jiří Bureš.
V hloučku komunistů jste mohli zahlédnout Natašu Weberovou, častou účastnici komunistických akcí a delegátku výpravy do Korejské lidově demokratické republiky. Je členkou Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan (kldr.info). V květnu nesla věnec na pietním aktu Českého svazu bojovníků za svobodu – spolu s příslušníky Armády ČR a významnými politiky z několika zemí.
V ošuntělém oblečení snadno zaměnitelný za bezdomovce přišel Karel Srp starší, který podle dokumentů Státní bezpečnosti figuroval jako její tajný spolupracovník HUDEBNÍK, a to v kategoriích důvěrník a agent. Jako předseda Jazzové sekce zorganizoval Srp koncem února 2013 soukromou oslavu pro prezidenta Miloše Zemana a ten jej v říjnu vyznamenal medailí Za zásluhy.
Z dalších významnějších politiků přišla Ivana Levá a Marta Semelová, obě bývalé poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Protestovat proti pamětní desce možná chtěla také Vladimíra Vítová, z Aliance národních sil a Českého mírového fóra, ale dostavila se po skončení slavnostního odhalení cedule, kdy většina účastníků již odcházela.
Shromáždění dokumentoval Roman Blaško.
