V neděli 13. února 2022 v 16 hodin se před Velvyslanectvím Ukrajiny v Praze sešli věřící z různých církví a modlili se za Ukrajinu a za mír. Podnětem ke shromáždění bylo rostoucí znepokojení s vývojem události kolem Ukrajiny, která je od roku 2014 v některých svých oblastech okupována Ruskem. Nyní hrozí, že 400 kilometrů od nás propukne válečný konflikt. Modlitby byly proneseny i před ruským velvyslanectvím a na Stromovce, kam se následně lidé přesunuli.
Shromáždění moderovala Marie Jílková, která jako první předala slovo organizátorce Martině Hanusové. Ta v krátkosti poděkovala české vládě, že nabrala kurz správným směrem a projevuje solidaritu Ukrajině i Tchaj-wanu.
Ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis poděkoval za podporu ze strany mezinárodního společenství, a to včetně za podporu, která se dostala ukrajinské armádě. Připomněl, že například v tomto týdnu doprovázel českého ministra zahraničních věcí Jana Lipavského na Ukrajinu. Poděkoval za munici, kterou česká vláda Ukrajině poskytla, a doufá, že ji nebudou muset použít.
Českobratrský evangelický duchovní Tomáš Trusina připomněl, že ze společnosti pomalu mizí pamětníci druhé světové války. Současná společnost považuje svět bez války již za samozřejmost, ale nebude spekulovat, jaký podíl na tom má bolševický boj za mír. V těžkých chvílích víra křesťanská vede k tomu nerezignovat, nestáhnout se. Shromážděním chtějí jasně deklarovat, že jim na bezpečí Ukrajiny záleží. Navrhuje podpořit neziskové organizace a případně přijímat uprchlíky, budou-li.
Farář Mikuláš Vymětal pronesl modlitbu, kterou společně napsali představitelé Světového reformovaného svazu:
Někdy je obtížné poslouchat a číst zprávy.
Když se však týkají tváří, které známe
a hlasů, jež jsou nám blízké,
bývá to ještě těžší.
Pane Bože,
prosíme tě, uchovej ukrajinský lid hluboko ve svém srdci.
Chraň je, modlíme se:
před násilím,
před politickými hrátkami,
před využíváním a zneužíváním.
Daruj, modlíme se:
národům světa odvahu
a moudrost,
aby se postavily za spravedlnost,
a stejně tak odvahu,
aby se dovedly postarat a být štědří.
Pane, ve svém milosrdenství
od nás všech vzdaluj
naše sklony,
které hledají, jak by vládly ostatním.
Zbav nás těch vlastností,
které vedou k prosazování vlastních potřeb a přání
před přáními a potřebami druhých.
Uč nás, jak žít v lásce
a důstojnosti
a v respektu – podle tvého příkladu.
Ve tvém jménu a skrze tebe,
Amen.
Poté se účastníci již bez ukrajinské diplomatické mise přesunuli před Velvyslanectví Ruské federace v Praze. Zde promluvila například Věra Roubalová Kostlánová, jedna z mluvčích Charty 77, která pracuje jako psychoterapeutka s lidmi, kteří prožili válečné hrůzy i hrůzy holocaustu.
Po ní se slova ujal poslanec Hayato Okamura, který vyslovil stanovisko, že s autoritativním režimem, jako je ten ruský, musíme vytrvat v dialogu, jako se o to snaží státníci včetně ministra zahraničních věcí Jana Lipavského. Zároveň ale takový režim potřebuje vnímat sílu toho, kdo mu oponuje. Kombinace usilovného diplomatického vyjednávání se soudržností v rámci aliance NATO a EU je správná. Závěrem připomněl, že máme své historické zkušenosti roku 1938 a 1968 a nesmíme Ukrajince opustit, nesmíme je nechat spadnout do zkázy.
Mikuláš Vymětal před ambasádou přečetl svědectví z Ruska a Ukrajiny.
První svědectví pocházelo od moskevského luterského arcibiskupa Brauera, který je hluboce znepokojen nad tím, co se děje v jeho zemi. Oba národy mu leží na srdci. Poslední signály možné války jsou obzvláště děsivé. Prosí Boha, aby je zachránil od politické svévole, od moci zla a krveprolití. Obrovské nasazení ruských jednotek podél hranic s Ukrajinou, manévry ruské armády v Bělorusku, manévry na moři a vyhraněná rétorika znamenají, že mnoho lidí očekává, že bude válka. Jediné, čím si nejsou jistí, je kdy. I od partnerů v Rusku slyší, že jsou velmi znepokojeni. Sami zažívají, jak se situace zhoršuje, občané mají pocit, že jsou rukojmí svých politiků. Modlí se, aby se v politické agendě brzy objevily náznaky naděje.
Svědectví z Ukrajiny bylo od pastora luteránské farnosti sv. Kateřiny v Kyjevě. Mnoho lidí v Kyjevě se bojí, ale lidé jsou zvyklí žít s nejistotou a strachem, a proto každodenní život pokračuje jako obvykle.
Závěrem před ambasádou zazpívali Laudate omnes gentes a přesunuli se do Stromovky, kde za tmy z bílých svící utvořili srdce, v jehož středě napsali UA jako Ukrajina. Každý, věřící i nevěřící, mohl pronést přání a u toho zapálit jednu svíci.
