Dnes jsem jela před polednem rychlíkem z Prahy do Českých Budějovic. Naše cesta skončila velmi záhy na stanici v Uhříněvsi. Osobní vlak City Elefant, který projel stanicí krátce před námi, srazil Ivetu Bartošovou. Informace se šířila rychle, cestujícím to do vlaku volali příbuzní, já se totožnost dozvěděla přímo z rádia.
Po osmdesáti minutách se rychlík vydal krokem po vedlejší koleji. Celá oblast byla uzavřená červenobílou páskou. Kolem ní postávali profesionální fotografové ze všech možných deníků a snažili se najít úhel, kterým by mrtvou Ivetu Bartošovou nafotili. Někteří kvůli exkluzivním záběrům sami lezli do kolejiště, byť po něm projížděly vlaky. Marně.
Členové složek IZS se před projíždějícími soupravami snažili skrýt ostatky pod černou přikrývkou. Přesto zpod ní čouhaly její nohy, které ležely uprostřed kolejiště. V kolenou jemně ohnuté v černých elastických kalhotách a na chodidlech obuté černé boty se dvěma bílými pruhy. Vypadala, jako by snad jen na těch kolejích spala.
Mohla jsem vám její ostatky vyfotit, ale odmítám se přidávat k těm, kteří z neštěstí druhého dělají senzaci. Míra nenávisti a bezcitnosti, která se šíří českým mediálním prostorem, je neuvěřitelná a měli bychom se proti ní přísně vymezit.
