Dnes jsem si pro čtenáře Evropského rozhledu vybral téma „Jak se žije těžce zdravotně postiženým v Dánsku“, aneb rozhovor s mým přítelem, panem Jiřím Zadražilem, který měl jakožto student možnost osobně seznámit se s poměry ve shora uvedené zemi.
Jiří, ty jsi tam byl jako student, jakožto nevidomý, můžeš nám povědět něco o
tom, jaké dojmy na Tebe udělalo sociální zajištění a možnosti pro život v
Dánsku?
Ahoj Mirku, jasné trochu na úvod: Do Dánska jsem jel v rámci projektu european
line, který pořádala dánská vláda s EU, pro nové členské země, které
přistoupily do EU v roce 2004. Zjednodušeně řečeno, Dánsko chtělo naučit
účastníky projektu alespoň něco o jejich sociálním systému a jejich vize byla
ta, že ti lidé to pak budou se snažit prosadit ve svých domovských zemích. Co
mě nejvíce zaujalo bylo to, že mají odlišný přístup k těžce zdravotně
postiženým. Snaží se je integrovat do společnosti tak, aby se cítili pokud
možno jako plnohodnotní partneři mezi vidícími, obecně řečeno, nepostiženými.
Další věc je, že v dansku se odvádí 40 až 60 procent platů do státní sféry,
která je pak schopna zajistit velké části postižených osobního asistenta formou
příspěvku na péči, kterým si svého asistenta dotyčný platí. Ve škole, kde jsem
byl, byla jedna nevidomá, která měla asistenta 24 hodin denně.
To jsou velmi zajímavé záležitosti. Komu jste vy, jako skupina studentů,
předali výstupy k zhodnocení? Myslíš, že se těmi věcmi poté někdo zabýval, aby
se ty pozitivní nálezy, ke kterým jste dospěli, nějak uplatnily u nás, v ČR?
Opravdu bylo na nás, komu to pak řekněme, já osobně jsem to vyprávěl různým
nevidomým, ale setkal jsem se i s reakci typu nojo, Dánsko, tam je úplně
odlišný systém, u nás by to nešlo, tady by nikdo nebyl ochoten dávat tolik
peněz do sociálního a celkové i státního systému.
O daňové zátěži se u nás mluví dosti odmítavě, lidé, hlavně z pravé části
politického spektra si myslí, že by se o postižené měly starat hlavně nadace a
soukromé fondy. Můj názor je, že toho u nás dosáhnout nelze, naše zdivočelá
země ztrácí to podstatné, chtít pomáhat slabým. Myslíš si, že v Dánsku jsou na
tom s etikou a morálkou tak špatně, že musí zajišťovat potřeby slabých tak
vysokými odvody formou legislativní represe, nebo jim to nevadí?
To je základní kámen toho sociálního systému, ale když si vezmu, tebe jako
příklad, dejme tomu, že jsi zdravý a přijdeš o práci, tak asi 6 měsíců nebo až
rok dostáváš od pracáku plnou mzdu, takže ten systém je opravdu propracovaný a
to jen kvůli tomu, že se do něj odvádí tolik peněz. U nás by podle mého názoru
po zavedení toho, že každý musí odvádět 40 nebo až 60 procent vypukly velké
nepokoje, zcela určitě generální stávka. U nás je velká neúcta ke státu, za to
v Dánsku je úcta ke státu hodně velká. Ty odvody nejsou jen na postižené, ale i
na zdravé, když se dostanou do úzkých – ztratí práci.
Zde je odkaz, abyste si mohli udělat představu; jsou tam i fotky. Je to v
Angličtině, ale určitě to zvládnete: http://www.egmont-hs.dk/english
Aha, to je zajímavé. Uvažují tedy Dánové úplně jinak, než Češi? Kdybych se
pokusil zavést tak velké odvody u nás a zdůvodnil to tím, že přece každý, i
zdravý, má právo žít po ztrátě zaměstnání půl roku, nebo i rok za plnou částku,
která dělala jeho mzdu když pracoval, tak bych se zajisté dostal do problémů.
Dostával bych otázky, proč by lidé měli dostávat zadarmo peníze bez práce,
ptali by se, kde je motivace pracovat, když je jednodušší žít že sociálních
dávek. Potvrdíš mi tedy, že Dánové, ač jsou členy EU, mají úplně odlišnou
mentalitu od té naší a že jsou v pomoci druhým vyspělejší?
Přesně tak, i když ne tak jednoznačně, i naše země udělala velký pokrok, ale
ještě je hodně co dohánět, i sami Dánové uznávají, že u nás se pro postižené
dělá hodně. Napr. taková maličkost pro nevidomého třeba dost důležitá – v
Dánsku nemají hlášení na nádražích. Ještě s tím platem, to by jsi se opravdu
dostal do velkých problémů, velká část obyvatelstva by ti říkala, že to je
nesmysl dávat tolik peněz do státní sféry, že se to stejně vytuneluje atd.
atd., a v tom je problém, dokud si budou úředníci a politici mastit kapsy z
našich peněz, nikdo nebude mít ke státu účtu. Tot můj názor.
Je to i můj názor. U nás, v ČR, máme mnoho velmi prospěšných věcí, dovolím si
říct, že i celosvětově na tom v jistých věcech nejsme až tak špatně, jmenujme
alespoň ten základ, jako například ozvučené přechody pro chodce, digitální
knihovny a další. Čtenáře by ale zajímalo, jak jsou na tom zdravotně postižení
Dánové například s bydlením, kolik je to stojí a jakou mají kupní sílu?
Co mi tak nějak zůstalo v hlavě, tak plný důchod je v Dánsku 10.000 Dánských
korun, z toho na bydlení dají asi 6.000 až 7.000 Dánských korun. Co se týká
práce, tak Dánsky zdravotně postižený dostává plnohodnotnou mzdu, stát
zaměstnavateli mzdu dorovnává podle toho, jak je ten zdravotně postižený
zdatný, když je méně zdatný, tak dorovnává více, když více, tak zase méně, je
to docela složitý vzorec. Někdy stát platí jednu půlku úvazku, jindy více. Co
jsem se ptal třeba na nevidomé, tak i v Dánsku je pro ne těžké sehnat práci. Dá
se tam vyžít i s tím důchodem, ale člověk se musí omezovat, co se týká mezd
zdravotně postižených, tak to se mi nechtělo raději moc vyptávat, přecejen je
to osobní věc.
Pro představu, 10.000 DKK, respektive 6.000 až 7.000 DKK si můžeme přepočítat
zde: http://www.patria.cz/CurrenciesRates/DKK/CZK/detail.aspx zbyde nějakých
3.000 DKK pro ostatní užití na nákup spotřebitelského koše. Nevím totiž, jak
drahé mají věci a potraviny. Tady si nemůžu dovolit blafovat, náhodou to bude
číst někdo, kdo ví víc a uděláme si akorát ostudu. I když, pravda, předkládáme
veřejnosti text k dalšímu užití, spíše jako zajímavosti.
Potraviny tam na naše vyšly dost draho, máslo si vzpomínám, že jsem tam viděl
kolem 50 Danskychch? Točené pivo v restauraci 35 Dánských někde i 17, ale spíše
kolem 30. V Dánsku jsem měl stravu zajištěnou od školy. Jen jsem si občas
kupoval nějaké sušenky, takže sice na ceny jsem se s vidícíma díval, ale tolik
se ti to nevžije, když si nemusíš nic kupovat k jídlu nutného, jako je chléb,
no, prostě nutné věci k obživě.
Abych jen nechválil, tak jsem se jednou pokusil jít sám někam do obchodu, ale
dopadlo to špatně, lidí předpokládají, že postižený má od státu zajištěného
asistenta, takže se dost lidí divilo, proč se ptám na cestu, když mužů jít s
asistentem. Když jsem si procvičoval angličtinu, tak jsem po nich chtěl výstupy
z hodiny v elektronické podobě a oni na to, však máš asistenta, ten si to
napsal do tvého sešitů a pak ti to bude číst příští hodinu. Od té doby jsem si
dělal poznámky pečlivěji…
Myslíš, tedy, že Dánové neuznávají důraz na samostatnost, že snad jsou na tom
na rozdíl od nás jinak? Jak?
V Egmontu mi přišlo, že ten důraz na samostatnost není takový…
Zajímalo by mne, proč. Zda je to proto, že postižený je vlastně chudáček, který
musí být opečovávaný, nebo jestli je to spíše jakousi láskou k bližnímu, kde se
to bere tak, že proč by jsi se měl zbytečně s něčím handrkovat, když je tu
možnost pomoci od lidí.
Jak to cítím já, tak hlavní důvod je, aby ten postižený mohl s tím asistentem
dělat co nejvíce věci, jako zdravý, viděl jsem tam jednu nevidomou, s tou nám
někdo sprostredkoval schůzku. Ona žije celkem samostatné. V tom Egmontu bylo
dost lidí na kapackach, třeba o sobě vůbec nevěděli, ale prezto se tam snaží je
zapojit do kolektivu, berou je na výlety, atd., nevím, jak je to doma, ale ten
Egmont je hodně o kolektivu, ale i v Dánsku mají nedostatek asistentů, jenže se
snaží to nějak řešit. U nás člověk s mentálním postižením zůstane v ústavu, ale
v Dánsku se alespoň, v tom Egmontu, toho člověka snaží brát jako partnera!
Takže lepší vztahy mezi lidmi, to je příjemné. Podle toho, co jsme si zatím
napsali to vypadá tak, že náš národ je velmi negativně zasažen svojí
komunistickou minulostí. Tím, jak byl lid tlačen ke skromnosti, v roce 1989
zdivočel a nedokázal příjmout svobodu. Utrhl se že řetězu, začal sobecký hrabat
majetek za každou cenu. Dalo by se to tak pochopit?
Myslím si, co vím od znamých, že tady byla v tom roce 90 až asi do 95 nebo 94
taková euforie, že byla ochota se na tom zakládání státu hodně podílet, abychom
se měli lépe, ale podle mě to hodně pokazili ti tuneláři atd, ale to je můj
názor, ty jsi to dobře zažil, tak to můžeš porovnat, tedy, já též, ale nějak
jsem tomu nevěnoval pozornost.
Vycházím totiž z toho, že ve státech, hlavně v těch severských, jako je např.
právě to Dánsko, Finsko, nebo Švédsko, ten socialismus s uzavřením hranic
nezažili, a to se na nás muselo zákonitě nějak podepsat.
To se rozhodně podepsalo, to určitě. Jenže třeba Dánové mají jinou povahu, než
Češi, Dánové raději zničili celou svoji flotilu, když je okupovalo Německo, než
aby ji dali do rukou Němcům. U nás se všecko odevzdalo Němcům a bylo vyřízeno.
My jsme též měli skvělou flotilu, a víš, jak dopadla. Rozprodáno, zničeno.
Česká námořní plavba měla ještě před předáním moci v roce 89 ve světě své dobré
jméno. Dobře. V tom si asi rozumíme. Pak tu mám ještě několik posledních
otázek. Oba určitě víme, že za stávajících podmínek je solidární systém v
úpadku v celém vyspělém světě. Nechci rozebírat důvody, proč tomu tak je,
nejsem ekonom, na věci se dívám srdcem a jako praktik. Když ale vidím, jak se u
nás vymýšlí samé nové věci místo toho, aby se aplikovaly věci již jinde
vymyšlené, ty, které fungují právě např. v těch severských státech, začínám být
dosti skeptickým s naším osudem. Co si myslíš např. o veřejnoprávních médiích v
Dánsku? Jsou taky tak jednostranná? Zhlédl jsi u nich nějaké ty zprávy, nebo
neposloucháš např. nějaká jejich rádia přes program Tapin Rádio?
Dánština mi přišla jako hodně těžký jazyk, takže jsem se tam naučil jen pár
slov a dál jsem se moc neposunul… takže, jejich rádia neposlouchám kvůli
tomu. Oni jsou zase takový uzavření, si myslím, koupil jsem si u jednoho
operátora simku do mobilů a nebyla tam možnost v hlasovém automatů zvolit
Angličtina, ale zase operátoři uměli dobře Anglicky… Prostě si myslím, že oni
mají úplně jiné chování, mají účtu ke státu, jsou poctivější i co se týká
statistik, tak u nich je malá korupce. To by se musel napsat nový firmware pro
Češky národ, celkové ho upravit, hehehe, no, dost srandicek. U nás by to podle
mě nefungovalo, to, co funguje u nich. Nebo možná někdy ano, ale muselo by se k
tomu pomalu a možná by to mohlo začít fungovat za 50 let?
Určitě jsme pozadu díky těch čtyřiceti létům vlády jedné strany. Já tu jejich
vládu v praxi zažil a bylo mi znemožněno studium jen díky tomu, že jiní měli
rodiče ve straně. Ale to by bylo na jiné povídání. Dobře. Máš tedy, jako bývalý
student docela příjemné vzpomínky a zkušenosti s tím, jak to v Dánsku chodí
vzhledem k rozdílnému chování tamního obyvatelstva. To je určitě velmi
přínosné. Na začátku rozhovoru jsme nastínili možnost, že to, co jsi tam u nich
pobral, by bylo možné předat dál, u nás, hlavně k tomu, abychom se mohli
posunout někam dál a tu praxi, lépe řečeno to, co je u nich pozitivní, se mohlo
aplikovat u nás. Jak jsem pochopil, zatím o to nikdo neprojevil zájem. Jsem moc
rád, že jsem si o tom s Tebou mohl popovídat a budu Ti nejen já moc vděčný,
když si to budou moct přečíst čtenáři časopisu Evropský rozhled. Je málo
možností, jak svoje zkušenosti regulérně vypublikovat, naštěstí máme svobodu
slova, a tak snad bude tento náš rozhovor někomu k užitku.
Na závěr snad jen, u nás se hojně proplácí kompenzační pomůcky, jako jsou
počítače, vodící psi, nebo mluvící kuchyňské váhy, což velmi, opravdu velmi a
skvěle přispívá právě k té samostatnosti, kompenzují se potřeby zrakově
postižených, v tom jsme na tom v ČR na velmi dobré úrovni. Jak je to v Dánsku?
Víš to?
Co se týká hlasových výstupu pro počítače, tak co se mi tam podařilo vypátrat,
že ozvučený počítač dostane postižený hlavně kvůli práci, že to proplatí firmě
stát. Bohužel jsem byl zklamán, byl jsem na výstavě kompenzačních pomůcek pro
postižené a tam se hlavně prezentovaly pomůcky pro vozíčkáře, prostě invalidy.
Co se týká nevydomych, tak jsem tam nenašel ani jeden stánek. Podle mě je
oblast nevidomých hodně zanedbávaná, ale zase je na vysoké úrovni pomoc
vozíčkářům, prostě lidem s pohybovými problémy.
Zajímavý postřeh. Denně se totiž setkávám se stížnostmi a odporem právě z řad
vozíčkářů na neutěšené podmínky, co se týká např. bezbariérovosti veřejné
hromadné dopravy v Praze. Bylo by dobré, aby se tito lidé dověděli, že na tom v
ČR nejsme zase tak špatně. Možná, že se Dánům vyplatí více investovat do
individuální péče, než do infrastruktury, což by bylo možná dražší. U nás se
tak děje naopak. U nich jde více peněz na tu individuální péči než u nás, právě
proto, že u nich mají daleko větší odvody do státní pokladny. Každopádně Ti,
Jiří, moc děkuji za tento rozhovor a snad čtenáře zaujme.
Informace v tomto článku jsou že zkušeností cca 3 roky zpět. Ptal se Jaromír
Vít – Praha, odpovídal Jiří Zadražil, Nymburk.
