Pondělí 22. dubna, 2024
Evropský rozhled

Divadlo Mariupol – dva roky poté. S okupací horor nekončí.

 

Dne 16. března 2022 bylo ruskou leteckou pumou zasaženo činoherní divadlo v Mariupolu, v důsledku čehož zahynulo přibližně 300 – 600 lidí, kteří tam hledali útočiště. Útoku nezabránil ani letecky viditelný nápis „DĚTI“, který jej označoval za civilní objekt. Stejný nápis již potřetí křídou namalovali na piazzettě Národního divadla aktivisté Hlasu Ukrajiny. Chtěli připomenout nejen druhé výročí tragédie, ale také skutečnost, že okupací území ruská válka nekončí, ale naopak přechází do své druhé fáze.

 

I přes nepřízeň počasí desítky lidí kreslily na mokrou dlažbu bílou křídou ruský nápis „DĚTI“, aby tak uctily a připomněly památku nevinných civilistů, kteří při náletu zahynuli.

Aby se nezapomnělo, že Rusko je teroristická země, která páchá válečné zločiny.

Aby se začalo tam, kde končí oscarový dokument 20 dní v Mariupolu – připomínkou lidí, kteří zůstali napospas ruské okupaci v ruinách svého města, lidí uvězněných, umučených a zavražděných, ležících v masových hrobech, jejichž osud není znám, stejně jako není znám jejich počet.

„Rusko musí být potrestáno za všechny válečné zločiny. Za každé unesené dítě, za každé zavražděné dítě, za každého civilistu, za každého vojáka, za každý zničený život. Mariupol byl, je a bude ukrajinský,“ řekl Jevhen Kuleša, rada-vyslanec přes politické záležitosti na Velvyslanectví Ukrajiny v Praze.

Diplomat připomněl, že okupanti zametají stopy svých krvavých zločinů a ničí důkazy.

Poté poděkoval České republice za nezapomenutelnou podporu, které se od ní Ukrajině dostalo.

„Podporovat vojensky Ukrajinu je mnohem výhodnější, než později zažívat přímou válku ze strany agresivního Ruska. Není pochyb o tom, že Rusko se na Ukrajině nezastaví, rozhodně půjde dál,“ řekl závěrem.

Na happeningu dále promluvila zástupkyně Centra občanských svobod o mučení jako ruském způsobu vedení války.

Po ní se ujala slova Natálie Ševčuková z Mariupolu, matka zajatého obránce Azovstalu. Každý den čeká na zprávy, které nepřicházejí. Její syn je v zajetí již 22 měsíců a nemá o něm žádné informace. Neví, kde je, ani jaký je jeho zdravotní stav.

Julie Levková závěrem zdůraznila, že okupací horor nekončí. Ukrajinci žijí v ruinách svého města pod nadvládou národa, který se je snaží systematicky vyhladit. Žijí v zóně, kde pro ně neplatí právo. Jsou zdokumentovány případy mučení i vražd. Lidé pod okupací zažívají další kapitolu hororu ruské války.