Stíny podzimního lesa proráží sípot těžce dýchajících dětí. Jejich hrdla sevřená nemocí opakují slova, která smrtelníkům nahánějí hrůzu. Každý si musí uvědomit, co to znamená. Dnes je den sebezapření, svátek, kdy si lidé připomínají, co se může stát, když se nezapřou a místo toho podlehnou ústrkům a úsměškům všech kolemjdoucích v dobách, kdy svět svírá nemoc.
„Musíte zapřít sami sebe, abyste pomohli společné věci,“ připomínají dávné moudro děti s tvářemi zakrytými bílým bavlněným plátnem. „V srdcích neseme smutek z toho, jakému nepřátelství zodpovědní lidé v dobách svých nejtěžších čelí. Dnes je však velký den sebezapření!“
Kdo se tento den zapře, toho děti nechají být. Ale nelze ochránit toho, kdož svátek vezme na lehkou váhu. Oči dětí vůči lehkovážným vzplanou vztekem a ozvěna jejich sípajících hlásků se jim nadosmrti vryje do paměti.
Právě kvůli lehkovážným se infekce šířila světem snadno. Zemřelo více lidí, než ve všech světových válkách.
Zapřít se znamená spasit celá pokolení.
