Středa 24. dubna, 2024
Evropský rozhled

Co vše pro ČR a pro svět udělalo Rusko (1. část)

 

Aleš Kejval, pořadatel
Aleš Kejval, pořadatel

 

V sobotu 4. července 2020 před Velvyslanectvím Ruské federace na náměstí Borise Němcova zavlály ruské vlajky. Prokremelsky orientovaní aktivisté uspořádali demonstraci na téma „Co vše pro ČR a pro svět udělalo Rusko“. Během protestu se projevil odklon aktivistů od politiky Andreje Babiše v důsledku jeho schválení vyhoštění dvou ruských zaměstnanců ambasády po ricinové aféře. Ohlášeného shromáždění se rovněž zúčastnili odpůrci současné politiky Kremlu s úmyslem fakticky opravovat výroky řečníků. Po několika neúspěšných pokusech nechat je z prostoru vykázat policií situace vygradovala v hádku a jejich hromadný odchod.

Shromáždění bylo započato hudební produkcí písně Vpřed, Rusko! od ruského národního umělce Olega Gazmanova (Олег Газманов – Вперед, Россия!), který se od propuknutí konfliktu na Ukrajině aktivně podílí na anti-ukrajinské propagandistické činnosti, ale také na posilování popularity Vladimíra Putina v Ruské federaci. Tento umělec koncentruje i v České republice, ale za naprostého nezájmu mediální i aktivistické scény.

>>Psali jsme: Oleg Gazmanov: Opěvuje okupaci Krymu, vystoupil v pražském Karlíně

Pořadatel Aleš Kejval hned v úvodu zmínil, že český stát dělá mnoho proti Ruské federaci, ale většinou šlo o bezcenné populisty. Vše se změnilo, když premiér Andrej Babiš podepsal vyhoštění ruských konzulů z České republiky v důsledku ricinové aféry. Zde nejprve řekl, že došlo k vyhoštění „našich konzulů z tohoto státu“, ale opravil se. Považování ruských konzulů za „naše“ u něj lze však omluvit, neboť jeho manželka je Ruska z Kazachstánu a dcera studuje v Petrohradě. Česká vláda podle něj nepotřebuje dělat takové kroky, domnívá se proto, že jí do toho tlačí Brusel. „Konkrétní lidé mohou být obviněni z vlastizrady a sabotáže,“ uzavřel úvodní téma.

Jednalo se o vyhoštění Andreje Končakova, diplomata Ruské federace, a jeho podřízeného Igora Rybakova z Ruského střediska vědy a kultury, který byl členem administrativního a technického personálu ruské diplomatické mise.

Následně zmínil méně známou smlouvu uzavřenou 24. června 1945 mezi Stalinem, Rotschieldem a Rockefellerem, která měla zajistit slovanský mír na 75. let a před deseti dny vypršela. Poděkoval tedy Ruské federaci za to, že Stalin byl největší mírotvůrce.

Při pátrání po této smlouvě, zda vůbec existovala, se ale proklikáme na anonymní zdroj na sociální síti Facebook jménem Eva Levaner, kde je o smlouvě první zmínka. Z příspěvku je patrné, že jde o konspirační teorii šířenou falešným účtem, nijak nepodloženou alespoň fotografií onoho dokumentu, nebo alespoň odkazem na onu citovanou encyklopedii, kde se údajně zmínka o smlouvě nachází.

Nutno také zdůraznit, že smlouva měla být podepsána 24. 6. 1945 v Berlíně, ale 24. 6. 1945 se v Moskvě konala slavnostní vojenská přehlídla ku příležitosti ukončení 2. světové války. Stalin přehlídku sledoval z tribuny na Leninově mauzoleu. Nemohl tedy v Berlíně současně podepisovat onu smlouvu.

>>Odkaz na FB zdroj
>>Záloha FB zdroje

Aleš Kejval dále poděkoval Ruské federaci, že nám v každé krizi pomůže. Například zatímco za druhé světové války jsme měli vládu v exilu, Ludvík Svoboda sestavoval v Rusku pluk, který šel s Rudou armádou zpět do České republiky. Zbraně a techniku jim dodali Sověti.

Ani zde to nebylo tak jednoduché, jak to mohlo během projevu vyznít. Ludvík Svoboda utekl původně do Polska, kde vytvořil československou vojenskou jednotku „Legie Čechů a Slováků“. Po napadení Polska Německem v září 1939 se jednotka přesunula do Sovětského svazu, kde vojáci skončili v internačních táborech, neboť Sovětský svaz měl s Německem uzavřenu dohodu Molotov-Ribbentrop o vzájemném neútočení. Jednotka tak byla sovětskými orgány po dva roky přesouvána z místa na místo a zcela izolovaná od okolního světa. Ludvík Svoboda vedl po dva roky obtížná jednání, aby jeho vojáci mohli bojovat proti Německu. Ke změně postoje sovětských orgánů došlo až po přepadení Sovětského svazu Německem.

Poté Aleš Kejval zkritizoval Marshallův plán a poděkoval Stalinovi, že Marshallův plán odmítl a zachránil státy RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) před zničujícím zadlužením.

Marshallův plán z roku 1948 byla nabídka ekonomické obnovy zničeného evropského hospodářství po druhé světové válce. Američané si po válce povšimli, že se chystá Sovětský svaz rozpínat. Před touto rozpínavostí varoval například Churchill ve svém projevu ve Fultonu v roce 1946. V březnu 1947 vznikla Trumanova doktrína, ve které se Američané dohodli nad nutností bránit se komunistické expanzi v zájmu národní bezpečnosti USA kdekoliv ve světě. Kromě budování amerických vojenských základen ve Středozemním moři přišel ministr zahraničí G. Marshall s hospodářským plánem americké pomoci ve státech, kde bude hrozit revoluce. V Československu a Polsku pomoc přijali, ale pod nátlakem plán opět odmítli. Sovětský svaz tvrdil, že jde o zásah do vnitřních záležitostí evropských zemí, neboť podmínky přijetí plánu by vedly ke kontrole Američanů nad jejich ekonomikou.

Státy, které Marshallův plán přijaly, měly v roce 1951 o 35 % vyšší produktivitu než v roce 1938. Plán tak pomohl nastartovat ekonomiky v západoevropských zemích. Zaplatili ho američtí daňoví poplatníci. Marshallův plán lze považovat za investici USA do hospodářsky zničené Evropy s cílem stabilizovat ji a uchránit od vlivu Sovětského svazu a tedy zvýšit si národní bezpečnost USA.

Aleš Kejval dále poděkoval maršálu Koněvovi, že nám ze zkofiskovaných zásob daroval velké množství dobytka, které Československu po válce velmi pomohlo a uchránilo ho před hladomorem.

Evropě hned po válce zaznamenala závažný nedostatek potravin. Spojené státy americké proto ihned po válce Evropu, ale i Japonsko, zásobovaly potravinami. Nešlo jen o tuny, ale o miliony tun potravinové pomoci. Tuto potravinovou pomoc organizovala mezinárodní organizace Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA), která byla založena v roce 1943 v Bílém domě ve Washingtonu. Potravinová pomoc po druhé světové válce vznikla i kvůli zkušenosti z konce první světové války, kdy válkou vyčerpaní lidé začali umírat na nakažlivé namoci, jako byla španělská chřipka. UNRRA financovaly hlavně USA, Velká Británie a Kanada, v menší míře pak i jiné státy.

Američané přivezli kromě svobody i potravinovou pomoc UNRRA

V roce 1956 díky zásahu Varšavské smlouvy včele se Sovětským svazem bylo Maďarsko ochráněno od fašistických vrahů, kteří tam po ulicích vraždili lidi a chystali se na převzetí moci. Tím Sovětský svaz zabránil vzniku nového fašistického státu a nově světové hrozby. „Rusové tam vlítli na pozvání tehdejších představitelů,“ pokračoval Kejval.

I obsazení Československa v roce 1968 vnímá pozitivně. Je přesvědčen, že kdyby nás neobsadili Rusové, obsadili by nás Němci a Poláci, kteří měli i povolení střílet. Stará se teď i o překlad knihy, která události kolem okupace Československa vysvětluje v novém kontextu mezinárodních událostí. „V roce 1968 Rusové opětovně ochránili náš stát a kdyby to neudělali, tak to, co tu dnes máme, by tu bylo o 20 let dříve. Varšavská smlouva v čele se Sovětským svazem chránila hodnoty dobité ve druhé světové válce.“

V roce 1956 se Maďaři vzbouřili proti stalinistické diktatuře a sovětské okupaci. Na základě plánu, který vypracovali v SSSR, bylo povstání násilně potlačeno armádou. Zemřelo několik tisíc lidí, ale možná jich byly až sta tisíce. Komunisté dokumenty o mrtvých nechali zničit. Stovky tisíc Maďarů následně emigrovaly do zahraničí. Do potlačení povstání maďarského lidu se zapojil i maršál Koněv. Ten, kdo sovětská vojska pozval do Maďarska, byli představitelé komunistické vlády. Komunisté označují za fašistu každého, kdo nechce komunismus ve své zemi.

V Československu zahynula v souvislosti s okupací stovka lidí. Krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy emigrovalo ze země 100 tisíc lidí.

Kejval v závěru prohlásil Ruskou federaci za přátelský stát, neboť nám umožnila podílet se na kosmickém programu, společně proběhla stavba jaderné elektrárny Dukovany, díky sovětské pomoci jsme se stali světovými špičkami, značky jako ČKD, Škoda, Tatra, Aerovodochody a Albatros jsou věhlasné.

Sovětský svaz na vzniku některých společností a s jejich uznáním ve světě neměl podíl. Příkladem je právě uvedená Tatra, která byla založena už v roce 1850. Stejně tak Aero Vodochody vznikly v roce 1919. Pod vládou komunistického režimu docházelo ke zvýšení vývozu do zemí bývalého sovětského bloku v důsledku probíhající studené války se západem. Zvýšená produkce byla možná například u Tatry v důsledku poskytnutí půjčky mezinárodní investiční banky RVHP, čili, aby do zbytku Sovětského svazu mohly proudit české výrobky, naše podniky se zadlužovaly. Po pádu komunistického režimu odbyt do těchto zemí skončil a podniky se potýkaly s přebytečnou výrobní kapacitou a nemohly dostát svým závazkům, což vedlo postupně k jejich úpadku. S Mezinárodní investiční bankou (MIB), která je pozůstatkem z dob socialismu, má České republika problémy dodnes a senátní zahraniční výbor doporučil, aby Česko z MIB vystoupilo. Jako banka, ve které má hlavní podíl na kapitálu Rusko, představuje pro zemi bezpečnostní riziko.

Hlouček lidí, který dorazil na demonstraci s vlajkami NATO, Aleše Kejvala neustále přerušoval a skoro po každém jeho výroku se ho snažil fakticky opravovat.

Zastupitel SPD za Prahu 11 Robert Vašíček proto požádal přítomnou policii, aby proti hloučku lidí s vlajkami NATO zasáhla, ale ta proti demonstrantům nezasáhla. Vašíček vzpomněl na demonstraci SPD z minulého roku, na které vystoupila Marie Le Pen. Tehdy policie konala a proti anarchistům zasáhla.

O tom, jak demonstrace pokračovala a co v projevu Roberta Vašíčka zaznělo, si řekneme hned v následujícím díle.