Christus mansionem benedicat

Christus mansionem benedicat. Kristus, ať požehná příbytek (*). To je jeden z výkladů tří písmen C+M+B, které se spolu s letopočtem píšou 6. ledna bílou křídou na dveře. Další interpretací by mohla být spojitost se svátkem boha Aiona, pohanského obřadu, který měl uchránit dům před temnými silami. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar se poprvé objevují ve 12. století, kdy je použil Petr Comestor, kancléř pařížské Sorbonny.

Od 4. století připadá na 6. leden svátek Zjevení Páně. Teprve od 12. století je spojován se svátkem Tří králů. V evangéliu sv. Matouše se vypravuje o mudrcích z východu, kteří se objevili v Jeruzalémě. V judském Betlémě se narodil Ježíš a tři mudrci se mu přišli poklonit a přinesli mu dary – zlato, kadidlo a myrhu. Za krále jsou označováni od roku 1194, kdy družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky „Tří králů“.

Svátkem Tří králů se přihlašujeme k obnovenému království Božímu a vymezujeme prostor, v němž chtějí žít křesťané podle řádu a zákona Božího.

Pranostiky:

Tři králové mosty staví, nebo je boří.
Na Tři krále mnoho hvězd – urodí se mnoho brambor.

Text nejznámější české tříkrálové koledy s odkazem na zvukovou nahrávku:

My tři králové jdeme k vám,
štěstí zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
Zdaleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše.
Co ty, černej, stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?
A já černej vystupuju
a Nový rok vám vinšuju.
A my taky vystupujem
a Nový rok vám vinšujem.

Použitá literatura: Vlastimil Vondruška, Církevní rok a lidové obyčeje, DONA, 1991