Ve středu 5. května 2021 se v Praze uskutečnila každoroční Cesta vítězství pořádaná ruskými Nočními vlky, která si připomíná památku padlých vojáků Rudé armády na cestě Moskva-Berlín. Letošní cesty byly od předešlých roků odlišné. Může za to jednak epidemiologická situace ve světě, která komplikuje cestování mezi jednotlivými státy, jednak se i samotní pořadatelé letošních Cest vítězství zaměřili na Cesty domů primárně v Ruské federaci na trase Petrohrad – Moskva, kam odjela i celá řada českých motorkářů. Posledním důležitým faktorem je kauza výbuchu muničních skladů Vrbětice, se kterou se někteří stálí aktivisté nevypořádali.
Spolupořadatel Cesty domů David Sýkora, oblečen v motorkářské vestě ruských Nočních vlků, zahájil pietu netradičně u památníku obětem Pražského povstání na Olšanských hřbitovech minutou ticha za padlé československé vojáky. Poté k památníku se svým druhem položili věnec s českou trikolórou.
Následně se přesunuli k pomníku vojákům Rudé armády, kde příchozí vítala ruská nahrávka uměleckého proslovu Alexandra Zaldostanova, vůdce motocyklového klubu Noční vlci, přítele ruského prezidenta Vladimíra Putina.
Hlavního slova se ujal David Sýkora. Ačkoliv pieta byla zahájena u památníků obětem Pražského povstání, on tvrdil, že začali u památníku vojáků 1. československého armádního sboru, který vedl Ludvík Svoboda až do Prahy. Nutno zmínit, že sbory Ludvíka Svobody dorazily do Prahy až 10. května (průzkumníci o den dříve), tedy 5 dní po vypuknutí Pražského povstání.
David Sýkora dále vysvětlil, že letos je hostitelskou zemí Ruská federace a všechny jejich oddělení Nočních vlků pojedou trasu z Petrohradu do Moskvy. Z tohoto důvodu vyslali Noční vlci na Olšanské hřbitovy jen pár svých zástupců.
Po další minutě ticha zazněla česká, ruská a slovenská hymna.
Závěrem David Sýkora uvedl, že v Rudé armádě nebojovali jen Rusové, ale také Bělorusové, Ukrajinci, zakavkazské národy, ale i Rumuni.
Uměleckou část piety zajistil Vladimír Vančický z folklórního souboru LEGIA, který nepovažuje za vhodné nás rozdělovat podle hranic a národů, neboť jsme bojovali s jedním nepřítelem. Pak zazpíval dvě vhodně vybrané písně Poslední boj a On nevrátil se z boje z repertoáru Vladimíra Vysockého (Последний бой, Владимир Высоцкий: Он не вернулся из боя).
Posledním řečníkem byl Jaroslav Foldyna. Citovat jej doslovně je obtížné, neboť se několikrát spletl. Válku podle něj například rozpoutalo fašistické Německo a zemřelo v ní 20 milionů lidí.
Správně by se ale mělo říkat nacistické Německo, neboť fašismus a nacismus není to samé, a počet obětí se na obou stranách počítá přes 62 miliónů. Počet padlých vojáků na obou stranách přesahoval 23 milionů obětí. Sovětský svaz měl 21 milionů obětí, Československo 400 tisíc.
Jaroslav Foldyna je dále přesvědčen, že největší tíhu při osvobození Evropy nesli vojáci Rudé armády, neboť vyhráli bitvu u Kurska, Moskvy a Stalingradu, a až poté se vylodili spojenci u Normandie. Domnívá se, že se zamlčuje a relativizuje skutečnost. Závěrem dodal, že se bude cítit Evropanem, až Evropa bude pracovat pro národy, které tady žijí. Sám se cítí být Čechem, Slovákem a Slovanem.
Nakonec se účastníci piety přesunuli k pomníku padlým letcům RAF, kteří jako jedni z mála prvních šli do neznáma a nevěděli, jak je v těch zahraničních armádách přijmou. Letecká bitva o Británii byla jedním ze zlomů ve druhé světové válce.
David Sýkora položil karafiát k hrobu Pavla Vranského, se kterým měl možnost ještě za jeho života mluvit. Vranský naplnil všechny jeho představy, které nabyl z historických dokumentů o letcích RAF.
Tím bylo oficiálně shromáždění na Olšanských hřbitovech zakončeno a účastníci se začali přesouvat ke svým motocyklům.
U hřbitovní zdi se tradičně sešli odpůrci ze skupiny Kaputin, aby vyjádřili svůj nesouhlas s ruskou propagandistickou akcí, která překresluje oficiální dějiny země.
„Sovětská armáda nikdy nikoho neosvobodila, ale území dobyla, zavedla komunistický režim a likvidovala lidské životy,“ provolávali například.
S sebou měli také nahou figurínu Vladimíra Putina se staženými červenými trenkami, která sedí na záchodě.
Vzápětí motorkáři odjeli na náměstí Interbrigády, kde stával kdysi pomník maršála Koněva, a to téměř s dvouhodinovým předstihem, než bylo uvedeno v oficiálním harmonogramu. Na náměstí se zdrželi necelou čtvrthodinku, nicméně i tam se potkali se svými odpůrci, a to s motorkářskou skupinou ZZ Corps. Ta dříve přes média avizovala, že střet s Nočními vlky je nevyhnutelný a budou na něj patřičně vyzbrojeni. Nakonec se na sebe ale jen dívali a řekli si pár slov.
