Pražská sobota patnáctého byla rušná. Konalo se hned několik pochodů a demonstrací. Křesťanští fanatici jako jediní demonstrovali pod sochou svatého Václava proti pochodu Gay Pride, zatímco se s nimi gayové a lesbičky fotili jako se zábavnou atrakcí. I bez pomoci náboženských fanatiků však Prague Pride postupně ztrácí podporu české radikální scény, protože akci považují za příliš komerční. Ti proto v čase pochodu Gay Pride podpořili svou účastí shromáždění Proti xenofobii a rasismu s následnou blokádou pochodu třetího táboru lidu Adama B. Bartoše, úředně nazvaného „Proti imigraci, proti kvótám, za vystoupení z EU“. Obě akce se konaly na pražském Vyšehradě.
V dnešní době internetu panuje kolem společenského aktivismu mnoho desinformací a není výjimkou, kdy lidé demonstrují v podstatě za to samé, ale na druhých stranách bariéry. Například na demonstracích proti imigrantům se setkáváme s názory občanů, kteří jsou proti přílivů imigrantů jen z toho důvodu, že chtějí ukončit válečný konflikt v jejich zemi, aby lidé nemuseli utíkat. Jsou mezi nimi ovšem i tací, kteří se prostě vyžívají v lidském utrpení a mají potřebu útočit na nevinné, či si na celé situaci stavět politickou kariéru. A právě kvůli té poslední skupině se konají blokády.
Té proti pochodu Národní demokracie se účastnilo odhadem asi 30-50 osob. Za nízkou účastí pravděpodobně stojí neefektivnost blokád a tvrdé represe ze strany státních orgánů. Konají se spíše ze symbolických důvodů. Blokády se účastnily osoby z různých iniciativ.
Když se průvod Národní demokracie blížil k Táborské bráně na pražském Vyšehradě, blokádnící na místo utíkali už od Kongresového centra. Že akce nebyla moc dobře naplánovaná svědčí i skutečnost, že mnozí neznali žádné podrobnosti a svolali se jen minutu před celou akcí. Blokádníci zablokovali hlavní podchod pro průjezd aut, vedlejší podchod přes Táborskou bránu však nechali zcela průchodný.
Přesto se našel fanatik, který kolem převážně studentů běhal a nadával jim, že ho blokují v cestě na Vyšehrad. Lamentoval, co je v té škole učí, že snad nikdy neměli dějiny a společenskou výchovu. Následně jim začal zpívat za zády nějakou operní árií. Na otázku, kdy zastřelili Heydricha, však neodpověděl a začal tázajícímu se nadávat „do dylin“.
Jako první na blokádu narazilo policejní auto a xenofobní pochod dlouho nebyl na dohled. Panovaly proto rozpory, jestli policejní auto pustit, nakonec převážil názor, že nepustit. Když se blížil pochod třetího táboru lidu, policejní těžkooděnci oba východy z Táborské brány obklíčili, načež jeden z blokádníků začal vedrem kolabovat a byl za pomocí dvou dalších účastníků blokády vyveden ven.
Pochod Národní demokracie pak ve své cestě pokračoval vedlejším vchodem, zatímco blokádníky jednoho po druhém legitimovali a ty, co se nějak odlišovali od ostatních, například drželi v rukou rudou vlajku, ještě natočili zblízka na kamery. Všichni tak půjdou za symbolickou blokádu do přestupkového řízení a hrozí jim finanční pokuty.
