Brzy nad ránem prokremelsky orientovaný aktivista Aleš Kejval přetřel v pražských Řeporyjích památník vlasovcům, malý tank na vysokém kovovém podstavci, na růžovo. Stalo se tak na 52. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Ve dvě hodiny odpoledne k této příležitosti pořádal na náměstí Kinských během již dříve ohlášené akce „Svobodná Česká republika“ autogramiádu fotografií z akce. Ne vše ale probíhalo podle jeho plánu.
Ačkoliv na pozadí přípravy demonstrace probíhaly diskuse s mnohými prokremelsky orientovanými aktivisty, na akci se nakonec dostavil jen sám pořadatel se ženou. Původně měly být na akci k dostání klobásy, ale Jiří Černohorský si je nepřál. Sám na akci nakonec nedorazil.
Opuštěni ale rozhodně nezůstali. Na demonstraci dorazili aktivisté z druhého názorového spektra, kam se řadí protiputinovští aktivisté, antikomunisté, stoupenci NATO a Evropské unie. Poznají se velmi snadno, nosí s sebou vlajky Evropské unie a NATO, často bývají oblečeni v tričkách s antikomunistickou tématikou.
Kde kdo by si mohl myslet, že přítomná policie zakročí a názorové odpůrce z prostoru vytlačí jako narušitele, dříve se to tak běžně dělo, v posledních měsících však došlo k obratu a policie se již k vyhánění demonstrantů s jinými názory neuchyluje. Lidé opačných názorů tak mohou během shromáždění stát vedle sebe, nesmí ale narušovat průběh shromáždění, které bylo ohlášené.
Aleš Kejval prohlásil, že odpůrci mohou na místě zůstat.
Aleš Kejval měl krátký projev, kde vpád vojsk Varšavské smlouvy označil za osvobození, zatímco rok 1989 za konec svobody.
Početné skupině se však projev nezamlouval, a tak jej narušili hraním na kytaru a zpěvem písní.
Policie posléze sbírala občanské průkazy všech přítomných osob k legitimaci, a to včetně novinářů označených press kartami, výjimku nemělo ani Forum 24, ani Sputnik, ani Ruptly TV, ani Evropský rozhled.
Na místě pak vypukla písničková přestřelka, kdy se obě skupiny snažily, aby byly slyšet právě jejich politické písně. Aleš Kejval pustil do reproduktoru oslavnou píseň v ruštině na Vladimíra Putina, odpůrci zpívali „Běž domů, Ivane!“ od Jaromíra Vomáčky.
Důvody, proč někdo může považovat období okupace za svobodu, na demonstraci zazněly, nikoliv však do mikrofonu. Pracující na dělnických pozicích mají dnes natolik mizivé platy, že si z nich nemohou pronajmout ani byt. To před rokem 1989 nebývalo. Tehdy mohli bydlet v bytech 3+1 a uvažovat nad tím, že si koupí chalupu. Po revoluci se ale jejich ekonomická situace stala životně tíživou. Kde nejsou peníze, tam není svobody. Prostí lidé se na okupaci nedívají komplexně přes politické brýle, vnímají to pouze přes vlastní životní zkušenost.
