Během éry Sovětského svazu se tiskly propagandistické knihy, které měly sovětské děti vést k silnému vlastenectví a pochopení dějinných událostí z pohledu komunistické propagandy. Jednou z takových publikací byla dětská ilustrovaná kniha Anatolije Vasiljeviče Mityajeva Kniha budoucích velitelů, po jejímž přečtení ruské děti toužily vstoupit do armády, bojovat za ideály Sovětského svazu a toužily stát se mocnými veliteli, jakým byl například v knize popisováný maršál Ivan Stěpanovič Koněv. Ačkoliv by se mohlo zdát, že s rozpadem Sovětského svazu padesát let stará kniha upadne do zapomnění, opak je pravdou. V Ruské federaci se znovu dostává do popředí, tisknou se její nové výtisky a říká se, že nesmí chybět v žádné ruské rodině. Existují ovšem výpovědi lidí, kteří vzpomínají, jak byli v dětství knížkou ovlivněny a chtěli se stát vojáky, ale dnes jako dospělí knihu vnímají negativně.
Vzpomínky na knihu
„Jako dítě jsem měl v sedmdesátých letech velmi rád Knihu budoucích velitelů od Anatolije Mityajeva. Jedná se o podrobnou a bohatě ilustrovanou knihu o vojenské historii pro sovětské děti a dospívající mládež s podrobným líčením nejrůznějších věcí, jako byly římské legie, Suvorova taktika v bitvě na řece Rimnik i jaká je mírová role našich (ruských) balistických raket. Všechno to bylo velmi krásné a vzrušující. Pečlivě jsem si překresloval vojenské diagramy a měl jsem stovky vojáčků. Ve škole jsem ze srdce napsal esej o tom, jak budu vojákem, až vyrostu. Uplynuly roky, vlasy rostly, změnil se přístup k mnohým věcem. Nedávno jsem tuto knihu našel a pokusil jsem se jí znovu přečíst. Bylo zajímavé cítit v sobě ozvěny toho, co mě tenkrát tolik pohltilo, ale obecně, zvláště v kombinaci se zprávami o válce na Ukrajině, v tom nemohu vidět krásu, je to dokument o neschopnosti porozumět jeden druhému,“ vypráví ruský umělec Vasilij Vasiljevič Kiselev, vystupující pod jmeném Vasilij K., když uvádí svou stejnojmennou skladbu Kniha budoucích velitelů (Василий К. – Книга будущих командиров), která prolíná výňatky z této knihy se zprávami o válce na Ukrajině.
Knížka není neznámá ani některým tehdejším československým dětem, které měly v rodině vojáka poslaného na studia či za prací do Ruska. Byla to jedna z věcí, kterou si vojáci vozili z cest domů. S rozpadem Sovětského svazu a tím i ukončení povinné výuky ruského jazyka na školách však československé děti narozené v osmdesátých letech textům v azbuce neměly šanci porozumět. Po revoluci se sovětské propagandistické knihy ve velkém pálily, autorka tohoto článku jako dítě přihlížela, jak v plamenech mizí právě její Kniha budoucích velitelů, velká zlatá knížka s plastickou stříbrnou pěticípou hvězdou.
YouTubeři
Na Youtube se objevují videa zobrazující nadšení ruských dětí z knihy. Ze zpracování videí je ale patrné, že k jejich natočení došlo pod režií dospělých osob. Malý chlapec ve videu uchváceně líčí, jak se v knize dočetl o falangách.
I dospělí YouTubeři dělají knize pozitivní reklamu s ještě pozitivnějšími komentáři.
„Kloním se nad tím, jakou vštěpujete lidem do hlavy lásku k vlasti, vlastenectví a k historii. Nyní je toho tak málo. Sledují vás nejen rodiče, ale také děti a mládež. Jsem si jistá, že vaše slova si děti uloží k srdci. Váš kanál je jako diamant na internetu,“ píše YouTuberce Marii Vuss Irina Kapasová a Marie Vuss ji odepisuje: „Moc děkuji za vaše slova! Opravdu mě bolí duše z toho, co se děje s historií, vzděláním a morálkou v naší zemí a opravdu to chci změnit – pokud každý proto něco udělá, určitě to vyjde!“
Sovětský výklad historie
Ale o jakou jde historii? Jde o především o rozpory ve vnímání příčin druhé světové války, kdy na Západě v nemilost upadl pakt Molotov-Ribbentrop o vzájemném neútočení nacistického Německa a Svazem sovětských socialistických republik, ale také o rozpory v komplexním pohledu na historickou úlohu maršála Koněva zejména v poválečném období.
Pro Sovětský svaz nezačíná druhá světová válka v roce 1939, ale až v roce 1941, kdy Němci zradili jejich vzájemnou smlouvu o neútočení a napadli je. Kniha popisuje, proč by nemělo být čtenáři divné, že Sovětský svaz měl s Německem takovou smlouvu.
„V roce 1939 musel každý člověk, který přinejmenším v novinách sledoval světové události, pochopit, že se Německo chystá zahájit válku. Disponovali velkou vojenskou sílou a fašisté nikdy neskrývali svou touhu z nadvlády nad jinými národy. Oni se chystali na Anglii, na Francii, na slovanské národy. A také jsme sledovali fašistickou chamtivost na území Ukrajiny, Běloruska i Ruska. Byla pouze jedna otázka: Kudy přijdou dřív – přes Vostok nebo přes západ? Sovětská vláda mnohokrát nabídla vládám Anglie, Francie a dalších zemí, aby se dohodly na společných akcích pro případ, že by jedna ze zemí byla napadena. Vyjmenovat zde všechny návrhy je nemožné. Ale Angličanům a Francouzům bylo předloženo několik návrhů 12. srpna 1939, ano, 11 dní před uzavřením dohody s Německem,“ popisuje se v knize, načež jsou vyjmenovány tři základní scénáře, kudy by němečtí fašisté mohli postupovat a jaké by bylo jednotlivé zapojení sil v případě spojenectví. V první variantě by německé útoky směřovaly do Anglie a Francie, ve druhé variantě do Polska a Rumunska, poslední varianta zmiňuje útoky na Estonsko a Lotyšsko.
„Ale Anglie a Francie odmítly spojenectví. Proč? Protože jejich vlády doufaly, že Německo zaútočí nejdříve na Sovětský svaz a okrádání naší země uspokojí jejich dravou chuť k jídlu!“ pokračuje líčení v publikaci určené pro dětské čtenáře. „Nejenom doufaly, že se tak stane, ale všemi způsoby tlačily Hitlera k takové válce. O něco později, když fašisté napadli Polsko, Anglie a Francie jen v klidu přihlížely bití Poláků a zničení Varšavy. Jeden z vůdců fašistické armády generál Jodl k tomu v roce 1945 prohlásil: „To, že jsme nebyli v roce 1939 poraženi, bylo díky tomu, že 110 anglických a francouzských divizí bylo proti našim 23 divizím ve válce s Polskem naprosto neaktivních.“ Anglie a Francie vypočítatelně zradily Polsko a opět doufaly, že fašisté se neobrátí na západ, ale půjdou na Sovětský svaz. Ale zpět k 12. srpnu 1939. Anglie a Francie nepodporovaly naše nabídky. A o několik dní později nám Německo nabídlo uzavřít pakt o neútočení. Bylo moudré odmítnout? Samozřejmě, že ne. A tak byla 23. srpna smlouva podepsána. A plány kapitalistických velmocí nechat naší zem již v roce 1939 zachvátit válkou selhaly. A za ten 1,5 roku, o který se nám podařil oddálit začátek Velké vlastenecké války, jsme velmi posílili naší armádu,“ pokračuje vyprávění, aniž by bylo zmíněno, že spolu s Německem tehdy Polsko také napadla vojska Sovětského svazu. V knize je také používány termíny nacismus a fašismus jako synonyma, ale nejde o jedno a totéž. Autor dále barvitě líčí, jak vědci během tohoto období vyvinuli nové typy zbraní, postavily se nové vojenské podniky, zkonstruovaly se nové tanky T-34, jak stihli vycvičit nové vojenské velitele a armáda celkově třikrát posílila. A to je mnohem důležitější, než informace, kdy válka začala, uzavírá.
Anatolij Vasiljevič Mityajev
Anatolij Vasiljevič Mityajev se narodil ve vesnici Jastrebki v Rjazaňské oblasti 12. května 1924 a zemřel 22. dubna 2008 v Moskvě. Živil se jako sovětský a ruský spisovatel, scénárista a byl výkonným tajemníkem dětských novin Pionerskaya Pravda, šéfredaktorem dětského časopisu Murzilka a studia Sojuzmultfilm.
Po ukončení deváté třídy se přihlásil na lesnickou technickou školu, ale začala válka. V létě roku 1942 vstoupil jako dobrovolník do armády a od prvních dní se zapojoval do bojových operací. Sloužil u divize Mortarské gardy, ale i jako asistent řidiče u běloruské fronty. Dostal sovětskou medaili „Za odvahu“.
V roce 1947 začíná psát v okresních novinách a později literárně tvořit pro mladé pionýry. Posléze píše ilustrované knížky s vojenskou tématikou pro malé sovětské čtenáře. Mezi jeho nejznámější knihy patří právě Kniha budoucích velitelů nasledovaná Knihou budoucích admirálů.
